Budoucnost světové ekonomiky závisí na Africe

Zatímco ostatní zpomalují, mladý kontinent může být hnací silou růstu

Motorem světové ekonomiky je v posledních desetiletích velkolepý růst Číny. V letech 1980 až 2020 připadá na růst Číny celá čtvrtina nárůstu světového HDP, což předčí přínos Spojených států (22 %), Evropské unie (12 %) a Japonska (4 %). V letech 2010 až 2020, kdy se Spojené státy a Evropa stále zotavovaly z velké recese, byl svět na Číně ještě závislejší; v tomto desetiletí se čínský růst podílel na růstu globálního HDP více než 40 procenty.

Úspěch Číny do značné míry souvisí s demografickým profilem její obrovské populace. Celosvětovou ekonomiku poháněl příliv mladých pracovníků, kteří dychtivě hledali nové příležitosti ve městech a zvláštních ekonomických zónách. Tato demografická výhoda se však nyní téměř vypařila. Čínská populace stárne a země brzy pocítí nedostatek pracovníků, kterých měla kdysi dostatek. Vzhledem k tomu, že se ČíNA bude s tímto problémem v příštích letech potýkat, očekává se, že její ekonomika zpomalí. Svět se již nebude moci spoléhat na to, že Čína bude pohánět jeho růst.

Jaký nový motor růstu nahradí roli, kterou Čína hrála v posledních 40 letech? O Indii se často mluví jako o „příští Číně“, ale to je stále nepravděpodobná vyhlídka, protože Indie bude brzy čelit mnoha stejným demografickým omezením, která nyní brzdí jejího souseda, asijského giganta. Místo toho se svět bude muset poohlédnout po africkém kontinentu.

Podle nejnovějších odhadů OSN vzroste počet obyvatel Afriky díky klesající úmrtnosti a vysoké porodnosti do roku 2050 z dnešních 1,4 miliardy na 2,5 miliardy. Vzhledem k tomu, že v Číně, Japonsku, Koreji a evropských zemích pravděpodobně dojde k prudkému poklesu počtu mladých pracovníků, SVěTOVá EKONOMIKA se prudce zpomalí, pokud jí v příštím čtvrtstoletí nepřidá na produktivitě miliarda mladých lidí, kteří se přidají k africké populaci. Dynamika africké mládeže je pro budoucnost světové ekonomiky klíčová.

Dětská past

V příštích 30 letech se Čína bude muset vypořádat se závažnými demografickými trendy. Díky politice jednoho dítěte, která od roku 1980 snížila PORODNOST, se počet čínských pracovníků v produktivním věku sníží do roku 2050 o 40 % oproti svému vrcholu v roce 2010, tedy o 300 milionů. Stávající pracovní síla bude stárnout a populace seniorů ve věku 65 let a více se zdvojnásobí. Čína s tím nemůže prakticky nic udělat: i náhlý nárůst porodnosti v příštím roce by minimálně na 15 až 20 let příliš nezměnil podobu pracovní síly.

Všechny zraky se proto upírají k Indii, jejíž počet obyvatel právě předstihl počet obyvatel Číny. Tento optimismus je však nemístný, protože opomíjí příčiny neustálého růstu indické populace: nikoli vysokou porodnost, ale delší průměrnou délku života. Indie má mimořádný počet mladých pracovníků, ale její populace, stejně jako čínská, stárne. Stejně jako v Číně se i v Indii prudce snížila porodnost – ze čtyř dětí na ženu v roce 1990 na pouhé dvě v současnosti. Ve skutečnosti indická populace ve věku 15 až 24 let – vzdělanější kohorta mladých lidí, která bude hnací silou rychlého růstu produktivity – dosáhla svého vrcholu již v roce 2021, kdy dosáhla 255 milionů, a podle prognóz se do roku 2050 sníží o 15 %, tj. o 40 milionů.

