Rozhovor s bývalou poradkyní ruské centrální banky: „Je na čase vyčerpat ruskou ekonomiku.“

Když Vladimir Putin napadl Ukrajinu, Alexandra Prokopenko dala výpověď v Ruské centrální bance. V rozhovoru vysvětluje, proč je hospodářská politika ruského prezidenta tak úspěšná. A co by Západ mohl udělat, aby Kreml skutečně poškodil.

Paní Prokopenko, ruský prezident Vladimir Putin v posledních letech radikalizoval svou domácí i zahraniční politiku, zatímco jeho hospodářská politika zůstala překvapivě pragmatická a neměnná. Proč tomu tak je?

Putin jasně pochopil, že velké říše, jako byla carská říše a Sovětský svaz, zanikly kvůli špatnému hospodaření. Proto dbá na to, aby řízení ruské ekonomiky bylo co nejméně ideologické a zůstalo v rukou odborníků. Putin jim plně důvěřuje a do provozních záležitostí nezasahuje.

„Ruští ekonomové se ukázali jako schopnější a spolehlivější než generálové na bojišti.“

O dobrých číslech růstu Ruska se dlouho pochybovalo. Jaká je skutečná situace?

Oficiální údaje do značné míry odpovídají skutečnosti. Hospodářská situace není skvělá, ale ani hrozná. Ekonomika v loňském roce výrazně rostla. Na druhou stranu však vidíme jasné známky toho, že se přehřívá.

Co to znamená?

Ekonomika roste rychleji, než její potenciál ve skutečnosti umožňuje. Trh práce je na hranici svých možností. Nezaměstnanost je rekordně nízká. Tento nedostatek kvalifikované pracovní síly již má negativní dopad na výrobu. Stručně řečeno, jedná se o nezdravou situaci a ruská ekonomika nemá potřebné zdroje, aby mohla dlouhodobě tak rychle expandovat. Je také nepravděpodobné, že by se dále rozšiřoval vývoz. Pokud se podíváme na statistiky, zjistíme také, že velká část loňského růstu připadá na průmysl spojený s obranou. Od kovoprůmyslu až po textilní průmysl, který v masovém měřítku vyrábí uniformy.

Může to mít vliv na ruskou ekonomiku a schopnost Ruska vést válku?

Stále se setkáváme s místními problémy. Příkladem je loňská vaječná krize. Vždy se objevuje akutní nedostatek personálu nebo místní nedostatky v zásobování obyvatelstva určitými potravinami. To je způsobeno logistickými řetězci, které jsou narušeny sankcemi. Obvykle se však podaří je znovu obnovit. Dnes je to však delší a složitější než v minulosti. To také znamená, že to je dražší. V současné době to nevypadá nijak zvlášť hrozivě. Ze střednědobého až dlouhodobého hlediska však tento vývoj není udržitelný.

Představuje to problém pro Putinovu válku?

Pro vývoj na bojišti je rozhodující časový horizont 12 až 18 měsíců a pro Rusko nevidím žádné výrazné ekonomické problémy.

Nicméně mluvíte o „Putinově trilematu“. Co tím myslíte?

Putin má tři hlavní úkoly: musí pokračovat ve financování války. Současně se nesmí drasticky zhoršit životní úroveň obyvatelstva. Za třetí musí zajistit, aby ekonomika neztratila makroekonomickou rovnováhu. Bude obtížné splnit všechny tři úkoly najednou. Vzájemně si totiž odporují. Stabilita vyžaduje nízkou inflaci. Aby se míra inflace udržela na uzdě, musely by se snížit vládní výdaje. To však není možné kvůli nákladům na válku.

Nezdá se, že by občané zaznamenali dramatický pokles životní úrovně.

Je to postupný proces. Podívejte se na trh s automobily: v Rusku si opět můžete koupit auta, ale většinou se jedná o čínské, nikoli západní značky. Většina těchto vozidel se také dováží z Číny a v ruských továrnách je již nevyrábí VW nebo Toyota. Pro udržení životní úrovně v zemi bude dříve či později nutné učinit určitá rozhodnutí včetně investic. Pak bude muset Kreml říci, který úkol je pro něj důležitější.

Do začátku rozsáhlého útoku Ruska na Ukrajinu v roce 2022 jste pracovala v ruské centrální bance. Mnoho vašich bývalých kolegů v tom pokračuje – a udržuje tak ruskou válečnou mašinérii v chodu. Přesto byli někteří představitelé centrální banky a ministerstva hospodářství kdysi považováni za liberály. Proč tento „ekonomický blok“ tak spolehlivě podporuje režim?

„Ekonomický blok“ nepodporuje jen Putinův režim. Je nedílnou součástí systému, stejně jako jeho další pilíře, například bezpečnostní služby. Zajímavá je ovšem jeho základní povaha. „Ekonomický blok“ je vytvořen z jiného materiálu než bezpečnostní blok. Ve skutečnosti se ekonomové ukázali být schopnější a spolehlivější než generálové na bojišti.

Co tím myslíte?

