Jak se Rusové naučili přestat se bát a milovat válku

 

Poddajná většina udržující Putinovu vládu

V pozdní sovětské éře zasáhla ruská armáda do každodenního života běžných občanů pouze dvakrát. Prvním případem byla invaze do Československa v roce 1968, která zůstala pro mnoho Rusů v podstatě bez povšimnutí, protože jen málokdo věděl, co se děje. Druhým případem byla invaze do Afghánistánu v roce 1979, která měla mnohem větší důsledky. Pro mnoho lidí pohled na zinkové rakve přivážené ze vzdálené jižní země, a to i v době, kdy marxismus-leninismus doma ztrácel na významu, otřásl morálními základy sovětského projektu.

V roce 2022 moskevská armáda opět narušila životy obyčejných občanů invazí a výsledek byl ještě horší než v obou předchozích případech: RUSKO právě prožilo nejděsivější rok v postsovětské historii. Navzdory rostoucím ztrátám na životech a krutým morálním porážkám však nedošlo k otřesu národních základů. Jistě, Rusové se rozdělují a jejich názory polarizují, protože lidé jsou unaveni válkou. Ale „speciální vojenská operace“ zdaleka neoslabila Putinovu moc, naopak ji jen posílila.

Ti, kteří se Putina bojí, buď utekli ze země, nebo mlčí. Režim má k dispozici ohromný arzenál nástrojů, které může nasadit proti každému, kdo se ozve nebo jinak vyjádří nesouhlas. Využívá právní systém k potlačení jakéhokoli nesouhlasu a protiválečným aktivistům uděluje stalinské tresty vězení. Vymyslel vlastní obdobu žlutých hvězd, aby mohl obtěžovat, zastrašovat a vyhrožovat těm, kdo jsou označeni jako „zahraniční agenty“. (Koncem prosince jsem měl tu čest být takto označen.) Zavřel nebo zablokoval přístup prakticky ke všem nezávislým médiím. A každému, kdo nevyjadřuje nadšení nad zesílením represí, válkou a stále osobnějším vojensko-policejně-státním režimem, připevnil neoficiální nálepku „vlastizrádce“.

A tak většina Rusů místo protestů dala najevo, že se raději přizpůsobí. Dokonce ani útěk ze země nemusí být nutně formou protestu: pro mnohé je to prostě pragmatická odpověď na problém, jak se vyhnout tomu, aby je někdo zabil nebo aby se stal vrahem. Je pravda, že obyvatelstvo je znepokojeno více než kdy jindy. Podle průzkumů veřejného mínění dosáhla úzkost Rusů v roce 2022 nových výšin, i když se vrátila na víceméně snesitelnou úroveň, když hrozba mobilizace dočasně ustoupila. Přizpůsobivost se však stala převažujícím ruským rysem. Kde to skončí? Zatím se zdá, že žádná hranice neexistuje.

Smrt a závislost
Putin buduje nové impérium, ale nedaří se mu to. Lidé z něj houfně utíkají. Jedním z hlavních pilířů sovětského impéria byly velkolepé komunistické stavební projekty. Dnešní imperátor se však pustil do obnovy moskevského impéria tím, že tytéž komunistické projekty ničí ruskými raketami: značnou část ukrajinské infrastruktury, na kterou Putin útočí, vybudovali jeho vlastní předchůdci ve dvacátém století. Vezměme si elektrárnu TEC-5 v Charkově. Postavili ji Sověti v sedmdesátých letech minulého století, dodávala elektřinu milionům lidí a stala se druhou největší tepelnou elektrárnou na Ukrajině. V září 2022 ji zasáhl ruský úder, po němž zůstal několik týdnů trvající požár a odřízl od elektřiny velkou část země. Je těžké nevidět rozdíl: předchozí impérium vypustilo do vesmíru první umělou družici Sputnik a prvního člověka Jurije Gagarina; Putin vypouští smrtící rakety na sousední zemi. To je rozdíl mezi měkkou mocí, která byla v určité fázi charakteristická i pro Sovětský svaz, a Putinovou mocí, která vůbec měkká není.

Přesto rok 2022 – rok války, rok permanentního šoku – jen málo přispěl ke změně souhlasu obyvatel s režimem. Nejde jen o obranný reflex běžných Rusů ve smyslu „Moje země, ať už má pravdu, nebo ne“ nebo „Naši vůdci vědí všechno nejlépe, protože mají více informací než my“. Je to naopak dvojsečná reakce, která se snaží udržet realitu na uzdě. Na jedné straně se projevuje touhou po pomstě vůči nepříteli, který už ani není vnímán jako lidská bytost. Na druhé straně má základ ve fantazii, že v zemi, v níž se páchání násilí na cizích lidech a obětování se hrdinskou smrtí na bojišti stává společensky přijatelnou normou, mohou pokračovat normální časy.

