Přátelé nad fabriky

 

Proč jsou ukrajinská spojenectví cennější než ruský průmysl

S tím, jak válka na Ukrajině vstupuje do druhého roku, hrozí ruským i ukrajinským silám, že jim dojdou zbraně a vybavení. V bojích na Ukrajině byly zničeny tanky, děla a raketové systémy dlouhého doletu a obě armády zuřivě spotřebovávají munici. RUSKO pracuje na zvýšení své obranné výroby a munici ze svých továren směruje přímo na frontu. Na ukrajinské straně, navzdory množství zbraní a zásob, které proudí do jejích zbrojovek, pochází z výrobní linky relativně málo tohoto válečného materiálu. Místo toho přichází ze stávajících zásob, především od spojenců a podporovatelů Kyjeva. Nejštědřejším dodavatelem Ukrajiny jsou Spojené státy a Bidenova administrativa začala podnikat další kroky, když v březnu požádala Kongres, aby schválil financování víceletých nákupů munice, které by výrobcům poskytly pobídky a jistotu nezbytnou pro investice do zvýšení kapacit. Tato změna předznamenává větší posun: poprvé od konce druhé světové války se Spojené státy mohou opět stát – slovy amerického prezidenta Franklina Roosevelta z roku 1940 – „velkým arzenálem demokracie“.

Válka na Ukrajině zdůraznila význam spojenectví a partnerství. Na začátku války mělo Rusko drtivou převahu. Ruská armáda v aktivní službě měla více než pětkrát více stíhaček než ukrajinská, navíc disponovala větším počtem zbraňových systémů a většími zásobami obrněné techniky, dělostřelectva a letadel. Pro ruského prezidenta Putina tyto počty spolu s předpokladem, že ruské jednotky budou vítány jako osvoboditelé, přispěly k jeho přesvědčení, že válku rychle vyhraje. UKRAJINA však bojovala mnohem urputněji, než Moskva předpokládala, a mohla se přitom opřít o vojensko-průmyslovou sílu Západu.

Navíc ve stejné době, kdy řada vyspělých průmyslových zemí poskytovala Ukrajině zpravodajské informace, materiál a výcvik, uvalily na Rusko sankce a izolovaly ho od světového obchodu a globálních dodavatelských řetězců. Bez této podpory ze strany Západu by Kyjev nebyl schopen odolávat v boji nebo osvobodit Rusy okupované oblasti. Poučení je tedy jasné: v současném válečném konfliktu nemusí být země, která má omezené výrobní kapacity v oblasti obrany, ve vojenské nevýhodě, pokud může získat to, co potřebuje, ze zahraničních zdrojů. A naopak, země s velmi rozsáhlými kapacitami může mít problémy, pokud je odříznuta od globálních dodavatelských řetězců. Jinými slovy, průmysloví giganti, jako je Rusko, již nemohou počítat se svou schopností vyrábět to, co potřebují, zatímco země s menší ekonomikou, jako je Ukrajina, nemusí potřebovat vyrábět to, co potřebují. Válka na Ukrajině ukázala, že pro malé země jsou spojenci důležitější než továrny. 

Tajemství zahraničních dodávek

Ačkoli Ukrajina v posledních letech pracovala na budování vlastních vojensko-průmyslových kapacit, není to hlavní hnací silou jejího úspěchu proti Rusku. Když se Ukrajina v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu osamostatnila, zdědila značnou obrannou průmyslovou základnu. Jejích 140 vědeckých a technických institucí a více než 700 továren bylo sloučeno do státního průmyslového konglomerátu Ukroboronprom, který byl sužován roztříštěnou strukturou. Ruská invaze na Krym v roce 2014 Kyjevu připomněla nedostatečnost jeho ozbrojených sil a jejich neschopnost zajistit účinnou obranu. Poté země zahájila transformaci armády, včetně organizačních reforem a nových investic do obranných kapacit. Za tímto účelem zřídila v roce 2020 ministerstvo strategického průmyslu, které má podporovat a racionalizovat obrannou průmyslovou základnu země. Tato modernizace zahrnovala restrukturalizaci společnosti Ukroboronprom, která se v říjnu 2021 stala akciovou společností, a provedení několika reforem zaměřených na snížení korupce. Kyjev rovněž vypracoval novou národní bezpečnostní strategii, která klasifikuje Rusko jako dlouhodobou hrozbu a vyzývá k rozvoji „užších vazeb s Evropskou unií, NATO a Spojenými státy“.

