Pointa je v tom, že je to drahé

Pravicoví populisté u moci nejsou jen hrozbou pro demokracii a právní stát, ale také ničí ekonomiky svých zemí

Ve 20. století bylo snadné kategorizovat ekonomické a politické systémy do tabulky o dvou na dvě pole. Z hlediska hospodářské politiky se spektrum pohybovalo zleva doprava a na politické ose od autoritářského k demokratickému. Stejně tak bylo pro většinu amerických podniků snadné se v tomto spektru umístit: chtěly příznivé regulační prostředí a politiku vstřícnou k managementu, což obecně prosazovaly pravicové strany. A i když některé společnosti podnikaly za železnou oponou, ředitelé věděli, že podnikání se nejlépe daří v tradičních liberálně demokratických systémech, které prosazují právní stát a nezadatelná práva – v neposlední řadě právo na vlastnictví.

Vzestup populismu v 21. století však v této hře zamíchal kartami. Dnes dokonce domněle pravicoví populisté využívají ztráty důvěry, pesimismus, hněv a rozhořčení a volají po masivních zásazích státu do dění na trhu – často s odvetnými opatřeními. V minulosti by bylo takové zasahování autoritářských hlav státu či vlády odsuzováno jako nedemokratické, ale moderní populisté za to často získávají podporu ze strany voličů. Zvolení vůdci porušují občanská práva a podkopávají právní stát – a voliči jásají.

Jinými slovy, populismus otřásá kaleidoskopem politických a ekonomických identit 20. století – a chování, jako by tyto nálepky stále platily, by mohlo mít pro tržní ekonomiky katastrofální důsledky. Moderní populisté používají pravicovou rétoriku, aby lidem prodávali ekonomickou politiku, která byla kdysi levicová. Mnozí z nich využívají volební složku demokracie, kombinují ji s autoritářskými taktikami a využívají tyto prostředky k podkopávání práv, institucí a norem, které v první řadě vytvářejí základ pro stabilní ekonomické podmínky.

Fatální ekonomické dopady levicového populismu byly důkladně prozkoumány. Hlavy států a vlád jako Juan Perón v Argentině nebo Andrés Manuel López Obrador v Mexiku se pustily do znárodňování podniků, obsazování vedoucích pozic na základě politických kritérií a dosazování lidí, kteří byli politicky na jejich straně. Před hlasováním zasypali voliče státními penězi, čímž přivedli ekonomiku k přehřátí. Výsledkem je často krátkodobý hospodářský boom, po němž následuje dlouhý pokles s vysokou mírou inflace. Přední představitelé podnikatelské sféry tímto typem zásahů do ekonomiky dlouhodobě opovrhují.

Moderní populisté používají pravicovou rétoriku,
aby lidem prodali myšlenky hospodářské politiky,
které kdysi patřily k levici.

Nicméně maďarský premiér Viktor Orbán, kterého oslavoval Tucker Carlson a Steve Bannon ho objevil jako předmět studia a v roce 2022 ho pozval do Texasu jako hostujícího řečníka na výroční zasedání Konzervativní politické akční konference, přesně takovou politiku prosazuje. Když se Orbán poprvé dostal k moci, byl klasickým liberálem vstřícným k podnikatelům a naservíroval korporacím nejnižší paušální daň v Evropě. Maďarský lid ho odvolal z funkce. Poté se přetvořil, zmutoval v populistu a v roce 2010 se znovu dostal k moci. Jedním z jeho prvních opatření bylo donutit banky, aby převedly hypotéky majitelů domů a bytů (které byly často uzavírány v zahraničních měnách, jež mezitím posílily) na forinty a stanovily nižší úrokové sazby. Na tytéž banky a nespočet dalších společností pak uvalil „krizovou daň“. Manipulací s regulační politikou také omezil zisky podniků veřejných služeb. Spotřebitelům se tato opatření se líbila. Podnikatelé se naopak ocitli v prekérní situaci, protože již nemohli generovat zisky a museli své podniky prodat státu – někdy pod tržní cenou.

