Lid versus Donald Trump

 

Obvinění bývalého prezidenta bude testem americké demokracie

Po letech sledování amerického prezidenta Donalda Trumpa, jak pohrdá demokratickými normami a právním státem, je snadné pocítit pocit zadostiučinění z jeho obvinění, které na začátku dubna vznesl manhattanský okresní prokurátor ALVIN BRAGG za falšování obchodních záznamů. Jen málo objektivních pozorovatelů pochybuje o tom, že fakta podporují toto obvinění nebo jedno z mnoha dalších potenciálních obvinění, kterým dnes Trump čelí – včetně těch za špatné zacházení s tajnými dokumenty, nátlak na volební úředníky v Georgii a podněcování útoku na Kapitol z 6. ledna.

První trestní stíhání bývalého prezidenta a současného prezidentského kandidáta však pro americkou demokracii představuje dilema. Na jedné straně ve vysoce polarizovaném prostředí Spojených států vytváří Trumpovo trestní stíhání reálné riziko politického násilí a ozbrojování amerického právního systému. Současně existuje ještě větší riziko, že neschopnost státních zástupců, soudců a porotců pohnat Trumpa k odpovědnosti tváří v tvář republikánským hrozbám povzbudí ještě odvážnější pravicové útoky na demokracii a veřejný pořádek.

Nebezpečí, která nás čekají

Nejzřetelnějším nebezpečím obvinění významného uchazeče o úřad, na které dnes poukazují mnozí představitelé pravice, je možnost využití trestního obvinění k potlačení politické opozice. V posledních desetiletích uvěznila politické rivaly celá řada autoritářských režimů – včetně Albánie a Malajsie v 90. letech, Ukrajiny na počátku roku 2010 a dnešního Běloruska a Ruska. Mark Green, americký republikánský zastupitel z Tennessee, jednoznačně přirovnal dnešní situaci k takovým režimům. „Daniel Ortega v Nikaragui zatýkal svou opozici a my tomu říkáme hrozná věc,“ řekl. „Pane prezidente, zamyslete se nad tím.“

Americký právní systém rozhodně není vůči politizaci imunní. Skutečně, mimořádná délka, kterou demokratičtí okresní prokurátoři na Manhattanu, nejprve Cyrus Vance a poté Bragg, zašli, aby našli nějaký případ proti vůdci opoziční strany – a skutečnost, že Bragg obviňuje Trumpa z trestného činu, který prokurátoři stíhají jen zřídka – vyvolává oprávněné obavy, že obvinění Trumpa bylo přinejmenším částečně vedeno stranickostí.

Možnosti politizace amerického soudního procesu jsou však stále mnohem menší než v zemích, jako je Nikaragua nebo Rusko, kde mohou být političtí oponenti svévolně zadržováni po celé měsíce bez řádného soudního procesu. Možnosti amerických úředníků zaměřit se na politické odpůrce jsou jasně omezeny. I kdyby bylo Braggovo obvinění Trumpa politicky motivované, musel okresní prokurátor stejně přesvědčit většinu náhodně vybraných členů velké poroty, že existuje dostatek důkazů pro obvinění Trumpa z trestného činu. Trumpa také nelze zadržet svévolně a jeho odsouzení není zdaleka jisté.

Republikáni již mají zkušenosti
se zpolitizovanými trestními stíháními.

Stejná omezení jsou důvodem, proč Trumpovy vlastní snahy o stíhání jeho protivníků nikdy nikam nevedly. Trump neuspěl se svými pokusy vyvolat soudní řízení proti bývalému řediteli FBI Jamesi Comeymu a své soupeřce ve volbách v roce 2016, bývalé ministryni zahraničí Hillary Clintonové. Federální prokurátor Geoffrey Berman také úspěšně odolal snahám Trumpova ministerstva spravedlnosti tlačit na něj, aby stíhal bývalého ministra zahraničí Johna Kerryho. Americký soudní systém je i nadále pevný a hrozba politického zneužití je příliš omezená na to, aby bylo možné upustit od snahy vyvodit z Trumpa právní odpovědnost.

