Před několika lety to vypadalo, že vliv Číny v Africe je nezastavitelný. Čínské společnosti stavěly budovy po celém kontinentu, kryté miliardovými úvěry od čínských státních finančních institucí. Budovaly letiště, železnice, mosty, stadiony a silnice. Koupily doly a otevřely supermarkety. Objem obchodu rostl, stejně jako úroky z dluhů, které africké země vyplácely Číně.
To vše souviselo s přílivem desítek tisíc čínských dělníků. Podle China Africa Research Initiative (CARI) na Bostonské univerzitě pracovalo v roce 2015 v Africe 263.696 Číňanů.
Nyní se časy změnily. Nově zveřejněná čísla CARI ukazují, že počet čínských pracovníků v Africe byl na konci roku 2022 pouze 88.371, Čína tudíž z kontinentu v posledních letech postupně odchází. Afriku opustilo více než 170.000 čínských dělníků.
Nejjednodušším vysvětlením prudkého poklesu je covid-19. Mezi koncem roku 2019 a koncem roku 2020 opustilo kontinent téměř 80.000 čínských pracovníků. Mnozí odešli na začátku pandemie, a protože se Čína znovu otevřela až v roce 2023, tak rychle se zpět nevrátili.
Příběh je ale složitější. Ukazuje, jak se změnila angažovanost Číny v Africe.
Pás a cesta překonala svůj vrchol
Počet čínských pracovníků prudce klesl již před pandemií – mezi lety 2015 a 2019 o třetinu. Nejdůležitějším faktorem bylo, že čínské banky poskytovaly méně úvěrů africkým zemím. V důsledku toho se také snížilo zapojení čínských společností v Africe.
Dříve objem čínských půjček africkým zemím od konce roku 2000 rychle rostl. Africké státy tudíž zadaly čínským společnostem projekty v oblasti infrastruktury. Tyto projekty vyvolaly vlnu čínské imigrace do afrických zemí. V roce 2013 Číňané seskupili své velké infrastrukturní projekty pod názvem Belt and Road Initiative. Úvěry dosáhly v roce 2016 vrcholu na 28,5 miliardy dolarů. Od té doby objem úvěrů klesá. V roce 2022 čínské banky poskytly na projekty v Africe méně než miliardu úvěrů.
Jedním z důvodů, proč jsou čínské finanční instituce opatrnější, je to, že některé velké projekty v Africe nedosáhly požadovaného úspěchu. Na vlakových trasách v Etiopii a Keni bylo přepraveno méně zboží, než se očekávalo. A svou roli sehrála i kritika rostoucího dluhu afrických zemí.
Čína rozšiřuje vojenskou spolupráci
Protože čínské půjčky nedosáhnou úrovně před deseti lety, počet čínských pracovníků už dramaticky neporoste. Deborah Bräutigam, ředitelka CARI, řekla americkému zpravodajskému portálu Voice of America, že zatím nejsou k dispozici žádná data pro rok 2023, „ale slyšíme, že odložené projekty budou obnoveny. Nicméně vysoká čísla z minulosti už jen stěží uvidíme.“
To ale neznamená, že čínský vliv na kontinentu klesá. Spíše se mění čínská angažovanost– a je čím dál složitější. Čína je nejen zdaleka nejdůležitějším obchodním partnerem Afriky. V posledních letech Peking také rozšířil vojenskou spolupráci a zapojení do vzdělávání a kultury.
Žádná země nedává africkým studentům více stipendií než Čína. Před pandemií studovalo v Číně 80.000 mladých Afričanů. Čína zřídila v Africe řadu nových Konfuciových institutů, které jsou považovány za nástroje čínského vlivu. Nyní je jich více než 60 ve více než 40 afrických zemích.
Vliv Číny zůstává neporušený i v těch oblastech, kde byl vždy velký. Příkladem toho je těžební sektor. Tam Peking do značné míry sází na nerostné suroviny, které jsou zásadní pro energetický přechod. Několik afrických zemí má velká ložiska koltanu, kobaltu a lithia, které jsou potřebné pro výrobu baterií pro elektromobily. Čína kontroluje velkou část dodavatelských řetězců, což vyvolalo obavy v Evropě a Spojených státech.
Patrné je to i v oblasti „zelených“ nerostů: v zemích jako Kongo, kde se těží a čínská angažovanost v těžebním sektoru je nepřetržitá, je také počet čínských pracovníků stabilní. Například v Kongu-Kinshase se v letech 2019 až 2022 – navzdory pandemii – dokonce zvýšil.
Epilog Bohumila Řeřichy:
Nositel Nobelovy ceny míru Norman Borlaug navrhoval před 17 lety pro Afriku „Marshallův plán“. V roce 2017 navrhují mocní tohoto světa v Paříži během konference o klimatu a v Hamburku opatření, jak se postavit oteplování, terorismu a migraci. Šéf amerického koncernu, vyrábějícího zemědělské stroje, rodilý Němec Martin Richenhagen, to vyjádřil lapidárně: „Je skvělé, že německá kancléřka Angela Merkelová se vážně zabývá situací v Africe. Již před pěti lety jsem řekl, že politika a hospodářství mají etické povinnosti starat se o to, aby všichni lidé na světě měli co jíst, kde bydlet, práci a jejich děti vzdělání. Když to vytvoříme, dosáhneme vyřešení problému uprchlíků. Když to nevytvoříme, budou se lidé dál přemisťovat do Evropy, a my můžeme dělat, co si jen usmyslíme. Trvalo to několik let, ale nyní to politici konečně pochopili!“
Otázka však zní, jsou-li toho mocnosti včetně rozhádané Evropy, izolacionistické Trumpovy Ameriky, Putinova Ruska a stále více expanzionistické Číny schopny. Nedávno jsem měl možnost mluvit s krásným černošským mladíkem, který pochází ze Rwandy, kde před časem skončila krutá občanská válka. Zeptal jsem se ho, kde vidí největší problém v Africe. Bez zaváhání odpověděl: „Největším nebezpečím pro Afriku je opětná rekolonizace“ a na prvním místě jmenoval Čínu.
Západ zaváhal. Čína již roky rabuje vzácné kovy v Africe. Může se stát, že je pak bude prodávat draze Západu.
Úvodní foto: Děti z Afriky a Číny, zástupci pro posílení ekonomických a kulturních vazeb, Harald Kreutzer, zdroj: Neue Zürcher Zeitung, autor: Samuel Misteli, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.