Pouhé zděšení už nebude stačit
Zpráva o smrti Alexeje Navalného v ruské vazbě je šokující, ale tím to nesmí skončit. Šéfové států a bezpečnostních složek musí využít konference v Mnichově k tomu, aby se dohodli na nekompromisním postoji vůči despotům.
Samozřejmě to nebyla náhoda. Částečně proto, že diktatury jsou dobré ve dvou věcech: v mánii ovládání a v inscenování. Zatímco ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl v pátek ráno v Berlíně a pak odcestoval do Paříže, aby podepsal nové bezpečnostní dohody – jinými slovy, aby si zajistil podporu –, zatímco se v Mnichově scházely hlavy států, diplomaté a bezpečnostní pracovníci z celého světa na konferenci o bezpečnosti a Blízkém východě, do sálů a chodeb Bavorského dvora zahřměla zpráva: Alexej Navalnyj zemřel. Nejvýznamnější opoziční postava v Rusku je mrtvá.
Jeden telefon za druhým se rozsvěcoval zprávami a nakonec se objevily i novinky. Nejprve nevěřící, pak zděšené obličeje. Málokdo zde vyjádřil pochybnosti o tom, co – nebo přesněji kdo – tuto smrt způsobil.
Někteří měli podezření, že je za tím kalkul, protože se to stalo právě ve chvíli, kdy se všichni sešli v Mnichově. Bylo to proto, že ruský diktátor, pro něhož má Spolková republika Německo zvláštní význam, si tak mohl vytvořit všudypřítomnost i na místě, kde již není zastoupen. To je pravda, a také to pravda není.
Navalnyj byl všudypřítomný. Nejsilnější osobou na světě byla v těchto hodinách jeho manželka Julija Navalnaja. Pravděpodobně se o jeho smrti sama dozvěděla jenom před chvílí, když krátce vystoupila na pódium a řekla, že ještě neví, zda té zprávě může uvěřit. Pokud to však pravda je, musí se všichni sjednotit a diktátor a jeho režim se musí zodpovídat. Všichni samozřejmě vstali a tleskali, byli šokováni a tleskali ještě víc. Ale to už stačit nebude.
Bohužel to není nic nového, jen se to stává stále častěji: člověk se stane obětí vražedného režimu, který se ani netají tím, že je vražedný.
A nic nového není ani to, že diktátoři mluví jiným jazykem a rozumí mu jinak než demokraté. Navzdory všem ujištěním a hrozbám zatím zažívají příliš málo následků. Svobodný svět musí být vůči diktaturám nekompromisní.
Jennifer Wilton je šéfredaktorkou Die Welt.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Hřbitov ve městě Izium, kde místní obyvatelé pohřbívají civilisty a vojáky zabité během bitvy o Izium a následné ruské okupace města, anonymní autor, autorka: Jennifer Wilton, zdroj: Die Welt, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.