Tato forma emocionální obrany vysvětluje, proč většina Rusů považuje rok 2022 za velmi obtížný – ale méně obtížný než první rok pandemie covid-19 nebo chaos na počátku 90. let. Podle průzkumů nezávislého centra LEVADA koncem roku 2022 obavy z masových represí, svévole a vládních represí oproti situaci před několika měsíci skutečně ustoupily. Všechny tyto nástroje tyranie byly v průběhu roku používány s rostoucí silou, a přesto lidé uvedli, že se jich obávají méně než dříve. Toto klesající znepokojení není jen důsledkem tlaku na udržení válečné jednoty; je to vědomá neochota přiznat, že se něco změnilo – touha po sebeklamu. Mimochodem, podle údajů z průzkumů veřejného mínění je jedinou velkou obavou, kterou lidé vyjadřují na stejně vysoké úrovni jako dříve, vyhlídka na další světovou válku. Zdá se, že to je jediná věc, kterou si průměrní Rusové nenamlouvají.

Předchozí impérium vypustilo Sputnik. Putin vypouští smrtící rakety.

Významná část obyvatelstva jen přehlíží, že Putin porušil společenskou smlouvu, kterou stanovil několik let před zahájením „zvláštní operace“. Od počátku úředníci tvrdili, že jde jen o vojenské profesionály, kteří dělají svou práci, a slibovali Rusům, že pokud budou podporovat režim, budou uspokojeny základní potřeby a normální život bude pokračovat. Nyní už ovšem tento slib neplatí. Putin vyžaduje, aby se národ podílel na tom, do čeho se pustil, a ukazuje se, že potřebuje těla samotných Rusů, která by obětoval. Tento posun byl ospravedlněn příslibem, že smrt tímto způsobem zastíní všechny jejich pozemské hříchy, jak jednou řekl patriarcha Kirill, hlava ruské pravoslavné církve. Někdy platí, že čím strašnější je lež a čím obskurnější je ospravedlnění hrůz, tím snáze se jí většina rozhodne uvěřit.

Pomáhá tomu i fakt, že mnoho Rusů je naprosto zavázáno státu. Podle oficiálních statistik je podíl sociálních dávek na reálných příjmech obyvatelstva v současnosti vyšší než v sovětských dobách. Navzdory vzniku tržní ekonomiky a významné třídy soběstačných lidí udělal Putin vše pro to, aby ekonomická role státu zůstala co největší. A k tomuto cíli využil příliv petrodolarů.

Lidé, kteří jsou závislí na státu, jsou poslušní především politicky a směřování ruské ekonomiky v posledních letech tuto realitu ještě posílilo. Pouze malé procento obyvatelstva získává své příjmy z podnikatelské činnosti, zatímco platy z veřejného sektoru a sociální platby ovládají velkou část příjmů lidí. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2021 je každý třetí Rus – 33 % – závislý na sociálních platbách jako zdroji příjmů. Kromě toho je čtvrtina všech Rusů materiálně závislá na někom jiném. I přesto, že kvalita údajů ze sčítání lidu v roce 2021 je nejhorší v postsovětské historii země, jsou tato čísla šokující.

Putin zatím své nové požadavky na kanonenfutr vznáší na relativně klidném socioekonomickém pozadí. To by se však mohlo změnit, jakmile se ekonomika propadne. Vzhledem k nevyhnutelnému poklesu příjmů federálního rozpočtu kvůli omezení vývozu ropy a plynu, slábnoucí ekonomické aktivitě a značným výdajům na obranu a bezpečnost bude mít stát v příštích měsících méně příležitostí koupit si loajalitu obyvatelstva. Přesto je pravděpodobné, že se to Putinovi podaří. Za prvé, bezpečnostní a donucovací orgány, od armády a policie až po speciální služby, budou i nadále dobře financovány a budou to právě ony, kdo si loajalitu vynutí. Metodu mrkve a klacku nikdo nezrušil, ale hodnota klacku roste.

Orwell v Moskvě
Údaje o ruském trestním stíhání naznačují jak rozsah otevřeného odporu proti Putinovi, tak oficiální reakci na něj. V roce 2022 bylo z politických důvodů zadrženo 20.467 osob, zejména za projevy protiválečných nálad na veřejnosti, a 378 osob bylo trestně stíháno za „diskreditaci nebo šíření falešných zpráv o ruské armádě“ – jinými slovy za zastávání protiválečných postojů. Z těchto 378 osob bylo již 51 odsouzeno. Největší pozornost vzbudily případy moskevského radního Alexeje Gorinova a liberálního politika Ilji Jašina. Gorinov dostal v červenci téměř sedm let vězení za šíření „vědomě nepravdivých informací“ o armádě. Jašin byl v prosinci odsouzen k osmi a půl letům vězení z podobných důvodů, zejména za zmínku o masakru v Buče. V roce 2022 bylo 176 osob a organizací prohlášeno za „zahraniční agenty“ a ruský parlament přijal 22 nových zákonů zaměřených na posílení represivních pravomocí státu. Mezi nimi byl i nový zákon zaměřený proti „propagandě“ LGBT a zákon, který státu dává drasticky rozšířené pravomoci nad tzv. zahraničními agenty.

