Si Ťin-pching říká, že připravuje Čínu na válku

 

Svět by ho měl brát vážně

Čínský vůdce SI ŤIN-PCHING tvrdí, že se připravuje na válku. Na březnovém výročním zasedání čínského parlamentu a jeho nejvyššího politického poradního orgánu Si ve čtyřech samostatných projevech pronesl téma válečné připravenosti a v jednom případě řekl svým generálům, aby se „odvážili bojovat“. Jeho vláda také oznámila zvýšení čínského obranného rozpočtu, který se za posledních deset let zdvojnásobil, o 7,2 %, a také plány na snížení závislosti země na dovozu obilí ze zahraničí. A v posledních měsících Peking představil nové zákony o vojenské připravenosti, nové protiletecké kryty ve městech u průlivu, dělícího Čínu a TCHAJ-WAN, a nové kanceláře „Národní obranné mobilizace“ po celé zemi.

Je příliš brzy na to, aby bylo možné s jistotou říci, co tento vývoj znamená. Konflikt není jistý ani bezprostředně hrozící. V Pekingu se však změnilo něco, co si politici a podnikatelé na celém světě nemohou dovolit ignorovat. Pokud Si říká, že se připravuje na válku, bylo by hloupé ho nebrat vážně.  

Plačící duchové, třesoucí se nepřátelé

První náznak toho, že letošní zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců a Čínské lidové politické poradní konference — známé jako „dvojzasedání“, protože oba orgány zasedají současně — možná nebudou jako obvykle, se objevil 1. března, kdy nejvyšší teoretický časopis Komunistické strany Číny zveřejnil esej s názvem „Pod vedením Si Ťin-pchingovy myšlenky o posilování armády budeme vítězně postupovat“. Esej vyšla pod názvem „Jun Zheng“ — což je homonymum pro „vojenskou vládu“ —, které pravděpodobně odkazuje na nejvyšší čínský vojenský orgán, Ústřední vojenskou komisi —, a tvrdila, že „modernizace národní obrany a armády musí být urychlena“. Vyzval také k zintenzivnění vojensko-civilní fúze, což je Siho politika vyžadující, aby soukromé společnosti a civilní instituce sloužily čínskému úsilí o modernizaci armády. V návaznosti na projev, který Si pronesl k čínským vojenským představitelům v říjnu 2022, se v něm lehce zastřeně dotkl Spojených států:

„Tváří v tvář válkám, které nám mohou být vnuceny, musíme s nepřáteli mluvit jazykem, kterému rozumí, a vítězstvím si vydobýt mír a respekt. V nové době lidová armáda trvá na použití síly k zastavení bojů . . . Naše armáda je známá tím, že umí dobře bojovat a má silného bojového ducha. Pouhými a puškami porazila kuomintangskou armádu vybavenou americkou technikou. Na korejském bojišti porazila po zuby ozbrojeného nepřítele číslo jedna a předvedla mohutná a majestátní bitevní dramata, která šokovala svět a způsobila pláč duchů a bohů.“

Ještě před zveřejněním eseje se objevily náznaky, že čínští představitelé mohou plánovat konflikt. V prosinci Peking vyhlásil nový zákon, který by Lidové osvobozenecké armádě (PLA) v případě války umožnil snadněji aktivovat záložní síly a institucionalizovat systém doplňování bojových jednotek. Jak poznamenali analytici Lyle Goldstein a Nathan Waechter, tato opatření naznačují, že Si si možná vzal ponaučení ohledně vojenské mobilizace z neúspěchů ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině.

Zákon o vojenských záložnících není jedinou právní změnou, která naznačuje přípravy Pekingu. V únoru přijal nejvyšší poradní orgán Všečínského shromáždění lidových zástupců rozhodnutí o úpravě uplatňování některých ustanovení trestního práva procesního na vojáky v době války, které podle státního deníku People’s Daily dává Ústřední vojenské komisi pravomoc upravovat právní ustanovení, včetně „jurisdikce, obhajoby a zastupování, povinných opatření, podání případů, vyšetřování, stíhání, soudního řízení a výkonu trestů“. Ačkoli nelze předvídat, jak bude rozhodnutí použito, mohlo by se stát zbraní zaměřenou na osoby, které se staví proti převzetí Tchaj-wanu. PLA by jej také mohla využít k uplatnění právní jurisdikce nad potenciálně okupovaným územím, jako je Tchaj-wan. Nebo by jej Peking mohl použít k tomu, aby donutil čínské občany podporovat jeho rozhodnutí v době války.

