Nedávejte Polsku carte blanche

Podpora Ukrajiny ze strany Polska by neměla zastínit útok Varšavy na demokracii doma

Když Joe Biden vedl prezidentskou kampaň, upozorňoval na úpadek demokracie, k němuž došlo ve východní Evropě za jeho předchůdce. „Vidíte, k čemu všude došlo, od Běloruska přes Polsko až po Maďarsko, a k vzestupu totalitních režimů ve světě,“ řekl v říjnu 2020 posluchačům na radnici. Biden házel Polsko do jednoho pytle se zeměmi, kde je demokracie na hranici života, ne-li již mrtvá. Bidenovy komentáře narážely na skutečnost, že pravicově populistická strana Právo a spravedlnost, která v Polsku vládne od roku 2015, postupně narušuje nezávislost justice, svobodu tisku a občanskou pluralitu. V létě tohoto roku zvítězil ve volbách prezident Andrzej Duda, který slíbil „zóny bez LGBT“ a válku proti „genderové ideologii“. Dva dny po Bidenových výrocích vydal polský nejvyšší soud nařízení o téměř úplném zákazu potratů.

Když v roce 2021 běloruský prezident Alexandr Lukašenko začal na polsko-běloruskou hranici svážet autobusy afghánské a irácké uprchlíky, přirovnal Duda tyto kroky k „hybridní válce“. Polská vláda nechala své stráže odrazit migranty vodními děly, zakázala přístup médií do oblasti a vynaložila přes 407 milionů dolarů na vybudování 115 kilometrů dlouhé ocelové zdi na hranici s Běloruskem.

A přesto v březnu 2022, kdy Biden přijel do Polska, aby podpořil válku na Ukrajině, chválil tuto zemi jako vůdce v celosvětovém boji za demokracii. „Demokracie světa se oživují,“ řekl Biden, když stál před královským palácem ve Varšavě, o němž Biden řekl, že má „posvátné místo v dějinách nejen Evropy, ale i v nekonečném hledání svobody lidstvem“. Bidenův projev ve Varšavě v roce 2022 byl přinejmenším překvapivým obratem oproti jeho rétorice z volební kampaně.

Letos v únoru se Biden do královského paláce vrátil znovu a pochválil hostitelskou zemi za to, že je jedním z „velkých spojenců“ Spojených států. Ale přestože v obou svých varšavských projevech hovořil o demokracii a Polsku, v roce 2023 tato dvě slova nikdy nedal do jedné věty. Polsko možná projevilo solidaritu s ukrajinským bojem za suverenitu, ale demokracie patří aktivistům v Bělorusku, Moldavsku a samozřejmě na Ukrajině. Ve skutečnosti Polsko pokračovalo v ústupu od ní a zároveň podporovalo boj svého souseda proti Rusku. Biden však rostoucí neliberalismus Polska již nekritizuje.

Od února 2022, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu v plném rozsahu, se Spojené státy a jejich evropští spojenci dívají stranou, jak polská vláda pokračuje v útoku na demokracii, a to kvůli jedinečnému strategickému významu této země. Polsko má ze všech zemí NATO a EU nejzatíženější hranici s Ukrajinou. Od roku 1999, kdy Polsko vstoupilo do aliance, zaujímá ústřední místo na východním křídle NATO. Jeho strategická pozice však nabyla nového významu v roce 2022, kdy se ze dne na den stalo rušným tranzitním uzlem pro uprchlíky, humanitární pracovníky a vojenský personál.

Strategická poloha Polska jej však nesmí chránit před kritikou. V říjnu se konají parlamentní volby a polská vláda podněcuje kulturní války, které vykreslují Ukrajinu jako historického původce genocidy, a prosazuje hospodářskou politiku, která by mohla bránit obnově Ukrajiny. Ukrajinští uprchlíci, které Polsko slavně přijalo počínaje únorem 2022, začínají čelit stále větší xenofobii napříč polskou společností – z velké části kvůli rozsáhlé protiimigrantské rétorice, kterou strana Právo a spravedlnost (PiS) učinila ústředním bodem své předvolební kampaně.