Stejně tak je zarážející, jak se stále častěji používá cenzura. V roce 2022 úřady zablokovaly více než 210.000 webových stránek a Putinova mašinérie účinně umlčela všechna alespoň trochu nezávislá média, která v Rusku zbyla. Přesto se mnoha zablokovaným nebo zavřeným médiím daří efektivně vykonávat svou práci zvenčí (a někdy dokonce i ze země: Například Novaja Gazeta se snaží propagovat nové projekty a bývalé rádio Echo Moskvy vysílá na YouTube částečně z Moskvy). Rusové, kteří chtějí sledovat, poslouchat nebo číst alternativní informace a názory, k tomu mohou využít virtuální privátní síť (VPN). Na YouTube vysílá také mnoho exilových nezávislých médií, která se ruská vláda zdráhá blokovat z obavy, že by vyvolala hněv obrovského množství depolitizovaných uživatelů této platformy.

Jakkoli jsou tato čísla vysoká, součet politických stíhání a zablokovaných webových stránek ve skutečnosti ukazuje jen to, co je na povrchu. Hněv vůči Putinovi a válce je mnohem širší. Mnozí z těch, kteří v Rusku zůstali, se bojí promluvit; mnozí ze země uprchli a vystupují proti Putinovi. A ještě jiní se vrátili k praxi „kuchyňské demokracie“ z pozdní sovětské éry a diskutují a odsuzují Putinovu válku doma nebo v tichosti v kavárnách. Pozoruhodně populární jsou nyní v Rusku klasická literární díla, která obsahují jemná protiválečná poselství. Nejčtenější knihou na začátku loňského roku bylo dílo 1984 George Orwella. Dobře se prodávají také knihy o každodenním životě v Německu 30. let, v nichž lidé poznávají sami sebe a své obavy. Intelektuální nakladatelství také znovu vydávají protiválečné knihy, proti nimž mohou úřady těžko něco namítat, například přednášky německo-švýcarského filozofa Karla Jasperse z roku 1945 o kolektivní vině a odpovědnosti Němců nebo ostré články Lva Tolstého proti válce. I tito spisovatelé vyjadřují pocity, s nimiž se mnozí dnešní Rusové mohou ztotožnit.

Vzhledem k rozsahu represí je nereálné očekávat masové povstání proti Putinovi, zejména proto, že většina obyčejných Rusů raději strká hlavu do písku a nachází v logice režimu jakousi bizarní racionalitu a pravdu. Lidé nechtějí být na straně zla, a tak označují zlo za dobro, čímž se nutí věřit, že Putin přináší mír. Jak se vyjádřil jeden kremelský propagandista, prezident vypouští „rakety spravedlnosti“. Jinak, říkají si Rusové, by je NATO rozdrtilo a rozparcelovalo jejich zemi – i když do února 2022 neexistoval jediný důkaz, že se tak stane. Putin to ví nejlépe.

Nulový výsledek
Putin a jeho kremelští ideologové rádi mluví o tom, že Západ chce vymazat Rusko z mapy. Ze své strany by rádi viděli, aby Rusko zaujalo mnohem důležitější místo na mapě vybudováním obrovského impéria. Chtějí návrat do dávné minulosti. Ironií je, že s tím, jak Rusko – alespoň v představách Kremlu o své geografii – v brutální válce proti Ukrajině zvětšilo svůj fyzický rozsah, fakticky zmizelo z politické mapy.

Západ kdysi považoval Rusko za zemi na cestě k demokracii. Nyní ho považuje za mezinárodního vyvrhele a zkrachovalý stát. Bývalí sovětští sousedé Ruska – členové Společenství nezávislých států – jsou vystrašeni a zdvořile se od Moskvy distancují; někteří z nich úspěšně využívají pracovní sílu, která před Putinem utekla. (V roce 2022 odjelo jen do Kazachstánu 2,9 milionu Rusů a téměř 150.000 jich získalo doklady potřebné k práci v této zemi). Čína a Indie sice zůstávají s Ruskem v přátelských vztazích na rétorické a ekonomické úrovni, ale nevěřícně sledují, jak Putin upadá do víru iracionální sebedestrukce a bere s sebou ekonomiku, pracovní sílu, důstojnost a měkkou sílu svého národa.

