Ve Spojeném království se přetrvávající inflace potýká s historicky nedostatečnou nabídkou na trhu s bydlením. Důsledky jsou dramatické: nejenže počet lidí bez domova vzrostl na historické maximum, ale stále více rodin přichází o střechu nad hlavou. Pohled na nefunkční systém.
Muže od studeného asfaltu dělí pouze kartonová krabice. Jeho obličej téměř není vidět, tak hluboko se zabořil do spacáku, mikinu s kapucí staženou přes obličej. Zoufalý pokus ochránit se před chladem, který se s příchodem noci snáší na londýnskou čtvrť Wandsworth.
„Jsi v pořádku, můžeme ti pomoci?“ zeptá se Queenslla Arthura. Mladá žena stojí metr od muže, který se na noc utábořil v závětří skladiště. Zamumlá, že žádnou pomoc nepotřebuje. Po několika dalších pokusech přimět ho k rozhovoru to vzdá.
„Je ztracen,“ říká o něco později v autě smutným hlasem, zatímco si dělá poznámky do notesu. Třiatřicetiletého muže zná. Už tři roky pracuje jako sociální pracovnice pro charitativní organizaci Spear, která se snaží pomáhat bezdomovcům. Často na něj naráží při svých nočních obchůzkách u vchodů do domů, mostů a osvětlených hlavních ulic.
Tento večer ji a její dva kolegy doprovází na jejich obchůzce WELT. Tato organizace je prvním kontaktním místem pro lidi bez domova, pomáhá jim získat doklady totožnosti, poskytuje jim spací pytle a umisťuje je do ubytoven. To poslední je v současné době obzvláště obtížné.
Londýn je epicentrem krize, která otřásá celou Británií: bezdomovectví. Jen v Anglii spalo v roce 2023 každou noc na ulici přibližně 4.000 lidí, což představuje nárůst o 27 % za jediný rok. Obzvláště alarmující je, že stále více rodin přichází o střechu nad hlavou. Systém sociální péče obvykle zasáhne dříve, než skončí na ulici. Kvůli nedostatku sociálního bydlení jsou však místní úřady často nuceny poskytnout jim dlouhodobé ubytování ve stísněných a nevyhovujících nouzových ubytovnách, jako jsou noclehárny.
V Anglii žilo loni v létě v těchto zařízeních 109.000 domácností včetně 142.490 dětí, což představuje nárůst o deset procent. Organizace poskytující pomoc, které se domnívají, že tato čísla jsou mnohem vyšší, hovoří o „národním skandálu“. Jen několik týdnů před parlamentními volbami, které se konají 4. července, dostává tato krize vládní konzervativní stranu, která v průzkumech značně zaostává, pod další tlak.
Tato nouze je obzvláště velká v oblíbeném, hustě obydleném a drahém hlavním městě Londýně. Počet lidí bez domova je zde mnohem vyšší než celostátní průměr. Příčiny bezdomovectví jsou různé, vysvětluje sociální pracovník Arthur. Stará se o migranty s nejistým pobytovým statusem a o lidi s psychickými problémy a drogovou závislostí.
Dle průzkumu nabývá v současnosti na důležitosti dříve skrytý důvod: rostoucí nedostatek bytů a rostoucí životní náklady.
Ve Spojeném království se přetrvávající inflace potýká s historicky nedostatečnou nabídkou na trhu s bydlením. Poptávka je diametrálně odlišná od nabídky, což vede k růstu cen. Podle think tanku Economic Observatory vzrostly ceny nemovitostí ve Velké Británii v letech 1970 až 2022 reálně o 441 %, zatímco počet každoročně postavených domů klesl o 46 % z 378.300 na 205.300.
Nekontrolovaný růst nájmů
Podle realitního webu Rightmove činí průměrný měsíční nájem mimo Londýn 1.290 liber (1.525 eur), v hlavním městě 2.630 liber (3.110 eur). V roce 2019 tyto hodnoty činily necelých 800 liber (945 eur), resp. 2.090 liber (2.470 eur).
Ani největší opoziční strana, labouristé, ani konzervativci, kteří jsou u moci již 14 let a jsou známí svou přísnou politikou úsporných opatření, nedokázali v posledních desetiletích tuto dynamiku změnit. Situace je v současné době i tak složitá, protože státní pokladna je prázdná kvůli důsledkům brexitu, pandemie a války na Ukrajině.
