Pronásledovaní křesťané v Nigérii

Islamisté sužují nejlidnatější africkou zemi vraždami a hromadnými únosy. Kněz a psychoterapeut Thomas Adamu chce pomoci svým traumatizovaným krajanům.

Uvnitř kostela lidé slaví bohoslužbu, když se náhle venku vyřítí několik džípů. Na zadních sedadlech jsou těžkooděnci se samopaly a ručními granáty. Těžce ozbrojení muži vtrhnou do budovy a zahájí palbu na věřící. Muži, ženy – včetně těhotných – a dětí, nikdo není ušetřen. Ti, kteří se nestihnou včas ukrýt, umírají v krupobití kulek nebo jsou vážně zraněni. Útočníci také ničí kostel. Jsou to záběry jako z brutálního akčního filmu, ale pro křesťanské obyvatelstvo západoafrické Nigérie jsou krutou realitou: „Nikdo nebyl unesen, žádný kněz, nikdo z vedení církve nebyl unesen. Přišli pouze zabíjet,“ uvádí později jeden z přeživších.

Útok na kostel svatého Františka ve městě Owo v jihozápadní Nigérii, při němž o svatodušních svátcích 2022 zahynulo 22 lidí a asi 50 jich bylo zraněno, se dostal na titulní stránky mezinárodních médií, stejně jako únos 276 školaček přesně před deseti lety – více než polovina z nich se stále nenašla. Podle zpráv médií bylo na začátku března 2024 uneseno více než 500 lidí, mezi nimi opět mnoho školaček a mladých žen. Kromě útoků a cílených vražd jednotlivců jsou tyto hromadné únosy často používaným nástrojem teroru islamistické sekty Boko Haram, která v Nigérii šíří strach a teror od roku 2009.

Ohroženy jsou zejména velké církevní svátky

Islamisté jsou ve své krutosti velmi efektivní, říká nigerijský kněz Thomas Adamu v rozhovoru pro Wiener Zeitung. „Jejich síla spočívá ve strategii, kdy vystupují jako těžce ozbrojená armáda. My jsme proti nim prakticky bezmocní.“ Pro křesťany v nejlidnatější zemi Afriky, která má zhruba tolik obyvatel jako polovina EU, to znamená život v neustálém ohrožení. A to i přesto, že v současné době tvoří téměř polovinu obyvatelstva: 96 milionů křesťanů proti 104 milionům muslimů.

Zdá se, že jim dělá radost zabíjet nevinné lidi. Kněz a psychoterapeut Thomas Adamu

„Nyní můžeme opět víceméně normálně slavit nedělní mše,“ říká reverend Adamu, „ale ohroženy jsou zejména velké církevní svátky.“ Lidé se proto snaží chránit, jak nejlépe dovedou. U vchodů do kostelů probíhají bezpečnostní kontroly, dokonce i velikonoční vigilie na Bílou sobotu končí za denního světla, aby se účastníci mše mohli vrátit domů za světla, a před kostelem hlídkují ostražití mladí lidé nebo dokonce ozbrojení strážci. „Ale co zmůže pár policistů, když se objeví dvacet nebo třicet těžce ozbrojených mužů?“ ptá se.

Teror ve jménu šaríi – i proti muslimům

Zvláště velké nebezpečí hrozí všem, kteří konvertovali od islámu ke křesťanství – a tím z pohledu islamistů odpadli od víry. Teroristé se však zaměřují i na mnoho dalších. Zřejmě nejde jen o náboženství, je přesvědčen kněz, „protože jsou unášeny také muslimské školačky. Divoké hordy útočí nejen na křesťanské kostely. Člověk by si myslel, že je prostě baví zabíjet nevinné lidi.“ Boko Haram (což volně přeloženo znamená „knihy jsou hřích“ nebo „pozápadnění je svatokrádež“) je největší a nejznámější islamistická skupina v Nigérii, ale zdaleka ne jediná. Islámský stát a al-Káida mají v Nigérii již dlouho také své odnože. Všechny spojuje jeden cíl: chtějí prosadit islámské právo šaría a zničit vše, co právo šaría zakazuje – jinými slovy vše, co je haram. „Bojují proti všemu západnímu a sekulárnímu,“ vysvětluje Adamu, „proti školskému systému, demokracii, soudnímu systému, policii, volbám.”

Adamu tvrdí, že od vlády nelze očekávat žádnou velkou pomoc: „Člověk má pocit, že všeobecné nepokoje v zemi jsou částečně způsobeny politiky. Neexistuje žádný skutečný náznak toho, co dělají pro zlepšení situace. Od roku 2009 je to stále horší a horší.“ Bilance za uplynulých 15 let: odhadem 35.000 zavražděných, přibližně dva miliony vnitřně vysídlených osob a škody za nejméně šest miliard amerických dolarů. Podle zprávy BBC z roku 2016 byl jen ve zvláště postiženém státě Borno zničen každý třetí z 3,2 milionu soukromých domů, více než 5.000 vzdělávacích zařízení, více než 1.600 studní, 1.200 administrativních budov, 750 zařízení elektrické infrastruktury, 200 zdravotnických zařízení, 170 policejních stanic a 14 věznic.

Psychoterapeutická pomoc traumatizovaným dětem

Kdysi však v Nigérii existovaly doby, kdy náboženství koexistovala v míru, vzpomíná Thomas Adamu. Téměř šedesátiletý muž vyrůstal v zemi, kde byla všudypřítomná korupce, opakovaně docházelo k politickým převratům a diktaturám a vojenský režim v 90. letech byl považován za jeden z nejrepresivnějších systémů v Africe, „ale až do roku 2000 jsme mohli žít docela normálně“. K odchodu ze země ho přiměl teror Boko Haram. Ne však proto, aby se dostal do bezpečí, ale aby přispěl svou troškou do mlýna a pomohl lidem v Nigérii.

Evidentně to není jen o náboženství. Thomas Adamu o motivech Boko Haram, IS a Al-Káidy

Odjel do Rakouska, kde získal vzdělání psychoterapeuta. Nyní je již tři měsíce zpátky v Nigérii a zavádí psychoterapeutickou péči pro traumatizované děti. „Mnohé z nich ztratily rodiče nebo přežily únos. Vím, jak velká je zde potřeba této práce. Kromě sebe neznám v celé severní Nigérii žádného jiného psychoterapeuta.“

Víra roste tváří v tvář nebezpečí

Své znalosti předává také kněžím, kteří pomáhají obětem islamistického teroru – a kteří se sami stávají jeho terčem. V Nigérii jsou totiž kněží obzvláště často zastrašováni, unášeni nebo vražděni. Adamu také ztratil přátele. „Musíme se však postavit situaci čelem, nemůžeme lidi opustit.“ Některé vesnice však již nenavštěvuje, protože nebezpečí je tam příliš velké. Kněz zjistil, že „v takových situacích se lidé stávají zbožnějšími. Vnímají vlastní bezmocnost a bezmoc vlády a hledají útočiště u Boha. On je naší nadějí na spásu.“

Úvodní foto: Ve vesnici Zenam Kelouri provádějí nigerijští vojáci ukázku síly v boji proti Boko Haram, Nicolas Pinault, zdroj: Wiener Zeitung, autor: Mathias Ziegler, překlad: Bohumil Řeřicha