V uplynulých 18 měsících diskutovali komentátoři o tom, zda nově nabytý strategický význam Polska povede pravicovou vládu k přijetí liberální demokracie. V srpnu loňského roku vlivní komentátoři Jaroslaw Kuisz a Karolina Wigura v časopise Foreign Policy poznamenali, že „naděje na to, že se Polsko nejen strategicky přizpůsobí zbytku Evropy, ale také najde cestu zpět na liberálně demokratickou dráhu, jsou velké“. (Ve výstižném článku v New York Times z letošního června Kuisz a Wigura jasně uvedli, že to nyní považují za nemožné.) Analytička German Marshall Fund Marta Prochwicz-Jazowska v dubnovém článku pro Politico poznamenala, že „válka vytváří podivné vztahy“, ale dospěla k závěru, že „pokud jde o demokracii, nelze nic promíjet“. Přesto nedávné události jasně ukazují, že Polsko přesně takovou možnost dostává. Pokračování v udělování volného průchodu polské vládě usnadní mezinárodní šíření neliberální demokracie tím, že naučí ostatní vlády, že útoky na demokratické instituce jsou tolerovány, pokud podporujete širší cíle zahraniční politiky USA. Je načase, aby Biden znovu řekl pravdu o tom, co se děje uvnitř Polska.

Právo a spravedlnost pouze podle jména

Hnutí Právo a spravedlnost, které v roce 2001 založila dvojčata Jaroslaw a Lech Kaczynští, bývalí dětští herci, kteří se stali politickými operativci, vzniklo jako protikorupční hnutí, jehož cílem bylo vyšetřovat politiky polské postkomunistické levice. Při sestavování své první vlády v roce 2005 však Právo a spravedlnost upustilo od spolupráce se středopravými liberály vedenými Donaldem Tuskem a při sestavování koaliční vlády se obrátilo na agrární populisty a krajně pravicové náboženské extremisty.

Do roku 2007 se strana posunula daleko doprava, kritizovala Evropskou unii a spojila se s fundamentalistickým katolickým mediálním impériem Radio Mary, dokud vládu nepoložil korupční skandál. Právo a spravedlnost si však udrželo polské předsednictví až do chvíle, kdy Lech Kaczynski spolu s dalšími 95 vládními úředníky a sociálními aktivisty zahynul v dubnu 2010 při leteckém neštěstí u ruského Smolenska – z čehož jeho bratr-dvojče rychle obvinil jak Putina, tak Tuska, který v té době zastával funkci premiéra. Z této havárie se zrodil tzv. smolenský kult, obvinění ze spiknutí Kremlu a většiny polského politického spektra.

Když se PiS v roce 2015 vrátila k moci a získala parlamentní většinu i prezidentský úřad pod vedením Dudy, obvinění, že političtí oponenti zastupují zahraniční zájmy, zůstalo a pomohlo diktovat politický program kombinující neliberální nacionalismus s výrazným rozšířením polského sociálního státu. Vláda si získala pozornost tisku potlačením stávek učitelů, zdravotních sester a ekologických aktivistů protestujících proti kácení lesů na východě Polska. Zvýšila peněžité sociální dávky rodinám a zemědělcům a zároveň si zabrala veřejnoprávní média, zlikvidovala nezávislost soudů a prosazovala zájmy katolické církve. V roce 2016 byla dokončena vládní transformace státního rozhlasu a televize na propagandistické stanice Práva a spravedlnosti.

Biden už nekritizuje rostoucí neliberalismus v Polsku.