Podívejme se na ruské akce po ukrajinské protiofenzívě. Ruské armádě trvalo několik měsíců a tisíce mrtvých a zraněných, než dobyla vesnici Avdijivka na východě Ukrajiny. Kromě toho se na bojišti nedostavily téměř žádné úspěchy. V oblasti hospodářské politiky došlo naopak k mimořádně úspěšným ochranným opatřením, všemu, co bylo označeno jako strategie „Pevnost Rusko“.

„Moskevské finanční centrum má co do činění se skutečným obchodním centrem asi tolik, jako hra na dětský obchod se supermarketem.”

Máte na mysli myšlenku učinit ruskou ekonomiku co nejméně zranitelnou vůči vnějšímu tlaku. Jak toho bylo dosaženo?

To se samozřejmě podařilo jen částečně, sankce mají na ruskou ekonomiku rozhodně vliv. Základní stabilita však byla zachována. A to hodně souvisí s dřívější konstrukcí ruské hospodářské politiky, jak se vyvíjela již mnoho let před válkou. To umožnilo Kremlu rychle přeorganizovat zemi na válku. To vše pozoruji s jistou bolestí v srdci: válka a sankce znehodnotily mnoho institucí a principů hospodářské politiky, které pomáhala budovat celá generace tvůrců hospodářské politiky.

Které?

Názorným příkladem je finanční centrum v Moskvě, které se skutečně velmi dobře rozvíjelo. V letech před začátkem války se stávalo stále zajímavějším pro mnoho investorů z jiných rozvíjejících se zemí. Dnes z něj nezbylo nic. Už tu nejsou žádní zahraniční investoři, téměř žádný normální obchod. Jistě, formálně tento trh stále existuje. Ale se skutečným obchodním centrem má společného asi tolik jako dětská hra na obchod se supermarketem. Dalším příkladem je takzvané „rozpočtové pravidlo“ …

… jakási ruská výdajová brzda, která omezuje vládní výdaje.

To Rusku umožnilo nashromáždit velkou finanční rezervu. Umožnily to převody z ropného a plynárenského byznysu do Fondu národního blahobytu, ale také předepsaná omezení vládních výdajů. Od roku 2018 rozpočtové pravidlo brání Moskvě v nafukování státního rozpočtu. Rusko tedy vstoupilo do války s mimořádně solidními státními financemi. To Kremlu umožnilo rychle přesměrovat velké množství peněz do zbrojení.

To však nebylo původním cílem. Cílem bylo provádět chytrou hospodářskou politiku a šetřit peníze na horší časy. Nemělo by tedy více těch, kteří rozhodují o hospodářské politice, hodit ručník do ringu?

Nemyslím si, že je zvlášť překvapivé, že mnozí zůstávají. Ve Spojených státech jsme nezažili masový odchod z vládních agentur během války ve Vietnamu ani sílící kritiky této války.

Jste stále v kontaktu se svými bývalými kolegy? Jak silná je tam podpora války?

Pokud lidé pokračují ve své práci, nemusí to nutně znamenat, že podporují válku. V každém případě jsem se mezi svými bývalými kolegy nesetkala s nikým, kdo by tuto válku podporoval a říkal: ano, děláme všechno správně! Jen musíme zabít více Ukrajinců a pořádně zdevastovat ukrajinskou ekonomiku. Nic takového tam neexistuje.

„Ve státním aparátu ani v ruském podnikatelském světě nevnímám žádné nadšení pro válku.“

Mluvíte nyní o centrální bance?

Žádné takové prohlášení jsem neslyšela ani od centrální banky, ani od ministerstva financí, dokonce ani od ruské vlády jako celku.

Ale tito lidé nejsou ani proti válce.

V byrokracii ani v ruském podnikatelském světě nevnímám žádné nadšení pro válku. Existuje pouze nadšení pro válku, o kterém čteme v ruských oficiálních médiích. Nemyslím si, že je ve své podstatě autentické. Tato široká koalice mezi ruským obyvatelstvem, která si údajně válku aktivně přeje, neexistuje. Je to výmysl.

Dovolte mi, abych se vás zeptal znovu: nemělo by odstoupit mnohem více úředníků?

Někteří, stejně jako já, odešli. Ale mějte prosím na paměti, že lidé jsou v různých životních situacích. Pro některé je jednodušší spálit všechny mosty. Po začátku války začaly tajné služby vést preventivní rozhovory v centrální bance a na ministerstvech. Probíhaly v následujícím duchu: „Pokud dáte výpověď, necháme vaše náměstky zavřít do vězení nebo dojde k jiným nepříjemnostem.“ A co víc: v tak velkých aparátech rezignace, i když je demonstrativní, změní jen málo. Pro mnohé je také obtížné najít jiné místo: výše postaveným zaměstnancům bylo zakázáno opustit zemi, protože měli přístup k tajným dokumentům. Objevily se zprávy, že někteří úředníci museli odevzdat své pasy.

O kolika lidech mluvíme? Pravděpodobně jen o několika vrcholných státních úřednících.

