Dávejme si pozor na slabého muže

Postřehy z Mnichovské bezpečnostní konference

Kdo je slabý muž?  Poznáte ho podle jeho programu.  Slabý muž ví, jak důležitá je Ukrajina, a proto jede do Texasu.  Slabý muž Kongresu si koupí neformální oblečení, nechá si od svého zaměstnance napsat projev o hranicích a odříká ho slovo od slova.  Skutečná invaze je nahrazena předstíranou invazí.  Slabý muž nás vyzývá, abychom se báli přízraků, místo abychom čelili problémům.  

Přesně toto udělal předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, stejně jako další američtí zákonodárci, kteří hledali výmluvy, proč nepomoci Ukrajině.  Zatímco jsem byl v Mnichově, Elon Musk si nasadil kovbojský klobouk a přišel na řadu.  Na podzim 2022, kdy Ukrajina mohla vyhrát válku, Musk Ukrajince odřízl od Starlinku.  Místo toho, aby jel na Ukrajinu a poučil se, učinil hluboce špatné rozhodnutí na základě osobního strachu.

Mnichovská bezpečnostní konference je místem, kde se lidé scházejí, aby podnikli kroky.  Na rozdíl od Johnsona a Muska byl senátor J. D. Vance alespoň přítomen.  Byl tam však proto, aby demotivoval.  Když byl zván na setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, Vance se vymlouval.  Místo aby se podíval do očí odvážnému muži, stáhl se do svého hotelového pokoje a hledal na internetu „delfíny“ a „ženy“.

Dánská premiérka Mette Frederiksen na schůzce, které jsem se zúčastnil, oznámila, že její země daruje Ukrajině veškeré své zásoby dělostřeleckých granátů. Vance stál před budovou a řekl, že bychom se měli vzdát.  Řekl vůdcům demokratické země (ale ne do očí), aby se vzdali území.  Pokud by se Ukrajinci jeho radou řídili, řetězec událostí by se podobal tomu, co se stalo při posledním uklidňování fašismu v Mnichově: zhroucení víry v pořádek a světová válka.

Ukrajina by mohla zvítězit, kdyby jí Američané pomohli, ale naši slabí muži jim odřízli zbraně.  Musk šíří ruskou propagandu.  Vance posiluje ruskou zahraniční politiku.  Trump plní Putinova přání.  Johnson měsíce manévruje, aby zablokoval hlasování o pomoci Ukrajině.  A tak Ukrajincům bojujícím o život dojdou dělostřelecké granáty a musí se se ztrátami stáhnout z Avdijivky.

Slabý člověk zabíjí, protože mu chybí energie k jednání a spotřebovává energii druhých.  Pohrdá těmi, kdo bojují se skutečným nebezpečím, a chce, aby selhali a zemřeli.

Problém není v mužnosti.  Radek Sikorski, polský ministr zahraničí, je muž jak z filmového studia: dobrý vzhled, hluboký hlas, pevný pohled, špatné vtipy.  Když nebyl ve funkci, sháněl peníze na pickupy a vozil je na frontu.  V Mnichově pracovala spousta schopných mužů: například český prezident Petr Pavel, bývalý generál, který po světě sháněl dělostřelecké granáty, které by poslal na Ukrajinu.  Problémem je křehká mužnost, mužská forma slabosti, která místo potřebných činů jenom žvaní.

Místo pomoci Ukrajině věnovali slabí muži v Kongresu měsíce dlouhé sérii lží, které plýtvaly energií a dobrou vůlí ostatních.  Nejprve Johnson prohlásil, že chce chránit hranice a že pomoc Ukrajině schválí, pokud bude spojena s návrhem zákona o hranicích; když mu pak bylo přesně takové řešení předloženo, odmítl ho.  Když pak byla pomoc Ukrajině oddělena od otázky hranic v jiném návrhu zákona, odmítl i ten s odůvodněním, že hranice nebyla zmíněna.  Slabí muži v Kongresu chtějí nečinnost jak na hranicích, tak na Ukrajině.  O jednom se zmiňují jen proto, aby vysvětlili, proč nejednají v druhém případě.

Po této přehlídce slabosti Johnson vyhlásil přestávku ve Sněmovně reprezentantů.  Sám však na prázdninách není.  Musí si nasadit kravatu a ponížit se před Trumpem na Floridě.  Na fotografii, kterou Johnson zveřejnil, nemá Trump sílu zvednout palec.  Podřizuje se Putinovi a povzbuzuje Rusko k útokům na americké spojence.

Pokud jde o Putina, ten je také samý strach.  Zabíjí své odpůrce, protože se bojí, že by si mladší generace mohla počínat lépe.  Útočí na Ukrajinu, protože nesnese pomyšlení na demokracii v Rusku.  Řetězec podřízenosti, který vede přes Johnsona a Trumpa k Putinovi, končí ve vzduchoprázdnu.  

Nebezpečí vězí v tom, že toto vakuum pohltí naši demokracii.  Slabý člověk utíká před nebezpečím tím, že kandiduje.  Slabý člověk není dost silný na to, aby věřil v zákony nebo podle nich žil, porušuje zákony a pak se sám snaží zákony pokřivovat.  Putin chce zemřít ve své posteli.  A tak nás brzy čekají další falešné ruské prezidentské volby.  Trump se chce omilostnit nebo se jinak vyhnout trestnímu stíhání za všechny zločiny, o kterých zřejmě ví, že je spáchal.  Pro slabocha je strach vším a strach se musí stát vším i pro nás.