„Banky a velké společnosti, které mají v Maďarsku monopolní postavení, si budou muset na novou situaci zvyknout,“ řekl Orbán. Jak se blížily volby, podobně jako jeho latinskoameričtí kolegové zvýšil státní dotace, zvýšil vládní výdaje, a tím i rozpočtový deficit, a realizoval prestižní projekty, které posílily jeho ego. Výsledkem bylo, že Orbán brzy vytvořil konjunkturu, která mu umožnila rychle splatit maďarské půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu, a následně také inflaci, která je nyní nejvyšší v Evropě a třikrát vyšší než průměr EU.

Orbánův politický kurz není pro pravicové populisty nijak neobvyklý. Ekonomové ve své studii zkoumali politiku populistických vůdců v letech 1900 až 2020 a došli k závěru, že hospodářský růst, kterého dosáhli, trval přibližně tři roky. Po tomto potěšujícím vrcholu však následoval dlouhý propad, při kterém ekonomika dané země klesala každý rok o jedno procento – bez ohledu na ideologii vlády. Po patnácti letech byl HDP země, kde vládl populista, o deset procent nižší než v zemích, kde populisté nevládli.

Jedním z důvodů, proč ideologie nemá velký vliv na to, čeho levicoví a pravicoví populisté dosáhnou v ekonomické oblasti, jakmile se dostanou k moci, je skutečnost, že jejich hlavním cílem je udržet si vlastní moc. Jako politici bez ideologie dělají to, co jim zajistí krátkodobou podporu voličů. Vědí, že až pominou dobré časy, mohou využít vítr v zádech své popularity a změnit pravidla hry tak, aby zůstali u moci.

Populistické hlavy států a vlád se také rády
uchylují k regulaci trhu, aby odměnily
své přátele a potrestaly své odpůrce.

Populisté poškozují ekonomiku nejen svými politickými opatřeními, ale také způsobem vládnutí. Personalizací politiky a centralizací moci si zajišťují, že mohou provádět politiku, jak uznají za vhodné, a obcházet běžné politické procesy. Díky tomu jsou ekonomiky ovládané populisty více nestabilní a méně předvídatelné. Výzkumník v oblasti demokracie Roberto Foa na základě analýzy investičního chování soukromého sektoru zjistil, že v prvních několika letech vlády populistů lze pozorovat prudký nárůst cen akcií a důvěry investorů. Na druhou stranu je pravděpodobnější, že země s populistickou vládou postihne během pěti až deseti let vážná finanční krize, nekontrolovaný pokles cen akcií, vysoká míra inflace a rostoucí nejistota a rizika.

Míra dopadu těchto rizik na jednotlivé společnosti se liší a nelze ji předvídat. V Brazílii se za vlády prezidenta Jaira Bolsonara dařilo malým podnikům a zemědělství, ale exportně orientovaná odvětví a bankovní sektor byly ohroženy a utrpěly hospodářské škody. V Indii tomu bylo naopak: řada opatření premiéra Módího zničila mnoho malých podniků. Jedním z těchto opatření byla demonetizace, v jejímž důsledku ze dne na den zmizely z trhu nejběžnější zahraniční měny.

Populistické hlavy států a vlád se také rády uchylují k regulaci trhu, aby odměňovaly své přátele a trestaly své odpůrce. Pomáhá jim v tom centralizace moci a skutečnost, že mohou podkopat dělbu moci. V Maďarsku získávaly v letech 2011-2021 firmy blízké Orbánovi prokazatelně šestkrát častěji veřejné zakázky, než by tomu bylo na trhu s fungující konkurencí.

Vedoucí představitelé podniků rádi věří, že v takových podmínkách mohou uspět, pokud se budou ucházet o přízeň populistického vůdce. Je přece snazší získat přízeň megalomana než stovek poslanců. Ale vtírání se je také nebezpečná strategie, protože co vůdce dává, to může také brát. V Indii byl generální ředitel přední banky HDFC vyloučen z vnitřního kruhu poté, co řekl, že by se Módí měl zaměřit spíše na ekonomiku než na svou koncepci hindutvy. V Maďarsku se Orbánovi přátelé stali nejbohatšími lidmi v zemi. Blízkost k moci se však také mohla stát i nebezpečím, protože Orbán nechtěl žádné soupeře. Mnozí podnikatelé, kteří si mysleli, že jsou s vládou spolčeni, upadli v nemilost a byli nuceni své firmy prodat nebo zavřít, aby Orbán mohl i nadále vše pevně držet v rukou.