Navíc se nezdá, že by tento problém byl pro konzervativce prioritou: závazek stavět 300.000 domů ročně do „poloviny roku 2020“ se již léta neplní. Naposledy se od tohoto slibu distancoval i premiér Rishi Sunak.
Tuto mezeru vyplňují soukromí developeři, kteří mohou za své nemovitosti požadovat vysoké ceny, jež nejsou z velké části regulovány. Vláda také zaostává, pokud jde o posilování práv nájemníků. Zrušení práva majitelů nemovitostí vystěhovat nájemníky do dvou měsíců bez udání důvodu, které bylo slíbeno před pěti lety, bylo odloženo k ledu. V letech 2019 až 2023 bylo v důsledku toho vystěhováno přibližně 26.300 domácností.
Pro stále více Britů je jedinou možností sociální stát. Ale i ten je podfinancovaný. Stav sociálního bydlení je často neutěšený, někdy až životu nebezpečný. V roce 2020 zemřel v anglickém Rochdale dvouletý chlapec v důsledku plísně v obecním bytě. Když jsou všechna místa obsazena, musí místní úřady přistoupit k dočasnému ubytování, například v ubytovnách, kde v nejhorším případě musí postižení čekat na trvalé bydlení několik měsíců nebo i let. I zde jsou podmínky bydlení nejisté.
Lidé jako Katie Mirabita a její osmiletá dcera Scarlett jsou oběťmi tohoto nefunkčního systému. WELT se s touto malou rodinou setkává v jejich bytě v Bermondsey, londýnské čtvrti s historicky vysokou hustotou sociálního bydlení. Obývací pokoj vypadá jako pokoje, kde vyrůstají děti: na podlaze jsou rozházené barevné hračky, na sušáku se suší prádlo a na radiátoru visí rám s fotografií matky a dcery. Žijí zde již více než rok. „Když mi zavolali, že nám našli byt, rozplakala jsem se radostí,“ vzpomíná 29letá Katie Mirabita. Mají štěstí: jejich sociální bydlení je v novostavbě – na rozdíl od mnoha jiných v okolí. Při prohlídce Bermondsey vypráví místní politik WELTu o bytech, v nichž se po stěnách šíří černá plíseň, a o komplexu budov, který musel být vyklizen kvůli azbestu.
Problém pro příštího premiéra
Než se Mirabita dočkala telefonátu, urazila dlouhou cestu. Když jí bylo 21 let a Scarlett se právě narodila, rodiče ji vyhodili. Protože si mladá matka nemohla dovolit vlastní byt, obrátila se na místní radnici, která matku s dcerou kvůli nedostatku volných sociálních bytů umístila do ubytovny. Z dočasného řešení se stalo 13 měsíců. Ubytování bylo zchátralé, říká Mirabita. A co bylo nejhorší, „ubytovna byla plná švábů. Bylo to hrozné, byli všude v našem pokoji,“ říká dnes a kroutí hlavou.
Nakonec skončili – opět dočasně – v jednopokojovém bytě, který byl „v pořádku“, ale v pochybné čtvrti. Proto raději nakupovala před setměním. Nikdy se jim tam nepodařilo pořádně se usadit. „Myslela jsem, že se brzy přestěhujeme.“
O pět let později přišel telefonát, který ji dohnal k slzám. Mirabita je vděčná, že má nyní dlouhodobé bydlení dotované městem. Vzhledem k raketově rostoucím cenám by si svobodná matka, která pracuje na částečný úvazek, nemohla dovolit soukromý byt ani dnes.
Nedostatek bytů je nyní tak dramatický, že mnohé humanitární organizace doufají v radikální zásah vlády. Zda se tak stane, se ukáže až po volbách 4. července. Labouristická strana, která v průzkumech veřejného mínění vede před konzervativci asi o 20 procentních bodů, oznámila, že v prvních pěti letech případného vládního období postaví 1,5 milionu bytů. Vzhledem k neutěšené rozpočtové situaci to bude pravděpodobně obtížné.
Úvodní foto: Hanged Flags Beside Building – Lina Kivaka, zdroj článku: Die Welt, autor: Mandoline Rutkowski, překlad: Bohumil Řeřicha/Robert Nerpas
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.