Saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán chtěl svým rozvojovým programem „Vize 2030“ učinit svou zemi konkurenceschopnou a méně závislou na exportu ropy. Chybí však základy. A tak pouštnímu státu hrozí pomalý sestup. To je patrné i v armádě.
Mezi budováním moderní armády a rozvojem silné ekonomiky existuje úzká souvislost – bez ohledu na to, zda stát ovládá ARMáDA nebo politické vedení. Je to proto, že dovednosti potřebné k rozvoji moderní, ekonomicky produktivní společnosti jsou také potřebné k vybudování kompetentní armády. Saúdská Arábie postrádá obojí. TRIBALISMUS (kmenové myšlení) a posedlost saúdských králů přežitím režimu zabránily rozvoji robustní ekonomiky nebo kompetentních ozbrojených sil. Jejich odpor vůči změnám společenských hodnot země udržuje cyklus slabosti a nedostatečného rozvoje.
To vysvětluje selhání rozsáhlého plánu rozvoje Vize 2030. V roce 2014 zažila Saúdská Arábie těžkou finanční krizi po propadu světové ceny ropy, jejíž export tvořil 90 procent příjmů země. Míra nezaměstnanosti se vyšplhala přes 12 procent a očekává se, že do roku 2030 vzroste na střízlivých 22 procent. Korunní princ Mohammed bin Salmán proto navrhl kontroverzní projekt transformace Saúdské Arábie ze země závislé na ropě v moderní, víceodvětvovou ekonomiku. Zatím se však jeho vize nenaplnila.
Vojenská slabost Saúdské Arábie
Vojenská slabost Saúdské Arábie byla odhalena jejím zásahem do občanské války v Jemenu v roce 2015. Byl to první konflikt, na kterém se saúdská armáda plně podílela. Saúdští Arabové však nemohou porazit povstalce Huthi, s to navzdory jejich vynikajícímu vybavení a síle vojsk, která podle Mezinárodního institutu pro strategická studia v roce 2019 činila celkem 252.000 mužů. Od roku 2015 Saúdové opakovaně žádali americkou vojenskou a logistickou podporu, což vyvolalo otázku, zda je potřeba dodat jim další zbraně vzhledem k jejich již tak rozsáhlé výzbroji. Senátor Lindsey Graham si v roce 2018 všiml slabosti saúdské armády a její spoléhání se na americkou ochranu: „Bez Spojených států by v Saúdské Arábii asi za týden mluvili persky.“
Čtyři roky po začátku války ztratili Saúdové naprostou kontrolu nad vojenskou situací. Huthiové se zmocnili více než 20 míst v Saúdské Arábii a mohli se dostat do města Najran, jehož letiště je 18 kilometrů od hranic. V oblastech Asir a Jizan se desítky vesnic a měst dostaly pod kontrolu Hutsiú navzdory zásahu súdánských jednotek a amerických odborníků. Mezitím Saúdská Arábie vyčerpala své vojenské cíle v Jemenu a mohla bombardovat pouze civilisty, což Washington rozzlobilo.
Zahraniční žoldáci
Uchýlení se Rijádu k zahraničním žoldákům nedokázalo rovnováhu sil proti Hutsiům posunout, což přimělo saúdskou vládu hledat způsob, jak ukončit válku, navzdory původním očekáváním korunního prince, že saúdská armáda se týden po nasazení v Jemenu napochoduje do hlavního města Jemenu Sana’a. V roce 2014 požádala Saúdská Arábie o pomoc pákistánské, egyptské a jordánské síly umístěné na jejích hranicích s Irákem kvůli obavám, že Islámský stát napadne zemi poté, co dobyl irácké město Mosul.
Zpráva, že Saúdská Arábie žádá o podporu tisíců zahraničních vojáků, vyvolala spekulace o vojenské doktríně království, protože utrácí stovky miliard dolarů za zbraně – aby se nakonec při obraně režimu muselo spoléhat na zahraniční síly. Někteří analytici se ptali, proč Rijád nadále investuje do zbraní, když jeho armáda stejně nemůže zemi bránit. Saúdský obranný rozpočet na rok 2023 činí 69 miliard dolarů, což je více než vojenské výdaje všech ostatních arabských zemí dohromady a více než obranné rozpočty Japonska a Německa. Saudská armáda se soustředila na nákup zbraní, vyplácení mezd a budování infrastruktury, ale věnovala malou pozornost výcviku svých ozbrojených sil, které se ukázaly neochotné učit se novým technikám a obsluhovat hi-tec vybavení.
Bojová schopnost armády je téměř nulová, přestože má sofistikované vojenské prostředky a intenzivní výcvikové kurzy pod dohledem amerických jednotek. Příklad z první války v Zálivu je toho dobrým příkladem: saúdský pilot stíhačky F-15 nedokázal zachytit dva irácké letouny Mirage nesoucí rakety Exocet, přestože mu americký letoun včasného varování a řízení sdělil jejich polohu. Pilotovi se podařilo letouny sestřelit až poté, co mu řídící letadla USA dala krok za krokem pokyny, jak na to. Na druhou stranu saúdskoarabská média incident uvítala jako pozoruhodný vojenský úspěch.
Nemotivovaný personál
Jednou z největších výzev pro armádu je její personál. Mezi elitními jednotkami byly případy masové dezerce. Vojáci odmítli sloužit na jižní hranici a někteří požádali o odchod z armády, protože nechtěli bojovat. Armáda nekontroluje své zaměstnance a nestaví je před válečný soud, pokud dezertují nebo se nevrátí ke své jednotce na konci své dovolené. Místo toho je odkáže na zástupce jejich kmenů v armádě.