Mnoho voleb, v nichž se ve světě dostávají k moci populisté, je svobodných, rovných a demokratických.

Maďarsko dovedlo populistické ovládání trhu k dokonalosti – a to nevěstí nic dobrého pro Spojené státy, protože frakce MAGA Orbánovu strategii velmi pečlivě pozoruje. USA jsou nesrovnatelně větší a složitější zemí než maličké Maďarsko. Nejsou však vůči výše popsanému vývoji imunní. Vlády jednotlivých amerických států již experimentují s represivními opatřeními vůči korporacím, aby získaly politické body. Existují také účinné nástroje na celostátní úrovni, které mohou populisté využít k útoku na kritiky a politické oponenty. Vláda USA každoročně uděluje soukromým osobám nebo společnostem zakázky v hodnotě téměř 700 miliard dolarů a tyto zakázky mohou být odpůrcům odepřeny nebo poskytnuty přátelům.

Republikánská strana je pilířem ekonomiky již od svých počátků v době Abrahama Lincolna. Lincoln vybudoval transkontinentální železnici a moderní americkou ekonomiku. Za vlády Ronalda Reagana těžila Republikánská strana z kulturního pobouření voličů a svou důsledně podnikatelsky orientovanou politikou podávala pomocnou ruku korporacím, kterým vděčila za značnou část svých darů.

Vytvoření této koalice však není nevyhnutelné. Republikánská strana se již několik let snaží uzavřít spojenectví s dělnickou třídou. Tato skupina voličů má pocit, že velká politika i velké korporace neberou jejich zájmy v potaz. Pokud se vedoucí postava, která má takovou důvěru dělníků jako Donald Trump, chce postavit velkým korporacím, je nepravděpodobné, že by před nimi chránil zrovna tuto skupinu voličů.

V době „Make America Great Again“ není pro think-tanky a organizace podporující podnikání obtížné najít ta správná slova, když chtějí vysvětlit nebezpečí, která představuje údajný pravicový populismus. Mnohé volby, v nichž se populisté po celém světě dostávají k moci, jsou svobodné, rovné a demokratické. Politické strategie populistů však již nejsou pilířem institucí, norem a kultury sociálně stabilní, ústavní liberální demokracie, která umožnila rozkvět ekonomiky ve druhé polovině 20. století. Ve své zprávě Ekonomická svoboda ve světě to Fraserův institut vyjádřil takto: „Majoritní demokracie, která není držena na uzdě, může být pro ekonomickou svobodu a tvorbu bohatství stejně škodlivá jako mnohé represivní autokratické režimy.“

Populističtí vůdci chtějí moc. Jejich hospodářsko-politická opatření nejsou založena na principech, ale mají jim získat popularitu u mas. V dalším kroku se uchylují k regulačním a fiskálním prostředkům a donucovacím opatřením, aby odměnili své přátele a potrestali své odpůrce – přičemž přátelství nemusí nutně trvat dlouho. Důležitá je politická loajalita. Společnosti, které odmítají ustoupit, budou přivedeny na buben pomocí výkonných a regulačních pravomocí. Od ekonomiky se neočekává, že bude vytvářet hodnoty, ale že bude sloužit rozmarům silného muže. Jakmile začínají být ekonomické náklady viditelné, populisté potlačují svobodu projevu, manipulují se statistikami, a dokonce falšují volby, aby nemuseli platit politicky. Pokud se triumf populismu MAGA nepodaří zastavit, čekají těžké časy nejen americký politický řád, ale i ekonomiku USA.

Rachel Kleinfeld je vedoucí výzkumnou pracovnicí programu Demokracie, konflikty a vládnutí v Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír. Zaměřuje se na otázky právního státu, bezpečnosti a správy věcí veřejných v demokratických zemích.

 

 

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Kšiltovka Make America Great Again na podporu Donalda Trumpa, Gage Skidmore, zdroj: IPG-Journal, autorka: Rachel Kleinfeld, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]