Ukrajinské bezpečnostní vedení ve skutečnosti již dávno uznalo, že spolupráce se Západem je strategickým imperativem. V září 2014, po ruském záboru Krymu, hostila Ukrajina vojáky Spojených států a dalších 14 členských států NATO na sérii vojenských cvičení nazvaných Rapid Trident. Ta probíhala každoročně až do roku 2022 a sloužila k posílení koordinace Ukrajiny s NATO na operační i taktické úrovni. Po ruské invazi v roce 2022 zahájil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj globální kampaň s cílem získat mezinárodní pomoc v boji Ukrajiny proti Rusku. Toto vysoce medializované úsilí v oblasti vztahů s veřejností se ukázalo jako účinné, neboť přimělo Západ k dodání klíčových zbraňových systémů a munice, které Ukrajina potřebuje.

Od začátku války se Ukrajině její příklon k Západu nesmírně vyplatil. Podle lednové zprávy Kongresu se „velká část americké pomoci zaměřila na poskytování systémů a schopností, které ukrajinský obranný průmysl nedokáže vyrobit“. Spojené státy rovněž poskytly vybavení, které lze okamžitě nasadit. Během prvního roku války poskytli spojenci a partneři Ukrajiny – včetně Kanady, Německa, Polska, Spojeného království a Spojených států – bezpečnostní pomoc v hodnotě desítek miliard dolarů, která Kyjevu umožnila nejen klást silný odpor, ale také získat zpět část území, jehož se Rusko zmocnilo v úvodních fázích invaze.

Hranice průmyslové síly

Naproti tomu má Rusko rozsáhlý vojensko-průmyslový komplex, ale omezenější přístup k zahraničním dodavatelským řetězcům. Jeho výrobní kapacity jsou na papíře ohromné: ruská obranná průmyslová základna zaměstnává více než dva miliony lidí a Rusko je po Spojených státech druhým největším vývozcem obranného materiálu na světě. Zaměření na tato čísla však nepředstavuje úplný obraz. Ruská průmyslová základna trpí rozhodováním shora dolů, které je často tajné, endemickou korupcí, kamarádíčkováním a nedostatkem transparentnosti, což vede ke značnému plýtvání zdroji a rozsáhlým krádežím. Řízení průmyslu v zemi je natolik centralizované, že je běžné, že ti, kteří působí v dozorčí Vojensko-průmyslové komisi Ruska, zároveň zasedají ve výkonných radách státních konglomerátů, na které mají dohlížet. V důsledku toho je dohled slabý a zadavatelé zakázek a další úředníci byrokratického aparátu obranného průmyslu se zdráhají kontrolovat nedostatky institucí z obavy, že si tím přivolají hněv Kremlu.

Průmyslová základna Ruska byla rovněž poškozena západními sankcemi, z nichž nejvýznamnější byly uplatněny po invazi. V říjnu americké ministerstvo obchodu prohlásilo, že tyto sankce fungovaly tak, jak měly, a odřízly Rusko od klíčových globálních dodavatelských řetězců a omezily jeho schopnost nahradit zbraně ztracené ve válce. V té době vláda USA odhadovala tyto ztráty na více než 6.000 kusů vojenské techniky, včetně tanků, obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty. Jeden z hlavních ruských výrobců tanků, společnost Uralvagonzavod, se potýkal s problémy ve výrobě způsobenými nedostatkem zahraničních komponentů a musel propustit své zaměstnance. Kromě toho se v Rusku téměř zastavila výroba hypersonických balistických raket i protileteckých systémů včasné výstrahy nové generace kvůli nedostatku polovodičů ze zahraničí. Země se pokusila vyhnout dopadu současných sankcí pomocí různých strategií, od využívání zprostředkovatelů z řad třetích stran až po maskování identity koncových uživatelů, a v některých vývozech pokračovala.

Rusko se také s cílem posílení svých vojenských schopností obrátilo na nové zdroje. Západní zpravodajské služby původně označily Írán a Severní Koreu za dodavatele zbraňových systémů Rusku, ačkoli Teherán i Pchjongjang to popřely. Je však známo, že Írán dodává Rusku bezpilotní letouny, neboť na bojišti byly nalezeny jejich fragmenty. Severní Korea údajně dodávala rakety a dělostřelecké granáty. V poslední době se objevují zprávy o tom, že kritické dodávky poskytují i další země. V únoru bylo zveřejněno, že Turecko prodalo Rusku stroje, elektroniku a náhradní díly, včetně některých položek vyrobených v USA, čímž porušilo vývozní kontroly. Tentýž měsíc deník Wall Street Journal informoval, že Čína dodávala Rusku mikročipy a další zboží dvojího užití a také suroviny včetně oxidu hlinitého. V březnu vláda Spojených států potvrdila, že na bojišti byla použita čínská munice.

