Ruský prezident vede válku na Ukrajině, chce zlomit nadvládu Západu a vybudovat obří impérium. Čína má však již dlouho pod kontrolou rozsáhlé části ruského území a údajně dokonce zasahuje do moskevské politiky. To nemůže dopadnout dobře – pro oba vládce.
Putinovo Rusko je založeno na neudržitelném rozporu. Je to vznikající impérium a zároveň kolonie. Nemůže však být obojím a spíše dříve než později bude nuceno vydat se jedním nebo druhým směrem. Současný závěr je, že Rusko uspěje jako kolonie, ale selže jako impérium.
Často se říká, že Putin udělal ze své země vazala Číny. To je pravda. Ale vztah Ruska s jeho mnohem mocnějším sousedem je lépe popsat jako kolonii. Kolonie jsou místně spravovaná území, která jsou podřízena politickým a ekonomickým prioritám cizích mocností. Kolonie nejsou plně suverénní v tom smyslu, že nerozhodují o svém osudu. V tomto smyslu je Putinovo Rusko stejnou kolonií Číny, jako byla středověká Moskva kolonií Mongolské říše.
Nedávná Putinova návštěva Pekingu, během níž s ním cestovala většina jeho ministrů, jasně ukázala, kdo je pánem a kdo přichází jako prosebník. Není překvapením, že jedním z výsledků této cesty byla dohoda umožňující Číně pronajmout si rozsáhlé pozemky v Moskevské provincii. Stejně tak nepřekvapuje, že Putin udělal z Ruska dodavatele surovin pro Čínu a domov pro miliony Číňanů žijících v zahraničí. Není divu, že Čína vytvořila mapy ruského Dálného východu s čínskými názvy pro – stále ještě – ruská města.
Někteří ruští analytici dokonce tvrdí, že Čína zasahuje i do probíhajících politických bojů ruské elity – což by vzhledem k rostoucímu zájmu Číny o stabilitu a podřízenost Ruska nebylo překvapivé.
Vzhledem k hospodářské nerovnováze mezi Čínou a Ruskem, zapojení Ruska do války, kterou nemůže vyhrát, a Putinově neschopnosti efektivně řídit zemi má Čína všechny důvody zasahovat do vnitřních záležitostí své kolonie – napravovat chyby Kremlu, chránit své osadníky a zajišťovat své investice.
Putinovy vysoké ambice
Ironií osudu je, že Putinovo Rusko se stává čínskou kolonií a chce obnovit své někdejší impérium. Putin se považuje za moderní verzi Petra Velikého, krvežíznivého cara, který přeměnil Moskvu v Ruské impérium. Putin také zbožňuje Alexandra Dugina, imperialistického filozofa, a Antona Děnikina, bílého generála, který se snažil obnovit impérium v bouřlivých letech po bolševickém uchopení moci.
Putin dvakrát napadl Ukrajinu, aby si podmanil tento klenot v koruně imperiálního Ruska. Jeho vysoké ambice sahají až na Kavkaz, do střední Asie a východní Evropy. A všechny jeho expanzivní řeči a činy se odehrávají v době, kdy se upevňuje status Ruska jako čínské kolonie. To se nepodaří. Impéria získávají kolonie, ale kolonie se nestávají impérii.
Přestože Čína nemá jinou možnost, než se ve válce proti Ukrajině postavit na stranu Ruska, tato válka a z ní plynoucí nestabilita je to poslední, co Čína potřebuje. Její nároky na globální hegemonii jsou založeny na její ekonomické síle, vojenském vlivu a modu vivendi s mezinárodním statusem quo. Pomýlená válka, která hrozí destabilizací její největší kolonie – Ruska – a narušením výhodných vztahů Číny se zbytkem světa, může Pekingu přinést krátkodobé výhody, ale v konečném důsledku je sebezničující.
Pokud se situace na Ukrajině obrátí proti Rusku, což je vzhledem k nepřijatelně vysokému počtu ruských vojenských obětí (1.100 až 1.400 denně) pravděpodobné, bude muset Čína přesvědčit Moskvu, aby omezila své excesy a vzala rozum do hrsti.
Mnohem větší obavy v Číně a Rusku vyvolává reálná možnost, že Rusko válku prohraje nebo bude zasaženo tak tvrdě, že na Putina, jeho režim a křehký stát zevnitř zaútočí Rusové i nerusové. Kolonie jsou slabé a slabé státy nemají právo předstírat, že jsou bojovnými impérii. A když selžou, jsou pravděpodobná povstání, převraty a války na pozadí selhání státu a režimu.
Čína pak bude stát před bolestivou volbou: buď se bude dívat, jak se její kolonie potápí, nebo se ji pokusí za cenu velkých nákladů podepřít. Vzniklý chaos by mohl Rusko poučit, že už nikdy nebude impériem. A Čína by se mohla poučit, že vlastnit megalomanské kolonie nestojí za ty potíže.
Alexander J. Motyl je profesorem politologie na Rutgers University Newark a specializuje se na Ukrajinu, Rusko a Sovětský svaz. Jeho rodiče uprchli ze Lvova na Ukrajině po druhé světové válce. Článek se poprvé objevil na serveru The Hill.
Úvodní foto: Mere stone between China and Russia – Openverse, zdroj článku: Die Welt, autor: Alexander J. Motyl, překlad: Bohumil Řeřicha/Robert Nerpas
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.