Hbitá Ukrajina, dřímající Rusko

Příslib a meze vojenské adaptace

Během více než třináctiměsíční války proti jedné z největších světových armád se ukrajinská armáda neustále vyznačovala zejména jednou vlastností: schopností přizpůsobit se. UKRAJINA znovu a znovu hbitě reagovala na měnící se dynamiku bojiště a využívala nové technologie, aby měla prospěch z ruských chyb. Navzdory svým omezeným zkušenostem s pokročilými zbraňovými technologiemi ukrajinští vojáci rychle přešli od raketových systémů Javelin a Stinger typu „namiř a vystřel“ k sofistikovanějšímu dělostřeleckému raketovému systému HIMARS, s jehož pomocí drtí ruská velitelská centra, logistické prostředky a muniční sklady. Stále kreativnějším způsobem nasazují vojenské a komerční bezpilotní letouny. A přestože se nejedná o první válku, která se odehrává na sociálních sítích, Ukrajinci dávají světu mistrovskou lekci v efektivních informačních operacích v digitálním věku. Jejich technická a taktická všestrannost je taková, že ukrajinské síly se i nadále těší pocitu rozmachu, přestože frontové linie jsou již několik měsíců z velké části zamrzlé.

Naproti tomu ruské síly vykazují omezenou otevřenost vůči novým taktikám nebo technologiím. Ruská armáda, kterou brzdí špatné velení a příšerná morálka, se pomalu vzpamatovávala z katastrofálního pokusu o dobytí Kyjeva v únoru 2022 a jen těžko upravovala svou strategii nebo se učila ze svých chyb. A to i přesto, že prokázala značnou obratnost při nasazení na východní Ukrajině v roce 2014 a v Sýrii počínaje rokem 2015. V současné válce sice ruští vojenští představitelé provedli některé úpravy, aby zmírnili logistické problémy a zlepšili koordinaci na místě, ale základní strategie Kremlu nadále spočívá převážně v tom, že na nepřítele vrhá více živé síly a palebné síly – což je těžkopádný a nákladný přístup, který sotva vzbuzuje důvěru. Někteří západní odborníci při pozorování tohoto výkonu vyslovili možnost mimořádně hrozivých scénářů, včetně odsouzení ruské jarní ofenzívy k zániku, rozsáhlé vzpoury vojáků nebo dokonce zhroucení režimu ruského prezidenta Vladimira Putina.

Klíčovým faktorem, který určuje průběh války, se zkrátka stala míra, do jaké se jednotlivé strany dokázaly přizpůsobit. Pro západní analytiky nabízí hbitá ukrajinská taktika zásadní vhled do konfliktu, včetně toho, jak může podnítit budoucí posuny ve válce. Jelikož se však frontové linie stále více zpevňují, je důležité vzít v úvahu i limity přizpůsobení. Pro spojence Ukrajiny bude zásadní pochopit konkrétní způsoby, jakými tento proces přispěl k jejímu pozoruhodnému úspěchu, ale také zmírnit očekávání ohledně toho, čeho může dosáhnout v nadcházejících měsících.

Kyjevští mistři rychlé změny

Schopnost Ukrajiny přizpůsobit se je vzhledem k její nedávné historii obzvláště působivá. Podfinancovaná, špatně vycvičená a korupcí ochromená ukrajinská armáda nedokázala v roce 2014 odrazit Ruskem podporované separatisty v Donbasu a nezvládla získat zpět ztracené pozice. Od té doby však prošla významnými, i když neúplnými reformami, jejichž cílem je profesionalizace sil a modernizace vojenského vybavení. Toto úsilí se v roce 2022 vyplatilo. Ačkoli ukrajinské vedení bylo zpočátku skeptické vůči zpravodajským informacím Spojených států a dalších mezinárodních partnerů, které naznačovaly, že RUSKO plánuje útok na Kyjev, ukrajinská armáda v měsících předcházejících invazi zavedla pohotovostní plány, a přestože byla zaskočena rozsahem ofenzívy, ukrajinské síly se z ruského pokusu o „šok a hrůzu“ rychle vzpamatovaly. Když pak v dubnu 2022 Rusko přesunulo válku na Donbas, kde se otevřený terén a kratší zásobovací linie zdály být pro Moskvu příznivější, ukrajinské síly se dokázaly vyvinout a odklonit se od asymetrické taktiky ve stylu povstání, která jim pomáhala bránit Kyjev, k taktice vhodné pro vedení rozsáhlé konvenční války. Koncem léta Ukrajina rychle získávala zpět ztracené území.