Organizace spojených národů odhaduje, že počet obyvatel Indie, který činí 1,43 miliardy, se do roku 2040 zvýší na 1,61 miliardy, což představuje přírůstek 180 milionů lidí. Pracovníci v nejlepším věku mezi 15 a 49 lety však budou tvořit méně než čtvrtinu tohoto nárůstu, a to pouhých 43 milionů lidí. Počet Indů ve věku 60 let a více se mezitím do roku 2040 zvýší o více než 100 milionů, což je více než dvojnásobek počtu pracovníků v nejlepším věku. To je sotva recept na rychlý hospodářský růst. Po roce 2040 začne indická pracovní síla v nejlepším věku klesat a připojí se v tomto klesajícím trendu k Číně.

S tímto problémem se potýká mnoho dalších zemí. V příštích 20 letech se bude většina světa potýkat s úbytkem mladých lidí a úbytkem pracovních sil, přičemž se bude muset postarat o rostoucí počet seniorů. Vzhledem k tomu, že úhrnná plodnost se ve východní Asii pohybuje od 0,8 do 1,3, v Evropě a Spojených státech od 1,5 do 1,7, v Latinské Americe dosahuje v průměru 1,9 a v Indii nyní klesá na 2,0, neexistuje prakticky žádný region světa, v němž by rychle stárnoucí populace a ubývající počet mladých lidí nebyly dominantními rysy příštích několika desetiletí.

Výhled do budoucna

Tedy kromě Afriky. Porodnost v Africe je s 4,3 dítěte na ženu zhruba dvakrát vyšší než ve zbytku světa. Tato vysoká porodnost je přinejmenším zčásti důsledkem nedostatečného přístupu ke VZDěLáNí. Mnozí demografové očekávají, že kdyby se kvalitní středoškolské vzdělání stalo pro africké ženy všeobecným, porodnost by se dramaticky snížila. V současné době však africké země vykazují jedny z nejnižších počtů studentů středních škol na světě, zejména žen. Podle Světové banky jsou v subsaharské Africe pouze čtyři z deseti žen ve středoškolském věku zapsány na střední školu. V polovině z 54 afrických zemí, včetně velkých států, jako je Angola, Etiopie a Uganda, má středoškolské vzdělání méně než jedna z pěti žen; v 11 státech, včetně Ghany, Mosambiku a Nigeru, je to méně než jedna z deseti.

Vysoká porodnost však z afrických zemí činí poslední velký přístav mladých lidí na světě. Letos se každé třetí dítě na světě narodí v Africe. V roce 2040 tak bude každý třetí člověk na světě ve věku 15 až 24 let Afričan. V roce 2050 bude počet obyvatel Afriky v produktivním věku pětkrát větší než počet obyvatel Evropy a větší než počet obyvatel Indie a Číny dohromady. Dalším způsobem, jak nahlížet na nadcházející desetiletí, je konstatování, že celá světová populace v produktivním věku se mezi lety 2020 a 2040 zvýší o 428 milionů. Z tohoto nárůstu bude 420 milionů připadat na Afriku; 8 milionů bude představovat čistý přírůstek této věkové skupiny v celém zbytku světa. V nadcházejícím období bude africká mládež představovat 98 % veškerého čistého přírůstku pracovní síly na světě.

Na Západě jsou tyto údaje a prognózy často využívány k vyvolávání strachu z nekontrolovaného přistěhovalectví a ze zahlcení nebo přeměny Evropy neevropany. To je poněkud nešťastný pohled na kontinent. Mladí lidé v Africe nejsou hrozbou, ale pozoruhodnou příležitostí, na níž závisí prosperita celého světa.

Míra porodnosti v Africe je
zhruba dvakrát vyšší než ve zbytku světa.

Je důležité připomenout, že v roce 1980 byla Čína zoufale chudá a ještě méně rozvinutá než dnešní AFRIKA. HDP Číny v roce 1980 ve výši 423 miliard dolarů byl sotva větší než HDP Nizozemska a její HDP na obyvatele činil 431 dolarů ročně, což je jen polovina dnešního HDP Etiopie. Během následujících 40 let Čína rozšířila počet svých obyvatel v produktivním věku o více než 200 milionů, vybavila je nástroji k vyšší produktivitě, přilákala globální investice a třicetinásobně rozšířila své hospodářství. V příštích 20 letech africké země zvýší počet svých obyvatel v produktivním věku o 400 milionů pracovníků. Pokud by během příštích 40 let byť jen polovina z nich dosáhla stejného zvýšení produktivity jako Čína (nebo pokud by všechny dosáhly v průměru poloviny čínského zvýšení produktivity), zvýšila by Afrika svůj HDP 15krát, což by znamenalo zisk 52 bilionů dolarů, který by v roce 2021 přinesl 60procentní nárůst oproti celkovému světovému HDP.

