Co chtějí pravicoví populisté v EU?

autor:

Jejich hlavním cílem již není odchod, ale spíše reorganizace Unie zevnitř. Rozsah hrozby, kterou pro Evropu představují pravicoví , závisí na chování středových stran.

Středové strany by měly vést věcnou debatu o potřebě evropských řešení a nebezpečí nacionalismu, píše ve svém komentáři expert na Evropu Stefan Lehne.

Pravicově populistické strany jsou v Evropě nepochybně na vzestupu. V současné době jsou přítomny v pěti vládách nebo je podporují v parlamentu. Dokonce i v zemích, které se ještě nedávno zdály být vůči tomuto viru imunní, jako je , a Portugalsko, získaly nyní tyto strany značný vliv. Průzkumy předpovídají další nárůst pro červnové do Evropského parlamentu i pro nadcházející národní volby v Belgii a Rakousku.

Carnegie Europe analyzovala evropskou politiku 14 pravicově populistických stran v . Tato studie ukázala, že ačkoli dříve časté výzvy k nebo eurozóny do značné míry utichly, hluboká skepse těchto stran vůči evropské integraci se nezměnila. Dnes tvrdí, že chtějí reorganizovat EU zevnitř. Maďarský premiér to vyjádřil stručně: „Naším plánem není vystoupit z EU. Naším plánem je dobýt ji.“

Rozporuplné cíle

Mnohé z těchto stran jsou pro “Evropu národů”. Ekonomické výhody EU by měly zůstat zachovány, ale Unie by měla vrátit pravomoci členským státům a neměla by již zasahovat do jejich vnitřních záležitostí. Pravicově populistické strany chtějí omezit vliv Komise ve prospěch mezivládní spolupráce a prosazují nadřazenost vnitrostátního práva nad právem Společenství. Celkově je jejich cílem obnovení plné suverenity národních států a jejich ochrana před vlivem bruselského „byrokratického monstra“.

Tento koncept je ve své podstatě rozporuplný. Ekonomický úspěch Unie je výsledkem vnitřního trhu, který je založen na komplexní a závazné legislativě, jež je kontrolována nezávislými institucemi a někdy prosazována proti vůli jednotlivých členských států. Vnitřní trh rovněž vyžaduje intenzivní spolupráci mezi národními správními orgány a soudními systémy, což rovněž vyžaduje jednotné normy a jejich kontrolu. Návrat k tradiční státní suverenitě by v Evropě vedl také k roztříštěnosti její ekonomiky a katastrofálním důsledkům pro prosperitu a kvalitu života.

„Potřebují EU jako nepřítele pro svou nacionalistickou propagandu.“

Důležité je, že populistické pravicové strany stále mlží o tom, jak si představují realizaci svých cílů v evropské politice. O novém projednávání smlouvy o EU se hovoří jen sporadicky. Nezdá se však, že by tyto strany trápila zejména rozporuplnost jejich cílů nebo nedostatečné šance na jejich realizaci. Koneckonců EU potřebují především jako strašáka, který pohání jejich nacionalistickou propagandu.

Přesto by bylo nesprávné zlehčovat nebezpečí, které tyto strany představují. I když nebudou schopny přímo prosadit rozpad EU na volný svazek států, mají velkou šanci bránit jejímu dalšímu rozvoji, a tím i adekvátní reakci na současné výzvy, a tím ve střednědobém horizontu podkopávat přijetí evropské integrace.

Více blokád

Silný výsledek těchto stran ve volbách do Evropského parlamentu by mohl oslabit politiku Unie v oblasti klimatu a dále snížit šance na odpovědný přístup k otázce . Ještě problematičtější by bylo, kdyby se do Evropské rady a Rady ministrů dostalo více politiků z tohoto tábora. V otázce podpory Ukrajiny ze strany EU se ukázalo, že Orbán může rozhodnutí zdržovat, ale těžko je může zablokovat, pokud bude čelit jednotné frontě ostatních členských států. Pokud v budoucnu najde řadu spojenců, bude pravděpodobně docházet ke stále častějším blokádám důležitých otázek EU.

Jmenování pravicově populistických politiků do Komise by rovněž mohlo ohrozit nezávislou činnost této instituce, a tím i její důvěryhodnost. To se již ukázalo na chování maďarského komisaře Olivera Várhelyiho, který byl obviněn, že v balkánské politice i v otázce Gazy prosazuje spíše maďarskou než evropskou agendu.

V menšině

Pravicově populistické strany se v poslední době prosadily, ale v evropském politickém systému, který je navíc rozdělený kvůli odlišným národním zájmům a stranicko-politickému soupeření, jsou stále v menšině. Míra jejich hrozby pro Evropu do značné míry závisí na chování centristických stran. Ty musí odolat pokušení napodobovat a rétoriku pravicových populistů, aby zabránily dalšímu odlivu voličů k pravici. Naopak by se měly zapojit do věcné debaty. Vzhledem k současným geopolitickým hrozbám, klimatické krizi a zesílené globální hospodářské soutěži nebyly argumenty ve prospěch evropských řešení nikdy tak silné jako dnes.

si nemůže dovolit návrat k nacionalismu a roztříštěnosti. Pokud strany, které se hlásí k základním liberálně demokratickým hodnotám, povedou v nadcházejících týdnech tuto debatu věcně a angažovaně, mohou volby do Evropského parlamentu přesvědčivě vyhrát.

 Stefan Lehne je odborník na EU, vědecký pracovník Carnegie Europe a bývalý přední rakouský diplomat.

Úvodní foto: Wikimedia/Europe, zdroj článku: Der Standard, autor: Stefan Lehne, překlad: Bohumil Řeřicha/Robert Nerpas