Smrt nebo svoboda – Wagnerův žoldák v rozhovoru pro Der Standard

 

Oleg byl zajat v průběhu bojových operací na Ukrajině. Kvůli drogovým deliktům byl ve vězení a naverbován do ruské útočné války.

Cíl byl jasný – a k jeho dosažení byly oprávněné všechny prostředky. Když lidé z Wagnerova praporu přišli do trestanecké kolonie, znělo to dobře, říká Oleg: amnestie. To bylo vše, co chtěl, když souhlasil, že půjde do války proti Ukrajině.

Vězeňskou uniformu vyměnil za uniformu vojenskou – a tu zase za vězeňskou. Protože teď sedí v zajateckém táboře někde na západní Ukrajině. Skromná budova: ubytovny, televizní místnost, dílny, kde se lepí papírové pytle a vyrábí nábytek z lýka.

Oleg je vysoký, hubený muž kolem 30 let s unavenýma očima. Zná rutinu, příkazy stráží – jako by nikdy nic nedělal, jen stál v řadě se sklopenou hlavou. Do místnosti vstoupí pouze na pokyn strážce. Zastaví se. Pak se na pokyn spěšně posadí, složí ruce mezi sevřená kolena, zvedne hlavu a s pronikavým pohledem pronese: „Byl jsem ve vězení za drogové delikty.“ Nikdy nestřílel do lidí a nebyl ani násilným zločincem.

Vyprávění versus realita
Když však posloucháte válečné příběhy, které vyprávějí vězni v táboře, možná vás napadne: ruské ozbrojené síly se skládají pouze z kuchařů, zdravotníků, řidičů. Jsou tam všichni – jen ne vojáci, kteří bojovali a stříleli. Realita potvrzuje opak.

Ale samozřejmě, nelze to dokázat ani vyvrátit v každém jednotlivém případě. Ne tak s Olegem. Říká, že měsíc po výcviku v Luhansku byl skutečně nasazen, ale jen dva dny ležel v zákopech v první linii, než byl zajat. To bylo tenkrát, těsně před Vánoci.

Oleg bojoval za ruskou žoldáckou skupinu Wagner, která vznikla v roce 2014 a jejíž jméno sahá až k jednomu z jejích zakladatelů: bývalý podplukovník Dmitrij Utkin použil toto bitevní jméno jako poctu Adolfu Hitlerovi a jeho oblíbenému skladateli Richardu Wagnerovi.

Z právního hlediska je Wagnerův prapor zemí nikoho: Ženevská konvence se totiž vztahuje pouze na vojáky pravidelných armád – nikoliv však na žoldáky. Ale to Oleg nevěděl, dokud nepřišel sem na západní Ukrajinu, aby čekal na výměnu spolu s několika stovkami dalších zajatých Rusů, z nichž většina byli řadoví vojáci.

Soukromá armáda
Ukrajinské úřady zacházejí s lidmi z Wagner Group jako s válečnými zajatci. Mluvčí vlády říká, že v tom není žádný rozdíl. Do tábora má přístup Mezinárodní výbor Červeného kříže. Ten to však odmítl potvrdit nebo vyvrátit s poukazem na skutečnost, že takové choulostivé detaily nelze veřejně zveřejňovat.

Wagner Group – to je soukromá armáda. Ještě před frontálním útokem Ruska na Ukrajinu prováděla v zájmu Ruska zahraniční vojenské mise v Sýrii, Súdánu, Středoafrické republice, Madagaskaru, Libyi, Venezuele, Mosambiku a Mali, a to jako jakési soukromé speciální jednotky, jejichž ztráty nejsou zahrnuté v oficiálních statistikách.

Je to milice s výhradním přístupem k těžké technice. Soukromá armáda, která má přístup k vládním zdrojům. A to vše je samo o sobě v rozporu se stávajícími ruskými zákony, protože ozbrojené soukromé bezpečnostní společnosti jako Wagner Group jsou v Rusku zakázány. „Wagner existuje, protože někdo Wagnera potřebuje,“ říká Oleg. Ale když se ho někdo zeptá, kdo to je, neřekne nic, jenom pokrčí rameny.