Likvidace nezávislého soudnictví trvala déle a byla předmětem prošetřování u Evropského soudu pro lidská práva a hrozeb sankcí ze strany Evropské komise. Převzetí soudnictví zahrnovalo snížení věku odchodu do důchodu, audit a očerňování nezávislých právníků a likvidaci apolitického, kolegiálního systému, který dříve stanovoval pravidla a prosazoval standardy v soudnictví. Polský ministr spravedlnosti nyní zastává funkci generálního prokurátora s velkými pravomocemi, jehož politicky jmenovaní státní zástupci mají pravomoc zahájit disciplinární řízení proti soudcům podle vlastního výběru. Právě propojení Práva a spravedlnosti a polského Ústavního soudu vedlo k tomu, že soud v říjnu 2020 vyhlásil téměř úplný zákaz potratů v Polsku, po němž následovaly měsíce pouličních protestů. Protesty nakonec slábly a zákaz se stal zákonem.

Nejnovější kapitola ústupu PiS od demokracie je přímo spojena s říjnovými parlamentními volbami, v nichž má Tuskova koalice reálnou šanci převzít moc. Právo a spravedlnost se netají záměrem stíhat samotného Tuska a vytvořilo novou stálou komisi pro vyšetřování ruského vlivu, kterou Duda podepsal 29. května. Členové komise jsou jmenováni parlamentem kontrolovaným stranou Právo a spravedlnost a mají právo vyšetřovat jakékoli podezření na „ruský vliv“ v Polsku v letech 2007 až 2022 (včetně osmi let, kdy byl Tusk premiérem). Komise může jednostranně rušit zakázky v obraně, technologiích a dalších odvětvích ekonomiky, pokud usoudí, že ve hře jsou ruské zájmy. 4. června došlo v Polsku k největším občanským nepokojům od protestů proti zákazu potratů v roce 2020: na 500.000 lidí vyšlo do ulic, aby oslavilo výročí odchodu Polska od komunismu a protestovalo proti nové komisi.

Odezva

Na mezinárodní scéně se tomuto ústupu věnuje stále méně pozornosti, protože Polsko přijímá ukrajinské uprchlíky a je za to chváleno, což si samozřejmě zaslouží. Od února 2022 prošlo Polskem více než 13,7 milionu Ukrajinců a více než milion jich v zemi zůstává. Vlna polské solidarity s Ukrajinci byla upřímná, bezprecedentní a mimořádná. Nebude však trvat dlouho, protože Poláci viní z cyklických i strukturálních problémů ve svých sociálních službách Ukrajince, kteří v jejich zemi našli útočiště. Již v listopadu loňského roku novinové titulky oznámily znepokojivé výsledky velkých průzkumů veřejného mínění: „Poláci jsou pro Ukrajinu, ale proti Ukrajincům,“ uvedli sociologové Przemyslaw Sadura a Slawomir Sierakowski. Své rozhovory shrnují takto: „Ve všech sociálních skupinách, věkových skupinách, ve velkých i malých městech, bez rozdílu pohlaví, převažují negativní pocity vůči uprchlíkům z Ukrajiny. A tak sedíme na tikající časované bombě.“ Průzkum Warsaw Enterprise Institute/Maison & Partners z ledna 2023 uvádí, že 62 % respondentů souhlasilo s tím, že „Polsko si nemůže dovolit“ ukrajinské uprchlíky, a 41 % uvedlo, že „uprchlíci z Ukrajiny jsou ve skutečnosti ekonomičtí migranti“.

Od podzimu 2022 se voliči, kteří v roce 2020 pomohli Dudovi k návratu do prezidentského úřadu, stále více obávají, že finanční pomoc uprchlíkům bude konkurovat peněžním dávkám, které vláda poskytuje polským rodinám. Rostou obavy, že ukrajinští uprchlíci berou Polákům práci, brání jim navštěvovat vyhledávané školy a nutí polské pacienty déle čekat na operace. Právo a spravedlnost chce na těchto obavách vydělat, aby na podzim získalo podporu voličů, a doufá, že využije „klesající úrovně důvěry“ (slova Sadury a Sierakowského) Poláků v sebe navzájem. Příležitostní krajně pravicoví partneři vlády, kteří tvoří politický blok známý jako Konfederace, tyto obavy aktivně podněcují téměř od začátku války na Ukrajině a politici Konfederace vedou agresivní kampaň za omezení počtu uprchlíků a omezení jejich sociálních dávek a přístupu k zaměstnání.

