Strategie Ruska na půl cesty do pekel

 

Proč Putin ještě nezahájil totální válku na Ukrajině

Když 21. září 2022 ruský prezident Vladimir Putin oznámil rozsáhlou mobilizaci mužů v bojovém věku, bylo to vnímáno jako dramatický krok směrem k totální válce. Kreml již nemohl válku na Ukrajině bagatelizovat jako pouhou „speciální operaci“, do níž se běžní Rusové příliš nezapojili. V obavách z toho, co přijde, utíkaly ze země statisíce mladých mužů, zatímco se šířily zvěsti, že bezpečnostní služby se chystají uzavřít hranice, aby zabránily odchodu dalších lidí – a přijmout drastická opatření k nátlaku na ty, kteří odešli, aby se vrátili a bojovali. Mnozí také předpokládali, že po Putinově rozkazu bude následovat druhá, ještě rozsáhlejší mobilizace a že celá ruská společnost bude brzy postavena do nepřetržitého válečného stavu.

Jen málo z těchto fám se však ukázalo jako pravdivé. Po zbytek roku 2022, a dokonce až do prvního výročí války na konci února, zůstaly ruské hranice otevřené a k druhé mobilizaci nedošlo. Místo toho byla země ponechána ve stavu „částečné mobilizace“, jak ji Putin nazval. Navzdory obrovskému počtu ruských obětí na Ukrajině totiž nebyly postiženy všechny rodiny a pro mnoho Rusů ze střední třídy pokračoval život stejně jako předtím.

Překvapivá realita zářijové mobilizace poukázala na širší rys Putinovy války na Ukrajině. Často se zdálo, že Kreml zpočátku zaujímá maximalistický kurz. Místo invaze na východní Ukrajinu zahájil plnohodnotný útok na celou zemi a pokusil se dobýt Kyjev. Kromě nasazení tanků, raket a těžkého dělostřelectva Putin opakovaně vyhrožoval použitím jaderných zbraní. A zdá se, že byl ochoten obětovat desítky tisíc mužů, aby podpořil svou válku. Doma mezitím vláda vyhlásila extrémní opatření k potlačení ruských médií a lidového disentu a k uvedení ruské ekonomiky do válečného stavu.

Mnohé z těchto kroků však byly v praxi podstatně méně přísné, než se zdá na papíře. Na Ukrajině se Rusko navzdory rostoucímu počtu útoků na civilní oblasti zdrželo použití celého svého arzenálu. A přestože Putin za rok od invaze udělal mnoho pro to, aby zpřísnil svou kontrolu nad ruskou společností, mnoho z jeho nejrozsáhlejších domácích opatření bylo provedeno neúplně. Kreml se znovu a znovu vyhýbal totální militarizaci a totální mobilizaci – ať už ekonomiky, nebo celé společnosti.

Podle mnoha indicií není tento částečný přístup k totální válce nahodilý, ani není jen výsledkem neúspěšného provedení. Místo toho se zdá, že Rusko sleduje promyšlenou strategii zaměřenou jak na Západ, tak na vlastní obyvatelstvo. Tím, že Kreml zaujímá maximalistický postoj k válce, může Západu naznačit, že je připraven udělat cokoli, aby na Ukrajině zvítězil, aniž by nutně musel splnit své hrozby. Doma mezitím může ruská vláda obyčejným Rusům sdělit, že má možnost ještě více utáhnout šrouby, ale že se nehodlá odcizit obyvatelstvu. V obou případech tato strategie nabízí Putinovi otevřenou cestu k další eskalaci, ale bez bezprostředních nákladů.

Selektivní cenzura, úzké zestátnění

Od prvních týdnů invaze v únoru 2022 byly kroky Kremlu často v rozporu s jeho rétorikou o totální válce. Vezměme si, jak se vláda snažila řídit ruskou společnost. Téměř okamžitě po vojenské ofenzivě následoval frontální útok na ruská nezávislá média a občanskou společnost. V březnu byla zrušena populární liberální rozhlasová stanice Echo Moskvy a nezávislé noviny Novaja Gazeta, novináři byli nuceni odejít do exilu a byly zavedeny nové drakonické cenzurní zákony. Nejdůležitější je, že si vláda vzala na mušku sociální média a zjevně se snaží umlčet jakékoli šíření nezávislých informací o válce.