Kritici obžaloby také uvádějí, že rozpoutá vlnu republikánského stíhání demokratů. To však ignoruje skutečnost, že REPUBLIKáNI již mají za sebou řadu zpolitizovaných trestních stíhání, která sahají až k rozsáhlým a stranickým vyšetřováním prezidenta Billa Clintona a jeho rodiny v 90. letech a pokračují až k Trumpovým zjevnějším snahám zaměřeným proti jeho politickým soupeřům. Není jasné, zda stíhání Trumpa způsobí, že republikáni budou mít větší motivaci k politizaci soudního systému, než mají již nyní.

Trestní stíhání současných nebo bývalých nejvyšších volených představitelů se ve skutečnosti odehrávalo v mnoha demokratických zemích, aniž by to narušilo jejich politické systémy. Mezi země, které tato trestní stíhání vedly, patří Argentina (prezidenti Carlos Menem a Cristina Kirchner), Chorvatsko (premiér Ivo Sanader), Ekvádor (prezident Jamil Mahuad), Francie (prezidenti Jacques Chirac a Nicolas Sarkozy), Izrael (premiér Ehud Olmert), Itálie (premiér Silvio Berlusconi), Portugalsko (premiér José Sócrates), Rumunsko (premiér Adrian Nastase), Jihoafrická republika (prezident Jacob Zuma), Jižní Korea (prezident Roh Tae-woo a prezidentka Park Geun-hye) a Tchaj-wan (prezident Chen Shui-bian). Mnohé z těchto právních kroků spíše než ohrožení demokracie pravděpodobně posílily demokratické instituce tím, že ukázaly, že nikdo nestojí nad zákonem.

Hořlavá americká politika

Polarizace americké politiky zároveň způsobuje, že stíhání bývalého vůdce je potenciálně nebezpečnější než v mnoha jiných zemích. Zaprvé, politicky motivované právní kroky jsou pravděpodobnější v ostrém, vysoce sporném politickém kontextu. Například v Brazílii Sergio Moro, federální soudce, přímo spolupracoval s prokurátory při vznesení obvinění proti bývalému prezidentovi Luizovi Inácio Lula da Silvovi a poté působil jako ministr spravedlnosti v době vlády Lulova rivala, prezidenta Jaira Bolsonara.

V polarizovaném prostředí je také pravděpodobnější extrémní reakce příznivců vůdců, kterým hrozí trestní stíhání. Ve Spojených státech se právní kroky proti Trumpovi zaměřily na uchazeče o prezidentský úřad, jehož příznivci jsou dobře vyzbrojeni a dlouhodobě vnímají politické boje v existenčních souvislostech. Republikánská strana dnes čelí ohrožení své volební životaschopnosti způsobené poklesem počtu venkovských bílých křesťanů, kteří tvoří voličskou základnu strany a určují její identitu. Podíl bílých evangelikálů klesl z 23 % americké populace v roce 2006 na 14 % v roce 2020. Částečně kvůli těmto trendům republikáni prohráli lidové hlasování v sedmi z posledních osmi prezidentských klání.

Rostoucí rozmanitost Spojených států zároveň radikalizuje značnou část republikánů, kteří se obávají, že bílí Američané ztrácejí své postavení ve společnosti ve prospěch nebělochů. Michael Anton, konzervativní esejista, který později za Trumpovy vlády působil v Radě pro národní bezpečnost, vykrystalizoval tento pohled během voleb v roce 2016, když udělal paralelu mezi Trumpovými příznivci, kteří se snaží získat zpět svůj politický systém, a cestujícími z osudného letu 93 společnosti United Airlines, který byl unesen teroristy v rámci útoků z 11. září. „Dobijte kokpit, nebo zemřete,“ napsal. „Možná zemřete tak jako tak.“

Podle Antona a velké části Trumpových příznivců jsou základy amerického života existenčně ohroženy „neustálým importem cizinců ze třetího světa bez tradice, chuti ke svobodě a zkušenosti s ní“, což povede ke zničení západní civilizace a „trvalému vítězství“ levice, která chce rozdrtit pravici. V souladu s tímto názorem mnozí republikáni – u nichž je asi dvakrát vyšší pravděpodobnost, že vlastní zbraň než u demokratů – věří, že k zastavení úpadku tradičního amerického způsobu života může být nezbytné násilí.

