Putinovo ohrožení

Kremelský silák si není tak jistý, jak se zdá

Za necelý rok, 17. března, se Rusové vydají k volebním urnám a budou si volit prezidenta. Vzhledem k současným společenským a politickým podmínkám v zemi málokdo pochybuje o tom, že prezident Vladimir Putin snadno získá šesté funkční období. Podle některých ruských médií má Putinův tým v plánu zajistit, aby prezident získal více než rekordních 77 procent hlasů, které získal v roce 2018.

Teoreticky by mělo být snadné tento cíl dosáhnout. Ruská invaze na Ukrajinu má doma širokou podporu a podle průzkumu nezávislého Levada Center je Putinův rating téměř rekordní. Kreml ovládá ruská média a může snadno zatknout nebo jinak umlčet případné kritiky. Kontrolované opoziční skupiny – poddajné politické strany, které Kreml pověřil postavením kandidátů proti Putinovi – nikdy nepodporovaly prezidenta více. Za současného stavu je nepravděpodobné, že by nominovaly prezidentského kandidáta, který by mohl získat byť jen skromný podíl hlasů. Naopak, mohly by se skutečně i navenek spojit s Kremlem, aby zajistily, že Putin dosáhne požadovaného volebního zisku.

Dnes je však v Moskvě budoucnost málo jistá. Válka uvrhla RUSKO do období všudypřítomné nepředvídatelnosti, v němž se nikdo necítí bezpečně a pro politiky je nemožné byť jen krátkodobě plánovat. Nedávno uniklé nahrávky rozhovoru mezi známým ruským hudebním producentem Iosifem Prigožinem a bývalým senátorem Farhadem Achmedovem ukázaly, že oba se na vedení Ruska zlobí a domnívají se, že tvůrci politiky země nemají schopnost přijímat kritická rozhodnutí. Tvrdili také, že několik nejmocnějších lidí v Rusku, včetně velitele Národní gardy, se spiklo proti ministru obrany země. Jejich výroky jsou reprezentativní pro to, co si ruské elity říkají, když si myslí, že je nikdo neposlouchá, a naznačují vysokou míru nespokojenosti.

Výrazná VOJENSKá ESKALACE by mohla tyto nálady ještě zhoršit a výrazně zkomplikovat Putinovu schopnost udržet si kontrolu nad domácím děním. Pokud Moskva provede další mobilizaci, čemuž se vláda snaží vyhnout, vyvolá to další obavy v celé společnosti s nepředvídatelnými důsledky. Pokud bude Rusko čelit dalším neúspěchům, bude se Putin muset vypořádat se stupňující se kritikou. Obě situace by ho mohly přimět ke zrušení voleb, zavedení prvků vojenské diktatury a k čistkám mezi elitami ve snaze posílit svou bezpečnost. V souvislosti s tím by mohly přimět ruské elity, aby se režimu postavily. Kreml si může být jistý, že Putin vyhraje volby s převahou, a v tuto chvíli je to nejpravděpodobnější výsledek. Válka však znamená, že Putin se stává zranitelnějším, než si většina lidí myslí.

Rizikové podnikání

Je snadné si představit, jak by Rusko mohlo nakonec své operace na Ukrajině vystupňovat. Kyjev připravuje plnohodnotnou protiofenzívu, která by měla proběhnout letos na jaře a která napadne ruské pozice na rozsáhlých územích. UKRAJINA také provádí sabotáže a útoky drony na ruská vojenská zařízení a mohla by se rozhodnout začít ostřelovat ruské pohraniční oblasti. Jeden z nejoblíbenějších ruských proválečných vojenských bloggerů byl 2. dubna zabit při výbuchu v Petrohradě, což ukazuje, že v důsledku konfliktu není v bezpečí nikdo. Každý z těchto útoků by mohl Moskvu přimět ke zvýšení investic do války, aby neztratila další území a neocitla se v další trapné situaci.

Teoreticky by Rusko mohlo konflikt eskalovat, aniž by zasáhlo do životů svých občanů. Moskva by například mohla zintenzivnit údery na ukrajinskou kritickou infrastrukturu nebo se pokusit zavraždit členy ukrajinského vedení. Pokud však budou její ztráty dostatečně vážné, Rusko bude pravděpodobně cítit nutkání udělat to, co udělalo poté, co Ukrajina vyřadila ruské jednotky u Charkova: vyhlásit novou mobilizaci a povolat do boje statisíce mužů. Zdá se, že Rusko se již na takovou možnost skutečně připravuje. Ve více než 40 regionech rozesílají branní úředníci povolávací rozkazy „ke kontrole údajů“ o mužích vhodných k odvodu.

Poslední mobilizace, která proběhla v září a říjnu, vyvolala u obyvatelstva velké obavy a přiměla více než 300.000 mladých lidí k útěku ze země. Další odvod by měl pravděpodobně podobný účinek. Tyto sociální turbulence mohou přetvořit domácí politiku, z velké části tím, že ještě více posílí ruce ruských siloviků neboli bezpečnostních služeb. Členové této skupiny již dlouho usilují o to, aby Moskva v Rusku odstranila zbývající svobody, které považují za riskantní demokratické požitky. Prosazovali zrušení loňských regionálních voleb a trvali na tom, aby Kreml zavedl stanné právo a uzavřel ruské hranice. Tyto snahy většinou selhaly: volby se konaly, Putinovo zavedení stanného práva bylo jen částečné a hranice zůstávají otevřené. Pokud však Rusko bude čelit vojenským neúspěchům a následně sociálním nepokojům, mohou silovici získat převahu. Putin může zjistit, že má menší kontrolu nad tvorbou politiky, protože bezpečnostní činitelé začínají mluvit otevřeně nebo elegantně odmítají plnit jeho příkazy.

