Přitlačen ke zdi

Ruská PROPAGANDA nefunguje. Místo aby vzbuzovala nadšení pro válku, jde jen o nábor potravy pro děla.

Návštěva Vladimira Putina ve městě Derbent v Dagestánu 28. června, kde se údajně zabýval otázkami cestovního ruchu v republice, byla zcela nečekaná. Došlo k překvapivé scéně: Putin na náměstí obklopený ženami a dětmi, s kterými si pořizoval selfie a objímal je. Ve skutečnosti to bylo jeho první takové vystoupení před „prostým lidem“ – samozřejmě vybranou veřejností – za poslední nejméně tři roky. Jeho tiskový mluvčí Dmitrij Peskov označil setkání s davem za „úžasný projev podpory místního obyvatelstva“, a to jak „vojenské speciální operace“, tak ruského prezidenta.

Čtyři dny po skončení ozbrojeného povstání soukromé vojenské Wagnerovy skupiny bylo pravděpodobně účelem cesty ukázat, že obyvatelstvo stojí za Putinem – i když novináři a akademici poznamenali, že během pokusu Jevgenije Prigožina o puč obyvatelstvo nevyšlo do ulic bránit Putina, ale alespoň částečně oslavovalo povstání a rebely.

Od prvního dne ruské invaze na Ukrajinu však ruské úřady zahájily propagandistickou kampaň na podporu války a morální podporu ruských ozbrojených sil. Kampaň byla nejviditelnější ve všudypřítomnosti latinských písmen Z a V, symbolů dvou ze tří jednotek, které vtrhly na Ukrajinu. Během ní bylo na plakátech nebo na oblečení vidět především písmeno Z, které se stalo hlavním symbolem podpory války. Protiválečná opozice proto tento symbol často přirovnávala k hákovému kříži. Válka je ruskou propagandou ztotožňována s „Velkou vlasteneckou válkou“ z let 1941 až 1945, a proto se používají symboly Sovětského svazu z 2. světové války, především oranžové a černé pruhy svatojiřské stuhy, které jsou od roku 2014 rovněž symbolem podpory ruské agrese proti Ukrajině.

Tato válka nebyla nikdy tak populární jako
anexe Krymu v roce 2014.

Tato válka však nikdy nebyla tak populární jako anexe Krymu v roce 2014. Tehdy mnozí Rusové nosili na oblečení „svatojiřské stuhy“ nebo si je připevňovali na auta jako symbol ruského „protifašistického boje“ na Ukrajině. Na jaře 2022 však symbol Z používalo jen několik málo osob pro soukromé účely, v podstatě pouze aktivní a vysloužilí vojáci a jejich rodiny a nacionalističtí militaristé. V Rusku se jim říkalo „Z-patrioti“ a někdy byli slovně a fyzicky napadáni. Tato antipatie byla patrná zejména na parkovištích, kde byla zaparkovaná soukromá auta se symbolem Z politá barvou nebo výkaly, jiná byla poplivaná nebo jim byla rozbita okna. Je známo také několik desítek případů žhářství. V důsledku toho do začátku zimy 2022 soukromé používání této symboliky prakticky vymizelo, zejména ve velkých městech, i když malý počet nadšenců je nadále nosí nebo jimi zdobí auta.

Nedostatek nadšení pro používání symbolů se místní úřady snažily kompenzovat jejich hromadným umisťováním ve veřejné dopravě a na veřejných místech. Dokonce i v Moskvě a Petrohradě, kde symboly Z nejsou příliš populární, byly na všech autobusech, linkových taxících, popelářských vozech, policejních autech a ve formě plakátů na velkých budovách. Na fotografie ve tvaru písmene Z se navíc musely postavit do fronty skupiny závislé na státu, mezi nimiž byly děti z mateřských škol, studenti školy, zaměstnanci magistrátu, lékaři, učitelé a důchodci.

Ale již na podzim 2022, po úspěšné ukrajinské protiofenzívě v Izjumu a po osvobození Chersonu, bylo jasné, že nadšení byrokracie pro používání takové propagandy vyprchalo. V některých městech byly zvláště velké plakáty, zejména ty, které byly poškozeny občany, bez upozornění sundány.

Zásadní rozhodnutí o omezení propagandistické kampaně
se symbolem Z bylo přijato v dubnu.

Zásadní rozhodnutí o omezení propagandistické kampaně se symbolem Z však bylo přijato na úrovni prezidentské administrativy v dubnu letošního roku. Několik moskevských zdrojů tak potvrdilo, že prokremelským strukturám bylo doporučeno kampaň omezit a nesvazovat „speciální vojenskou operaci“ se Dnem vítězství nad nacistickým Německem, který se slaví 9. května a je nejoblíbenějším svátkem. Důvodem byl pravděpodobně i pomalý prodej svatojiřských stužek a dalších proválečných kultovních předmětů, který letos zaostal za předchozími lety, kdy se jimi lidé zdobili již dva týdny před svátkem.