Síla zadávání zakázek

Dramatický nesoulad v úrovni zahraniční vojenské, zpravodajské a ekonomické podpory poskytované Ukrajině a Rusku sehrál v konfliktu zásadní roli. Ještě více než relativní síla obou armád tento nesoulad ovlivnil délku války a rostoucí důvěru Ukrajiny, že může přežít jako nezávislá země a získat zpět alespoň část svého území. Současná opotřebovací válka se stala soubojem mezi průmyslovými základnami obou stran a obě čelí výzvám.

Pro Rusko sankce omezily jeho schopnost vyrábět zbraně a zásoby, které potřebuje, i když tlačilo na rozšíření své průmyslové výroby. Pro Ukrajinu byly její továrny a zařízení těžce poškozeny ruskými útoky, i když tamní vědci a technici pokračovali v práci na nové technice včetně bezpilotních letounů kamikadze s potenciálem proniknout na ruské území. Ztracené průmyslové kapacity Ukrajiny vynahradily dodávky od jejích mezinárodních spojenců. Škála zbraní, které poskytli Kyjevu, pocházela především z jejich vlastních zásob. Tyto systémy a munice nebyly vyrobeny pro Ukrajinu a velká část toho, co bylo dodáno, představuje včerejší průmyslovou základnu. Jejich kvalita a účinnost na bojišti však prokázaly důležitost přístupu ke spolehlivé obranné výrobě. Pro ukrajinské spojence se konflikt zatím – z větší části – nestal válkou vyžadující mobilizaci jejich vlastních průmyslových základen, i když i to se mění.

Aby mohli doplnit zásoby a připravit se na možnou budoucí válku v Pacifiku, musí ukrajinští spojenci určit a řešit vlastní výzvy v oblasti obranné výroby. Aby mohl Washington doplnit zásoby, bude muset zapojit plnou průmyslovou sílu své obranné ekonomiky. Vzhledem k počtu zbraní a munice, které byly na Ukrajinu odeslány, to může vyžadovat investice do dodatečných kapacit, které nahradí to, co bylo odesláno, a připravit se na případné budoucí angažmá. Kritici současné washingtonské průmyslové základny, kteří se obávají, že její kapacita je nedostatečná, se často soustředili pouze na jednu část ekosystému – na společnosti, které vyrábějí zbraně. Pokud však existují mezery, musí je řešit vláda, a to jak výkonná složka – prostřednictvím procesu požadavků ministerstva obrany, který určuje, co je potřeba –, tak Kongres. Ten financuje a schvaluje víceleté kontrakty nezbytné pro investice potřebné k vybudování kapacity. Díky spolupráci mohou průmysl a vláda produkovat to, co žádná jednotlivá instituce nedokáže sama.

Posílení průmyslových a dalších vazeb
mezi západními spojenci se může
v budoucí válce ukázat jako klíčové.

Zvýšení kapacity amerického obranného průmyslu není jediným způsobem, jak ze Spojených států udělat účinný „velký arzenál demokracie“. Tzv. spojenecký shoring, který zahrnuje spolupráci s partnerskými zeměmi na získávání zboží, znamená, že nezbytné investice lze sdílet nebo se jim dokonce vyhnout, pokud v partnerských zemích existují nevyužité průmyslové kapacity. Tento sdílený přístup umožňuje americkým výrobcům soustředit se na výrobu pokročilejších systémů a spojencům soustředit se na výrobu starších systémů v zámoří v partnerství, které každému z nich umožní využít své silné stránky. Výsledné posílení průmyslových a dalších vazeb mezi západními spojenci se může ukázat jako klíčové v budoucí válce – nebo dokonce v pokračujícím úsilí na Ukrajině.

Ponaučení z války na Ukrajině o důležitosti spojenců je jasné. Pro Ukrajinu by bylo mimořádně obtížné, možná nemožné, aby pokračovala v boji tak dlouho nebo tak účinně jako dosud bez neustálého přílivu zbraní z cizích zemí – a bez sankcí, které omezily vlastní přístup Ruska ke globálním dodavatelským řetězcům. V současném válčení může malá země vynahradit svou relativně omezenou výrobní kapacitu pevnými vazbami na globální dodavatele. Nezodpovězené otázky se týkají toho, jak Čína a Tchaj-wan vezmou tato ponaučení na vědomí a začlení je do svých vlastních plánů. Spojené státy musí udělat totéž, spolupracovat se svými spojenci a rozvíjet své schopnosti s rostoucím napětím kolem Tchaj-wanu.

Cynthia Cooková je ředitelkou Defense-Industrial Initiatives Group a vedoucí pracovnicí Mezinárodního bezpečnostního programu v Centru strategických a mezinárodních studií.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Koi Tash Military Academy, Kyrgyzstan – Exercise Regional Cooperation 2012 by U.S. Air Force photo, Senior Airman Brett Clashman, zdroj: Foreign Affairs, autorka: Cynthia Cooková, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]