První den Mnichovské bezpečnostní konference přišla zpráva, že v ruském vězení byl zabit přední ruský opozičník Alexej Navalnyj. Byl známý svou odvahou.  Do Ruska se vrátil poté, co ho ruské úřady otrávily. Po otravě, ale ještě před návratem do Ruska, zatelefonoval ruské tajné policii, vydával se za jednoho z jejích důstojníků a vymámil z něj pravdu o tom, co se stalo.  Byl také dostatečně odvážný, aby byl přítelem svých přátel a otcem svých dětí.

Slabí muži proto považovali Navalného za nesnesitelného.  Putin mu nemůže přijít na jméno.  Nemůže ani Musk – a platforma sociálních médií, kterou vlastní, pozastavila účet vdovy po Navalném.  Trump tvrdil, že Navalnyj zemřel, aby ukázal, jak moc Trump trpí.  Navalnyj se žádných zločinů nedopustil, ale upozornil na zločiny oligarchů.  Trump je rádoby oligarcha, který tvrdí, že pokud se znovu stane prezidentem, bude své politické odpůrce shromažďovat a věznit.  Chce mít možnost udělat se všemi Američany to, co Putin udělal Navalnému.  A stejně jako Putin se při tom bude vydávat za oběť.  Slaboch vždycky tvrdí, že je obětí.

Jedním ze způsobů, jak slabý člověk zabíjí, je vysílání svých obav.  Putin mohl, ale nemusel dát přímý rozkaz k zabití Navalného.  Pravděpodobnější je, že šlo o nepřímý návrh, který zachytili jiní slabí muži.  Trump 6. ledna 2021 použil jazyk, kterému ostatní slabí muži rozuměli.  Nyní používá internet, aby povzbuzoval k násilí proti zvoleným zástupcům, prokurátorům a soudcům.  Připravuje se na druhý pokus o převrat.

Mnichov je pro historika městem plným ozvěn.  Zde se odehrál první Hitlerův pokus o státní převrat.  Po druhém, který se mu podařil po volbách, dal ostatním najevo, co chce udělat.  Stejně jako Putin, a když na to přijde, tak i Trump, dal najevo svá obecná přání a nechal ostatní, aby je proměnili v děsivé činy.  A tak se změnily instituce, změnila se společnost a život se stal strachem.

Američané nemají tendenci učit se ze zahraničních příkladů nebo z minulosti.  Neuznáváme politiku strachu, což nás činí vůči ní zranitelnými.  Předpokládáme, že jakékoliv jejich jednání z osobního strachu musí být oprávněné.  A tak strach normalizujeme, šíříme a institucionalizujeme.

Republikánská strana se stává stranou strachu, v níž se republikáni bojí ostatních republikánů, bojí se svých voličů a bojí se Trumpa, což znamená, že se bojí Ruska.  Republikáni vstupují do řetězce podřízenosti, který je váže k Trumpovi a k Putinovi, a pak racionalizují to, co udělali.  Z této pozice se zdá, že skutečná spolupráce se skutečnými Rusy už není problém, jak jsme právě viděli při pokusu o impeachment Bidena s pomocí ruských lží, a když na to přijde, tak i v řadě událostí starých deset let.

Američané mimo kult MAGA se podřizují jiným způsobem.  Rozhodnou se, že slabý muž je silný muž, a tím si to vynutí.  Absurdně nás poučují, že válka na Ukrajině nebo práce na demokracii nás „unavuje“.  Pokud si myslíme, že práce a odvaha jsou špatné věci, ustupujeme ve věci – a naší demokracii – slabému muži.  Práce sama o sobě je však povzbuzující.

Americké noviny nás poučují, že Biden je starý.  Pokud je starý, musí být slabý, a pokud je slabý, můžeme to vzdát.  Biden však slabý není.  Neutíká před vězením ani před ničím jiným.  Nejedná ze strachu.  Dělá svou práci.  Jeho výsledky jsou jedny z nejsilnějších v historii amerického prezidentství.  A na Ukrajinu jel s nulovou vojenskou ochranou.  To bylo odvážné.  Žádný jiný prezident to nikdy neudělal.

V Mnichově jsem si vzpomněl na ukrajinského spisovatele Stanislava Asejeva, kterého jsem naposledy viděl v Kyjevě.  Přežil mučení v ruském táboře, vypátral svého pronásledovatele a napsal o tom knihu.  Asejev je nyní na frontě v ukrajinské armádě.  V bunkru se mu nelíbí, protože mu připomíná celu.  Na konferenci jsem viděl dalšího ukrajinského vojáka, kterého znám.  Když jsem s ním mluvil naposledy, měl pravou nohavici kalhot po amputaci zavázanou. Tentokrát měl protézu. Stál a mluvil o „duchu svobody“.

Je absurdní v takovém světě, kde jde o tolik, kde je třeba tolik vybojovat, mluvit o naší „únavě“ z boje na Ukrajině nebo z boje za naši vlastní demokracii.  Činit tak je prologem k příběhu slabosti, který končí vítězstvím slabého člověka. Když se zařadíme za bojácné, když zapomeneme na „ducha svobody“, pomáháme slabým mužům vytvářet politiku strachu.  Když posloucháme, často již předem, zveme slabého muže, aby převzal moc nad našimi dušemi, což pak znamená moc nad naší politikou.

V roce 2024, v roce války a voleb, v roce, který bude zkouškou slušnosti a demokracie, chce slabý muž vidět svůj strach v našich očích.  Budeme potřebovat odvahu obdivovat odvážné a říkat něco, co nám může připadat riskantní.  Například to, že věříme v naše hodnoty a věříme v naši sílu.  Ukrajina může vyhrát tuto válku, Biden může vyhrát tyto volby a demokracie může vzkvétat.

Úvodní foto: Capitol, Martin Falbisoner, zdroj: Substack, autor: Timothy Snyder, překlad: Robert Nerpas