Pozitivní stránka rivality

Velmocenská příležitost Indie

Poslední rok byl pro Čínu, RUSKO a Západ rokem strachu a konfliktů. Ruská invaze na Ukrajinu zabila desetitisíce, možná i statisíce lidí. Přiměla Spojené státy a Evropu k opětovnému zbrojení a přiměla Moskvu a Washington k opětovnému soupeření ve stylu studené války. V Tichomoří na sebe ČíNA a Spojené státy hledí s rostoucím nepřátelstvím a podezíravostí a někteří američtí analytici se domnívají, že by tyto země mohly skončit válkou kvůli Tchaj-wanu. Tato nebezpečí přiměla amerického prezidenta Joea Bidena prohlásit, že poprvé od kubánské krize hrozí světu zkáza. Ruský prezident Vladimir Putin ve svém projevu z Moskvy prohlásil, že rok 2020 je „nejnebezpečnějším desetiletím“ od konce druhé světové války.

Tisíce kilometrů odtud, v druhé největší zemi světa, jsou však globální vyhlídky zcela odlišné. V době, kdy se INDIE připravuje na 18. summit skupiny G-20, vláda po celé zemi vyvěsila nápisy a plakáty, které hovoří o mezinárodní harmonii. Indický premiér Naréndra Módí při oznámení indické vize G-20 napsal, že jeho země bude katalyzátorem nového myšlení lidstva, pomůže světu překonat chamtivost a konfrontaci a vypěstuje „univerzální smysl pro jednotu“. Módí uvedl, že tématem je „Jedna Země, jedna rodina, jedna budoucnost“. Prohlásil, že spíše než války a soupeření jsou největšími výzvami, kterým dnes lidstvo čelí, změna klimatu, terorismus a pandemie – tedy problémy, které „nelze vyřešit vzájemným bojem, ale pouze společným jednáním“.

Západním představitelům tyto chvalozpěvy na spolupráci a společné výzvy jistě neznějí příliš dobře. Indie má však jen omezenou trpělivost s americkými a evropskými narativy, které jsou krátkozraké a pokrytecké. Rozdělení z dob studené války se neobnovilo; dnešní svět je naopak složitou sítí vzájemných vazeb, kde obchod, technologie, migrace a internet spojují lidi jako nikdy předtím. Evropa a Washington mají možná pravdu, že Rusko porušuje lidská práva na Ukrajině, ale západní mocnosti prováděly podobně násilné, nespravedlivé a nedemokratické intervence – od Vietnamu po Irák. Dillí proto nemá zájem na západních výzvách k izolaci Ruska. V zájmu svého posílení a řešení společných světových problémů má Indie právo spolupracovat se všemi.

Tento pohled není v Dillí ojedinělý. Velká část zemí globálního Jihu se obává, aby nebyla zatažena na stranu Spojených států proti Číně nebo Rusku. Rozvojové země jsou pochopitelně více znepokojeny svou zranitelností vůči klimatu, přístupem k vyspělým technologiím a kapitálu a potřebou lepší infrastruktury, zdravotní péče a vzdělávacích systémů. Jako hrozbu pro řešení těchto problémů vnímají rostoucí globální nestabilitu – politickou i finanční. A sledují, jak bohaté a mocné státy tyto názory a preference ignorují při prosazování svých geopolitických zájmů. Například agresivní ekonomické sankce uvalené bohatými zeměmi na Rusko přinesly náklady, včetně vyšších cen potravin, lidem, kteří jsou od války na Ukrajině vzdáleni. Indie chce zajistit, aby hlasy těchto chudších států byly v mezinárodních debatách slyšet, a proto se staví do pozice srdce globálního Jihu – přemosťující přítomnosti, která se zasazuje o multilateralismus.

Pro Dillí nebude podpora spolupráce snadná. Invaze na Ukrajinu sice svět nerozdělila, ale čím déle bude konflikt trvat, tím těžší bude pro Indii spolupracovat s Moskvou i Washingtonem. Indie se také stala terčem kritiky některých mezinárodních politiků za to, že podle nich ustupuje od demokracie. Tito politici protestovali zejména proti rozhodnutí Dillí z roku 2019 zrušit Kašmíru zvláštní status podle indické ústavy, proti vládnímu zatýkání novinářů a občanských aktivistů a proti protimuslimskému násilí v některých částech země. A Indie se s Čínou pře – a je připravena bojovat – o to, kde leží himálajská hranice obou zemí.