Od konce roku 2022 zaznamenává Amnesty International na polských sociálních sítích stále více protiukrajinských nenávistných projevů. Tyto vzkazy vysílají i veřejní činitelé. Státní školní inspektor v Malopolsku, významný krakovský aktivista Práva a spravedlnosti, na Twitteru napsal: „Vlna Ukrajinců prchajících před válkou dala protipolským kruhům v naší zemi naději, že se jim konečně podaří rozmělnit polskou identitu. Požadují ukončení výuky polských dějin a literatury pod záminkou hýčkání citů Ukrajinců. Odmítáme se vzdát svého polství!“

Strategická poloha Polska jej nesmí chránit před kritikou.

Polská vláda k vyvolání těchto nálad využívá i historii. 11. července, ve stejný den, kdy se ve Vilniusu sešli vedoucí představitelé NATO, aby jednali o možné budoucnosti Ukrajiny v alianci, si Polsko připomnělo 80. výročí masakru, který provedly ukrajinské nacionalistické milice v nacisty okupované Volyni, regionu, který před druhou světovou válkou patřil Polsku, ale nyní je součástí západní Ukrajiny. Odhady počtu Poláků zmasakrovaných v roce 1943 se pohybují mezi 60.000 a 100.000. Volyň je již dlouho hnisajícím problémem polsko-ukrajinských vztahů. V roce 2016 přijal polský parlament zákon, který označil volyňské vraždění za ukrajinskou „genocidu“ vůči Polákům, což ukrajinský parlament oficiálně odsoudil. O několik měsíců později Ukrajina zakázala distribuci velkého polského filmového trháku Volyň (distribuovaného v angličtině pod názvem Hatred), který vraždění dramatizoval. Loni v létě, několik měsíců po ruské invazi, nařídilo polské ministerstvo školství vydat nové učebnice dějepisu – které obsahují sporný výraz „genocida“ – pro polské střední školy v celé zemi. Tato učebnice se začala používat právě v době, kdy do polského školského systému zamířilo 185.000 dětí ukrajinských uprchlíků.

Polská vláda hraje na obě strany, potvrzuje ukrajinskou suverenitu a zároveň vyzývá Ukrajinu k nápravě. V květnu tiskový mluvčí polského ministerstva zahraničí Lukasz Jasina v rozhovoru uvedl, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj by se měl oficiálně omluvit za Ukrajince, kteří za druhé světové války zabíjeli Poláky. Jak nedávno poznamenal novinář Pawel Wronski, existuje souvislost mezi vyzbrojováním paměti ze strany Práva a spravedlnosti a kremelskými dezinformacemi: Rusko také požaduje ukrajinskou omluvu za Volyň, protože prokremelští historici tvrdí, že polské oběti byli sovětští občané. „Mohlo by to znamenat, že omluvou za Volyň a za ukrajinskou nacionalistickou genocidu by ukrajinský prezident v době války řekl: ano, Rusové měli pravdu?“, ptá se. Wronski.

Na společném vzpomínkovém ceremoniálu na Volyni v červenci Duda a Zelenskyj vydali prohlášení, v němž se nezmínili o obětech ani pachatelích, pouze uvedli: „Společně jsme silnější.“ Ale Jaroslaw Kaczynski, předseda strany Právo a spravedlnost a od minulého měsíce také místopředseda polské vlády, bez obalu prohlásil, že ukrajinská „genocida byla mimořádně brutální, hrůzná, dokonce horší než německá“.

