Křehké bratrství

Ruský prezident Putin doufá v plnou podporu aliance s Čínou. Si však váhá – a ví, jak hrát ve svůj prospěch.

V prosinci 1949 odletěl Mao Ce-tung do Moskvy na setkání s Josifem Stalinem. Vůdce Čínské lidové republiky, která vznikla teprve před několika měsíci, toužil oslavit vítězství komunismu v Číně a 71. narozeniny sovětského premiéra se svým protějškem, vůdcem světového proletariátu. Stalin však Maa nepovažoval za sobě rovného. Jak se však časy změnily. Ze Stalinova pohledu byl Mao užitečný, protože mohl napomoci šíření komunismu v Asii. V únoru 1950 proto oba vůdci podepsali čínsko-sovětskou smlouvu o přátelství, spojenectví a vzájemné pomoci. Mao však chtěl ještě více – konkrétně bezpečnostní záruky proti Spojeným státům a přímou vojenskou podporu. Stalin se však stále zdráhal. Podle jeho názoru byl Mao – jako soused, který potřebuje pomoc a má megalomanské sklony – nejen pod jeho úroveň, ale také na obtíž. Stalin se obával, že užší vztahy s Čínskou lidovou republikou by mohly ohrozit úspěchy Sovětského svazu v Asii a vést k americké intervenci.

Dnes je to čínský prezident Si Ťin-pching, kdo se na svůj ruský protějšek Vladimira Putina dívá svrchu. Putinova květnová státní návštěva Pekingu – jeho první zahraniční cesta od začátku jeho pátého funkčního období – byla vlastně zrcadlovým obrazem setkání Stalina a Maa před 75 lety. Si přijal Putina na slavnostním ceremoniálu na náměstí Nebeského klidu s veškerou očekávanou pompou. Když Putinova kolona zastavila před Velkou síní lidu, zazněla hromová dělostřelecká salva. Orchestr Lidové osvobozenecké armády zahrál nejen ruskou hymnu, ale také melodii „Moskevské noci“, oblíbenou mezi staršími Číňany. Dav jásal.

Dnes je to čínský prezident Si Ťin-pching, kdo se na svého ruského kolegu Vladimira Putina dívá svrchu.

Během návštěvy nebyla nouze o symboliku – ani o propagandu. Kromě uctění 75. výročí navázání diplomatických styků byl ceremoniál také zahájením „čínsko-ruských kulturních roků”, během nichž se v desítkách měst obou zemí uskuteční 230 „kulturních a uměleckých“ akcí. Při zdůrazňování těchto mezilidských vazeb Putin prohlásil, že Rusové a Číňané jsou „navždy bratry“ – což je odkaz na píseň složenou pro Maovu návštěvu Moskvy. Dokonce prohlásil, že tento výraz se v Rusku stal jakýmsi „heslem“. I kremelským propagandistům se toto tvrzení zdálo silné. Ve skutečnosti byla píseň v Rusku dlouho zesměšňována kvůli opakovaným narušením čínsko-ruských vztahů, počínaje čínsko-sovětskou roztržkou. Někteří tvrdí, že za destrukci dvoustranných vztahů je zodpovědný můj pradědeček Nikita Chruščov, protože si v roce 1956 vyřizoval účty se Stalinem. Stalin však nikdy nebyl loajálním spojencem Číny. Chruščov jednou doma vzpomínal, že v roce 1951, kdy korejská válka dospěla do patové situace, se sovětský diktátor vysmíval Maovi jako netalentovanému partyzánovi.

Putin každopádně nebyl v Pekingu jen kvůli podívané. Rusko je na Číně velmi závislé od chvíle, kdy před dvěma lety zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu a Západ na to reagoval bezprecedentními sankcemi. Když tedy Putin přistál v Pekingu, měl prakticky nataženou ruku. Stejně jako Stalin před 75 lety má však i Si své výhrady. Ano, Rusko má své výhody. Jak Si poznamenal na nedávném summitu, považuje bilaterální vztahy za „faktor udržování globální strategické stability a demokratizace mezinárodních vztahů“. To také vysvětluje, proč, jak zdůraznil Putin, obě země vytvořily „závažné portfolio“ 80 velkých investičních projektů. Ochota Číny přinášet oběti ve prospěch Ruska má však jasné hranice.

Ochota Číny obětovat se pro Rusko má však jasné hranice.

Začíná to v ekonomice. V posledních měsících se Si setkal s několika vrcholnými západními politiky včetně německého kancléře Olafa Scholze, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena. Všichni přednesli stejný vzkaz: pokud bude Čína nadále dodávat zboží a technologie „dvojího užití“, které podporují ruské válečné úsilí, budou na čínské společnosti uvaleny druhotné sankce. Si se ze všech sil snažil působit nevzrušeně. Není však pravděpodobně náhodou, že jen v březnu klesl čínský vývoz do Ruska o 14 %. Od začátku letošního roku navíc Čína neustále snižuje přímé dodávky strojů, zařízení (včetně elektrických), mechanických součástí a příslušenství do Ruska. Vzhledem k tomu, že Čína je pro Rusko nejdůležitější zemí původu dovozu, je to pro Kreml důvod k velkým obavám. V loňském představoval dovoz z Čínské lidové republiky přibližně 45 % celkového ruského dovozu.

Kromě toho Čína jen pomalu pokračuje v projektu plynovodu Power of Siberia 2, který má přepravovat ruský plyn do Číny. S vědomím, že má navrch, Si očekává, že Rusko ponese veškeré náklady na mnohamiliardovou výstavbu plynovodu, zatímco Číně budou i nadále poskytovány vysoké slevy z ceny. V letošním roce platila Čína za 1.000 metrů krychlových plynu čerpaného plynovodem Power of Siberia 1 pouze 300 dolarů. Evropa a Turecko musely za 1.000 metrů krychlových zaplatit více než 500 dolarů. Pokrok na plynovodu Síla Sibiře 2 je pro Putina tak důležitý, že do Pekingu přivezl ruského vicepremiéra Alexandra Novaka, který zodpovídá za energetické záležitosti. Po schůzce však Novak nebyl schopen nabídnout více než vágní ujištění, že smlouva bude podepsána „v blízké budoucnosti“.

Putinův pokus o vytvoření plnohodnotné vojenské aliance se vzájemnými obrannými závazky ve stylu Maa zřejmě také selhal. Přestože Čína pořádá s Ruskem společná vojenská cvičení, snaží se vystupovat jako zastánce „oboustranně výhodné spolupráce“ a distancovat se od „mentality studené války“, která rozděluje svět na soupeřící bloky. Proč by měl Si ohrozit svou pozici jakéhosi spojovacího článku mezi Ruskem a Západem?

Si nemá zájem o konflikt, alespoň ne otevřeně, a Putinova agenda neobsahuje nic jiného než konflikt. Vzhledem k ostře odlišným zájmům obou hlav států se nabízí otázka, zda nejsou čínsko-ruské vztahy opět odsouzeny k zániku. Jako praví bratři by Čína a Rusko mohly zůstat navždy nerozlučně spojeny v konfliktu.

Nina L. Chruščeva je profesorkou mezinárodní politiky na New School v New Yorku a vedoucí pracovnicí World Policy Institute. Je pravnučkou sovětského politika Nikity Chruščova.

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.