Ruské ozbrojené síly bojují mezi sebou, a tak je těžké zjistit, kdo má věci pod kontrolou

Šéf skupiny Wagner Jevgenij Prigožin se opět pustil do ruské armády. Je to neřízená střela, nebo loutka Kremlu?

Poslední výpad Jevgenije Prigožina proti ruské armádě z 5. června, který se objevil pouhý den předtím, než se světová média ponořila do tragických následků výbuchu přehrady Kachovka na Ruskem kontrolované Ukrajině, proklouzl pod radarem. Byl zatím jeho nejvýbušnější.

Prigožin, velitel armády nájemných bojovníků známé jako skupina Wagner, oblečen v khaki mikině a kalhotách uprostřed lesa ve výcvikovém táboře, obviňuje ruskou armádu ze lží o událostech v Bělgorodské oblasti – kde protiputinovští ruští partyzáni od konce května podnikají přeshraniční nájezdy z Ukrajiny – a varuje před rizikem občanské války. Vyzývá k postavení ministra obrany Sergeje Šojgu před soud za to, že napomohl „genocidě ruského obyvatelstva“ tím, že byl zcela nepřipraven na válku na Ukrajině, a nejednou navrhuje, aby byl Šojgu a další členové vysokého vojenského velení zastřeleni. Prigožin také tvrdí, že mu obyvatelé Bělgorodské oblasti píší a navrhují řešení chilského typu. „Chile znamená Pinochet,“ vysvětluje Prigožin. „… Ruská elita na stadionu obklopená ozbrojenými muži se samopaly.“

Prigožin dokonce vytahuje jadernou kartu, když zpočátku říká, že by bylo kontraproduktivní použít ji nyní a že „tlačítko mělo být stisknuto dříve… i když by to byl čin zkurveného psychopata“. Později v rozhovoru naznačuje, že Rusové by byli schopni použít jadernou zbraň na vlastním území. To dodává s uklidňující výhradou, že si není jistý, jak dobře by jaderné zbraně fungovaly, pokud by byly stejně špatně udržované jako ostatní ruské zbraně.

Hodinový rozhovor navazuje na Prigožinovo turné po ruských městech, během něhož hovořil o nutnosti otevřít „druhou frontu“ v informační sféře, aby se obyvatelstvo dozvědělo pravdu o tom, co se děje na frontové linii, a doporučil vytvoření teritoriální armády speciálně na ochranu Ruska. I když popírá, že by měl nějaké politické ambice, všechny tyto prvky dohromady velmi připomínají politika, který se připravuje buď na volební kampaň, nebo na ozbrojený převrat.

Zůstává otázkou, zda je Prigožin řízen Kremlem, nebo zda jde o neřízenou střelu, která představuje vážnou hrozbu pro režim. Vzhledem k tomu, že v Rusku není nikdy nic tak, jak se zdá, je tato otázka buď/anebo pravděpodobně příliš jednoduchá. Některé věci se však zdají být jasnější než jiné.

Prigožin by nemohl cestovat po Rusku a organizovat mítinky bez podpory a ochrany na nejvyšší úrovni. Navíc zatímco on očerňuje to, co nazývá zkorumpovanými elitami, a beztrestně vyzývá k jejich popravě, nejznámější ruský bojovník proti korupci Alexej Navalnyj hnije v trestanecké kolonii a hrozí mu trest 30 let vězení. Ti, kteří mají ochranu na správných místech, si mohou říkat, co chtějí.

Po dobytí Bachmutu se Prigožin rozhodl stáhnout své síly a ponechat město v držení pravidelné ruské armády. Mohl tak učinit s vědomím, že ruské ovládnutí Bachmutu je ohroženo ukrajinskými ozbrojenými silami, které znovu získaly kontrolu nad částí okolního venkova? Pokud v příštích týdnech Rusové město ztratí, bude z toho obviněna pravidelná armáda a Prigožinovo vítězství v Bachmutu zůstane nedotčeno. Opět to ukazuje na protekci na nejvyšší úrovni, která mu umožňuje zachovat si tvář.