Rostoucí shovívavost polské vlády k protiukrajinským náladám přesahuje rámec kulturních válek a týká se i tvorby politiky. Když Zelenskyj v březnu navštívil Varšavu – poprvé od začátku ruské invaze –, vyšli polští zemědělci do ulic velkých měst země, aby protestovali proti preferenčním cenám ukrajinského obilí v Evropě. Polsko sjednotilo Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko a úspěšně tlačilo na Evropskou komisi, aby vyloučila ukrajinské obilí z trhů těchto zemí. Zelenskyj na oplátku protestoval proti postupu Polska jako proti „hrubému porušení asociační dohody a zakládajících smluv EU“. Polský premiér Mateusz Morawiecki dal jasně najevo, že v Polsku „nám záleží především na polském zemědělci“. Dovozní omezení mají vypršet v září a zdálo se, že Kyjev a Varšava zakopaly válečnou sekeru – dokud Polsko nezačalo tento měsíc požadovat, aby Brusel zákaz prodloužil. Pokud tak EU neučiní, zavázalo se pět zemí, že zakážou ukrajinské obilí samy. Ukrajinský premiér Denys Šmyhal na to reagoval na Twitteru: „Je to nepřátelský a populistický krok, který bude mít vážný dopad na globální potravinovou bezpečnost a ukrajinskou ekonomiku.“

Díra v paměti

Množící se útoky na Ukrajince odpovídají určitému vzorci. Polská vláda se již deset let zdokonaluje ve zneužívání historie k hledání obětních beránků a potlačování kritiky, což je technika, kterou využívá k potlačování akademické svobody a k podpoře katolické hierarchie. Podstatou přístupu Práva a spravedlnosti je zmírnit polské dějiny na morální příběh o nezkaženém hrdinství a mučednictví. Kritici tohoto příběhu jsou pronásledováni a označováni za „zrádce národa“. Vykreslování Ukrajinců jako původců genocidy, kteří se musí zpovídat a prosit spravedlivý polský národ o odpuštění, je součástí širšího programu vytváření paměti, který je podle Práva a spravedlnosti nutný k tomu, aby Polsko zůstalo silné na mezinárodní scéně.

Strana se dlouhodobě zaměřuje na bývalého prezidenta a nositele Nobelovy ceny míru Lecha Walesu, kterého Právo a spravedlnost označuje za někdejšího komunistického agenta. Právo a spravedlnost se také snažilo vymazat polský antisemitismus z historie holocaustu. V roce 2018 přijala novelu, která hrozí kriminalizací vědeckých prací, které by mohly „přisuzovat odpovědnost nebo spoluodpovědnost polskému národu“. V reakci na tlak Izraele a Spojených států částečně ustoupila a od trestněprávních ustanovení upustila. Přesto Morawiecki v dubnu odsoudil nejvýznamnější polskou historičku holocaustu Barbaru Engelkingovou poté, co v televizním rozhovoru řekla, že „Židé byli za války Poláky neuvěřitelně zklamáni“. V návaznosti na premiérovy výroky polské ministerstvo školství oznámilo snížení platů všem vědeckým pracovníkům ve veřejně financovaném ústavu Polské akademie věd, kde Engelkingová pracuje; tyto škrty byly o měsíc později odvolány, ale až po organizované mezinárodní protestní kampani vedené institucemi, jako je americké Muzeum paměti holocaustu a Jad Vašem v Jeruzalémě.

Spojené státy by se měly připravit na další frontální útoky polské vlády, a to nejen na polské historiky, ale i na americké mediální zájmy. Klíčovým barometrem je stanice TVN, která je ve většinovém vlastnictví USA a je jedinou velkou televizí v Polsku, která zůstává vůči vládě kritická. V roce 2021 schválil parlament ovládaný stranou Právo a spravedlnost zákon, který by donutil společnost Warner Bros Discovery prodat TVN. Dudovo veto nakonec televizi zachránilo, a to po měsících kyvadlové diplomacie ze strany Spojených států. TVN je však opět v ohrožení. V březnu odvysílala dokumentární film obsahující odhalení, že papež Jan Pavel II. před svým zvolením papežem věděl o případech zneužívání dětí duchovními v jeho arcidiecézi v Polsku a tyto případy kryl. Místo toho, aby polští vládní ministři brali tato odhalení vážně, začali odsuzovat spiknutí „podporované ze zahraničí“, které se snaží očernit největšího polského rodáka. Během několika dní po odvysílání dokumentu v televizi TVN byl americký velvyslanec v Polsku Mark Brzezinski předvolán na ministerstvo zahraničí, aby projednal důsledky pořadů TVN pro národní bezpečnost. (Byla to právě TVN, která odvysílala i rozhovor s Engelkingovou.)

