VáLKA NA UKRAJINě zatím nemá konce, protože vedení obou znepřátelených stran nehodlá ustoupit. Časem však pocit nemožnosti vítězství povede k mírovým jednáním – ale až si to vynutí realita.
Válka na Ukrajině se vleče. Zdá se, že ani jedna strana není schopna porazit protivníka nebo alespoň formulovat podmínky pro funkční mírovou dohodu. Rusové jednají s Běloruskem, Indií a všemi dalšími státy, které se k tomu ještě nabízejí. Nikdo jim však nedokáže nabídnout dostatečnou podporu na bojišti nebo při nákupu munice, aby zvrátili vývoj situace.
Ukrajinci mluví se Spojenými státy, NATO a s každým, kdo je poslouchá, aby mohli dál získávat zbraně – možná i nějaké nové. Ukrajina však zatím RUSKO vojensky nezlomila, protože je zaneprázdněna snahou zabránit kolapsu doma – což by se mohlo ukázat jako obtížné. Na bojišti je na obou stranách vidět pohyb, ale pohyb sám o sobě vítězství nepřináší. Kdy tedy války skončí, když vedení obou znepřátelených stran nechce ustoupit? Historie ukazuje, že na tuto otázku existuje několik odpovědí.
- Válka končí, když jedné straně chybí materiál na pokračování. Tažení Německa ve druhé světové válce skončilo, když již nebylo schopno vyrábět a používat zbraně potřebné k boji proti spojeneckým mocnostem.
- Válka končí, když se vyčerpá bojová morálka jedné strany – když vojáci a civilisté už prostě nejsou ochotni nést břemeno války, i kdyby vítězství bylo teoreticky možné. To byl případ Spojených států ve válce ve Vietnamu.
- Válka končí, když není naděje na radikální zvýšení vojenské síly a když je zahraniční intervence nemožná. Ve druhé světové válce se Británie udržela, i když věděla, že nemůže porazit Německo, ale důvodně očekávala americkou intervenci.
- Válka končí, když se důsledky porážky zdají být pro civilní obyvatelstvo únosné. Za druhé světové války považovala italská veřejnost okupaci Spojenci za lepší alternativu. (Naopak národy budou pokračovat v boji, pokud se cena porážky bude zdát katastrofálně vysoká).
Strach z hrůzovlády
Jistě existují i jiné okolnosti, za kterých se lid postaví na odpor všem nadějím – a jiné, za kterých lid raději kapituluje, než aby snášel válku. Při posuzování války však na ochotě armády vzdorovat záleží méně. Koneckonců, boj je úkolem armády. Spíše jde o vůli civilního obyvatelstva vytrvat, produkovat válečný materiál a snášet ztráty a bolest.
Abychom pochopili, jak může válka na Ukrajině skončit, musíme vzít v úvahu všechny tyto aspekty (a některé další). Zvláštní pozornost je však třeba věnovat ochotě civilního obyvatelstva válku nadále snášet. Veřejnost je nepochybně unavená na obou stranách: na ruské straně mnoha mrtvými a následným povoláváním dalších branců; na ukrajinské straně neustálými ruskými útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu.
Ruské vedení by rádo vidělo konec války, ale ne za cenu vzpoury rodin, jejichž synové byli odvedeni. Pro Ukrajince je rozhodujícím faktorem obava, že ústupek Rusům by mohl vyústit ve vládu teroru. V tomto případě se válkou nejvíce unavený národ zároveň nejvíce obává následků porážky.
Žádná ze zemí se příliš neobává ztráty materiálu, i když by ho chtěla více. Rusové mají vlastní průmyslová zařízení a dovážejí zbraně ze zemí, jako je Írán. Ukrajina je masivně zásobována zbraněmi ze Západu, zejména ze Spojených států. To vedlo ke stabilní, ale nikdy nekončící válce. Pokud to bude pokračovat, hrozí vážné nebezpečí, že civilní obyvatelstvo ztratí svou udržovací sílu.
Moskva proto bude chtít zajistit, aby její průmyslová zařízení a dodavatelské vztahy zůstaly nedotčeny, a zároveň se bude snažit oslabit dodávky na Ukrajinu. Ukrajina se bude chtít ujistit, že USA alespoň zachovají své dodávky zbraní, a zároveň se bude snažit minimalizovat přísun zbraní ze zahraničí do Ruska.
Mírová jednání v důsledku vnitřních nepokojů
Jelikož obě strany stojí před problémem vůle civilního obyvatelstva vytrvat, budou se snažit povzbudit své občany. Dokud se však Ukrajina obává porážky ze strany Ruska, je kapitulace prakticky nemožná. Totéž nelze říci o Rusku.
Nejpravděpodobnějším výsledkem proto budou mírová jednání vynucená vnitřními nepokoji v obou zemích. V Rusku již nějaké nepokoje jsou, ale na Ukrajině téměř žádné. Rusové nebyli schopni vyvolat nepokoje na Ukrajině, a proto budou muset vést ještě intenzivnější kampaň teroru – pokud toho budou schopni.
K mírovým jednáním však dojde pouze tehdy, když na obou stranách převládne výše popsaná nerovnováha. Musí existovat prvek nátlaku. Klíčem je tedy manipulace s civilním obyvatelstvem na straně protivníka, obrana původního obyvatelstva a použití nových a účinných zbraní, které způsobí nepříteli bolest, aniž by vyvolaly zahraniční intervenci. Pocit nemožnosti vítězství časem povede k mírovým jednáním – ale jen tehdy, až si to realita vynutí.
George Friedman, 73, je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků Spojených států. Vede think-tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem mnoha knih.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Original photographs taken on the battlefields during the Civil War of the United States, 1907, by Lincoln Financial Foundation Collection, zdroj: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.