Hrozba násilí je reálná.

Jak poznamenala politoložka Rachel Kleinfeldová, násilná rétorika a myšlenky nadřazenosti bílé rasy, které byly dříve doménou okrajových skupin, se dostaly do republikánského mainstreamu. Například na televizní stanici Fox News se hojně diskutuje o teorii velkého nahrazení, podle níž je zvýšená diverzita ve Spojených státech výsledkem spiknutí, jehož cílem je „nahradit“ rodilé bělochy přistěhovalci. Elita Republikánské strany se často dopouštěla násilné rétoriky – někteří konzervativní vůdci dokonce oslavovali útok na manžela předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové z konce roku 2022. Ve zjevné snaze sjednotit krajní pravici Trump také pronesl projev v texaském Waco v den výročí útoku FBI na ozbrojený areál náboženské sekty, útoku, který podpořil růst pravicových milicí.

Vzhledem k těmto trendům by nemělo být překvapením, že politické násilí v posledních letech prudce vzrostlo. Například počet výhrůžek členům Kongresu se za posledních pět let zdesetinásobil. Za těmito trendy stojí především pravicoví extremisté. Podle údajů, které shromáždilo Centrum pro strategická a mezinárodní studia, drtivou většinu nedávných aktů domácího terorismu – včetně útoků na mešity, synagogy a černošské kostely – provedly krajně pravicové skupiny. Téměř všechny politicky motivované vraždy v posledním desetiletí byly rovněž spáchány příslušníky krajní pravice.

Na tomto pozadí se republikánští lídři téměř shodli na popisování obvinění Trumpa extrémními výrazy. Předseda Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy obvinění označil za „bezprecedentní zneužití moci“ a další dva významní republikáni „politický hon na čarodějnice“ a „jasné a nestoudné politické pronásledování“. Trumpův hlavní soupeř v boji o republikánskou prezidentskou nominaci obvinění odsoudil jako „neamerické“ a jeden z prominentních konzervativních guru jej přirovnal ke „stalinským čistkám“. Tyto názory sdílejí i další členové strany: velká většina republikánských voličů považuje obvinění za politicky motivované.

Zatím se naštěstí objevilo jen málo známek násilí v reakci na obvinění. Vzhledem k vysoké míře polarizace a násilné rétoriky však není třeba velké představivosti, abychom si načrtli scénář, v němž právní hrozby Trumpovi přimějí příznivce bývalého prezidenta uchýlit se k násilí. Riziko těchto útoků se může stupňovat, pokud by Trumpovi hrozilo bezprostřední odsouzení a pobyt ve vězení. Akce by mohly zahrnovat útoky na soudy, zvýšené obtěžování nebo dokonce atentáty na státní zástupce nebo politiky podporující právní kroky nebo útoky na potenciální svědky připravující se svědčit proti Trumpovi.

Silný odpor vůči násilnému vydírání

Hrozba násilí je reálná. Stejně tak je ale reálné nebezpečí, že podvolením se hrozbám násilím podpoříme vydírání. Pokud Trump a jeho příznivci zjistí, že se vyhrožováním nepokoji mohou vyhnout právní odpovědnosti, budou to dělat znovu a znovu.

Přízrak davového násilí ohrožuje demokracii již dlouho. Jak ukázal politolog Rob Mickey, politické násilí a nepokoje na americkém Jihu na konci devatenáctého století přesvědčily federální vládu, aby upustila od rekonstrukce a umožnila vznik vlády jedné strany zakořeněné v segregaci. V nedávné době byly neformální skupiny ozbrojených stoupenců využívány k potlačení opozičních hnutí po celém světě – včetně „etnických bojovníků“ v Keni, organizovaných válečných veteránů v Arménii a Zimbabwe, horníků v Rumunsku, chimér na Haiti, „božských davů“ v Nikaragui a „gangů vykopávajících dveře“ v Guyaně.