Zarážející je také rychlá schopnost Ukrajiny integrovat do svých operací nové technologie. Když desítky zemí začaly na Ukrajinu posílat špičkové západní zbraně a vybavení, některé zprávy z frontových linií naznačovaly, že ukrajinským bojovníkům chybí výcvik a zkušenosti s jejich používáním a že armáda obecně má problémy s logistikou a nároky na údržbu tolika různých systémů. Navzdory těmto problémům se však ukrajinští vojáci rychle přizpůsobili sofistikovaným zahraničním zbraním, munici a materiálu. Koncem srpna a v průběhu září pomohlo Ukrajině efektivní využití HIMARS – moderních mobilních raketometů, které Washington začal dodávat v červnu 2022 – vytlačit Rusy z Charkova a části Chersonu. Ukrajinské síly se také zdokonalily v používání klamání, aby ochránily HIMARS před útoky ruského dělostřelectva a letectva – například stavěním dřevěných replik systému jako klamných cílů a udržováním rolí a umístění operátorů HIMARS v přísném utajení. Američtí vojenští instruktoři ocenili, jak rychle se ukrajinští vojáci naučili ovládat vyspělé západní systémy, včetně raketových systémů Patriot, jejichž rozmístění na Ukrajině oznámily Spojené státy.

Ukrajina využívá umělou inteligenci
k zachytávání ruské komunikace.

Ukrajinské síly rovněž předvedly své inovativní a experimentální myšlení při používání bezpilotních letounů. Vzhledem k tomu, že ve válce v posledních měsících stále více převládají dělostřelecké a raketové přestřelky, ukrajinské jednotky začlenily do svého dělostřelectva operační týmy dronů, aby zlepšily přesnost nepřesných úderů a také pomohly se zaměřováním v reálném čase a sběrem cílů pro budoucí útoky. Ukrajinské síly vybavily velké turecké bezpilotní letouny Bayraktar TB2 laserem naváděnými střelami, které doplňují jejich průzkumné schopnosti. Nasadily také malé průzkumné drony, jako jsou Mavicy čínské výroby, a některé z nich dokonce upravily tak, aby mohly shazovat malé protipěchotní granáty.

Přestože ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj neúnavně apeloval na západní vlády, aby poskytly vojenskou pomoc, ukrajinské vedení rovněž uznalo hodnotu přímé pomoci od mezinárodních výrobců vyspělých technologií. Bezprostředně po ruské invazi se vládě díky přímé výzvě Elonu Muskovi na Twitteru podařilo zajistit přístup k satelitnímu internetovému systému a terminálům Starlink společnosti SpaceX, díky nimž zůstaly komunikační sítě armády neporušené, i když se Rusko opakovaně zaměřilo na komunikační infrastrukturu země. Mnoho dalších společností, včetně společností Microsoft, Palantir, Planet, Capella Space a Maxar Technologies, rovněž spolupracovalo prostřednictvím západních prostředníků nebo přímo s Kyjevem, aby poskytly data, vybavení a různé technologické zdroje pro válečné úsilí. V dubnu 2022 přinesl časopis Wired zprávu, že americká společnost Primer, která se specializuje na poskytování umělé inteligence (AI) zpravodajským analytikům, sdílela s Ukrajinou technologii strojového učení. Podle společnosti algoritmy AI využívaly ukrajinské síly k automatickému zachycení, přepisu, překladu a analýze ruské vojenské komunikace, která byla přenášena nezabezpečenými kanály a zachycena.

Oficiální ukrajinské zprávy popisující využívání nových technologií v zemi je samozřejmě třeba pečlivě prověřovat. Kyjev má jasnou motivaci zdůrazňovat vliv moderních západních systémů na své válečné úsilí, aby povzbudil Spojené státy a jejich evropské partnery k pokračování takové podpory. Ze zpráv z otevřených zdrojů může být také obtížné posoudit, zda Ukrajina tyto inovativní technologie nasadila ve velkém rozsahu, nebo jen v několika málo případech.  Nicméně je zřejmé, že na rozdíl od svého nepřítele se Ukrajina dokázala poučit z neočekávaných a měnících se podmínek na bojišti a reagovat na ně.

