Putinovo setkání s Kim Čong-unem je zoufalý a potenciálně nebezpečný krok

Z ohlášeného setkání obou diktátorů vyplývá, že se mění mocenské poměry a hrozí návrat ke staré politice studené války

Zprávy o tom, že severokorejský diktátor Kim Čong-un možná brzy navštíví Rusko, aby se setkal s Vladimirem Putinem – pravděpodobně kvůli jednání o dodávkách severokorejských zbraní pro Putinovu válku na Ukrajině – ukazují na poměrně pozoruhodnou proměnu rusko-severokorejských vztahů. Během studené války byla Severní Korea klíčovým spojencem Moskvy v severovýchodní Asii. V té době však byli Severokorejci přinejlepším chudými prosebníky u mocné velmoci. Dnes stojí Kimovo poustevnické království hrdě a vznešeně jako partner Ruska ve zločinu.

Putinovo angažmá v Severní Koreji je stejně staré jako jeho prezidentství. Tento vztah byl však obecně spíše exotický než praktický. Skutečným partnerem Ruska byla Jižní Korea, která se trvale umisťovala mezi jeho deseti největšími obchodními partnery, přičemž v roce 2021 dosáhl objem obchodu téměř 30 miliard dolarů. Severní Korea nikdy nebyla atraktivním partnerem a podléhala velmi restriktivním sankcím, které Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN pomáhalo vytvářet. Až do invaze na Ukrajinu se je snažilo dodržovat v duchu i liteře.

A pak přišla Ukrajina

Vše se změnilo s invazí. V květnu 2022 Rusko (a Čína) vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která měla potrestat Pchjongjang za další kolo raketových testů. V červenci 2022 Pchjongjang uznal Ruskem okupované loutkové republiky Doněck a Luhansk (jen něco málo přes dva měsíce před jejich anexí Ruskem, která toto uznání zpochybnila). V červenci letošního roku se pak v Pchjongjangu objevil ruský ministr obrany Sergej Šojgu, kterého čekalo bezprecedentní přivítání. Kim mu hrdě ukazoval nejnovější modely severokorejských zbraní. Mezi úsměvy a kamarádstvím se rodil nový vztah.

Ruská snaha o získání severokorejských zbraní a munice (podobně jako nákup íránských bezpilotních letounů Kremlem) naznačuje vysokou míru zoufalství v Kremlu. Vzhledem k tomu, že chvályhodná ruská vojenská mašinérie se na Ukrajině ukázala jako papírový tygr, je nákup zbraní v místech, jako je téměř celým světem opovrhovaná Severní Korea, implicitním ponížením. Předtím, než obejme Kima, musí Putin zvážit také důležité praktické aspekty.

Politické aspekty potenciálního partnerství

První z nich – porušení režimu sankcí, který Rusko v průběhu let pomohlo vybudovat – je pro Putina pravděpodobně tou nejmenší překážkou. Nyní, když se Rusko samo stalo státem vyděděnců, na který dopadají rozsáhlé západní sankce, je jen rozumné, že Kreml sáhne po svých darebáckých kolezích. Můžete samozřejmě namítnout, že (částečné) zrušení sankčního režimu pohřbí veškeré naděje na denuklearizaci Pchjongjangu, což je cíl, ke kterému se Kreml teoreticky stále hlásí. Putin se však může rozhodnout, že to je v tuto chvíli ten nejmenší problém.

Druhá úvaha je potenciálně důležitější. Přehnaným přístupem k Severní Koreji Kreml riskuje, že si podkope vztahy s Jižní Koreou. Je pravda, že válka na Ukrajině se na těchto vztazích již podepsala, neboť Soul se připojil k západním sankcím proti Rusku. Vývoz Jižní Koreje do Ruska se v roce 2022 prudce snížil o 37 % (dovoz se snížil o 15 %). Soul se však k těmto sankcím připojil jen neochotně a mnoho jihokorejských společností v Rusku nadále působí. Jižní Korea je jakýmsi slabým článkem na západní sankční frontě, což je situace, kterou by Kreml mohl využít ve svůj prospěch, kdyby k tomu měl taktický důvtip.

Putin však může dojít k závěru, že navázáním nových vztahů s Pchjongjangem by mohl zvýšit svůj vliv na Jižní Koreu. Může se domnívat, že čím užší budou vztahy mezi ním a Kimem, tím ochotnější budou jihokorejští politici udržovat dialog s Ruskem. Právě tato logika vedla na konci 80. let jihokorejského prezidenta Roh Tae-wooa k zahájení nordpolitik – navázání kontaktu s Moskvou za účelem nátlaku na Pchjongjang. Putinovo dvoření Severní Koreji na počátku jeho prezidentství se ve skutečnosti řídilo přesně touto logikou.

Třetím faktorem, který může Putinovi ležet na srdci, je, zda je Severní Korea důvěryhodným partnerem. Ve skutečnosti zcela jistě není. Pchjongjang strávil studenou válku tím, že využíval neshod mezi svými spojenci a štval je proti sobě. Ukázalo se, že je notoricky svéhlavý a nepředvídatelný, a při více než jedné příležitosti (například během zajetí americké lodi Pueblo v roce 1968 a sestřelení amerického pozorovacího letounu EC-121 v roce 1969) použil triky, které mohly Moskvu zatáhnout do nechtěné konfrontace s USA.

Severní Korea je také dobře známá tím, že se stává ekonomickou zátěží pro své neochotné přátele a partnery. Jaký obchod se Kim pokusí uzavřít s Ruskem, zatím není známo, ale je nepravděpodobné, že by se prodal lacino.

Navzdory těmto úvahám se Putin možná již strategicky rozhodl sblížit se se Severní Koreou. Částečně je to důsledek nové situace, v níž se Rusko nachází. Zánik světa po skončení studené války a návrat blokové mentality mají tendenci podporovat tento druh přeskupování. Slonem v místnosti je dlouholetý sponzor Pchjongjangu, Čína, která se rovněž sbližuje s Ruskem, a to z logiky vlastního prohlubujícího se konfliktu s USA. Naposledy byly tyto tři země na stejné vlně na přelomu 40. a 50. let 20. století, což nelze označit za šťastné období pro severovýchodní Asii.

Zatím není jasné, zda se Kim s Putinem setká, ale vztahy mezi jejich zeměmi se zjevně mění. Ne proto, že by se měnila Severní Korea, ale proto, že se mění Rusko. Začíná se stále více podobat Severní Koreji. Ať už si severokorejská výzbroj najde cestu na frontu na Ukrajině, nebo ne, sestup Ruska do hlubin tyranie vyvolá na Kimově tváři úsměv uspokojení.

Sergej Radčenko je profesorem v Centru Henryho A. Kissingera na Johns Hopkins School of Advanced International Studies.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Oficiální recepce prezidenta Ruské federace na počest předsedy Státní rady KLDR Kim Čong-una, Tisková a informační kancelář prezidenta RF, zdroj: Guardian, autor: Sergej Radčenko, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]