Pokud se však Dillí podaří úspěšně proplout tímto složitým okamžikem a spolupracovat s Čínou, Ruskem a Západem, bude to mít obrovský přínos jak pro ni, tak pro rozvojové státy, které podporuje. V Indii žije více než 1,4 miliardy lidí a její ekonomika rychle roste. Obchoduje s téměř všemi zeměmi a daří se jí s nimi udržovat dobré vztahy. To znamená, že Indie má potenciál šířit růst a podporovat dialog po celém světě, a to i v době, kdy je globální napětí vysoké.

Jít vlastní cestou

Pro Dillí není neutralita ničím novým. „Nejsme proruští, ani proameričtí,“ řekl první indický premiér Džaváharlál Nehrú. „Jsme proindičtí.“ Udával tón mnoha budoucím prohlášením o indické zahraniční politice a pokračoval: „Jsem na své straně a na straně nikoho jiného“ Nehrú tato slova splnil. Během 17 let své vlády pomohl vytvořit explicitní politiku neangažovanosti, kterou přijalo mnoho dalších postkoloniálních států. Přinejmenším pro Indii tato strategie fungovala. Dillí se během studené války drželo kurzu, který mu zabránil, aby se zapletlo do zástupných válek, které sužovaly mnoho jiných zemí.

Dnes země zažívá nacionalistický vzestup, který je příznačný pro Módího Indii. Průměrný věk indické populace se pohybuje kolem 28 let, což je jeden z nejmladších věků na planetě. Indická ekonomika v posledních třech desetiletích neustále rostla, a to i v době pandemie. Mezi velkými ekonomikami se nyní řadí k nejrychleji rostoucím na světě.

Vzhledem ke všem těmto výhodám není divu, že se Indie stala nezávislým pólem globální moci a lídrem mezi rozvojovými zeměmi. Tohoto postavení využila k tomu, aby zdůrazňovala jiné priority než Západ. Ve svém projevu na virtuálním summitu Hlas globálního Jihu, který svolala v lednu, Módí uvedl, že všechny rozvojové státy se v posledních třech letech potýkaly s podobnými problémy, jako jsou rostoucí ceny pohonných hmot, hnojiv a potravin a také rostoucí geopolitické napětí, které ovlivnilo jejich ekonomiky. „Rozvojové země si přejí globalizaci, která nezpůsobí klimatickou krizi ani dluhovou krizi“ nebo „nerovnoměrné rozdělení vakcín či příliš koncentrované globální dodavatelské řetězce“, prohlásil Módí. Vyzval k zásadním reformám hlavních mezinárodních organizací, včetně Rady bezpečnosti OSN a mezinárodních finančních institucí, jako je Mezinárodní měnový fond, aby lépe zastupovaly země globálního Jihu. Dillí rovněž slíbilo, že poskytne své digitální, jaderné a vesmírné technologie – například velmi úspěšné celostátní rozhraní pro elektronické platby – ostatním rozvojovým státům.

Pohled Spojených států a Evropy na svět
je krátkozraký a pokrytecký.

Indie je třetím největším výrobcem léčiv na světě a její program Vaccine Maitri (neboli přátelství s vakcínami) distribuoval více než 235 milionů dávek vakcín covid-19 do 98 zemí s nižšími příjmy. Je zakládajícím členem Mezinárodní solární aliance a pracuje na přeshraniční přepravě solární energie. Indie také obecně rozšířila svou grantovou pomoc, úvěrové linky, technické poradenství, pomoc při katastrofách, humanitární pomoc, vzdělávací stipendia a další programy pro země globálního Jihu. K největším příjemcům patří Bangladéš, Bhútán, Maledivy, Nepál a Srí Lanka, a to v souladu s indickou politikou Neighborhood First (Sousedé jako první). Příjemci jsou však také v Africe, střední a jihovýchodní Asii, Latinské Americe a Oceánii. Jen africkým zemím Indie poskytla úvěr ve výši 12,35 miliardy dolarů.

Úsilí Dillí nebylo na globálním Severu přijato tak vřele. Ruská invaze na Ukrajinu prověřila mezinárodní řád založený na pravidlech a pečlivě organizovaná neutralita Indie zklamala Spojené státy a evropské země. Její odmítnutí vyslovit se ve prospěch Kyjeva ji přivedlo pod intenzivní kontrolu a zpochybňování ze strany přátel a partnerů na Západě.

