Od pádu Výmarské republiky je uchopení moci totalitní stranou považováno za hlavní hrozbu pro demokracii. Anachronická analýza. Skutečná nebezpečí spočívají ve stále užším politickém rámci pro jednání.
Ne nadarmo je 30. leden 1933 považován za den katastrofy nejen v německých, ale i v evropských a mimoevropských dějinách. Dramatičnost tohoto historického data a jeho fatální důsledky však z pochopitelných důvodů vedly k poněkud zjednodušené analýze nebezpečí pro demokratický stát.
Politologové a historici po desetiletí zírají jako zhypnotizovaní na Hitlerův nástup k moci a věří, že v něm vidí plán nebo alespoň hlavní riziko pro demokratická zárodky: zvolení totalitní a antidemokratické strany demokratickými prostředky.
Je ale takové riziko reálné? Srovnávat současný populismus v Evropě s nacionálním socialismem je nesmysl. V řadách FPÖ, Fratelli d’Italia, Rassemblement National, AfD, Fidesz, PiS a podobně existují nechutné jevy jako xenofobie, homofobie a rasismus. Dostatečně špatné. Ale tato hnutí jsou na hony vzdálená vysoce agresivní, smrtící a imperiální nacistické ideologii. Každý, kdo zde vidí analogie, by měl znovu absolvovat hodinu dějepisu na střední škole.
Populismus má kořeny v dalekosáhlém vývoji
posledních několika desetiletí.
Nicméně tato hnutí – stejně jako srovnatelná levicová hnutí– mohou destabilizovat demokracie. Zde by se však neměla zaměňovat příčina s následkem. Protože existují důvody, proč tato hnutí vznikají. To platí o to více, že máme zjevně co do činění s mezinárodním fenoménem. Populismus nemá kořeny pouze v národních podmínkách, ale i v dalekosáhlém politickém a ekonomickém vývoji posledních několika desetiletí.
V první řadě jde o přesun národních kompetencí na EU. Protože pokud mezinárodní administrativa, která je demokraticky legitimizována pouze ve třech rozích, masivně zasahuje do každodenního života občanů vyhláškami a zákazy všeho možného od výživy po užívání médií a dokonce podkopává srdce každého parlamentarismu – zákon o rozpočtu –, pak není divu, když stále více lidí má dojem, že se rozhoduje o nich bez nich. O to více to platí, když se politici schovávají za nařízení EU.
V Německu je tato tendence posílena dalším problematickým vývojem: přesouváním politických rozhodnutí do právní roviny. Bez ohledu na to, zda jde o předpisy EU, migrační nebo klimatickou politiku, občané stále více nabývají dojmu, že proti jednotlivým politickým rozhodnutím nelze nic dělat demokratickými prostředky, protože do politiky masivně zasahuje Spolkový ústavní soud nebo dokonce Evropský soudní dvůr.
Tuto situaci doprovázejí sílící distribuční boje – v západních zemích, ale i v celosvětovém měřítku. Hnutí žlutých vest ve Francii a protesty farmářů v Německu jsou jen první příznaky. Fenomény shrnuté pod hesly digitalizace a globalizace vedou ke kolapsu tradičních průmyslových odvětví, stále více lidí pracuje ve službách velkých měst, kde se nájmy šplhají do horentních výšin a vesnice pustnou.
Rýsující se finanční přetížení státu
Stát se snaží čelit sociálním a ekonomickým transformačním procesům sociálními transfery. Velká část obyvatelstva žije z peněz občanů a dalších sociálních dávek a celá průmyslová odvětví jsou silně dotována.
Rozpadající se bohaté společnosti Západu jsou však pro lidnaté a chudé regiony po celé Evropě stále velmi atraktivní. To má za následek masovou imigraci lidí, z nichž většinu nelze integrovat do společnosti, ale kteří dále zatěžují již tak napjatý trh s bydlením a stejně napjaté fondy sociálního zabezpečení.
Vlády, zejména ta německá, se snaží penězi zakrýt stále vážnější sociální problémy. Ve skutečnosti se zavádějí nepodmíněné základní příjmy. Spolu s projekty, jako je energetická transformace nebo budování armády, to znamená plýtvání státním rozpočtem. Hrozící finanční tlak na stát bude dále živit sociální konflikty.
Frustrace je skutečným nebezpečím pro demokracii
Politika je však neschopná na to reagovat. Nebezpečná směs společensko-politického oportunismu, právních omezení, dohod EU, mezinárodních dohod a ideologických sebeblokací paralyzuje politicky odpovědné osoby. S podporou blízkých médií, institucí a organizací se lidé zapouzdřují. To ale problémy neřeší. Stále více částí společnosti, hluboko ve střední třídě, se odcizuje demokracii, protože – ne bezdůvodně – mají dojem, že je stejně jedno, kdo je u moci.
Skutečná hrozba pro demokracie v Evropě nepochází od populistů – ti fungují jako ventily, které pomáhají zmírnit zátěž. Skutečná výzva spočívá v rostoucím odcizení velké části občanů od zkostnatělých politických institucí a struktur, které již nejsou schopny vyrovnat se s realitou počátku 21. století. Bezmoc a frustrace, která se zde hromadí, je pro demokracii nebezpečnější než jakákoli strana či hnutí.
Alexander Grau je promovaný filosof a působí jako kulturní a vědecký novinář na volné noze. Začátek formuláře
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Protesty proti volbě premiéra v Durynsku, Oompje, autor: Alexander Grau, zdroj: Cicero, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.