Přesto byla opatření podivně neúplná. Ruské úřady rychle zakázaly a zablokovaly Facebook i některé další platformy včetně Instagramu. Facebook byl po léta známý jako jeden z mála online prostorů, kde mohli liberální Rusové svobodně hovořit o politice; nepřekvapivě vláda označila Facebook za společnost, která provozuje „extremistické aktivity“. Mnoho uživatelů sociálních sítí tento krok pochopilo tak, že i přihlášení na Facebook může vést k trestnímu stíhání, a tisíce lidí si ze svých chytrých telefonů vymazaly aplikaci pro případ, že by je zastavila policie a prohledala jejich telefony. Vymáhání práva však nikdy nenásledovalo. Ještě více zarážející byla selektivní povaha zásahu proti sociálním médiím. Vláda necenzurovala YouTube ani aplikaci pro zasílání zpráv Telegram, což jsou dvě nejpopulárnější platformy v Rusku. Místo toho jim umožnila vzkvétat a s postupující válkou nabývat na významu.

Podobně se vyvíjela i Putinova hospodářská politika. Na jaře 2022 se zdálo, že Kreml je připraven podniknout dalekosáhlé kroky k rozšíření vládní kontroly nad ekonomikou. Návrh zákona o programu znárodňování byl okamžitě připraven a odeslán do Dumy a zahraniční společnosti se obávaly, že jejich aktiva a operace budou zabaveny. Pro mnohé pozorovatele měly tyto kroky i svou logiku: zahraniční společnosti rychle opouštěly zemi, což vyvolávalo hrozbu masového propouštění a možných sociálních nepokojů – scénář, kterému se Kreml chtěl vyhnout. Bylo to ze stejných důvodů, proč bolševici po ruské revoluci v roce 1917 zpočátku znárodnili továrny a banky.

Návrh zákona z roku 2022 však nebyl nikdy podepsán a zahraniční společnosti byly většinou ohledně svých ruských aktiv ponechány na vlastních rozhodnutích. V říjnu vláda přece jen nařídila, aby se průmyslová odvětví, která byla klíčová pro válečné úsilí, dostala pod přímou státní kontrolu prostřednictvím nové zvláštní koordinační rady pro vojenské dodávky. Obavy ze zcela militarizované ekonomiky se však ukázaly jako přehnané.

Prezident Putin, ne generál Stalin

Pokud Rusko usiluje o totální válku, jak naznačují mnozí západní komentátoři, je Putinův postup v otázce mobilizace obzvláště zarážející. Nejenže se Kreml vyhnul druhé vlně mobilizace navzdory značným nárokům na lidské zdroje, ale také hojně využíval žoldnéře z polovojenské organizace Wagner Group, z nichž někteří byli rekrutováni z ruských věznic. Tímto způsobem se ruská vláda namísto provádění mobilizace v plném rozsahu prozatím rozhodla využít jiné zdroje, přičemž mobilizace zůstala pouze částečná. Zdá se, že tato taktika plní svůj účel: v posledních týdnech byla Wagnerova jednotka jedinou jednotkou, která byla v ofenzivě, a přestože utrpěla velké ztráty, její ztráty armádu neznepokojují.

Zároveň Putin projevuje relativní zdrženlivost vůči úředníkům nebo vládním agenturám, které jsou zapleteny do některých válečných neúspěchů nebo které se zdají být v rozporu s jeho vlastní politikou. Historicky vzato, když autoritářské režimy vstupují do války, téměř vždy používají represe, aby sjednotily zemi, obvykle nemilosrdným útokem na domnělé vnitřní nepřátele. Obvykle jsou tyto represe zaměřeny na ty, kteří nesouhlasí s názory vůdce, a také na elity, aby se ujistili, že se neodchýlí od oficiální linie. Takové represe mohou být někdy systematické, jako například v samotném Rusku za Stalina a dalších vůdců. Zdálo se totiž, že Putin se touto cestou pevně vydal ještě před invazí, když posílal do vězení po desítkách vysoké úředníky a gubernátory, stejně jako důstojníky ruské bezpečnostní služby FSB.

Když však invaze začala a rychle se zvrtla, Putin omezil svůj hněv na siloviky, bezpečnostní elitu. Jako první se prezidentova hněvu dočkala 5. služba FSB, složka agentury, která má na starosti dohlížet na bezprostřední sousedy Ruska. Právě ona Putina informovala o politické situaci na Ukrajině a nesprávně naznačila, že vláda v Kyjevě rychle padne. V březnu 2022 byl šéf služby Sergej Beseda tajně umístěn do domácího vězení a brzy byl převezen do Lefortovské věznice – nechvalně proslulého vězení, kam byli dlouho posíláni přední političtí vězni a špioni.

Poté přišla na řadu Národní garda: ve stejném měsíci byl nucen odejít do předčasného důchodu její zástupce velitele Roman Gavrilov, který měl na starosti zásobování speciálních jednotek Národní gardy, jež byly do války vyslány s žalostným nedostatkem vybavení. Některé jednotky dostaly místo výzbroje a munice vybavení proti nepokojům, jako by očekávaly, že se v ulicích Kyjeva setkají s demonstranty, a ne s ukrajinskými vojáky. Kolovaly zvěsti, že Gavrilov byl zatčen a že různí armádní generálové budou brzy propuštěni nebo uvězněni jako odplata za špatný výkon armády na bojišti.

