Islámský stát svými útoky v Íránu a Rusku využívá vnitřních konfliktů v těchto zemích. V konfrontaci s Teheránem a Moskvou musí být USA opatrné, aby IS nenahrávaly do karet.
Pět let poté, co Islámský stát ztratil poslední baštu svého zaniklého chalífátu v Levantě, se vrací zpět. Těžiště skupiny se však přesunulo do afghánsko-pákistánského regionu, kde se snaží využít velmocenského soupeření v Eurasii. Její znovuzrození přichází v době, kdy USA, které tolik času věnovaly boji proti nestátním aktérům, opět čelí výzvám ze strany národních států. Velmocenské soupeření a výzvy ze strany rostoucích regionálních mocností představují pro Washington mnohem větší hrozbu než terorismus, ale terorismus bude i nadále hrát roli ve strategiích národní bezpečnosti USA.
Ruský prezident Vladimir Putin 26. března přiznal, že útok na koncertní sál na předměstí Moskvy, k němuž se přihlásil IS, ve skutečnosti provedli islamističtí bojovníci z Tádžikistánu. Poukázal však na to, že z útoku měla prospěch Ukrajina a že Kyjev mohl hrát roli při usnadnění útoku. Došlo k němu jen něco málo přes dva měsíce po dvou bombových útocích ve městě Kermán na jihozápadě země, při nichž zahynulo 100 lidí a téměř 300 dalších bylo zraněno. Terčem se stala vzpomínková bohoslužba u hrobu generálmajora Kásema Solejmáního, velitele íránských sil Quds, který byl před čtyřmi lety zabit při útoku amerického bezpilotního letounu. Teheránské ministerstvo pro zpravodajské služby a bezpečnost uvedlo, že jedním ze strůjců útoku – k němuž se také přihlásil IS – byl tádžický státní příslušník.
Útoky IS na Rusko a Írán mají dvě věci společné. Za prvé, oba případy se týkaly aktivistů z Tádžikistánu, nejchudší země Střední Asie a ve velké míře závislé na Rusku. Mezi státy regionu je Tádžikistán nejzranitelnější vůči nestabilitě vycházející z Afghánistánu ovládaného Talibanem, ústředí pobočky Islámského státu v provincii Chorásán (ISKP). Přeshraniční etnická tádžická populace byla dopravním pásem pro islamistickou militantnost mezi oběma zeměmi již v 90. letech. Není proto překvapivé, že tádžičtí státní příslušníci jsou v IS tak silně zastoupeni. (Dokonce i bývalý vojenský velitel skupiny byl před svou smrtí v roce 2017 bývalým tádžickým plukovníkem speciálních jednotek.) Tato reprezentace umožňuje ISIS zasáhnout jak v Rusku, tak v Íránu. Státní příslušníci jsou zaměstnáni jako zahraniční pracovníci v Rusku; Zvládnutí ruského jazyka tento přístup usnadňuje. A jejich rodným jazykem je varianta perštiny, která jim pomáhá proniknout do Íránu přes Afghánistán.
Útoky IS na Rusko a Írán mají dvě společné věci. Za prvé, v obou případech se jednalo o bojovníky z Tádžikistánu, nejchudší země Střední Asie, která je na Rusku velmi závislá. Ze států v regionu je Tádžikistán nejzranitelnější vůči nestabilitě vycházející z Talibanem ovládaného Afghánistánu, sídla ISKP, odnože Islámského státu v provincii Chorásán. Přeshraniční etnické tádžické obyvatelstvo bylo již v 90. letech 20. století dopravním pásem pro islamistické bojůvky mezi oběma zeměmi. Není proto překvapivé, že tádžičtí státní příslušníci jsou v IS tak silně zastoupeni. (Dokonce i bývalý vojenský velitel skupiny byl před svou smrtí v roce 2017 bývalým plukovníkem tádžických speciálních sil). Toto zastoupení umožňuje IS zasáhnout jak v Rusku, tak v Íránu. Tito státní příslušníci jsou v Rusku zaměstnáváni jako zahraniční dělníci; jejich znalost ruského jazyka tento přístup usnadňuje. A jejich mateřským jazykem je varianta perštiny, která jim pomáhá pronikat do Íránu přes Afghánistán.