Ztracené inovace Moskvy

Loňská ruská invaze na Ukrajinu nebyla prvním případem, kdy Moskva značně podcenila schopnosti a odhodlání protivníka. Jak v první válce v Čečensku v devadesátých letech, tak ve válce s Gruzií v roce 2008 se Rusko potýkalo se značnými strukturálními a organizačními chybami, včetně chyb v přípravě, plánování a sdílení informací. V posledním desetiletí však ruská vláda vyvíjela rozsáhlé a nákladné úsilí o modernizaci armády. A během nedávného nasazení v Sýrii a na východní Ukrajině se jevila jako mnohem zdatnější v integraci nových technologií a nových konceptů do svých operací.

Brutální zásah Ruska na podporu Asadova režimu v Sýrii byl skutečně popsán jako „zkušební pole“ pro ruské vojenské reformy. Podle ruských vládních zdrojů země během intervence v Sýrii vyzkoušela přibližně 600 nových zbraní a dalších druhů vojenského vybavení včetně 200 zbraní, které úředníci označili za „novou generaci“. Například, ačkoli Rusko na začátku své syrské kampaně disponovalo relativně omezenou flotilou průzkumných dronů, po roce 2015 zvýšilo jejich výrobu a nasazení a v roce 2018 bylo schopno nasadit přibližně 60-70 dronů denně v různých situacích na bojišti. Některé z těchto dronů byly použity k vytvoření zpravodajské, sledovací a průzkumné sítě v rámci celého bojiště, která mohla předávat informace o cílení a řídit letecké údery.

Ruská intervence v Sýrii také umožnila jeho armádě experimentovat s integrací lidského a strojového boje, včetně použití robotů a bezpilotních pozemních vozidel (UGV) vedle pravidelných sil. Rusko testovalo řadu takových technologií, například malé bezpilotní vozidlo Scarab, které lze použít k odminování a získání přístupu do podzemních objektů, a větší dálkově ovládané vozidlo Uran-6, které má rovněž odminovací schopnost. Tyto experimenty neprobíhaly vždy hladce: při prvním testu v městské bojové misi mělo větší UGV Uran-9 vážné problémy s komunikací, navigací a zasahováním pohyblivých cílů. Tyto pokusy však poskytly cenné reálné poznatky o tom, jak by autonomní systémy a systémy s umělou inteligencí mohly pomáhat vojákům na bojišti, a ruští vojenští analytici je často uvádějí jako ukázku slibných možností umělé inteligence.

Rusko experimentovalo v syrské válce
s bezpilotními roboty.

V Sýrii i na východě Ukrajiny dokázala ruská armáda využít své modernizované schopnosti elektronického boje k narušení komunikace nepřítele. V Sýrii docházelo k tak častému rušení mobilních sítí, radiokomunikací, dronů a signálů GPS ze strany Ruska, že šéf amerického velitelství speciálních operací označil tuto válku za „nejagresivnější prostředí elektronického boje na planetě“. A během války v Donbasu v roce 2015 popsal generál Ben Hodges, tehdejší velitel americké armády v Evropě, jak ruská elektronická válka „zcela vyřadila“ ukrajinské komunikace a účinně uzemnila její drony. Američtí vojenští analytici rovněž poznamenali, že přinejmenším v jednom případě během bojů v Donbasu byly ruské síly schopny využít zachycené signály mobilních telefonů k cílení dělostřeleckých úderů na ukrajinské vojáky.

Ve válce Ruska na Ukrajině se však tato inovace projevila jen velmi málo. V loňském roce Moskva do značné míry rezignovala na experimentování na bojišti a učení se, které definovalo její kampaně v Sýrii a na východní Ukrajině. Přestože armáda disponuje širokou škálou robotických a autonomních technologií v různých fázích vývoje, zdá se, že není ochotna nebo schopna takové systémy nasadit v současné válce. Příležitostně analytici z otevřených zdrojů identifikovali nové high-tech zbraně, které Rusko nasazuje, včetně munice KUB-BLA, která je navržena tak, aby využívala umělou inteligenci k identifikaci cílů. Důkazů o jejich použití je však málo a někteří pozorovatelé vyjádřili o takových zprávách pochybnosti. Ruské síly rovněž prokázaly zanedbatelné úspěchy v oblasti elektronického boje a kybernetických operací, tedy v oblastech, v nichž se předpokládalo, že mají výhodu.