Drsná láska

Spojené státy musí zaujmout pevnější postoj k Polsku. Příklad Maďarska Viktora Orbána ukazuje, že likvidace nezávislého soudnictví a potlačování svobody projevu nejsou jen předvolební strategie, ale stavební kameny trvalé neliberální demokracie. Americké ministerstvo zahraničí musí polskou vládu upozornit na útoky na média a právní stát.

Tisková zpráva amerického ministerstva zahraničí z 30. května, která vyjadřuje „znepokojení“ USA nad novou komisí pro vyšetřování ruského vlivu, je důležitým krokem tímto směrem. Brzezinski by se však měl vrátit k politice svého předchůdce, který veřejně odsuzoval polské kampaně proti ekonomickým zájmům USA – a veřejně pokáral polskou vládu za to, že se zaměřila na televizi TVN. Obrat polského ministerstva školství v otázce trestních opatření proti vědcům zabývajícím se holocaustem ukazuje, že mezinárodní tlak funguje, zejména když se do něj zapojí americké instituce.

Lze namítnout, že Polsko je jen jedním z mnoha míst – včetně Indie, Izraele, Turecka a Saúdské Arábie –, kde Bidenovy sliby v oblasti lidských práv ustupují před strategickými zájmy. A skutečně, izraelští protestující proti vládě Benjamina Netanjahua pravidelně uvádějí Polsko jako příklad, který si nepřejí, aby jejich země následovala. Ale pokud se Biden nemůže zasazovat o lidská práva v zemi, která je v přední linii NATO, kde by se zasazovat mohl?

Polsko potřebuje Spojené státy mnohem více než Spojené státy potřebují Polsko. Přímé americké investice v Polsku odhaduje Americká obchodní komora ve Varšavě na více než 25 miliard dolarů. Mohou američtí investoři důvěřovat zemi, jejímuž parlamentu se téměř podařilo prosadit prodej akcií médií vlastněných Spojenými státy? Nebo jejíž nově vytvořená Komise pro vyšetřování ruského vlivu může jednostranně zrušit jakoukoli smlouvu považovanou za „přátelskou k Rusku“, což je záminka k pronásledování politických oponentů? Ministerstvo zahraničí, jehož poslední zpráva o Polsku chválí investiční klima, může místo toho začít povzbuzovat investory, aby otevřeně mluvili o blafování Varšavy. Spojené státy mohou také navázat na své výzvy ke spravedlivým volbám na podzim a vyzvat Varšavu, aby umožnila účast pozorovatelů voleb.

Vzhledem k tomu, že Spojené státy vedou vlastní kulturní válku, musí zároveň postupovat rozhodně a otevřeně, ale vyhnout se pokrytectví. Jak minulý měsíc napsal bývalý velvyslanec USA v Polsku Daniel Fried: „Jak v Polsku, tak ve Spojených státech existuje autoritářské pokušení – přikrčený démon. Volby, které se v obou zemích blíží, mohou antidemokratické pokušení vynést na povrch.“ Spojené státy by měly využít svého ekonomického vlivu, upozornit na xenofobii a nenávistné projevy a posvítit si na případné nesrovnalosti v době, kdy se v Polsku naplno rozbíhá kampaň před parlamentními volbami. Měly by důsledně volat po ochraně polské demokracie – a nejen chválit polskou solidaritu, která zítra nemusí existovat.

Piotr H. Kosicki je docentem historie na Marylandské univerzitě.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Černý pátek. Protest proti zákonu o potratech v Krakově, Jakub Halun, zdroj: Foreign Affairs, autor: Piotr H. Kosicki, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]