Symbol Z však nebyl zcela odstraněn ani nahrazen. Je pravda, že v Moskvě od dubna zmizela z titulků médií a webových stránek písmena Z a V a byla nahrazena známou cyrilicí a postupně byly odstraněny obrovské plakáty. Ale v ruských regionech závisí to, jak se propaganda projevuje, především na regionálních vedeních. Jsou zde například regiony jako Petrohrad nebo Tulská oblast, v jejímž čele stojí jeden z možných Putinových nástupců, kde se této symbolice zpočátku nevěnovala velká pozornost. V jiných regionech, jako je Archangelsk, Belgorod nebo Kaluga, se však tyto symboly stále aktivně používají. V mnoha případech se jednoduše neodstraňují, ale také se neaktualizují. Na mnoha vozidlech jsou často špinavé a vybledlé.

Místo propagandy symbolu Z se Kreml rozhodl nabídnout občanům nový formát válečné propagandy – portréty zesnulých „hrdinů“. Od dubna se hojně objevují na billboardech s příslušnými politickými hesly, a to i ve velkých městech. Zdá se však, že tento nápad nepřináší ovoce, protože pokud lze soudit, portréty nevzbudily žádný výrazný zájem.

Armáda verbuje rekruty různými způsoby, například na zadní straně účtů za energie nebo na autobusových zastávkách.

Současně si získala nečekanou popularitu, i když v omezené míře, symbolika PMC Wagner, jejímž hlavním symbolem je probodnutá lidská lebka. Zatímco Wagner inzeroval na billboardech v převážně odlehlých regionech nové rekruty, jeho zboží jako plakáty, vlajky, trička nebo baseballové čepice se stalo populárním a hojně se prodávalo na internetu – i když po uzavření příměří s Kremlem se prodej zastavil. Dokonce i na policejních služebnách a v prostorách dopravní policie v mnoha městech v okolí Moskvy je téměř v každé kanceláři wagnerovský kalendář, fotografie nebo nálepka.

Posledním prvkem agresivní vojenské propagandy je reklama na nábor pro smluvní poskytovatele služeb Ministerstva obrany Ruské federace – tedy soukromých vojenských společností typu Wagner. Všudypřítomné od zimy, zdálo se, že nabírají na síle. Teprve nedávno Putin hrdě oznámil, že ministerstvo nabralo 144.000 nových „smluvních dodavatelů“ – dost na to, aby pokrylo současnou poptávku. Po vzpouře wagnerovců však začaly být jejich plakáty z velkých měst odstraňovány a nahrazovány plakáty ministerstva obrany, které se nyní stalo konkurentem v náboru. Armáda inzeruje nábor rekrutů mnoha způsoby, například na zadních stranách účtů za elektřinu nebo na autobusových zastávkách. Pouze v malých městech pokračují inzeráty wagnerovců.

Lze konstatovat, že na pozadí nízké podpory války se vizuální agitace snížila. Jejím cílem bylo zpočátku apelovat na velké emoce s cílem vytvořit příznivou vlasteneckou náladu. To se však změnilo a nyní spočívá výhradně v náboru vojáků jako „potravy pro děla“, která má nahradit ztráty na frontě. „Podpořte náš lid, podepište smlouvu“ – zní vlastenecké poselství. A v této situaci ruská vláda odstraňuje propagandu jediné vojenské síly, která se těší relativní popularitě – skupiny Wagner. To je jistě pozitivní skutečnost pro ty, kdo si přejí brzké ukončení této války.

Důležité je, že si Kreml uvědomuje omezenou podporu války ze strany lidu a že mu to může zabránit v drastických krocích, jako je masová mobilizace nebo převedení celé ekonomiky na ekonomiku vojenskou. Krajně pravicoví radikálové se snaží získat Putina na svou stranu (jako se o to pokusil Prigožin v případě Wagnerovy vzpoury), a to včetně iniciátora války v Donbasu Igora Girkina (Strelkova) a jeho klubu rozhněvaných vlastenců, který se v posledních měsících aktivizoval. Je však zřejmé, že Kreml má stále menší manévrovací prostor při vyvažování objektivní potřeby ukončit vleklou – a zdroje pohlcující a mezi lidmi nepopulární – válku s požadavky různých vlivových skupin.

 

Nikolaj Mitrochin je ruský novinář a historik. Pracuje ve Výzkumném centru pro východní Evropu na univerzitě v Brémách.

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Russian World War I Poster by Kazimir Malevich, zdroj: IPG-Journal, autor: Nikolaj Mitrochin, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]