Termín „polarizace“ nevystihuje dostatečně rozkol, který se táhne tureckou společností. Pro Erdoganovy stoupence jsou volby rozhodováním mezi „vírou“ a „nevírou“, mezi „vlastí“ a „zradou“. Opozici čekají těžké časy.
„Tuto cenu věnuji všem ženám, které se nepodřizují tomu, co se jim řekne,“ řekla Merve Dizdarová poté, co se stala první tureckou ženou, která byla oceněna jako nejlepší herečka v Cannes.
A jak byla zpráva v předvečer druhého kola voleb v Turecku přijata? Sociálnědemokratický prezidentský kandidát Kemal Kilicdaroglu a další členové opozice gratulovali, politici a vládní média ocenění ignorovali – nebo obvinili Dizdarovou z „kálení do vlastního hnízda“.
TURECKO Merve Dizdarové tvoří necelou polovinu země. V nedělním druhém kole voleb tato – sama o sobě velmi nesourodá – polovina prohrála. Ještě jednou. V demokracii to však nebyly spravedlivé volby.
Erdogan nechal s pomocí justice odstranit svého nejslibnějšího soupeře, istanbulského starostu Ekrema Imamoglua; další vlivný oponent, kurdský politik SELAHATTIN DEMIRTAS, je navzdory příslušným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva již více než šest let ve vazbě.
Erdoganova mediální síla
Ve volební kampani Erdogan využil všechny státní zdroje a svou téměř neomezenou moc v médiích. Nejen k propagaci své osoby, ale také pomocí falešných volebních spotů k očerňování svého protikandidáta jako spojence militantní PKK.
Termín „polarizace“ nevystihuje dostatečně rozkol, který se ve společnosti projevuje.
Příznivci Erdogana žijí v jiné veřejné sféře. Mluví jiným jazykem, vyznávají jiné hodnoty – a věří ve své vlastní pravdy.
Proto nesčetná odhalení o korupci a zapojení do kriminálního byznysu nezanechávají v myslích těchto příznivců žádnou stopu, stejně jako prokázaná nekompetentnost, ať už jde o pomoc při katastrofách nebo Erdoganovu iracionální politiku úrokových sazeb. Volby jsou pro ně rozhodováním mezi „vírou“ a „nevírou“, mezi „vlastí“ a „zradou“. O zbytek se postará feudální kapitalistický systém materiálních závislostí a výhod.
Turecko Merve Dizdarové nepřestane existovat. Musí se však připravit na ještě těžší časy. Nemůže přitom doufat ani v podporu Evropy. Hned po katarském emírovi, Viktoru Orbánovi a Tálibánu blahopřál Erdoganovi Olaf Scholz, aniž by řekl jediné slovo o lidských právech a právním státě. To není partnerství, ale spoluvina.
Denis Yücel turecký novinář s německým pasem, za Erdogana strávil rok ve vězení.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Turkish Presidential Election Campaign by Osman Orsal, zdroj: Die Welt, autor: Denis Yücel, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.