V průběhu války Rusko některé úpravy přece jenom provedlo. Na počátku přesunulo své zdroje na východní Ukrajinu poté, co nezvládlo obsadit Kyjev, a zaměřilo se na omezenější cíl „osvobození“ Donbasu. Poté, co několik měsíců dostávalo na frak od ukrajinských HIMARSů, začaly ruské síly konečně rozptylovat své velitelské a řídicí uzly a přesouvat logistiku a sklady zbraní z dosahu 80 mil. Tváří v tvář vážnému nedostatku živé síly a munice se Rusko obrátilo o pomoc také na zahraniční partnery – nakoupilo íránské a čínské bezpilotní letouny a podle zpráv amerických zpravodajských služeb se dokonce připravuje na nákup raket a dělostřeleckých granátů ze Severní Koreje. Celkově se však zdá, že ruské síly zcela ignorují poznatky o hodnotě flexibility, které získaly v Sýrii.

Konsolidace zisků

Už více než rok udržuje kyjevská armáda v boji mimořádnou schopnost přizpůsobit se. Neméně důležité je, že země vzbudila u svých západních spojenců důvěru, že její síly mohou i nadále využívat nové zbraně a technologie, aby využily chyb Ruska, získaly zpět území a udržely si vysokou úroveň motivace a schopností. Vojenské výkony Moskvy mezitím nikoho nenadchly. Tváří v tvář velkým ztrátám techniky i vojáků byla ruská armáda pod obrovským tlakem, aby si udržela jakoukoli bojovou efektivitu, a měla jen málo volných kapacit pro experimentování s novými technologiemi. Jak velký význam však mají tyto protichůdné výkony pro konečné směřování samotného konfliktu?

Dynamika války v nadcházejících měsících bude pravděpodobně záviset na vývoji ruské jarní ofenzívy. Odborníci budou diskutovat o tom, zda ruské vedení usiluje o rozsáhlý útok s cílem dobýt nová území, nebo o skromnější pokus o konsolidaci zisků, a nepochybně se bude i nadále zkoumat nízká morálka a špatná kvalita ruských sil. V tuto chvíli, kdy jsou obě strany stále více zakopané podél poměrně stabilních frontových linií, však není pravděpodobné, že by se větší posuny ve válce odehrály v 24hodinovém zpravodajském cyklu. Ruská armáda navíc může pokračovat ve špatných bojích po dlouhou dobu – ve skutečnosti má za sebou dlouhou historii, kdy se jí to dařilo. A co víc, Kreml se již několik měsíců zaměřuje na přeorientování ruské ekonomiky a společnosti na dlouhou válku a připravuje se na to, aby přežil finanční a materiální podporu Západu Ukrajině. A ačkoli západní analytici a pozorovatelé mohou být v pokušení dojít k závěru, že schopnost ukrajinských sil přizpůsobit se jim v dlouhodobém horizontu poskytne výhodu, je důležité si uvědomit, že čelí mnohem větší armádě vedené režimem, který prokázal trvalou ochotu snášet obrovské ztráty. 

Schopnost ukrajinské armády integrovat pokročilé zbraně a nové technologie neustále překvapuje nejen protivníka, ale i vlastní ukrajinské partnery a spojence na Západě. Přesto se nové technologie a zbraně, ať jsou jakkoli sofistikované, pravděpodobně neukážou jako rozhodující. Ve skutečnosti je těžké říci, zda může dojít k rozhodujícímu konci takovéto války – tato vyhlídka se v blízké budoucnosti jeví jako nepravděpodobná.

Margarita Konajevová je zástupkyní ředitele analytického oddělení Centra pro bezpečnost a vznikající technologie.
Owen J. Daniels je spolupracovník Centra pro bezpečnost a vznikající technologie.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: The fight of Luke Skywalker, Darth Vader and The Emperor at Madame Tussauds by Mirko Toller, zdroj: Foreign Affairs, autoři: Margarita Konajevová, Owen J. Daniels, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]