Byť příklady politického násilí ve Spojených státech nejsou tak extrémní jako tyto případy, násilné vydírání se stává stále častější taktikou republikánů. Výhrůžky násilím odradily dva republikánské členy Sněmovny reprezentantů, kteří podporovali Trumpovo odvolání z funkce, Anthonyho Gonzaleze a Adama Kinzingera, od kandidatury na znovuzvolení. Poté, co Gonzalez odstoupil z kandidatury, vydal Trump prohlášení: „1 mrtvý, 9 zbývá!“. Když se ministr zahraničí Georgie Brad Raffensperger vzepřel Trumpovým snahám o výrobu vítězství ve svém státě, prezident ho označil za „nepřítele lidu“ – což vyvolalo útok ozbrojených demonstrantů na Raffenspergerovu kancelář a vlnu výhrůžek smrtí, která donutila jeho rodinu skrývat se.

Tyto hrozby jsou ještě výraznější pro úředníky na nižších pozicích, kteří mají menší bezpečnostní ochranu a méně mohou získat účastí v demokratickém systému. Silně zasaženi násilím jsou například volební komisaři: podle průzkumu Brennanova centra zažil každý šestý z nich obtěžování nebo dokonce vyhrožování smrtí. Téměř třetina jich uvádí, že ví o někom, kdo kvůli takovým výhrůžkám rezignoval nebo pracoval na částečný úvazek. Tyto odchody vytvářejí prostor pro obsazení uvolněných míst vysoce stranickými úředníky, což zásadně ohrožuje integritu voleb.

Neúspěšné stíhání Trumpa by vytvořilo
začarovaný kruh.

Trump a jeho příznivci se totiž výslovně snažili použít hrozbu násilí, aby odradili od jeho stíhání. Koncem března Trump varoval, že v případě vznesení obvinění by „potenciální smrt a destrukce… by mohla být pro naši zemi katastrofální“. Pravicová média toto poselství zopakovala: moderátor Fox News Jesse Watters varoval, že „země si to nenechá líbit… lidé by si měli dávat pozor“, a Tucker Carlson, další moderátor Fox, řekl, že nyní „pravděpodobně není nejlepší čas vzdát se svých pušek AR-15“. Zasazeno do kontextu intenzivní polarizace a rostoucího pravicového násilí, takové hrozby vytvářejí reálné nebezpečí, že Trump a jeho příznivci budou schopni odradit státní zástupce, soudce nebo porotce od toho, aby hnali úředníky k odpovědnosti za demokratické nebo jiné zneužití.

Sázka na Braggovo stíhání, stejně jako na další potenciální obvinění, kterým dnes Trump čelí, zdaleka nespočívá jen v tom, zda se bude zodpovídat z konkrétních údajných trestných činů. Ačkoli je právní stát pro stabilitu demokracie klíčový, jeden další bohatý bílý podnikatel, kterému projde trestný čin bílých límečků, republiku pravděpodobně nezlomí. Pokud však Trump a jeho příznivci zjistí, že jejich hrozby násilím jsou účinné, budou se pravděpodobně chovat násilněji. Neúspěch v trestním stíhání Trumpa by tak vytvořil začarovaný kruh, který nesmírně poškozuje demokratický proces.

Trestní stíhání Trumpa tak představuje významnou zkoušku americké demokracie. Ačkoli je obvinění téměř jistě oprávněné, právní kroky proti hlavnímu kandidátovi na úřad v kontextu rostoucí polarizace a pravicové podpory násilí nelze brát na lehkou váhu. Přistoupit na násilné vydírání ze strany bývalého prezidenta a jeho příznivců však není žádným řešením. V důsledku toho ve skutečnosti neexistuje žádná životaschopná alternativa k tomu, aby byl Trump pohnán k odpovědnosti za své činy.

 

Lucan Ahmad Way je profesorem politologie na Torontské univerzitě a spoluautorem knihy Revoluce a diktatura: násilné kořeny trvalého autoritářství, kterou napsal společně se Stevenem Levitskym.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: DONALD TRUMP by TaurusEmerald, zdroj: Foreign Affairs, autor: Lucan Ahmad Way, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]