Bývalé sovětské státy ve Střední Asii jsou považovány za region nového boomu. Je tu ale problém, který brzy povede k ekonomickým ztrátám a sociálnímu napětí: nedostatek vody. To platí i pro Rusko, Čínu a Írán.
S rostoucími západními tlaky a změnami napříč Eurasií nyní nabývají na významu regiony, které byly kdysi považovány za eurasijské periferie. Hlavní z nich je Střední Asie – region, který byl historicky součástí ruské sféry vlivu a nyní se ukazuje jako klíčová oblast spojující velké aktéry, jako jsou Rusko, Írán a Čína. Politické ambice středoasijských zemí však stále více brzdí jeden zásadní problém: voda.
Středoasijské země lze rozdělit do dvou skupin: země bohaté na vodu (Tádžikistán a Kyrgyzstán) a země na vodě závislé (Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán). Většina vodních zdrojů v regionu vzniká táním sněhu a ledovců v horách. Dvě hlavní řeky protékající regionem, Amu-Darja a Syr-Darja, poskytují vodu pro domácnosti, zemědělství a energetiku.
Ledovce tají rychleji než dříve
Tyto zdroje se však stále více ukazují jako nedostatečné. Střední Asie se již několik let potýká s vážným nedostatkem vody, a to z mnoha důvodů. Prvním je změna klimatu, který vede k tomu, že ledovce tají rychleji než dříve, sněhová pokrývka v pohoří Ťan-Šan a Pamir-Alaj ubývá a hladina vody v jezerech klesá. Zadruhé, zastaralá infrastruktura včetně průmyslových závodů a vodohospodářských systémů ze sovětské éry vede ke ztrátám vody. Například v Uzbekistánu je 40 procent ztrát vody způsobeno špatnou infrastrukturou.
Druhým důvodem je rostoucí napětí mezi bývalými sovětskými státy ohledně hospodaření se zdroji. V sovětské éře řídila Moskva zavlažovací systém pro celý region. Po získání nezávislosti středoasijské země zpočátku podporovaly myšlenku sdílení vod přeshraničních řek – což bylo regulováno řadou regionálních dohod. Postupně ale začaly klást na první místo své vlastní zájmy. Když na vodu bohaté země Tádžikistán a Kyrgyzstán trpěly vážným nedostatkem energie, snažily se zvýšit domácí výrobu pomocí vody, což mělo přímý dopad na země po proudu. Jejich rozhodnutí o výstavbě vodních elektráren vyvolalo nevoli ze strany států po proudu, které se obávaly, že by takové projekty vyčerpaly jejich vlastní zásoby.
Rostoucí poptávka
Třetím problémem je rostoucí poptávka. Organizace spojených národů odhaduje, že populace regionu vzrostla od 90. let o 50 procent (z 52 milionů na 78 milionů) a očekává se, že do roku 2050 dosáhne více než 100 milionů. Voda je potřebná i pro zavlažování v zemědělství, které tvoří až 15 procent kyrgyzské, 27 procent tádžické a 26 procent uzbecké ekonomiky. Vodní energie, která tvoří téměř 90 procent energie v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, je také rostoucím spotřebitelem vodních zdrojů.
Zavlažovací kanál Qosh Tepa v severním Afghánistánu představuje pro střední Asii další problém. Má změnit zemědělskou krajinu země, ale mohl by narušit dodávky vody z řeky Amu-Darja do Uzbekistánu a Turkmenistánu, které by po dokončení vodní cesty v roce 2028 mohly přijít až o 15 % vody z řeky.
Tyto faktory vysvětlují, proč v Kyrgyzstánu v letošním roce dochází k nedostatku i v odvětví těžby a zpracování ropy. Kyrgyzské úřady vyhlásily 1. srpna v energetickém sektoru stav nouze, který potrvá až do konce roku 2026. Začátkem tohoto měsíce země zastavila dodávky vody pro zavlažování do Kazachstánu, protože Kirovská nádrž dodává pouze 1,3 m3 vody za sekundu, což je výrazný pokles z 13,7 metru krychlového za sekundu v roce 2022. Nedostatek vody v samotném Kazachstánu ohrožuje její dodávky pro zavlažování a pitné vody, což vyvolalo menší protesty. Kvůli vlnám veder a nedostatku vody byl v těchto dnech vyhlášen stav nouze v šesti jižních okresech Žambylské oblasti. Kvůli nedostatku zavlažování a vysokým teplotám se letos očekávají o 25 až 30 procent vyšší ztráty na úrodě než v loňském roce. Lidé v Uzbekistánu jsou nuceni šetřit vodou a rozložit její spotřebu.