Od prosince otevřela čínská vláda po celé zemi řadu kanceláří pro Národní obrannou mobilizaci – náborových středisek, mimo jiné v Pekingu, Fujianu, Hubei, Hunanu, Vnitřním Mongolsku, Šandongu, Šanghaji, Sečuanu, Tibetu a Wuhanu. Podle čínských státních médií zároveň města v provincii Fujian, ležící na druhé straně průlivu od Tchaj-wanu, začala budovat nebo modernizovat protiletecké kryty a nejméně jednu „válečnou pohotovostní nemocnici“. V březnu začaly Fujian a několik měst v provincii bránit zahraničním IP adresám v přístupu na vládní webové stránky, pravděpodobně proto, aby ztížily sledování čínských příprav na válku.

Siho vnitřní Vlad

Pokud tento vývoj naznačuje změnu v myšlení Pekingu, pak jednání na dvou zasedáních na začátku března ji jen potvrdila. Mezi návrhy, které projednávala Čínská lidová politická poradní konference, byl plán na vytvoření černé listiny aktivistů a politických vůdců podporujících nezávislost Tchaj-wanu. Plán, který předložil populární ultranacionalistický blogger Čou Siao-pching, by umožňoval zavraždit osoby uvedené na černé listině — včetně viceprezidenta Tchaj-wanu Williama Lai Ching-te —, pokud nezmění své postoje. Čou později řekl hongkongským novinám Ming Pao, že jeho návrh byl konferencí přijat a „předán příslušným orgánům k vyhodnocení a posouzení“. Návrhy, jako je Čouův, nepřicházejí náhodou. V roce 2014 Si pochválil Čoua za „pozitivní energii“ jeho výlevů proti Tchaj-wanu a Spojeným státům.

Na dvojzasedání pak odstupující premiér Li Kche-čchiang oznámil vojenský rozpočet na rok 2023 ve výši 1,55 bilionu jüanů (zhruba 224,8 miliardy dolarů), což je o 7,2 % více než loni. Také Li vyzval ke zvýšeným „přípravám na válku“. Západní experti se dlouhodobě domnívají, že ČíNA své výdaje na obranu podhodnocuje. Například v roce 2021 Peking tvrdil, že na obranu vydal 209 miliard dolarů, ale Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru uvedl skutečnou částku 293,4 miliardy dolarů. Dokonce i oficiální čínský údaj převyšuje vojenské výdaje všech tichomořských smluvních spojenců Spojených států (Austrálie, Japonska, Filipín, Jižní Koreje a Thajska) dohromady a je jisté, že Čína vydává podstatně více, než uvádí.

Nejvýmluvnější momenty dvou zasedání se však — možná nepřekvapivě — týkaly samotného Si. Čínský vůdce přednesl celkem čtyři projevy — jeden k delegátům Čínské lidové politické poradní konference, dva k Národnímu lidovému kongresu a jeden k vojenským a polovojenským představitelům. V nich popsal neutěšenou geopolitickou situaci, označil Spojené státy za protivníka Číny, nabádal soukromé podniky, aby sloužily čínským vojenským a strategickým cílům, a zopakoval, že sjednocení Tchaj-wanu a pevniny považuje za zásadní pro úspěch své podpisové politiky, jejímž cílem je dosáhnout „velkého omlazení čínského etnika“.

Ve svém prvním projevu 6. března se zdálo, že Si připravuje čínskou průmyslovou základnu na boj a konflikt. „V nadcházejícím období se rizika a výzvy, kterým budeme čelit, budou jen zvyšovat a budou stále závažnější,“ varoval. „Pouze když budou všichni lidé myslet na jednom místě, tvrdě pracovat na jednom místě, pomáhat si na jedné lodi, sjednotit se jako jeden, odváží se bojovat a být dobří v boji, mohou nadále získávat nová a větší vítězství.“ Aby pomohl komunistické straně dosáhnout těchto „větších vítězství“, slíbil, že bude „správně vést“ soukromé podniky k tomu, aby investovaly do projektů, které stát označí za prioritní.

Si si možná vzal ponaučení ohledně vojenské mobilizace
z neúspěchů Ruska na Ukrajině.