Zdá se, že vedoucí roli hraje pobočka IS
v jihozápadní Asii
Druhá věc, kterou mají útoky společnou, je načasování. Došlo k nim v době, kdy byly obě země zapojeny do velkých konfliktů ve svém strategickém prostředí. K útoku v Íránu došlo v době, kdy íránští zmocněnci v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu agresivně útočili na Izrael, americké síly a obchodní lodní dopravu v důsledku války v Gaze. Útok v Rusku se zase odehrál v době, kdy ruská armáda po dvou letech války konečně dosahovala pokroku, zatímco ukrajinským ozbrojeným silám docházely zbraně – a podpora USA slábla.
To odpovídá zásadám fungování džihádistických skupin. Využívají existujících krizí a konfliktů v zemích, kde sídlí, a podle této strategie plánují své útoky. Samotný IS vznikl, když jeho zakladatel Abú Mus’ab az-Zarqáwí využil americké okupace Iráku. Skupina také manipulovala etnickými a sektářskými rozpory mezi šíity, sunnity a Kurdy. Po stažení USA v prosinci 2011 měla dobrou pozici nejen k získání územní kontroly v Iráku, ale také k využití povstání arabského jara k rozšíření sféry svého vlivu do sousední Sýrie, která se zmítala v sektářském konfliktu. Tak vznikl v roce 2014 chalífát.
Zatímco arabské jádro hnutí IS se po rozpadu svého krátce trvajícího režimu nedokázalo vzkřísit, jeho odnož v jihozápadní Asii zřejmě přebírá vedoucí úlohu v operacích skupiny. V posledních letech provedla několik útoků ve svém bezprostředním sousedství v Afghánistánu a Pákistánu a vyvinula schopnost udeřit v Íránu, i když ve skromnějším měřítku. Útok v Rusku však svědčí o mnohem vyspělejších schopnostech vzhledem k velkým vzdálenostem, na které byli operativci nasazeni.
K IS se přidalo mnoho islamistických bojovníků
z Čečenska
IS na severním Kavkaze má především mnohem blíže k srdci Ruska. Je možné, že bezpečnostní opatření Kremlu prostřednictvím Ramzana Kadyrova, čečenského vůdce a Putinova blízkého spojence, tamní pobočku omezují. Koneckonců Moskva vedla v Čečensku v 90. letech a v roce 2000 dvě separatistické války, v nichž hráli klíčovou roli nadnárodní džihádisté. Mnoho islamistických bojovníků z Čečenska a širšího severokavkazského regionu se připojilo k Islámskému státu v Sýrii a Iráku a možná se jim nepodařilo vrátit se domů. Bez ohledu na postavení IS v oblastech, jako je Čečensko, Ingušsko a Dagestán, představuje ISKP velkou hrozbu pro bezpečnost Ruska a středoasijských států.
Lze předpokládat, že ISKP chce využít nejen geopolitiky Íránu a Ruska, ale také jejich vnitropolitické situace. Válka na Ukrajině a režim sankcí oslabují ruský stát. Podobná, možná ještě vyhrocenější situace existuje v Íránu vzhledem k politickým a ekonomickým otřesům v souvislosti s nadcházející změnou vedení země. ISKP se snaží do těchto krizí zasáhnout, aby se stala významným hráčem v Eurasii.
Washington se musí vypořádat se stále agresivnějšími protivníky v Teheránu a Moskvě, kteří se rovněž potýkají s vnitřními konflikty, a musí přijít na to, jak jim čelit, aniž by dal Islámskému státu příležitost je využít. Po celou generaci po 11. září 2001 dávaly Spojené státy přednost hrozbě ze strany nadnárodních islamistů před strategickým soupeřením s Ruskem, Čínou a Íránem. Zhroucení chalífátu IS v roce 2017 a stažení z Afghánistánu v roce 2021 poskytly Washingtonu příležitost zaměřit se více na posledně jmenované. V budoucnu bude klíčové čelit Moskvě, Pekingu a Teheránu a zároveň bojovat proti IS, zejména proto, že džihádistický terorismus se stává součástí euroasijských geopolitických záležitostí.
Kamran Bokhari je odborníkem na Blízký východ na Ottawské univerzitě a analytikem amerického think tanku Geopolitical Futures.
Úvodní foto: Hala Krokus po útoku, Tisková služba gubernátora Moskevské oblasti, zdroj: Cicero, autor: Kamran Bokhari, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.