Rostoucí náklady na potraviny
Tyto problémy mají důsledky pro střední Asii i mimo ni. Škody na úrodě způsobené nedostatečným zavlažováním jsou velkým problémem pro zemědělský sektor a spotřebitele, kteří by mohli čelit rostoucím cenám potravin. To by mohlo vést k sociálním nepokojům, protože obyvatelstvo bude frustrováno růstem cen potravin, energií a veřejných služeb. Kyrgyzstán a Uzbekistán, export závisí na potravinách z 20 a 10 procent, by mohly zaznamenat nižší příjmy z vývozu. Špatná kvalita a nedostatečné zásobování vodou by také mohly přispět k šíření nemocí.
Pokud se zhorší hospodářské a environmentální podmínky, může dojít k odlivu obyvatelstva. Ve venkovských oblastech, které tvoří více než polovinu obyvatel Střední Asie a které mají často nízké příjmy, by se mohl snížit počet obyvatel, protože lidé se začnou obávat o stav zemědělského sektoru a o své vlastní živobytí. Světová banka předpokládá, že počet klimatických migrantů ve Střední Asii by se mohl do roku 2050 zvýšit na 2,4 milionu. Ti, kteří se rozhodnou opustit své domovy, se soustředí podél jižní hranice Kazachstánu, v oblastech kolem Ferganského údolí a v okolí Biškeku, protože se zhorší přístup k vodě a kvalita úrody. Je velmi pravděpodobné, že se tito lidé budou stěhovat do sousedních zemí Střední Asie (zejména do Ruska a Číny) za prací, bydlením a lepším životem, což by mohlo mít dopad na bezpečnostní situaci.
Otázka vody jako politická výbušnina
Konflikty mohou vznikat i mezi jednotlivými zeměmi v regionu. V roce 2022 propukly násilné střety mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem kvůli přístupu k vodě a půdě podél hranice, která dosud není zcela vymezena. Tento týden Kazachstán zablokoval vjezd kyrgyzských vozidel do země poté, co Kyrgyzstán oznámil, že sníží dodávky vody do Kazachstánu. Podle Kyrgyzstánu porušuje Kazachstán svými kroky pravidla Euroasijské hospodářské unie o volném pohybu zboží a podkopává autoritu bloku.
Problém s vodou by totiž mohl zkomplikovat regionální vztahy, vyvolat napětí v regionálních aliancích a narušit obchod, infrastrukturní projekty a vojenské operace. Vzhledem k tomu, že význam Střední Asie jako tranzitní trasy a dodavatele energie a zdrojů roste, budou mít tato narušení dopady i mimo region. Zejména Rusko a Čína by v případě destabilizace regionu nesly potenciální hospodářské náklady. Nechtějí, aby kvůli sporům o vodu došlo k oslabení EAEU a Šanghajské organizace pro spolupráci.
Hlavní aktéři si uvědomují, že pokud má Střední Asie hrát významnou roli v geopolitice regionu, musí do řešení tohoto problému investovat. Například začátkem tohoto měsíce podepsala kyrgyzská vláda dohodu s čínskými společnostmi o výstavbě několika vodních elektráren, které pomohou vyrábět více energie a zároveň sníží ztráty vody díky rozvoji modernější infrastruktury. Středoasijské země také pravděpodobně čekají na návrhy Ruska, například na obnovení projektu ze sovětské éry, který měl vést vodu ze Sibiře do Střední Asie. Tento případ ukazuje, že dlouhodobé problémy v okrajových regionech mají stále větší potenciál zasáhnout euroasijské velmoci.
Epilog Bohumila Řeřichy
Co se stane, když vyjde předpověď vysloužilých amerických generálů, kteří v roce 2007 varovali, že pokud bude k tání ledovců v Himalájích docházet dosavadním tempem, tak v roce 2050 zmizí? Himálajské ledovce přitom tvoří 15 % globální ledovcové masy!
Jekatěrina Zolotova je analytička pro Rusko a Střední Asii v americkém think-tanku Geopolitical Futures.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: V létě vysychající oblast Kava poblíž indické přehrady Malampuža, Sreyasvalsan, zdroj: Cicero, autorka: Jekatěrina Zolotova, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.