Bývalá vládnoucí strana se zaměřila na polské LGBTQ+ osoby a obětovala je. Teď už není u moci a rovnost je na dosah.
Posledních osm let vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) bylo pro LGBTQ+ osoby v Polsku obdobím zmatků a zkouškou odolnosti. Nyní, když je PiS po volbách minulý měsíc na odchodu – sesadila ji opoziční aliance vedená Donaldem Tuskem –, se na obzoru objevuje pocit naděje. Jak se tedy v posledních letech změnil postoj vlády a veřejnosti k této otázce a co je třeba udělat nyní?
LGBTQ+ komunita v Polsku je stále nejméně právně chráněnou v EU. Vláda PiS si z homofobie udělala ústřední volební téma od chvíle, kdy musela v roce 2018 poprvé obhajovat své setrvání u moci. V průběhu místních, evropských i parlamentních voleb byly queer komunity pro vládnoucí stranu obětním beránkem a vykreslovány jako vnitřní nepřítel. V roce 2020 polský prezident Andrzej Duda, který bojoval o znovuzvolení, nechvalně prohlásil, že „LGBT nejsou lidé, ale ideologie“, která ohrožuje národ a je horší než komunismus. Tento druh veřejně schváleného symbolického násilí zopakovalo několik místních úřadů kontrolovaných stranou Právo a spravedlnost, které se prohlásily za „zóny bez LGBT“, což vyvolalo pobouření občanské společnosti a mezinárodních institucí a médií.
Možná překvapivě však průzkumy neustále ukazují, že postoj polské veřejnosti k právům LGBTQ+ je stále progresivnější. Ve volbách v roce 2023 toto téma překvapivě zastínily otázky migrace a žen, což naznačuje, že jeho volební hodnota pro pravici poněkud vyprchala. Co se týče „zón bez LGBT“, nastoupila kampaň zdola vedená nevládními organizacemi, jako je Kampania Przeciw Homofobii, a také aktivisty. Rostoucí vnitřní tlak ze strany občanské společnosti a polského ombudsmana a výslovná hrozba Evropské komise, že pokud místní volební obvody nezruší své proti LGBTQ+ zaměřené vyhlášky, nebudou jim přidělovány finanční prostředky z fondů EU, vedly k jejich téměř úplnému zániku.
Práva LGBTQ+ jsou v centru politického zájmu od demokratizace na počátku 90. let a zejména pochody Pride byly v minulosti ohniskem kulturních válek. Postoje veřejnosti se však již delší dobu liberalizují. Údaje totiž ukazují, že od doby, kdy začala kampaň za jejich očerňování, vzrostla akceptace queer lidí – jejich životů, vztahů a autonomie. Samotná viditelnost LGBTQ+ lidí výrazně vzrostla, mnoho aktivistů i obyčejných lidí žije otevřeně i v těch nejodlehlejších koutech Polska. Počet pochodů Pride vzrostl ze šesti v roce 2016 na 20 v roce 2019. Tento nárůst byl zvláště výrazný ve středně velkých městech, což zajistilo nebývalé zviditelnění queer komunity v celé zemi.
Co bude tedy následovat? Právě tento týden vyzvali LGBTQ+ aktivisté nově vznikající demokratickou koalici, aby se distancovala od diskriminační politiky předchozí vlády a upřednostnila rovnost a ochranu před diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity. Mají několik požadavků.
Usilují o zavedení zákazu homofobních nenávistných projevů, zejména ve veřejných médiích a mezi veřejnými činiteli. Za tímto účelem požadují urychlenou změnu trestního zákoníku, která by zavedla tresty za nenávistné projevy týkající se sexuální orientace a genderové identity. Vyzývají také vládu, aby kontrolovala veřejné granty, protože se objevily příklady, kdy veřejné peníze dostaly subjekty s homofobním programem. Opoziční kandidátka slíbila legalizaci manželství osob stejného pohlaví a zavedení občanských svazků, přičemž druhá možnost je mnohem pravděpodobnější. Tyto otázky jsou v současnosti pro LGBTQ+ aktivisty méně důležité, ale symbolicky důležité zůstávají. Komunita dále očekává zavedení předpisů, které usnadní transsexuálům proces změny pohlaví.
Výsledky voleb byly rozhodující podporou demokracie a přinesly nejvyšší volební účast od roku 1989 – to naznačuje, že většina Poláků je proti populistickým nenávistným projevům a podporuje rovné zacházení se všemi. Skutečné zavedení politiky vstřícné k LGBTQ+ však bude záviset na schopnosti nastupující vlády najít kompromisy mezi třemi různými politickými uskupeními, která se chystají vytvořit vládní koalici. Stejně tak Duda, známý svým konzervatismem, který má právo veta nad zákony, zůstane polským prezidentem až do roku 2025. Nicméně ještě nikdy nestála polská LGBTQ+ komunita tak blízko dosažení některých svých historických cílů.
Dr. Roch Dunin-Wąsowicz přednáší sociologii na University College London.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: LGBT Pride v Polsku, Silar, zdroj: Guardian, autor:
Roch Dunin-Wąsowicz, překlad: Robert Nerpas
[wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.