Si ve svém projevu také přímo zaútočil na Spojené státy, čímž porušil svou praxi, kdy Washington nejmenoval protivníkem, s výjimkou historických souvislostí. Spojené státy a jejich spojence označil za hlavní příčiny současných problémů Číny. „Západní země v čele se Spojenými státy proti nám provádějí omezování ze všech stran, obkličování a potlačování, což přineslo bezprecedentní vážné problémy pro rozvoj naší země,“ řekl. Zatímco administrativa amerického prezidenta Joe Bidena klade důraz na „ochranná zábradlí“ a další prostředky zpomalující zhoršování americko-čínských vztahů, Peking se zjevně připravuje na novou, konfrontačnější éru.

5. března Si pronesl druhý projev, v němž představil vizi čínské soběstačnosti, která šla podstatně dál než všechny jeho předchozí diskuse na toto téma, a uvedl, že čínský pochod k modernizaci je podmíněn ukončením technologické závislosti na zahraničních ekonomikách — tedy na Spojených státech a dalších průmyslových demokraciích. Si také řekl, že chce, aby Čína přestala být závislá na dovozu obilí a průmyslového zboží. „V případě, že budeme mít obojího nedostatek, mezinárodní trh nás neochrání,“ prohlásil Si. Li, odstupující premiér, ve stejný den ve své výroční vládní „pracovní zprávě“ zdůraznil stejný bod a uvedl, že Peking musí „neúnavně držet misky rýže více než 1,4 miliardy Číňanů pevně ve svých rukou“. Čína je v současné době závislá na dovozu více než třetiny své čisté spotřeby potravin.

Ve svém třetím projevu 8. března před zástupci PLA a Lidové ozbrojené policie Si prohlásil, že Čína musí zaměřit své inovační úsilí na posílení národní obrany a vytvořit síť národních záložních sil, které by bylo možné využít v době války. Si také vyzval ke kampani „Výchova k národní obraně“, která by sjednotila společnost za PLA, a jako inspiraci uvedl Hnutí dvojí podpory, kampaň komunistů z roku 1943, jejímž cílem bylo militarizovat společnost v jejich základní oblasti Yan’an.

Ve svém čtvrtém projevu (a prvním jako prezident ve třetím funkčním období) 13. března Si oznámil, že „podstatou“ jeho velké omlazovací kampaně je „sjednocení vlasti“. Ačkoli naznačil souvislost mezi pohlcením Tchaj-wanu a svou tolik opěvovanou kampaní, jejímž cílem je v podstatě učinit Čínu opět velkou, málokdy, pokud vůbec, tak učinil tak jasně.

Berme Siho vážně

Po deseti letech Siho vlády je jasné, že je důležité brát ho vážně — což bohužel mnozí američtí analytici nedělají. Když Si zahájil sérii agresivních kampaní proti korupci, soukromému podnikání, finančním institucím a sektoru nemovitostí a technologií, mnozí analytici předpovídali, že tyto kampaně budou mít krátké trvání. Ony však vydržely. Totéž platilo o Siho drakonické politice „nulového covidu“ po dobu tří let — dokud nebyl koncem roku 2022 nezvykle nucen změnit kurz.

Si nyní zintenzivňuje deset let trvající kampaň za zrušení klíčových ekonomických a technologických závislostí na demokratickém světě vedeném USA. Činí tak v očekávání nové fáze ideologického a geostrategického „boje“, jak sám říká. Jeho sdělení o přípravě války a ztotožnění národního omlazení se sjednocením značí novou fázi jeho politické válečné kampaně s cílem zastrašit Tchaj-wan. Je zjevně ochoten použít sílu k ovládnutí ostrova. Nejasné však zůstává, zda si myslí, že tak může učinit, aniž by riskoval nekontrolovanou eskalaci se Spojenými státy.

 

JOHN POMFRET, bývalý šéf pekingské kanceláře deníku Washington Post, je autorem knih Krásná země a Říše středu: Amerika a Čína od roku 1776 do současnosti.

MATT POTTINGER je šéfem čínského programu Nadace na obranu demokracie. V letech 2019-2021 působil jako zástupce poradce pro národní bezpečnost.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Marines of the People’s Liberation Army (Navy) by U.S. Marine Corps photo by Lance Corporal J.J. Harper, zdroj: Foreign Affairs, autoři: John Pomfret, Matt Pottinger, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]