Nebo: je čas přehodnotit evropské hranice. Společným jmenovatelem by mělo být potlačení násilí ve všech jeho formách a projevech.
Rakouský sociolog Filip Radunović, který žije v Bělehradě, píše ve svém komentáři o Evropě, Rusku, násilí a válce. A nachází paralely se slavným románem Michaila Bulgakova „Mistr a Markétka“.
Je to jako ve fantasy knize. V ulicích Moskvy straší ďábel převlečený za profesora černé magie se svými zlověstnými přisluhovači. Užívá si doslova vražednou zábavu, když nevěřící učí o existenci Ježíše Krista, kterého nazývá jeho hebrejským jménem – Ješua. A vypráví o výčitkách svědomí Piláta Pontského, který musel Ješuu odsoudit kvůli Jidášovu falešnému svědectví, ale původně mu chtěl odpustit. Ti, kdo ďáblu – zlověstnému čaroději Volandovi – nevěří nebo se mu postaví do cesty, jsou zabiti, beze stopy zmizí nebo jsou umístěni do ústavů. A uprostřed toho všeho zakázaný pár: zpackaný spisovatel a jeho okouzlující milenka, jejichž láska odolává i těm největším pokušením.
Fantastický příběh kyjevského rodáka Michaila Bulgakova – o Mistrovi a Markétce – je jedním z největších ruských románů minulého století, absurdní satirou namířenou proti podivným sledovacím praktikám a svévolnému systému ateistického Sovětského svazu, pozemským pojednáním mezi dobrem a zlem, včetně vykoupení všech zúčastněných. Zároveň je to také hluboká analýza lidských propastí a hříchů, vyostřená biblicko-historickými podobenstvími o chamtivosti a zbabělosti. A přestože byl napsán před téměř 100 lety, jsou jeho alegorie obzvlášť působivé i dnes.
Velký příkop
Kromě děsivé fikce jsou tu i poměrně dobré zprávy: válka na Ukrajině brzy skončí. Samozřejmě bez vítězů a poražených. Stejně jako ta v Izraeli. Místo toho vypuknou nová centra konfliktu, protože profesor Voland nemůže odpočívat. Dál dělá z obyčejných lidí poskoky bez vůle, a to všude a ve stejnou dobu. V devadesátých letech minulého století pustošil ulice Sarajeva, při jehož obléhání zahynulo více než tisíc dětí. Také v Bělehradě, kde loni na začátku května třináctiletý mladík zavraždil během jediného dne téměř tucet školáků. Nebo nedávno ve Vídni, kde během několika dní zemřelo v důsledku násilí více žen a dívek než za celý předchozí rok.
V dubnu 2022 vystoupila francouzsko-německá bezpečnostní expertka Florence Gaub v pořadu Markuse Lanze na ZDF s odvážným tvrzením: Rusové nejsou Evropané v kulturním smyslu, mají jiný vztah ke smrti a násilí. Nemají tento liberální a postmoderní přístup k životu jako k projektu, který si každý utváří individuálně sám pro sebe. Zdůraznila, že Rusové se jinak vyrovnávají s tím, když lidé umírají. Byť je vždy obtížné generalizovat, Gaub svým pokusem vysvětlit velkou propast mezi ruskou a evropskou civilizací zachytila tep doby. Jednoduše řečeno, jakou cenu má lidský život? Má stejnou hodnotu v Moskvě, ve Vídni nebo například v Sarajevu? Odpověď na tuto otázku dává jednotlivec prostřednictvím svého vlastního, velmi osobního chápání napětí mezi životem a smrtí. Co to má společného s ďábelským profesorem a Bulgakovovou milující titulní postavou?
Hranice Evropy
Od té doby, co se objevila myšlenka sjednocené, liberálně-demokratické Evropy, která funguje podle sociálně-ekonomických tržních pravidel, se také zkoumá otázka, kde jsou její hranice. Bez široce přijímaného chápání toho, co vlastně unie hodnot představuje, ji nelze obhájit. V kontextu nově vyvolané debaty o rozšíření EU, kdy na dlouhé lavici čekatelů stojí Ukrajina a Moldavsko, a nyní, kdy o členství v EU otevřeně uvažují i země jako Arménie, staré definice společných svobod a vnitřního trhu bohužel selhávají. Aby rozšíření i nadále přežilo, musí se znovu objevit – mimo současný geopolitický kontext.
Autor také nabízí řešení: lásku k jednotlivci
a pro jednotlivce.
Ve fiktivním světě, kde je násilí všudypřítomné a kde hrozí, že zpochybníme všechny významné výdobytky a samotnou existenci všech aktérů, nabízí autor i řešení: lásku k jednotlivci. O to potřebnější je sjednocená Evropa budoucnosti, v níž jsou všichni jednotlivci, společnosti a státy vítáni, aby se čestně a sebevědomě postavili proti násilí na všech úrovních. Aplikováno na rakouský mikrokosmos: jak se společnost staví k ženám a dětem, zejména pokud jde o boj proti stále rostoucímu počtu vražd žen? Jak se jako jednotlivci a občanská společnost zachováme, když se slabší a marginalizovaní lidé dostanou pod tlak? A jak na to reagují státní struktury a politická reprezentace?
Dokonce i Rusko!
Zapomeňme na všechny geografické, historické, náboženské, etnicko-národní předěly a interpretace. V době, jako je tato, se musí potlačení násilí ve všech jeho formách a projevech stát absolutním společným jmenovatelem a cílem nové Evropy. Každá společnost, která se tímto problémem aktivně zabývá, si zaslouží být součástí Evropy a potřebuje odpovídající podporu. Dokonce i Rusko! Vždyť daleko za hranicemi fikce jde o naše soužití, naši budoucnost a životy dalších generací. Je to často velmi bolestivý a zdlouhavý proces, pro který musí mnoho lidí obětovat své životy a musí být převráceny politické systémy. Jakkoli se to totiž může zdát paradoxní, bránit se můžeme naučit až poté, co se zřekneme násilí.
Filip Radunović je sociolog, žije v Bělehradě a působí v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce v jihovýchodní Evropě.
Úvodní foto: Mistr a Markétka, Galerie smíšených médií, Vladimir Ryklin, zdroj: Der Standard, autor: Filip Radunović, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.