V Rusku by mohlo dojít k dalšímu zatýkání,
zabavování majetku a čistkám.

Vojenské neúspěchy také podnítí rozhořčení ruských „rozhněvaných vlastenců“: termín používaný politickými poradci Kremlu pro prominentní proválečné bloggery, kteří veřejně kritizují výkon ruské armády. Někteří z nich dokonce kritizovali samotného Putina a hrozili, že ho v roce 2024 nepodpoří. Mohli by tak zaplnit ruské informační prostředí urážkami armády, stejně jako se tisíce obyčejných Rusů snaží ze země utéct. Takováto zoufalá situace by mohla Kreml donutit použít taktiku vojenské diktatury – s masovějšími represemi, protože stát se plně orientuje na válku – a dále prohloubit rozpory mezi Rusy, kteří si eskalaci konfliktu přejí, a těmi, kteří ji nechtějí.

V nejhorším případě by se Putin mohl začít bát své vlády a nejmocnější představitelé země by mohli začít navenek prosazovat jiné politické programy než on. Ostatně vůdce žoldnéřů Jevgenij Prigožin se od prezidenta distancuje a chrlí obvinění, že Putinem jmenovaná elita a další personál dělají těžké chyby. Tato vnitřní kritika by Putina nestála volby; Kreml nemá potíže s potlačováním nebo likvidací opozice zvenčí. Nestabilita by však mohla Putina vystavit palácovým výzvám ze strany ostatních členů jeho režimu.

Obnovená eskalace by tedy mohla vyvolat dva protichůdné trendy. Na jedné straně by mohla vyvolat paniku ruských elit, která by je vedla k boji mezi sebou a dokonce proti Kremlu. Na druhé straně by mohla přimět siloviky, aby se zasadili o další represe a zemi umlčeli. Ať tak či onak, Rusko by mohlo zažít další zatýkání, zabavování majetku a čistky. Putin by dokonce mohl ztratit část své moci.

Do propasti

Západní pozorovatelé i ruské elity rádi spekulují o tom, kdo by mohl stát v čele Ruska po Putinově odchodu, a analytici z obou táborů přicházejí se seznamy možných kandidátů. Za tímto účelem pečlivě sledují Putinovy veřejné výroky, zejména když někoho chválí nebo kritizuje. Všímají si například jeho nedávné chvály ministra zemědělství Dmitrije Patruševa a kritiky vicepremiéra Denise Manturova. Všímají si také toho, jak se jednotliví kandidáti chovají. Například vznětlivou rétoriku místopředsedy Rady bezpečnosti Dmitrije Medveděva považují mnozí ruští experti za známku toho, že Medveděv věří, že si ho Putin vybral za příštího ruského prezidenta. Totéž platí o Nikolaji Patruševovi, tajemníkovi bezpečnostní rady (a otci Dmitrije Patruševa).

Tyto spekulace však nedávají smysl. Téma Putinových plánů je dodnes tabu i v jeho nejbližším okolí, natož mezi ostatními vysokými představiteli, a nikdo skutečně neví, zda bude Putin kandidovat znovu. Pro elity tak vznikl další problém. Nejenže jejich stárnoucí prezident vede Rusko k možné vojenské porážce, ale také jim ztěžuje plánování vnitřní budoucnosti Ruska. Oba problémy spolu souvisejí. Pokud se vojenská situace zhorší, pravděpodobnost, že Putin v dohledné době odstoupí, se sníží, což prohloubí vnitřní napětí v zemi.

Rusové si uvědomují, že Putin může zůstat u moci ještě dlouho. Když totiž příslušníci elity někoho popisují jako potenciálního Putinova nástupce, často se nesnaží o předpovědi, ale spíše o to, aby se dotyčný dostal do potíží. (Putin se nedívá příznivě na lidi, kteří chtějí práci, kterou jim nechce dát). Pokud se však konflikt protáhne a Moskva bude nadále nepředvídatelná, lze si představit, že by elity země mohly začít vážně uvažovat o tom, že si nástupce vyberou samy. Čím déle bude Putin u moci, tím těžší pro něj může být kontrolovat proces nástupnictví, a pokud bude Putin více rozptylován válkou, nejbohatší a nejmocnější Rusové budou mít větší motivaci a schopnost organizovat se na vlastní pěst. Zvláště pravděpodobné bude, že pokud bude Putin nerozhodný, váhavý nebo špatně informovaný, budou ho jednoduše obcházet.

To neznamená, že se ruské elity v nejbližší době pokusí o nějaký převrat; prozatím vládne ruský vůdce. Válka však Rusko přetváří a Putinova ochota vynakládat stále větší prostředky, aby se vyhnul porážce, ho přivedla na riskantní cestu a připoutala jeho budoucnost k nepředvídatelnému konfliktu. Putin sice pravděpodobně nepřijde o moc, ale historicky velké vítězství ve volbách není v žádném případě zaručeno.

Tatiana Stanovaja je vedoucí pracovnicí Carnegie Endowment for International Peace a zakladatelkou a generální ředitelkou společnosti R.Politik, která se zabývá politickými analýzami.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Vladimir Putin meeting with Sergey Lavrov, Sergei Naryshkin and Alexander Bortnikow, Пресс-служба Президента России, zdroj: Foreign Affairs, autorka: Tatiana Stanovaja, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]