Jednoznačně agresivnější – německý Úřad pro ochranu ústavy varuje před dezinformacemi z Ruska

Je pouhým zbožným přáním, že by se ruské vedení spokojilo s aktuálně okupovanými územími. Na původním cíli ruské ofenzivy se nic nezměnilo. Putinovi šlo a jde o zničení Ukrajiny, jako nezávislého národa, její politické suverenity a její kulturní identity.

Úřad pro ochranu ústavy varuje před čím dál tím konfrontovanější a agresivnější dezinformační kampaní z Ruska. V Německu má být podkopána důvěra obyvatelstva v politiku, administrativu a svobodná média.

Podle Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Rusko od útoku na Ukrajinu vede také v Německu zostřené dezinformační kampaně. Přístup Moskvy v informačním prostoru se za poslední rok a půl výrazně změnil, řekl v úterý/ 5.9./ v Berlíně expert kontrarozvědky Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV) Bodo Becker. „Celkově je teď přístup výrazně konfrontační a agresivnější.“

Rusko flexibilně přizpůsobilo obsah a tón svých dezinformací svým válečným akcím a německým a globálním debatám, vysvětlil Becker na vědecké konferenci na téma „Formování názorů 2.0 – strategie v boji o interpretační suverenitu v digitálním věku“. Organizátorem bylo Centrum pro analýzu a výzkum při Spolkovém úřadu pro ochranu ústavy. Dezinformace interně slouží k legitimizaci a udržení prezidenta Vladimira Putina při moci. Ruský státní aparát se snaží ovlivňovat veřejné mínění v zahraničí prostřednictvím jejich šíření.

„V Německu má být narušena důvěra obyvatel v politiku, administrativu, ale i ve svobodná média. Stejně tak mají být zdiskreditovány a oslabeny naše aliance a společné hodnoty s EU a NATO,“ vysvětlil Becker. Za tímto účelem Rusko neustále přebírá aktuální konfliktní otázky a využívá je ve svém vlastním zájmu.

„Ruské státní orgány využívají mnoho příležitostí k přímému i nepřímému šíření dezinformací,“ zdůrazňuje Becker. Týká se to oficiálních prohlášení Putina a jeho „komnat ozvěny“ ve vládě a parlamentu, státních médiích, informačních portálech provozovaných zpravodajskými službami a sociálních sítích.

„Mnohá malá propagandistická rýpnutí prostřednictvím těchto různých kanálů jsou obvykle spíše bezvýznamná a obvykle se netýkají bezpečnosti,“ říká expert na kontrarozvědku. „Celkově ale tato dezinformace mají vliv.“ V konečném důsledku aktéři z jiného státu „vytvářejí klima skepticismu, odmítání či nedůvěry“.

Z komentáře Michaela Romancova „Kreml nechce jednat, nýbrž diktovat.“ Deník „N“ 28. srpna 2023.

Západ, a hlavně Američané, málo naslouchal slovům bývalého amerického diplomata George Kennana, z dopisu Eustisovi Bohlenovi, bývalému tlumočníkovi amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, datovanému v Moskvě 26. ledna 1945.

Výňatek:

„Šest měsíců nejužšího možného kontaktu s ruskými záležitostmi nezměnilo nic na mém přesvědčení, že cíle sovětské politiky v Evropě nejsou ve své většině v souladu se štěstím, prosperitou ani stabilitou mezinárodního života na kontinentu. Cíle, které Rusové mají, nejsou inspirovány jakýmkoli zájmem o uchování západních hodnot, ať duchovních nebo materiálních. Sledují s podezřením veškeré projevy evropské jednoty a morální integrity, které nejsou sami schopni přímo kontrolovat. Obávám se, že není utrpení nebo zla, které by váhali evropským národům způsobit, pokud by toho byli schopni (pozn.: na příkladu Ukrajiny vidíme, že toho schopni jsou), spíše, než by dopustili, aby takováto jednota začala existovat. Ruská bezpečnost v jejich pojetí znamená neexistenci soudružnosti, rovnováhy a harmonie ve zbytku Evropy. Pokud naopak zajištění jejich bezpečnosti způsobí bratrovražedné boje, pokles životní úrovně a zhrocení politické sebedůvěry evropských národů, nebudou nad tímto vývojem v Moskvě prolity žádné slzy.