Tím, že Prigožin navrhuje vytvoření teritoriální obrany a otevření tzv. druhé Wagnerovy fronty na domácím území, se podle všeho staví do pozice, v níž bude hrát kombinaci policejní, bezpečnostní a informačně-propagandistické role uvnitř Ruska. To se značně liší od toho, že by byl zástupným nástrojem zahraniční politiky a soukromou armádou působící v zahraničí, zejména s ohledem na to, že Wagner, stejně jako většina ostatních soukromých vojenských společností (kromě těch, které byly vytvořeny za účelem ochrany kritické infrastruktury), je stále oficiálně nelegální. Zdá se, že bez podpory z vysokých míst si lze jen těžko představit, jak dlouho zůstanou tyto ambice nezpochybnitelné.

Další věcí, která se stává jasnější, je vnitroruský chaos a nepřátelství, ne-li přímo ozbrojený konflikt. V minulém týdnu Wagnerovy jednotky zadržely důstojníka ruské federální armády, kterého obvinily, že zaminoval jejich ústup a v opilosti na ně střílel; protiputinovsky naladění ruští partyzáni zajali ruské pravidelné jednotky a pozvali gubernátora Bělgorodské oblasti k jednání o jejich osvobození; a vysoce postavený čečenský bojovník otevřeně kritizoval Jevgenije Prigožina, což zvýraznilo rivalitu mezi čečenskými jednotkami a Wagnerem. Aniž bychom počítali narůstající řevnivost mezi rostoucím počtem ruských soukromých armád, výše uvedené popisuje nejméně čtyři frakce ozbrojených Rusů (včetně jedné bojující na ukrajinské straně) ve vzájemném konfliktu.

Pokud připustíme, že Prigožina chrání Kreml, do jaké míry je tím Kremlem vlastně myšlen Putin? Prigožin se zatím zdržel přímých útoků na prezidenta a dokonce prohlásil, že si ho váží. Nicméně tím, že se vysmívá ruskému jadernému rozhodování a schopnostem, zřejmě podkopává samotný koncept ruského jaderného odstrašení. Je těžké to nevnímat jako kritiku Putina, který je konečným arbitrem v otázce použití jaderných zbraní. Dvojí, trojí blafování?

Prigožinova poslední tiráda se stále více podobá špičce ledovce, která prozrazuje rostoucí trhliny uvnitř nejvyšší ruské mocenské struktury. V zemi, která nedokáže ubránit ani malý kousek svých hranic před nájezdy a dovoluje dronům zasáhnout centrum moci, je těžké si představit pána v Kremlu, který má absolutní kontrolu, předvídavost a plánovací kapacitu potřebnou k tomu, aby zvládl celý tento chaos a tahal za nitky Prigožinovy loutky.

V únoru 2022, dva dny před invazí na Ukrajinu, se vysocí členové ruské bezpečnostní rady podvolili zdánlivě všemocnému Putinovi. V době, kdy válka pokračuje, jsou to možná ti samí muži, kteří plánují převzít kontrolu nad prezidentem, jenž se zdá být stále více odtržen od reality na frontové linii. Budou potřebovat obětního beránka za katastrofální „zvláštní vojenskou operaci“. Prigožin jim svými častými výpady proti pravidelné armádě podává hlavy ruských ozbrojených sil na talíři. Možná jim také slibuje, že se stane jejich předákem a garantem imunity, když jim pomůže orientovat se v nadcházejícím chaosu. Zda se to týká i Putina, se můžeme jen dohadovat.

Samantha de Bendern je spolupracovnicí thinktanku pro mezinárodní záležitosti Chatham House.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Vladimir Putin tours Prigozhin’s Concord factory by Government of the Russian Federation, zdroj: Guardian, autorka: Samantha de Bendern, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]