Nepřítel mého nepřítele

Rusko prohlubuje své vztahy s Tálibánem. Každý, kdo prosazuje protizápadní politiku, je v Kremlu vítán.

Vůdci Tálibánu pravidelně navštěvují Rusko, ačkoli jejich organizace je v Moskvě stále na seznamu zakázaných teroristických organizací. Kontakty mezi Moskvou a „Islámským emirátem Afghánistán“ zesílily zejména po zahájení rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Silné protiamerické nálady v Kábulu a Moskvě našly společnou řeč. Ale ruský ekonomický vliv v Afghánistánu je omezený a nelze ho srovnávat s opravdu velkými hráči v regionu, jako je Pákistán nebo Čína.

Během první vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 byli ruští představitelé vůči radikálním islamistům velmi kritičtí. Kreml byl obzvláště pobouřen, když Tálibán uznal nezávislost Čečenska v době, kdy na jihu Ruské federace zuřila krvavá válka. V neposlední řadě proto v roce 2001 tehdy ještě mladý prezident Vladimir Putin zpočátku podporoval vojenskou operaci USA a jejich spojenců proti Tálibánu.

Od té doby ale uplynula dvě desetiletí. Když Tálibán 15. srpna 2021 vpadl do Kábulu, aniž by narazil na odpor, svět byl jiný. Ambasády západních zemí evakuovaly své zaměstnance a narychlo pálily tajné dokumenty. Ruská diplomatická mise na místě však zůstala nedotčena. Evakuován nebyl nikdo.

Pouhé dva dny po pádu Kábulu se ruský velvyslanec Dmitrij Širnov stal prvním zahraničním diplomatem, který se veřejně setkal s Tálibánem. Ruská ambasáda přitom, jako by si hrála s Tálibánem, šířila zprávu, že svržený afghánský prezident Ašraf Ghaní uprchl „tím nejhanebnějším způsobem“ s auty plnými peněz. Během triumfální invaze Tálibánu do Kábulu již Moskva navázala úzké kontakty s radikály. V ruské metropoli již proběhly rozhovory v „moskevském formátu“ mezi úřady bývalé republiky a nového emirátu. To pokračuje dodnes.

Z ekonomického hlediska je přítomnost Ruska
v Afghánistánu omezená.

Po stažení západních jednotek Tálibán oznámil, že Afghánistán je poznamenán více než 20 lety okupace USA. Právě tato perspektiva byla nápomocná jeho vlastním argumentům v době, kdy se vztahy Moskvy s Washingtonem zhoršovaly. Při tom byla přes palubu hozena skutečnost, že Sovětský svaz jako předchůdce Ruské federace byl v letech 1979 až 1989 také se svými vojáky v Afghánistánu.

Sověti byli nejvýznamnějším zahraničním aktérem v Afghánistánu ve druhé polovině 20. století. Mezi 50. a 80. léty bylo v zemi za účasti SSSR vybudováno 130 průmyslových a infrastrukturních zařízení, od letišť až po zavlažovací systémy. I dnes lze v ulicích Kábulu často potkat zrezivělé vybavení nebo auta připomínající éru tradičního východního bloku. Mezi starší generací Afghánců je ruština stále rozšířeným jazykem.

Ale skvělé časy Moskvy jsou dávno pryč. Ti mladí Afghánci, kteří sní o emigraci tváří v tvář vysoké nezaměstnanosti a stagnující ekonomice, spíše myslí na USA než na Rusko, které na sebe vzalo roli nouzového řešení. Kromě toho není pro afghánskou mládež cesta do Ruska snadná: studentská víza lze získat pouze s velkým byrokratickým úsilím a zprávy o útocích dronů na ruskou metropoli také snižují atraktivitu Ruska pro válkou poznamenané afghánské emigranty. Také v oblasti měkké síly není Rusko v místě nijak obzvlášť aktivní. Neexistují žádné vzdělávací programy ani humanitární pomoc, zatímco Turecko například sponzoruje síť lyceí a dalších škol v Afghánistánu.

Z ekonomického hlediska je přítomnost Ruska také omezená, podle údajů statistického úřadu NSIA je Rusko v aktuálním roce s objemem obchodu 289 milionů dolarů daleko za Íránem (1,4 miliardy), Čínou (1,2 miliardy) nebo Pákistánem (1,2 miliardy). Podle Světové banky afghánskou ekonomikou také otřásl hospodářský propad o 35 procent a velký hladomor v posledních dvou letech. Podle OSN žijí dvě třetiny Afghánců pod hranicí chudoby.

Tálibán vkládá velké naděje
na dodávky surovin z Ruska.

V této situaci si Tálibán dělá velké naděje na dodávky surovin z Ruska. V září 2022 dosáhly Moskva a Kábul významné hospodářské dohody. Rusko ročně dodá Afghánistánu asi milion tun benzinu, stejné množství nafty a půl milionu tun zkapalněného zemního plynu. Do Afghánistánu se navíc mají ročně vyvézt dva miliony tun ruské pšenice. Očekává se, že všechno toto zboží přijede do Afghánistánu po železnici a po silnici se slevou ve srovnání se světovými cenami, uvádí Tálibán. Moskva dohodu potvrdila – mlčí ale o podrobnostech.

V únoru 2023 ruský velvyslanec oznámil dohodu mezi Ruskem a Tálibánem o výstavbě tepelné elektrárny na severu země. Ruští výrobci trubek se podle jeho informací podílejí na výstavbě afghánské části plynovodu z Turkmenistánu do Pákistánu a Indie – všechny tyto plány ale zatím existují jen na papíře a o jejich realizaci nejsou žádné zprávy.

Rozšíření takových vztahů s Tálibánem je zjevně prioritou Kremlu. Není náhodou, že Rusko je jednou z mála zemí, kde má Tálibán velvyslanectví, byť jen na úrovni chargé d’affaires. Nad budovou moskevské ambasády však stále vlaje vlajka dnes již neexistující islámské republiky. Moskevská vláda má velký zájem spolupracovat s každým, kdo otevřeně prosazuje protizápadní politiku, ať už je to Írán, Severní Korea nebo Tálibán. Dokazuje tím, že ve svém vlastním protizápadním narativu není sama bez ohledu na to, jak omezená je ekonomická spolupráce obou zemí.

Další návštěva Tálibánu v Rusku je již naplánována na 29. září letošního roku, kdy se v Kazani po boku několika zemí zúčastní tzv. Afgánské konference. Moskva se tak snaží smazat dojem o její izolaci a demonstrovat svou schopnost přilákat zahraniční partnery. O touze Kremlu napomoci řešit vážné sociální problémy v Afghánistánu však lze vážně pochybovat.

 

Ruslan Sulejmanov je ruský orientalista a novinář. Do února 2022 byl vedoucím blízkovýchodním korespondentem tiskové agentury TASS v Káhiře. Na tento post rezignoval na protest proti ruské invazi na Ukrajinu.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Dvě ženy procházejí kolem obrovské dutiny, kde stával jeden ze starověkých Buddhů z Bamijánu, četař Ken Scar, zdroj: IPG-Journal, autor: Ruslan Sulejmanov, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]