Přijetí kolektivní odpovědnosti Rusy bude muset přijít později

V březnu 2022 podle průzkumu centra Levada 80 procent Rusů „rozhodně podporovalo“ nebo „většinou podporovalo“ válku v Rusku. Přesněji řečeno, podporovali „akce ruských ozbrojených sil na Ukrajině“. Tehdy ještě veřejné mínění nebylo připraveno považovat ji za „válku“, a to nejen proto, že by lidé mohli být za takové označení stíháni: předpokládali, že půjde o krátké vojenské tažení. V prosinci se podmínky změnily. Už nebylo pochyb o tom, že Rusko vede válku, a to do té míry, že nejvyšší představitelé ve snaze ospravedlnit sériová selhání armády ji nazývali „válkou s NATO“. (Neříkali jí samozřejmě válka s bratrskou Ukrajinou, kterou Západ zjevně využívá ke zničení Ruska). V té době mělo cokoli, co Putin páchal, stále obecnou podporu 71 procent respondentů, ale podíl obyvatel, kteří to „rozhodně podporovali“, klesl z 52 procent v březnu na pouhých 41 procent v prosinci. Mezi těmi, koho Putinova krvavá lázeň děsí nejvíce, jsou mladší Rusové a lidé, kteří získávají informace spíše z internetu než z ruské televize. V prosinci se 50 procent respondentů vyslovilo pro mírové rozhovory, zatímco jen 40 procent si myslelo, že je lepší pokračovat v boji. (Ruská podpora mírových rozhovorů dosáhla nepřekvapivě vrcholu během Putinovy částečné mobilizace v září a říjnu, kdy dosáhla 57 procent). Společnost je rozdělená.

Ale co převzetí odpovědnosti za Putinův mlýnek na maso? Kolem května 2022, kdy začalo být jasné, že válka neskončí tak rychle, jak se plánovalo – a samotní Rusové ještě nebyli přímo v zajetí bojů –, se nakrátko zvýšil počet respondentů, kteří vyjádřili pocit morální odpovědnosti za smrt lidí na Ukrajině. Poté se však ustálil jako okrajový jev: v současné době vyjadřuje určitou míru odpovědnosti za válku jen asi každý čtvrtý Rus a jen každý desátý Rus se považuje za „rozhodně“ odpovědného. Naopak asi šest z deseti se zbavuje jakékoli odpovědnosti za smrt lidí z bratrského národa, v němž má mnoho z nich příbuzné a známé.

Když jsou zabíjeni lidé a ničena města a základní civilní infrastruktura, je zříkání se odpovědnosti infantilní a amorální. Přijetí kolektivní odpovědnosti Rusy, nemluvě o vině, však bude muset přijít později – pokud vůbec. Brutální autoritářský režim, v němž žijí, jim v dohledné budoucnosti vnucuje určité normy chování a nemá v úmyslu zmizet, zmírnit represe a propagandu ani ukončit válku. Poslušné, i když unavené obyvatelstvo samozřejmě s vděčností přijme vše, co mu autokrat poskytne – dokonce i mír.

Někdy se zdá, že Rusko skutečně zmizelo z mapy nebo bylo nezákonně anektováno vlastní vládou. Za necelý rok se Putinovi a jeho týmu podařilo zdiskreditovat vše ruské, dokonce i ruskou kulturu. Takovou ránu nedostal obraz Ruska od dob Stalina. Sovětský svaz měl ve svých pozdějších letech mnohem větší celosvětový respekt než Rusko nyní.

V jistém smyslu je vše, co se stalo po ruské invazi na Ukrajinu, zachyceno v bludném kruhu politických dějin země. Můj dědeček byl zatčen z politických důvodů v roce 1938, v roce velkého teroru, což znamenalo, že se moje matka ve věku devíti let stala dcerou „nepřítele lidu“. Zemřela před více než dvaceti lety s přesvědčením, že její země je konečně na cestě k normálnímu demokratickému vývoji. Nedožila se toho, že její syn byl označen za „zahraničního agenta“, neboť takový dárek mi stát 24. prosince 2022 dal. Ze tří generací se tedy dvě ocitly v roli nepřátel autokratických režimů. Dědečka „nepřítele lidu“ a jeho vnuka „zahraničního agenta“ dělilo více než osm desetiletí složité sovětské a ruské historie, včetně tří, kdy se země liberalizovala: za Chruščova, Gorbačova a Jelcina. Ostatně podle jedné verze politického přísloví připisovaného Pjotru Stolypinovi, předrevolučnímu premiérovi ruského impéria, se za rok v zemi změní všechno, za sto let se nezmění nic.

Andrej Kolesnikov je vedoucím pracovníkem Carnegieho nadace pro mezinárodní mír.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Exterior of Putin’s Palace, near the village of Praskoveevka in Krasnodar Krai, Russia, by Russian Wikileaks, zdroj: Foreign Affairs, autor: Andrej Kolesnikov, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]