Samozřejmě se může zdát nepravděpodobné, že by 54 různorodých zemí na kontinentu mohlo společně vytvořit takový zázrak produktivity jako Čína. Ale v roce 1980 by se představa, že komunistická Čína bude mít brzy ekonomiku, která bude konkurovat celé Evropě nebo Spojeným státům, zdála směšná. Ve stejné době byl Bangladéš odmítán jako beznadějně přelidněný a zbídačený přívěšek“; přesto Bangladéš, přestože nemá žádné přírodní a energetické zdroje, kterých má Afrika dostatek, zvýšil za posledních 30 let svůj HDP pětkrát; jeho HDP na obyvatele je nyní vyšší než HDP Indie. Pokud by Afrika v příštích 30 letech dosáhla růstu na úrovni Bangladéše, přispěla by do světové ekonomiky částkou 15 bilionů dolarů, což je přibližně stejný příspěvek, jakým přispěla Čína v letech 1980 až 2020.

Takové tempo růstu není vyfantazírované. Od roku 1980 do roku 2020 se HDP subsaharské Afriky ztrojnásobil z 600 miliard dolarů na 1,9 bilionu dolarů. Nigérie od roku 2000 do roku 2020 téměř ztrojnásobila svůj HDP; Etiopie v tomto období vzrostla pětinásobně. Pokud se těmto zemím podaří navázat na tuto výkonnost a prostřednictvím větší regionální integrace s sebou strhnout další africké ekonomiky, může generace mladých Afričanů vytvořit globální boom. Žádný jiný region na světě nedokáže vytvořit takový růstový potenciál jako Afrika.

Na druhé straně je zeleněji

Světová ekonomika potřebuje hospodářský růst Afriky, ale také potřebuje, aby se Afrika vydala jinou cestou než Čína. Asijský gigant se řídil západním vzorem rané industrializace: rychle a špinavě růst a později se starat o následky. Čínský hospodářský úspěch, který byl po léta poháněn uhlím, byl také ekologickou katastrofou. Od roku 2005 je Čína největším světovým emitentem skleníkových plynů. Ačkoli jsou dnes emise uhlíku v Africe nepatrné, její rozvoj by mohl rychle zvýšit nebezpečnou úroveň skleníkových plynů v atmosféře a zmařit výhody, které přináší snížení emisí v jiných zemích.

Růst v Africe musí být čistý, a to jak z hlediska výroby energie, tak i z hlediska toho, aby nedošlo k znehodnocení krajiny a přírodních zdrojů kontinentu. Naštěstí pro Afriku má tento kontinent nejen bohaté zdroje vodní, solární, větrné, přílivové a geotermální energie, ale může také využívat výhod technologického pokroku, který snížil cenu čisté energie o řád oproti stavu před pouhými deseti lety. Na většině míst je nyní energie z obnovitelných zdrojů levnější než energie ze spalování uhlí. Nové metody skladování energie ve velkém měřítku, od skladování vodní energie a stlačeného plynu až po zdokonalené baterie a kondenzátory, brzy umožní překonat problémy s výpadky, které trápí solární a větrnou energii.

Afričtí představitelé si již uvědomují potřebu čistého rozvoje. Komuniké z Kigali „Zajištění spravedlivé a rovné energetické transformace v Africe“, podepsané deseti africkými zeměmi v květnu 2022, a společný africký postoj k přístupu k energii a spravedlivé transformaci, vedený Komisí Africké unie, představují vizi energetické budoucnosti Afriky, která spočívá v rozvoji a vytváření pracovních míst na základě čisté energie, poháněné udržitelnou výrobou elektřiny. S dostatečnou podporou z mnohostranných a vnějších zdrojů, včetně soukromých investic, budou afričtí představitelé schopni a ochotni tuto vizi realizovat.

