Příklad kulturního boje

 

Američtí konzervativci zakazují knihy o sexuální a etnické identitě. Proč by se progresivisté neměli nechat vtáhnout do soutěže ohledně zákazu?

Spojené státy jsou uprostřed šílenství ohledně zákazu knih. Podle americké autorské asociace PEN America bylo mezi červencem 2021 a červnem 2022 celostátně zakázáno ve veřejných školách 1.648 knih. Očekává se, že toto číslo poroste s tím, jak konzervativní politici a organizace posílí úsilí o cenzuru děl zabývajících se sexuální a etnickou identitou.

Státy ovládané republikány, jako je Florida a Utah, v posledních měsících zasáhly proti školním knihovnám a zakázaly tituly, které se zabývají otázkami etnicity, sexuality a genderu, například knihu Ibrama X. Kendiho How to Be an Antiracist a knihu Maie Kobabeové Gender Queer: A Memoir. V některých částech Floridy úřady školám nařídily omezit přístup ke knihám o etnické příslušnosti a rozmanitosti a také je varovaly, že učitelům, kteří se studenty sdílejí takzvané „obscénní a pornografické materiály“, hrozí pět let vězení. V Jižní Karolíně označil guvernér Henry McMaster Kobabeho knihu, která v roce 2020 získala cenu Alex Award for Young People’s Literature udělovanou Americkou knihovnickou asociací, za příklad obscénního a pornografického materiálu.

Současné ZáKAZY KNIH jsou z velké části řízeny pravicovou populistickou politikou a rodičovskými skupinami, které tvrdí, že chrání zdravé, rodinně orientované křesťanské komunity před dekadencí městské Ameriky. Dětská kniha s LGBTQ+ postavami tedy spadá do jejich definice pornografie.

Floridský guvernér a pravděpodobný kandidát na prezidenta RON DESANTIS je pravděpodobně hlavním zastáncem státní cenzury a moderních zákazů knih. V únoru spolu s kolegy předložil ve státním zákonodárném sboru nový návrh zákona, který by univerzitám a vysokým školám zakázal podporovat studentské aktivity, které „obhajují rozmanitost, rovnost, inkluzi nebo kritickou rasovou teorii“. Cílem návrhu zákona je rovněž vyřadit z akademických osnov kritickou rasovou teorii, genderová studia a intersekcionalitu, jakož i „obory a vedlejší obory odvozené od těchto systémů přesvědčení“. Do konce dubna má být „kontroverzní zákaz výuky o sexuální orientaci a genderové identitě, který platí pro základní školy, rozšířen na všechny věkové kategorie“.

Je pravda, že důsledné potírání akademické svobody
ze strany pravice se jeví jako nebezpečnější
než literární alergie levice.

Byť výzvy k zákazu knih zaznívají od levicových pokrokářů méně často, i oni projevují nesnášenlivost vůči literatuře, kterou považují za urážlivou. Klasická díla, jako je Jak zabít ptáčka nebo Dobrodružství Huckleberryho Finna, byla v některých školách vyřazena ze seznamu četby, protože obsahují rasistické výrazy a mohla by „vyloučit“ některé čtenáře.

Je pravda, že důsledné potírání akademické svobody ze strany pravice se jeví jako nebezpečnější než literární alergie levice. Zajímavé však je, kolik podobností mezi levicovou a pravicovou netolerancí existuje. Pravicoví populisté jako DeSantis mají tendenci napodobovat progresivní rétoriku o „inkluzivitě“ a „citlivosti“ ve vyučovacím procesu. Tvrdí, že bílí studenti musí být chráněni před tématy, jako je otroctví nebo role nadřazenosti bílé rasy v americké historii, protože by je takové věci mohly rozrušit a vyvolat v nich pocit viny.