Pak ale během několika týdnů represe náhle ustaly. Některé byly dokonce zrušeny: Sergej Beseda byl propuštěn a vrátil se do své kanceláře v Lubjance a poté se záměrně ukázal na několika veřejných akcích. A co víc, v únoru 2023 byl jeho syn Alexandr Beseda pozoruhodně povýšen a stal se šéfem vládního oddělení, které dohlíží na všechny bezpečnostní agentury.

Přes všechny řeči se Putin zatím
neřídí Stalinovou příručkou

Vzhledem k tomu, že Rusko čelí rostoucímu tlaku Západu a ponížení na bojišti, připomínají poslanci, propagandisté a příslušníci tajných služeb jako příklad správného vedení země v době války tvrdou linii stalinismu. A někteří pozorovatelé, kteří si všímají extrémních opatření, o nichž se mluví, naznačují, že Putin se již řídí stalinskou příručkou. Takový přístup by však vyžadoval mnohem dramatičtější kroky, než jaké Putin skutečně podnikl. Během druhé světové války byla celá sovětská vláda militarizována; dokonce i Stalin a jeho ministři nosili uniformy a přijímali generálské hodnosti. Hospodářství a celá společnost byly zcela mobilizovány a přeměněny v takzvanou „domácí frontu“, kdy se část obyvatelstva a celé továrny na příkaz Stalinovy vlády přesunuly do jiných regionů. Přes všechny řeči ruská vláda nikdy nepřijala plnohodnotný stalinský přístup k řízení války doma.

A konečně je tu otázka jaderných zbraní. Přinejmenším od léta 2022 dává Putin na stůl možnost použít taktickou jadernou zbraň, aby změnil situaci ve prospěch Ruska. (V září oznámil, že Rusko je připraveno použít ve válce „všechny dostupné prostředky“ a že „nejde o blufování“). I když pomineme rétoriku Kremlu, zastánci tvrdé linie blízké režimu naznačili, že ruská armáda a Putin zvažovali použití taktické jaderné zbraně – například proti obráncům Mariupolu na jaře 2022. Navzdory velkým ruským neúspěchům však Putin tuto cestu nezvolil. Místo toho zdvojnásobil konvenční válku, kterou umocnil mobilizací a masivními leteckými údery na ukrajinskou infrastrukturu.

Prostor pro eskalaci

V průběhu uplynulého roku, který byl pro Putina pravděpodobně nejtěžším rokem za více než dvě desetiletí u moci, ruský prezident znovu a znovu eskaloval na mnoha frontách, doma i na bojišti. A přesto nikdy nedotáhl do konce, že by Rusko přivedl do totální války. Proč?

Koncepce totální války se v Putinových myšlenkách objevuje od jejího počátku. V dubnu 2022 Putin v Dumě prohlásil, že „všechny parlamentní strany navzdory vzájemnému soupeření vždy vystupují s jednotným stanoviskem, když jde o základní národní zájmy, o řešení otázek obrany a bezpečnosti naší vlasti“, a dal jasně najevo, že žádná debata o válce se nepřipouští. V červenci pak lídrům ruských politických stran řekl, že to byl kolektivní Západ, kdo začal válku na Ukrajině, čímž naznačil, že VáLKA NA UKRAJINě je součástí staletého existenčního boje mezi Ruskem a Západem. A svůj novoroční projev pronesl v obklopení vojáků.

Soudě podle jednání Ruska se však v praxi snaží o něco jiného než o vedení totální války. V průběhu roku 2022 Kreml dával najevo, že má k dispozici i drastičtější možnosti: vždy může udělat víc. Zároveň však dával najevo, že se prozatím spokojí jen s tím, že zajde tak daleko. Šlo o to, že vytyčením těchto krajních možností – znárodněním průmyslu, mobilizací ekonomiky, systematickými represemi nebo dokonce použitím taktických jaderných útoků – si Kreml vytyčil prostor pro eskalaci. V podstatě již oznámil, co všechno ještě může udělat, ať už na bojišti, nebo při provádění represí doma.

Putinovi tento přístup slouží k několika účelům. Hlavním cílem mohou být západní vlády, které jsou hluboce znepokojeny možností nekontrolovatelné eskalace. Kreml jim neústupně ukazuje, že má mnoho možností, ale zatím drží věci pod kontrolou – na rozdíl od Kyjeva, který je podle Ruska ve svém zoufalství k eskalaci náchylný. Na domácí půdě slouží přístup Moskvy také jinému účelu: ukázat, že je schopna kalibrovat svou reakci na západní sankce a vojenské neúspěchy a že nemusí jít až do konce, dokud to opravdu není nutné.