Roční tempo růstu saúdské ekonomiky dosáhlo vrcholu na 0,8 procenta v letech 2003 až 2013, ačkoli vláda v letech 1970 až 2014 utratila miliardy dolarů na devět pětiletých plánů hospodářského rozvoje. Výsledky ukazují, že cíle plánů nebyly splněny a Vize 2030 pravděpodobně dopadne stejně špatně. Vyžaduje totiž dostatek kvalifikované pracovní síly, ale značná část saúdské mládeže se odmítá podílet na produktivní práci, která vyžaduje časté školení a je placena hůře než si mysleli. Očekávají život v luxusu, což znamená, že saúdská ekonomika bude pravděpodobně i nadále záviset na zahraničních pracovnících, kteří zaplní mezeru. Saúdskoarabské aerolinie jsou toho dobrým příkladem: personál národní letecké společnosti v zemi postrádá profesionalitu. Zahraniční piloti si stěžují na naprostou nedisciplinovanost. Saúdové kouří na palubě letadla při doplňování paliva a ve vzduchu. Místní piloti často vynechávají trénink a hlásí se jako nemocní, pokud se jim nelíbí letové řády.
Projektu „Vize 2030“ hrozí neúspěch
Vzhledem ke svému hospodářskému, administrativnímu, politickému a kulturnímu složení nemůže země zaručit úspěch Vize 2030. Ztuhlá a pomalá byrokracie Saúdské Arábie, slabá hi-tec infrastruktura a spoléhání se na zahraniční pracovní sílu zahraniční investory odrazují. Projekt také závisí na vybudování otevřené, inkluzivní společnosti, která je ochotna překročit tribalismus (kmenové myšlení) – ale režim není ochoten tuto otázku řešit nad rámec povrchních vysvětlení. Je také nepravděpodobné, že některé projekty Vize 2030 budou dostatečně refinancovány. Například plánované město Neom v severní poušti království bude stát 500 miliard dolarů a je nepravděpodobné, že přiláká dostatek investorů.
Zajištění úspěchu Vize 2030 by také vyžadovalo politické reformy, které jsou v rozporu s politikou korunního prince Mohammeda bin Salmána. Koncepce vlády korunního prince je založena na monopolizaci rozhodování a omezování svobody projevu. Dokonce se pokusil sjednotit páteční kázání v mešitách po celém království a zasahoval proti kritikům svévolným zatýkáním a vraždami. Paralelně s tím přechod k produktivnímu stavu vyžaduje vytvoření ekonomiky založené na vědeckých znalostech a odklonu od kmenové společnosti – což by podkopalo klíčové pilíře saúdské politiky.
Saúdská kultura poslušnosti
Aby Vize 2030 fungovala, musí mít saúdská společnost předpoklady pro modernitu. Saúdové jsou však socializováni tak, aby plnili rozkazy a nezpochybňovali své nadřízené. Je nereálné očekávat, že běžní Saúdové, kteří byli vychováni k uctivému plnění příkazů svých vládců, budou nesouhlasit. Od ropného boomu v 70. letech 20. století si zvykli na určitou životní úroveň, která zahrnuje velké vymoženosti, aniž by si je museli sami zasloužit. Když vláda nařizuje, aby si obyčejní Saúdové vydělávali na živobytí tvrdou prací, je to pro ně protimluv. Stejně tak saúdská královská rodina očekává rychlé výsledky a věří, že investicemi do megaprojektů dosáhne svých cílů – což odráží touhu saúdské společnosti po okamžitém uspokojení.
Někteří pochybují, že saúdští králové skutečně chtějí silnou armádu. Nikdy nedůvěřovali ozbrojeným silám, zvláště poté, co se v roce 1969 pokusili svrhnout monarchii. Saúdové rozmístili armádu na velkých základnách na hranicích s Jordánskem a Jemenem, aby ji udrželi daleko od center politické moci. Naverbovali také pákistánské piloty, aby zabránili náletům na paláce královské rodiny. Jednou z funkcí lépe vyzbrojené a lépe placené Národní gardy je sloužit jako protiváha armády. Saúdská vláda nikdy pečlivě nerealizovala plány na zvýšení vojenské efektivity, protože se obávala, že by to vedlo ke změnám chování a odklonu od tradičních hodnot. Během svých pětiletých plánů rozvoje vždy hájila středověké hodnoty země založené na poslušnosti a nezpochybnitelné loajalitě vůči králi. Moderní společenské hodnoty by naopak mohly přinést nezávislé myšlení, požadavek politické participace a tím i přeměnu království na konstituční monarchii.
Nepřekonatelný tribalismus
Vláda také udělala málo pro to, aby zastavila oživení tribalismu, který si našel cestu do armády, byrokracie a veřejného života. Aby odradil mládež od obratu k politickému islámu, zaměřil se Mohammed bin Salmán na omezené snahy o sociální liberalizaci, jako je povolení koncertů a jiných forem zábavy. Tato opatření však nakonec povedou spíše ke stagnaci než k modernizaci.
Hilal Khashan je profesorem politologie na Americké univerzitě v Bejrútu a přispěvatelem do Geopolitical Futures.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: California-Arabian Standard Oil Co. Saudi Arabia expedition, 1934-1935, National Air and Space Museum Archives, zdroj: Cicero, autor: Hilal Khashan, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.