Stejnou logikou se řídí i pokrokáři, kteří požadují, aby se ve třídách přestal číst Huckleberry Finn nebo aby se z dětských knih Roalda Dahla odstranila slova jako „tlustý“. Levičáci také nechtějí, aby se jejich děti cítily uražené nebo „nevítané“. Jejich představa o vzdělávání se podobá terapii: cílem je, aby se děti cítily dobře, a ne aby se naučily vstřebávat informace a samostatně myslet.

Napodobování levicového žargonu pravicí lze chápat jako formu zlomyslné pomsty. Koneckonců hybnou silou konzervativního puritánství v USA byl vždy fundamentalismus, nikoli integrace. Náboženský dogmatismus je však úzce spjat se strachem z urážky. Typickým příkladem je spor, který následoval po vydání Satanských veršů Salmana Rushdieho v roce 1988. Kromě fatwy ajatolláha Ruholláha Chomejního vyzývající k autorově smrti křesťanští konzervativci odsoudili Rushdieho za zesměšňování náboženství. A někteří levičáci – kteří se nehlásí k žádnému náboženství – přesto Rushdieho kritizovali za urážku milionů muslimů.

Určitá míra progresivní rétoriky hraje vesměs
do rukou populistické pravice.

Křesťanští puritáni odmítají knihy s homosexuální tematikou nejen proto, že Bible homosexualitu zakazuje, ale také (a možná především) proto, že tato díla porušují to, co považují za strukturu přirozeného řádu. To se příliš neliší od postoje tisíců lidí, kteří podepsali protestní dopis proti tomu, že New York Times informují o transgenderových otázkách. Vyjadřovali hněv nad tím, že některé články předpokládají, že otázka pohlaví není vědecky vyřešena. Zvláštní rozruch vyvolal příspěvek sloupkařky Pamely Paulové, v němž se zastávala J. K. Rowlingové. Rowlingová necítí nenávist k lidem, kteří změnili jedno pohlaví na druhé, ale zároveň si nemyslí, že být ženou nebo mužem je pouze otázkou osobní volby.

Progresivisté, kteří volají po zákazu knih Harryho Pottera od Rowlingové (které pravicoví fanatici zase odsuzují jako čarodějnickou propagandu), tak zpravidla nečiní z náboženských důvodů. I v tomto případě hovoří o pracovištích, kde člověk není vítán, o vyloučení, necitlivosti atd. Přesto se často tváří stejně dogmaticky jako věřící. Jsou přesvědčeni, že člověk, který se narodil s mužskými pohlavními orgány, je žena, pokud to dotyčný řekne. Zpochybňovat toto přesvědčení, jak to dělá Rowlingová, je v rozporu s jejich názorem na přirozenost.

Tím nechci říci, že hrozby levice týkající se přístupu studentů ke knihám mají stejnou váhu jako hrozby krajní pravice. Na rozdíl od krajně pravicových stran, včetně dnešní Republikánské strany, levicoví politici zpravidla nevolají po zákonných zákazech nařízených státem. Určitá míra progresivní rétoriky však jistě nahrává populistické pravici.

Vzhledem k absenci uceleného ekonomického programu se REPUBLIKáNSKá STRANA zaměřila výhradně na kulturní války v USA. Vzhledem k tomu, že apely na náboženské a sociální konzervativce mají u voličů větší ohlas než dogmatické postoje k etnické a sexuální identitě, je nepravděpodobné, že by levice tuto válku vyhrála. DEMOKRATé a další progresivní strany v západním světě by udělali dobře, kdyby se méně soustředili na zraněné city a více na ekonomické a politické zájmy svých voličů.

Ian Buruma je profesorem demokracie, lidských práv a žurnalistiky na Bard College. Je autorem mnoha knih včetně Vražda v Amsterdamu: Smrt Thea Van Gogha a meze tolerance a Zkrocení bohů: Náboženství a demokracie na třech kontinentech.

 

 

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Attendees at the Culture War tour at Ohio State University by Gage Skidmore, zdroj: IPG-Journal, autor: Ian Buruma, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]