Odbornice na energetiku a životní prostředí Kelly Sims Gallagherová navrhla zřízení Zelené banky, instituce podobné Světové bance, která by se specializovala na financování projektů zelené energie v rozvojových zemích prostřednictvím grantů a nízkoúročených půjček. V současné době se většina snah o řešení změny klimatu zaměřuje na snižování emisí největších producentů skleníkových plynů. Ačkoli je toto snižování emisí nezbytné, bude také marné, pokud nejrychleji rostoucí populace a nejrychleji rostoucí ekonomiky světa nenajdou čistší cestu.

Životně důležitá Afrika

Lidé zvenčí, kteří se dnes dívají na Afriku, musí brát do úvahy překážky růstu (ale nesmí je přehlížet). Je pravda, že velká část rozvojové pomoci Africe byla do značné míry promarněna, ale to proto, že byla často směřována na projekty určené k prosazování zájmů vedoucích představitelů, a nikoli na tržně orientované investice zdola nahoru, které by odpovídaly místním požadavkům. Zkušenosti Číny ukázaly, že určitá opatření fungují: vyčlenění zvláštních ekonomických zón, zaměření na vzdělávání, infrastrukturu, školství a mezinárodní konkurenceschopnost a budování vlády, která vede místní úředníky k odpovědnosti za nepořádek, ale zároveň je odměňuje za to, že stojí v čele hospodářského růstu. Africké země musí vzájemně spolupracovat na vytvoření integrovanějšího institucionálního prostředí, které přiláká soukromé investice ze zahraničí. Dobročinné nadace, jako je například Nadace Billa a Melindy Gatesových, ukázaly, že například relativně malé množství peněz, které jsou pečlivě vynaloženy, může přinést skvělé výsledky při zlepšování veřejného zdraví. Prostředky na podporu středního školství a zlepšení jeho kvality – ať už od dobročinných nadací, nebo od vlád – mohou přinést podobné ovoce. Investice, které vytvoří pracovní místa v cestovním ruchu, službách, lehkém průmyslu, těžkém průmyslu, designu, zábavě, maloobchodu, lodní dopravě, vydavatelství, komunikacích a finančnictví, však budou muset pocházet z globálního soukromého sektoru.

Největší překážkou afrického růstu jsou samozřejmě vnitřní konflikty, od občanských a regionálních válek až po genocidy. V nedávné válce v etiopském Tigraji zahynulo možná tři čtvrtě milionu lidí, což je mnohem více, než kolik jich zemřelo ve válce na Ukrajině. Je zapotřebí energičtější diplomacie, aby se zabránilo konfliktům, které zpomalují růst, nebo aby se tyto konflikty rychleji ukončily. Vedoucí představitelé afrických zemí se také musí vzdát vlastních zájmů ve prospěch vyššího dobra. Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan nedosáhly hospodářského úspěchu, aniž by nejprve musely překonat korupci a diktaturu; ve všech těchto zemích však vedoucí představitelé dospěli k poznání, že většího prospěchu lze dosáhnout, pokud se upřednostní růst země jako celku, a nikoli pouze přivlastnění si části stávající ekonomiky pro svou rodinu, klan nebo region. Národní jednota a kompromis mezi vůdci jsou pro růst zásadní; vůdci, kteří si to uvědomí, uvidí, jak se jejich ekonomiky odpoutávají od svých sousedů a přitahují talenty z celého kontinentu – a kapitál z celého světa.

Afrika byla příliš dlouho vnímána spíše optikou své nedávné minulosti než optikou své potenciální budoucnosti. Demografické trendy ji nyní staví do popředí jako jediný region, který může udržet globální růst. Afrika vyžaduje pozornost všech, a to nejen proto, aby jí byla poskytnuta podpora, ale protože je pro svět životně důležitá.

 

Jack A. Goldstone je profesorem veřejné politiky na George Mason University, vedoucím pracovníkem Mercatus Institute a spolupracovníkem Woodrow Wilson Center Global Fellow.

John F. May je výzkumným profesorem veřejné politiky na George Mason University, bývalým demografem Světové banky a členem Belgické královské akademie.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: The skyline of central Kigali, Rwanda, by Adrien K., zdroj: Foreign Affairs, autoři: Jack A. Goldstone, John F. May, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]