Indie však oprávněně považuje tuto kritiku za pokryteckou. Západ běžně uzavírá dohody s násilnými autokraciemi, aby prosadil své vlastní zájmy. Spojené státy například zlepšují vztahy s Venezuelou, aby získaly více ropy. Evropa podepisuje energetické smlouvy s represivními režimy v Arabském zálivu. Pozoruhodné je, že Západ přesto tvrdí, že se jeho zahraniční politika řídí lidskými právy a demokracií. Přinejmenším Indie si nečiní nárok na to, aby byla svědomím světa. Jako každý jiný stát jedná v souladu se svými zájmy – a přerušení partnerství s Ruskem by je poškodilo.

Vztahy Indie s Ruskem mají hluboké kořeny sahající až do dob studené války a obě země je označují za „zvláštní a privilegované“. Dillí se spoléhá na Moskvu, která jí dodává zhruba 60 % jejího obranného vybavení, a v průběhu let Rusko nabídlo Indii pokročilé zbrojní technologie (za které Indie platí nejvyšší ceny). Moskva se také stala důležitým zdrojem levné energie pro Indii, která z Ruska dováží ropu s velkými slevami.

Indie má jiné, méně technické důvody, proč se nepřipojit k boji proti Moskvě. Přeje si, aby si Rusko udrželo určitý odstup od Číny, a obává se, že izolace Moskvy by ji jen přiblížila Pekingu. Navzdory neúspěchům na bojišti je Rusko stále významnou globální mocností – s vojenskou stopou, která se rozprostírá napříč kontinenty, a s právem veta v Radě bezpečnosti OSN –, která může pomoci zabránit studené válce mezi Čínou a Spojenými státy. A přestože by si Západ rád myslel, že ruská invaze byla zcela nevyprovokovaná, Indie chápe, že válka není čistě imperiálním projektem. NATO bylo založeno jako protimoskevská aliance a za posledních 30 let se rozšířilo až k hranicím Ruska. V posledních deseti letech západní představitelé uvalovali na Moskvu nejrůznější sankce. Kreml si dle Dillí správně myslel, že Washington a Evropa chtějí Rusko oslabit.

Odmítnutí Dillí odsoudit Moskvu neznamená, že Indie podporuje ruskou invazi. Kreml jasně porušil zásady svrchovanosti a územní celistvosti, mezinárodní humanitární právo a zásadu nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí. Rusko však není jediným státem, který tato pravidla porušuje: Spojené státy rovněž projevily pochybný závazek k suverenitě a nevměšování. A Indie nereagovala na minulá porušení ze strany Washingtonu sankcemi nebo jízlivostí. Dillí místo toho pokračovalo v obchodování se Spojenými státy – i když se stavělo proti jejich invazím –, protože to Indii pomáhalo a usnadňovalo světu řešení společných problémů. Dillí má plné právo zaujmout stejný přístup k Moskvě, bez ohledu na to, co říká Západ.

Vezměte si svůj koláč a také ho snězte

Indické veřejné mínění je mimořádně citlivé na jakékoli popichování západních vlád, zákonodárců a médií ohledně suverénních rozhodnutí Dillí. Indie si však stále přeje mít pevné vztahy se západními zeměmi, zejména se Spojenými státy – a má k tomu dobrý důvod. Dillí chce posílit samo sebe a Washington mu v tom poskytuje neocenitelnou podporu.

Vezměme si například hospodářské vazby obou zemí. Spojené státy jsou pro Indii největším vývozním cílem a největším obchodním partnerem. Oboustranný obchod se zbožím obou zemí přesáhl v roce 2022 hodnotu 131 miliard dolarů a odhady naznačují, že v loňském roce jejich obchod se zbožím a službami překročil hranici 190 miliard dolarů. Jsou blízkými technologickými partnery, zejména v nejmodernějších průmyslových odvětvích, jako jsou polovodiče a nanotechnologie. Američtí a indičtí pracovníci společně vyvíjejí nástroje pro výzkum vesmíru a cestování, rozpoznávání řeči a digitální překlady, které se ukáží jako nesmírně užitečné při řešení přeshraničních hrozeb, povstání a dalších bezpečnostních výzev.

Toto technologické partnerství se bude prohlubovat. V květnu 2022 Módí a Biden oznámili vytvoření americko-indické iniciativy pro kritické a nové technologie, která spojí Dillí, Washington a soukromý sektor obou zemí s cílem posílit kvantovou komunikaci, vybudovat v Indii polovodičový ekosystém, prozkoumat komerční vesmírné příležitosti a spolupracovat na vysoce výkonných počítačích. V lednu 2023 se poradci obou vlád pro národní bezpečnost dohodli na plánu obranné průmyslové spolupráce, který má pomoci vyrábět lepší proudové motory, muniční systémy, nástroje námořní bezpečnosti a zpravodajské, sledovací a průzkumné systémy.