Stejně exkluzivní jako je Wagnerův záběr, je i mocný majitel skupiny, oligarcha JEVGENIJ PRIGOžIN. V 80. letech byl drobným kriminálníkem, odseděl si devět let za ozbrojenou loupež, v 90. letech proslul jako podnikatel v gastronomii v Petrohradě a později si vysloužil přezdívku „Putinův kuchař“. Poskytovatel služeb pro režim: kromě Wagnera patří do Prigožinova impéria například i internetové trollí společnosti. Dnes je považován za jednoho z nejvlivnějších představitelů tvrdé linie v Rusku.

Před zahájením otevřené války Ruska proti Ukrajině měl Wagner Group pověst téměř sektářské a nedotknutelné elitní síly. Od 24. února 2022 však společnost jednoduše živí ruskou válku na Ukrajině levnými stíhačkami. Když se situace ruské armády na Ukrajině zhoršila, Prigožin dostal povolení k náboru v ruských věznicích: vrahy, zloděje, podvodníky, grázly, drogové dealery jako Oleg. Do boje za Wagner Group smí jít všechno – kromě násilníků.

Kdo přežije, bude amnestován
Dohoda je jasná: každý, kdo přežije šest měsíců, dostane amnestii. Sám na Ukrajině neviděl nic jiného než Wagnerovce, říká Oleg. Od výcviku v Ruskem okupovaném Luhansku na východě Ukrajiny až po nasazení. Žádná armáda, žádní lidé čečenského vůdce Ramzana Kadyrova, od logistiky v týlu až po první linii působili podle Olega jenom Wagnerovci. Protože, a říká to otevřeně: „Wagner razí cestu.“

Wagner Group je tu, aby urovnala cestu pravidelné ruské armádě. A pak, po pauze, znovu zírá před sebe: „Věděli jsme, že jsme jen maso a souhlasili jsme s tím.“ Ideologie, říká, v tom nehrála žádnou roli. Jen ta amnestie.

Jinde však říká, že chtěl pomoci. Že věřil tomu, o čem ho přesvědčovala ruská televize: že UKRAJINA je okupována západními mocnostmi, které tam zabíjejí civilisty.

Potrava pro děla z věznic pro to, co RUSKO nazývá denacifikací. Jak naznačila ruská propagandistka Margarita Simonjanová ve státní televizi před vlnou náboru ve věznicích: proč Rusko posílá vzdělané mladé muže, budoucnost země, do bitvy? Proč ne ty zbytečné? A jmenovala vězně a studenty umění. Oleg byl z první skupiny. „Náš život nemá cenu, nás mohou obětovat,“ říká, jako by to byla samozřejmost.

Vysoká úmrtnost
Z ruských věznic se údajně rekrutovalo kolem 30.000 mužů. Podle ukrajinských odhadů už 80 procent z nich ukrajinské jednotky zabily, zranily nebo zajaly. Pole u východoukrajinského Bachmutu jsou poseta jejich těly.

Oleg říká, že nikdo z jeho padesátičlenné skupiny nepřežil. Ale věděl, do čeho jde. Barter: smrt nebo svoboda. Utéct, vzdát se, ustoupit – žádná z těchto možností neexistuje.

Existují četné zprávy o tom, že na bojovníky Wagner Group stříleli jejich vlastní lidé, pokud odmítnou utéct jisté smrti. Ale co když na pochůzce po krátery mezi nárazy ztratíte orientaci a narazíte na ukrajinskou pozici? To se mi stalo, říká Oleg.

Wagner Group se s dezertéry vypořádává následovně: muž, který byl na Ukrajině zajat a podezírali ho, že spolupracoval s Ukrajinci, byl po výměně zajatců zabit perlíkem do hlavy.  Před kamerou. Šéf Wagnerovců Prigožin se k videu osobně vyjádřil: pes chcípl smrtí psa. Tyto vraždy nejsou vůbec ojedinělé.

Za oknem modrá obloha, mraky na obzoru, slunce, vítr. „Zřejmě mne odstraní,“ řekne tiše Oleg a pokrčí rameny. Pořád chce domů. Koneckonců, smlouva mu končí za dva měsíce – a tím, říká tázavě, je z obliga. Nebo není?

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Russian mercenaries provide security for convoy with president of the Central African Republic by Clément Di Roma, zdroj: Der Standard, autor: Stefan Schocher, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]