Všichni ruští vladaři vycítili, že jejich vláda má poměrně archaickou formu, že její psychologický základ je křehký a umělý a že by neobstál ve srovnání či kontaktech s politickými systémy západních zemí. Z tohoto důvodu se vždy obávali zahraničního pronikání, báli se přímého kontaktu mezi západním světem a světem jejich a obávali se, co by se stalo, kdyby se Rusové o vnějším světě dověděli pravdu a kdyby se cizinci dověděli pravdu o životě uvnitř.

„A naučili se hledat bezpečnost pouze v trpělivém, avšak smrtelném zápase za totální zničení soupeřící mocnosti a nikdy ne v dohodách a v kompromisech s ní.“

Zdroj: George Kennan, Long Telegram from Moscow, 22. únor 1946.

Od roku 1945 si západní demokracie hřály na prsou ruského hada, který po více jak 75 letech vypustil v podobě Vladimíra Putina smrtící jed na celou Evropu, kdy jeho první obětí se stala Ukrajina. Ruská věrchuška za posledních více jak sto let svojí, lží, krutostí a barbarstvím, negativně ovlivňovala a ovlivňuje i nadále život nejen v Evropě, ale především zničila samotný ruský lid.

Krutá jsou slova Maršála G. K. Žukova, která potvrzují shora uvedená slova:

„Vyhrnuli si rukávy a se sekerou v ruce stínali hlavy… Jako dobytek, podle seznamu je vyřizovali: tolik a tolik býků, tolik a tolik krav a ovcí… Kdyby lid věděl, že jim z rukou kape nevinná krev, vítal by je nikoli potleskem, ale kamením.“

Epilog:

V době, kdy Američané už otevřeně hovořili o stupňujícím se riziku ruské invaze na Ukrajinu, Moskva požadovala „bezpečnostní záruky.“ Jejich podstatou bylo odmítnutí vstupu postsovětských republik do NATO a návrat vojenské infrastruktury v Evropě na pozice z roku 1997.

10. ledna 2022 se dva ruští ministerští náměstci Sergej Rjabkov a Alexandr Fomin setkali s Američany na večeři v Ženevě. Spojené státy zastupovaly první náměstkyně ministra zahraničí Wendy Sherman a náměstkyně pro kontrolu zbrojení Bonie Jenkins. Sešli se, aby projednali toto ruské ultimátum.

Američanky chtěly jednat, ale Rjabkov na ně křičel: „Potřebujeme Ukrajinu! Bez Ukrajiny se nikam nedostaneme! Spakujte se a vypadněte (na hranice 1997)!“ Wendy Sherman, byť železná žena, byla v šoku. Rjabkov i Fomin studovali Ameriku a měli bezpočet zkušeností s jednáním s Američany, ale najednou je považovali za nepřátele, s nimiž je zapotřebí válčit na Ukrajině?!

„Dívejte se mi do očí, když s vámi mluvím!“ „Omlouvám se za volbu slov – ale sereme na západní sankce!“ „Debilové!“ „Neskákejte mi do řeči nebo na vás promluví ruské grady (raketomety sovětské konstrukce)!“ To nejsou citáty z hádek na sociálních sítích, ale některé výroky ruských velvyslanců, mluvčích či samotného ministra Lavrova na mezinárodních akcích či tiskových konferencích. Ruská diplomacie začala mluvit jazykem ulice. Proč? Protože je to jazyk, kterým se rád prezentuje Putin.

Bez ohledu na to, jak a co se Rusům povede či nepovede směrem k nám, až dojde k obnovení vztahů – a ono k němu jednou dojde –, nepochybně se pokusí navázat přesně tam, kde skončili. Mají totiž pocit, že jim to dlouho fungovalo. A nebude to fungovat jen tehdy, když si uvědomíme, že jsme jejich zhrubnutí šli desetiletí naproti.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: InfoRos, Strategic Culture Foundation, SouthFront a NewsFront. Podle amerického ministerstva financí tyto 4 kanály šíří dezinformace od ruské rozvědky, (c) Vikimedia Commons, autor: Bohumil Řeřicha, překlad: [wc_spacing size=”40px”]