Za touto spoluprací stojí zčásti pocit demokratické spřízněnosti a ekonomické příležitosti. Společné obavy z rostoucí moci Číny však vytvořily zvláštní synergii mezi Dillí a Washingtonem. V posledních několika letech se Indie opakovaně dostala do střetů s čínskými silami podél hranice v Himálaji, kde si oba státy nárokují tisíce čtverečních kilometrů přes spornou hranici. Čína také začala podnikat stále odvážnější vpády na území, které je jednoznačně indickým územím, což vedlo k četným potyčkám. Jeden z těchto bojů, který se odehrál v Ladaku v roce 2020, měl za následek smrt 20 indických vojáků.

Protože je Čína silnější než Indie, velká část strategie Dillí pro jednání s agresivním Pekingem vede přes Washington. V důsledku konfrontace v Ladaku Indie udržuje úzké kontakty se Spojenými státy ohledně situace na hranicích. Obě země si vyměňovaly zpravodajské informace a indické a americké jednotky se účastnily výškových cvičení v blízkosti indických hranic, čímž vyslaly Pekingu jasný signál. V letech 2008-2020 činil prodej obranných dodávek ze Spojených států do Indie více než 20 miliard dolarů.

Toto bezpečnostní partnerství asi nejlépe ilustruje účast obou zemí na čtyřstranném bezpečnostním dialogu, známém jako Quadrilaterální partnerství. Indie se cíleně snaží oživit své členství v této skupině, která zahrnuje také Austrálii a Japonsko a kterou Módí označil za „sílu pro dobro“. Dillí se s nadšením zapojilo do jednání na vrcholné úrovni v rámci čtyřky, kde se osobně setkávají nejvyšší představitelé čtyř zemí, a také do setkání na vojenské úrovni a společných cvičení v indo-pacifickém regionu. Čtveřice se rovněž stala místem pro řadu dalších iniciativ, včetně těch, které zlepšují kybernetickou bezpečnost, vytvářejí reakce na katastrofy a podporují rozvoj infrastruktury.

Indie samozřejmě z toho, že je součástí této organizace, těží. Její partnerství však není jednosměrné. Zeměpisná poloha země, zpravodajské informace o čínských aktivitách v sousedství a námořní pokrytí oblasti přinášejí skupině významné výhody. Její silné obchodní a komerční sítě jsou výhodné i pro Spojené státy a celou čtveřici, protože mohou pomoci čelit čínským obchodním zájmům v Africe a v oblasti Indického oceánu. Jak uvedl americký ministr obrany Lloyd Austin v dubnu 2022, spolupráce Indie v rámci paktu vytváří příznivou rovnováhu sil v Indopacifiku. O vlivu a významu Indie v této oblasti skutečně svědčí, že Bidenova administrativa do značné míry akceptovala autonomní zahraniční politiku Dillí, i když si sporadicky stěžuje na jeho chování v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.

Indie má právo spolupracovat, s kým chce.

Američtí politici by si však neměli zaměňovat indické zapojení do čtyřstranné spolupráce za spojenectví; Dillí nebude působit jako vyvažovač Washingtonu proti Pekingu. Místo toho hraje v americko-čínském soupeření na obě strany. Indie je součástí čtveřice vedené Washingtonem, ale také Šanghajské organizace pro spolupráci vedené Pekingem. Běžně se účastní třístranných setkání s Čínou i Ruskem. Nadále se aktivně účastní mnohostranného fóra známého jako BRICS, což je zkratka pro Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku. Indie přerušila vztahy s Čínou na úrovni velvyslanectví po válce mezi oběma státy v roce 1962, ale dnes udržuje otevřené komunikační kanály s Pekingem a s čínskými vojenskými veliteli na hranicích. Oba státy pravidelně jednají na diplomatické a ministerské úrovni. Indie bude v letošním roce hostit zasedání skupiny G-20, kdy budou její představitelé na jednáních často komunikovat se svými čínskými protějšky. Očekává se dokonce, že se summitu v září zúčastní i čínský prezident Si Ťin-pching.

