Rusko na Ukrajině neútočí pouze na lidi a města, ale také na řeky, lesy a pole. Přírodní rezervy byly vážně poškozeny, ze zasažených továren unikají toxiny. To je nebezpečí daleko za hranicemi země.
Robert Oppenheimer, americký fyzik, který vedl tým, jenž vyvinul první jaderné zbraně na světě, citoval ze starověkých hinduistických písem, aby ilustroval své rozporuplné pocity ohledně sil, které jeho věda rozpoutala: „Nyní jsem se stal smrtí, ničitelem světů,“ řekl. V pozdějších letech toužil po budoucnosti „bez národních států připravených na válku, a především po světě bez války“.
Existuje však i jiný druh ztráty, který si Oppenheimer uvědomil až příliš jasně, když četl Bhagavadgítu, starověký text, k němuž se obrátil po bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1945. Lidé mají nyní moc zničit svět, ve kterém žijí.
Ukrajinský lid, krutě obeznámený s válkou a smrtí, které mu způsobuje národní stát s obrovskou převahou zdrojů, nikdy nezapomene na lidské ztráty, které utrpěl v boji za záchranu své vlasti.
Ukrajina se však také potýká s ničením životního prostředí a přírody, jehož rozsah sahá daleko za hranice země. Přestože je téměř nemožné změřit rozsah těchto škod, je důležité si uvědomit, jak velké a hluboké jsou.
Rusko cíleně zaútočilo na životní prostředí Ukrajiny, její řeky, lesy a pole. Mnoho přírodních zdrojů Ukrajiny – divoká příroda, mořský život, voda a impozantní biologická rozmanitost – bylo vážně poškozeno nebo znečištěno. Z poškozeného ukrajinského průmyslu a infrastruktury unikají toxiny. Celosvětová potravinová bezpečnost je ohrožena. Svět si nemůže dovolit tuto rostoucí ekologickou hrozbu ignorovat.
Na obrovské ohrožení životního prostředí na Ukrajině upozornilo v červnu zřícení obrovské přehrady Nová Kachovka, jedné z největších vodních nádrží v Evropě. Nešlo o náhodné zhroucení: přehrada byla pod ruskou kontrolou, když výbuch ve vnitřní chodbě rozmetal její betonové srdce na kusy.
To vyvolalo katastrofální povodeň, která zničila více než 40 měst a vesnic a jednu z nejcennějších zemědělských oblastí na světě. Do řeky Dněpr unikly tuny ropy. Do řeky a Černého moře bylo rozptýleno nespočet min, což mělo za následek únik toxinů.
Dnes se obáváme, že v Záporožské jaderné elektrárně na Ukrajině se schyluje k ekologické katastrofě ještě větších rozměrů. Elektrárna byla v loňském roce obsazena Ruskem a zůstává pod jeho kontrolou. Ukrajinská rozvědka obviňuje ruské síly, že elektrárnu rozebírají buď proto, aby ji zničily, než budou vyhnány, nebo proto, aby zinscenovaly incident, který by svedly na Ukrajinu.
Ekologická zkáza na obzoru
Rafael Grossi, generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii, navštívil Záporoží v červnu a situaci označil za „extrémně nestabilní“. Hra s výbušninami v jaderné elektrárně představuje riziko ekologické zkázy – pro Ukrajinu i celou Evropu. Jaderná kontaminace se nezastaví na hranicích.
Rusko bude muset čelit spravedlnosti. Mezinárodní trestní soud i ukrajinská generální prokuratura vyšetřují tyto činy jako válečné zločiny. Podle ukrajinského i ruského práva jsou však některé z těchto zločinů považovány za ekocidu, což je v této strašné době výstižný termín: „masové ničení flóry a fauny, otrava ovzduší nebo vodních zdrojů a jakékoli jiné činy, které mohou způsobit ekologickou katastrofu“, jak uvádí definice v ukrajinském právu.
Jednoho dne válka skončí a ekologická bezpečnost je jednou z hlavních priorit pro vytvoření spravedlivého a trvalého míru na Ukrajině, uvádí mírový plán prezidenta Volodymyra Zelenského. Jeho desetibodová strategie se zaměřuje na ochranu přírodního prostředí. Jmenoval skupinu složenou z vysokých ukrajinských představitelů a významných mezinárodních osobností, která má naléhat na Ukrajinu i mezinárodní společenství, aby přijaly konkrétní opatření, jak toho dosáhnout. Poradci pro národní bezpečnost z řad klíčových světových hráčů skutečně na začátku tohoto měsíce jednali v saúdskoarabské Džiddě o cestě k míru.
Rekonstrukce Ukrajiny a jejího průmyslu by se měla řídit ekologicky šetrnými cíli čisté nuly. Cíle ekologické rekonstrukce potřebují silnou podporu mezinárodního společenství. Je však třeba jednat bezodkladně a hned. Prioritou by měla být opatření, která zabrání dalším ekologickým katastrofám nebo omezí škody – a to i během války.
Obyvatelé Ukrajiny si na válku, smrt a ničení pochmurně zvykli, ale musíme udělat vše pro to, abychom zabránili dalším ekologickým katastrofám, které by později mohly mít nepředvídatelné důsledky pro region i celý svět.
„Je zcela zřejmé, že celý svět jde do pekla,“ prohlásil Oppenheimer na vrcholu studené války.” My tady v Kyjevě jsme se však nevzdali naděje. Nejlepší šance na světa vyhnout se peklu, závisí na tom, zda se všichni pokusíme udělat něco pro to, abychom mu zabránili.
Margot Wallström je bývalou švédskou ministryní zahraničí, Andrij Jermak je vedoucím kanceláře prezidenta Ukrajiny, .
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Den vyhlášení vzpoury proti vyhynutí v Melbourne, © Takver, zdroj: Die Welt, autoři: Andrij Jermak, Margot Wallström, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.