To horší teprve přijde

Putinova strategie na půli cesty zaznamenala několik významných úspěchů. V průběhu roku 2022 například ruskou ekonomiku nebrzdila nadměrná militarizace nebo vládní kontrola. Naopak, hospodářský pokles Ruska byl menší, než předpovídala většina západních analytiků. Strategie navíc také pomohla Putinovi udržet jemnou rovnováhu mezi zpřísňováním pravidel a neznepřátelením si ruské ekonomicky aktivní městské střední třídy. Mnoho obyčejných Rusů zase bylo rádo, že válku co nejvíce ignorují, a strategie Kremlu na tyto pocity obratně hrála: umožnila mnoha Rusům předstírat, že se jich válka nedotkne.

Strategie byla zaměřena také na ty, kteří uprchli do exilu. Mnozí ruští muži, kteří odešli do zahraničí, aby se vyhnuli mobilizaci, dostali od té doby signál, že pokud se vrátí, nebudou doma potrestáni. Například 1. února ruský generální prokurátor Igor Krasnov oznámil Putinovi, že 9.000 „nezákonně mobilizovaných občanů“ – lidí, kteří mají být osvobozeni od mobilizace, protože vykonávají kritická zaměstnání v IT nebo v bankovním a finančním systému – se již vrátilo domů. Ruské úřady také hledají způsoby, jak nalákat do Ruska zpět exilové IT specialisty, které země potřebuje k udržení válečného úsilí. Vláda slíbila pracovníkům této kategorie osvobození od odvodu a letenku domů zdarma. Putin své lidi dobře zná: někteří Rusové, kteří zoufale věří, že existuje cesta zpět do předválečné reality, se díky této strategii do Ruska vracejí.

Ruská byrokracie je připravena realizovat
i radikálnější varianty

V některých klíčových oblastech se Putinův postupný přístup obrátil proti němu. Například v měsících od začátku války mnoho nezávislých novinářů, investigativců a bloggerů, kteří původně uprchli ze země, spustilo své vlastní kanály na YouTube a využilo absence cenzury. Nyní desítky politických pořadů, rozhovorů a necenzurovaných videí nabízejí Rusům možnost dozvědět se každý den pravdu o válce. Během uplynulého roku si mnoho lidí vytvořilo návyk získávat zprávy z YouTube, a to včetně starších Rusů i mladých lidí. Ostatně právě prostřednictvím YouTube a Telegramu se mnoho Rusů dozvědělo o masakru ukrajinských civilistů v Buči a o pokoření ruských vojáků v Chersonu.

Zároveň se miliony uživatelů Instagramu naučily používat k přístupu na platformu služby virtuální privátní sítě (VPN). V důsledku toho, ačkoli se mnozí z nich dříve o politický obsah nezajímali, mají nyní přístup k alternativním zdrojům zpráv o válce z mimoruského internetu. V době prvního výročí války na konci února tak byla velká část ruského městského obyvatelstva schopna obejít ruskou internetovou cenzuru. (Zatím to však nemělo velký vliv na veřejné mínění, protože mnozí jsou stále rozhodnuti věřit vládní propagandě).

Nicméně v prvním roce války se Putinovi strategie částečné eskalace vcelku osvědčila. Umožnila mu udržet politickou stabilitu kombinací zastrašování a lhostejnosti. V mezinárodním i domácím měřítku mu pomohla připravit Rusko na velmi dlouhou válku, aniž by musel přinášet takové oběti, které by nakonec mohly vyvolat vzpouru obyvatelstva. A především mu to umožnilo flexibilitu. Radikálnější možnosti – včetně znárodnění ekonomiky a plné mobilizace – jsou stále otevřené a byrokracie země je již připravena je uvést do pohybu.

Otázkou je, jak dlouho může tato ne zcela totální válka trvat. Čím déle bude válka trvat, tím více bude muset Putin přistoupit k některým drastičtějším krokům, kterými hrozil. A v určitém okamžiku mu dojde prostor pro hru.

 

Andrei Soldatov je investigativní novinář a spoluzakladatel a šéfredaktor portálu Agentura.ru, sledujícího činnost ruských tajných služeb.

Irina Borogan je investigativní novinářka, spoluzakladatelka a zástupkyně šéfredaktora portálu Agentura.ru.

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Tank Traps on Battlefield, Battery 411 Memorial, Odessa, Ukraine by Adam Jones, zdroj: Foreign Affairs, autoři: Andrei Soldatov, Irina Borogan, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]