Snad žádná jiná otázka neilustruje lépe schopnost Indie konkurovat i spolupracovat s Pekingem než obchod. Washington tvrdě tlačí na to, aby státy omezily své hospodářské vazby na Čínu, a v citlivých odvětvích se Indie snaží snížit svou závislost na čínském dovozu a investicích. Zabránila například čínským společnostem, jako jsou Huawei a ZTE, aby v zemi dodávaly zařízení pro služby 5G. A po střetu na hranicích v červnu 2020 Indie zrušila výběrová řízení na železniční a energetické projekty, které si čínské společnosti fakticky zajistily, a z důvodů národní bezpečnosti zakázala používání čínských aplikací, včetně TikToku. Čína však zůstává největším obchodním partnerem Indie v oblasti zboží a obchodní a podnikatelské vztahy Indie s Pekingem bylo obtížné omezit. Například jen v loňském roce obě země zobchodovaly zboží v hodnotě 136 miliard dolarů, což je o 8,4 % více než v roce 2021.

Nejednoznačné zůstávají rovněž vztahy Indie s Tchaj-wanem. Poté, co Nancy Pelosiová, tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA, navštívila v srpnu 2022 ostrov, Nové Dillí vyzvalo ke zdrženlivosti a vyhýbání se jednostranným změnám statu quo v regionu – což by mohlo být kritikou bouřlivě komentované cesty Pelosiové, ale také následných provokativních vojenských manévrů Číny. Indické obchodní, investiční a obchodní vztahy s ostrovem vzkvétají. Dillí se však vyhýbá kritické rétorice nebo oficiálním návštěvám ostrova, které vyvolaly napětí mezi Pekingem a Washingtonem.

Procházka po laně

Indii se zatím daří udržovat rovnováhu. Zda se jí to podaří i v následujících letech, je otevřenou otázkou. Peking se stává stále bojovnějším a nakonec se může rozhodnout, že s Indií nebude jednat, pokud Dillí posílí své bezpečnostní vazby na Washington. Podobně by Čína mohla vyvinout intenzivnější tlak na Indii na himálajské hranici a donutit Dillí k přijetí tvrdších protičínských opatření. S tím, jak se válka na Ukrajině protahuje, se Rusko může více spoléhat na Čínu, což sníží schopnost Moskvy zabránit Pekingu v nátlaku na Dillí. Rusko bude také stále více omezováno ve své schopnosti prodávat obranné vybavení indickým ozbrojeným silám. A delší invaze by mohla vést Indii k většímu přetahování s Washingtonem, protože Spojené státy budou více tlačit na neutrální státy, aby byly aktivnější.

Indie by mohla čelit i dalším překážkám. Ekonomika země není zbavena regulačních překážek a tempo jejího růstu by se mohlo snížit – zejména kvůli zpomalující globální ekonomice a rostoucím úrokovým sazbám. Zpomalení vývozu nebo pokles spotřebitelské poptávky by rovněž mohly ohrozit indickou ekonomiku. Nadnárodní hrozby, jako je změna klimatu, mohou vyvolat rozvojové problémy a zhoršit bezpečnost lidí, zejména u ekonomicky zranitelných částí indické populace. Mohl by se také znovu rozhořet historický boj Dillí s Pákistánem a odklonit bezpečnostní zdroje Indie od Číny zpět k její západní hranici. A obavy Západu z toho, co někteří politici považují za ústup od demokracie v Indii, by mohly vést k určitému odcizení mezi USA a Indií.

Indové však nemají příliš trpělivosti na to, aby je někdo poučoval o jejich demokracii, zejména ze země, kde povstalci nedávno pronikli do hlavního města a kde panuje hluboká rasová nerovnost. Vzhledem k tvrdé přistěhovalecké politice a špinavé koloniální historii tohoto kontinentu nejsou příliš tolerantní ani ke kritice ze strany Evropy. Vláda ve skutečnosti nedovolí ovlivňování ze zahraničí, zvláště v době, kdy se jí daří. Stejně jako za Nehrúa si Indie díky své vlastní zahraniční politice získala navzdory celosvětovým nepokojům mnoho partnerů a jen velmi málo nepřátel. Učí se vynikat a projevuje nově nabyté sebevědomí. Nenechá se zastavit při prosazování svých mezinárodních zájmů.

Nirupama Rao byla v letech 2009 až 2011 indickou ministryní zahraničí. Působila také jako velvyslankyně Indie v Číně a ve Spojených státech. Je autorkou knihy The Fractured Himalaya: India, Tibet, China, 1949–1962.

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: The Handcrafs of Indian Culture by me.deepak g, zdroj: Foreign Affairs, autorka: Nirupama Rao, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]