Ne, týká se velmi širokých skupin zaměstnanců. S něčím podobným se setkáváme i ve velkých ruských firmách: jsou zaměstnanci, kteří s utajovanými informacemi formálně vůbec nepřicházejí do styku. Přesto dostávají pokyny, že musí včas poskytovat informace o plánovaných zahraničních cestách. Mnozí to berou přesně tak, jak je to zamýšleno: napůl jako hrozba, napůl jako zákaz. Nálada mezi mnoha úředníky a manažery je tedy špatná, necítí se bezpečně. I v této situaci je obrovským rizikem demonstrativně se postavit proti systému. Ne každý je toho schopen. A řekněme si upřímně: kam mají tito lidé dnes jít? Kdo pracoval pro ruský stát, nenajde práci nikde jinde než v Ruské federaci. I když člověk demonstrativně prohlásí, že rezignuje, nemůže očekávat, že bude moci znovu dělat kariéru v zahraničí.

Mluvíte o lidech, na které byly uvaleny osobní sankce?

Ne, vůbec ne. Mám na mysli i řadové úředníky. Někteří z nich jsou výborně vzdělaní a schopní lidé s odbornými znalostmi, které jsou mezinárodně uznávané. Těch několik, kteří se rozhodli rezignovat, má velké problémy. Je pro ně nesmírně obtížné najít práci v akademické sféře. Nemá o ně zájem poradenský byznys, dokonce ani mezinárodní organizace. A řeknu to zcela otevřeně: možná by se více lidí v Rusku rozhodlo jinak, kdyby viděli cestu ven. Ale Západ jim žádnou nenabízí.

Jak obecně hodnotíte sankční politiku Západu?

Neexistuje žádná možnost jejich zmírnění. Proč nejsou nastaveny žádné podmínky? Distancujte se od režimu, zaplaťte zde za Ukrajinu penězi – a pak budou sankce zmírněny nebo zrušeny. Žádná taková nabídka však neexistuje. To se týká i mnoha ruských podnikatelů: jejich majetek je zmrazen, nemohou cestovat. Stali se vyvrheli mezinárodního systému. Zůstal jen Putin, a ten říká: zůstaňte se mnou. Je možné, že Putin je ďábel – ale pro mnohé je to ďábel, s nímž si vědí rady. K tomu se přidávají rostoucí represe a rostoucí strach uvnitř Ruska. To vše podněcuje fatalismus.

Kdysi jste mluvila o „morálních sankcích“ vůči všem Rusům. Co jste tím myslela?

Jedná se o sankce, které nebyly vůbec formalizovány, ale které postihují všechny Rusy bez ohledu na to, zda jsou státními zaměstnanci nebo na protest opustili zemi. Každý držitel ruského pasu v Berlíně vám o tom může vyprávět: v Německu je i pro obyčejné Rusy nesmírně obtížné otevřít si účet, téměř nemožné. To není nepříjemné jen pro ty, kterých se to týká: je to také utvrzení narativu ruské propagandy, že Rusové jsou v zahraničí plošně pronásledováni a že Západ vede protiruskou propagandu.

Měl by Západ změnit svou sankční politiku?

Domnívám se, že jsme dospěli do bodu, kdy jasně vidíme, že dosud přijatá opatření nefungují tak, jak bylo zamýšleno. Myslím, že by nebylo na škodu trochu experimentovat. Bohužel EU zatím dělá pravý opak – zatím pouze rozšiřuje svůj rejstřík zakázaného zboží a sankcionovaných osob. Vyvede to ruskou ekonomiku z míry? Samozřejmě že ne.

Co navrhujete?

Inteligentnější přístup: místo toho, abychom Západ uzavřeli před ruskými penězi, mohli bychom se naopak pokusit stimulovat odliv kapitálu z Ruska. Každá miliarda méně v Rusku znamená menší podporu válečné mašinérie. Dokonce i v době, kdy ruská centrální banka již zavedla kapitálové kontroly, stále proudily desítky miliard dolarů do zahraničí. Proč by Západ neměl tyto pohyby podporovat, místo aby proti nim bojoval, jak to dělá nyní? Domnívám se, že je načase, aby Západ udělal vše, co je v jeho silách, a podpořil jak odliv mozků, tak odliv kapitálu z Ruska. To by podkopalo Putinův režim. Je na čase pomalu nechat ruskou ekonomiku vykrvácet.

Nestabilizovala vlastně vlna emigrace kriticky smýšlejících Rusů politický systém v Rusku?

Kreml mluví o zrádcích a stále předstírá, že mu masový exodus nevadí. Ale to není pravda. Proto režim dělá vše pro to, aby zabránil odchodu ještě více lidí do zahraničí.

Alexandra Prokopenko pracuje v Berlíně v Carnegie Russia Eurasia Center a v Centru pro východoevropská a mezinárodní studia. Dříve působila jako poradkyně Ruské centrální banky v Moskvě. V březnu 2022 dala Prokopenko na protest proti válce výpověď.

Úvodní foto: Pochod ruských výsadkářů v Kazachstánu, U.S. Air Force, zdroj: Der Spiegel, autoři: Benjamin Bidder, Ann-Dorit Boy, překlad: Robert Nerpas