Dlouhou dobu bylo svržení Asadova režimu v Sýrii hlavní prioritou tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Tato snaha však skončila neúspěchem. Antisemitská a protiizraelská politika má od této skutečnosti odvést pozornost.
Všichni islamističtí vůdci se opakovaně odvolávají na význam muslimské ummy, tj. celosvětového náboženského společenství muslimů. Dokonce i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan nikdy nevynechá příležitost zdůraznit význam tohoto společenství pro islám a svět. V současné době můžeme pozorovat, jak jsou řeči o islámské ummě nesmyslné. Zejména současná turecká politika v Sýrii ukazuje, že tolik opěvovaná umma a islám musí sledovat politické zájmy, a ne naopak.
Ankara od roku 2011 nešetřila vojenským úsilím o svržení Asadova režimu v Sýrii. Předtím, v letech 2007-2010, Turecko provádělo politiku „nulových problémů“ se svými sousedy a dokonce se snažilo působit jako prostředník mezi Izraelem a arabskými státy. Podpora Svobodné syrské armády (FSA) ze strany Turecka od roku 2012 ukázala, že svržení syrského vládce Bašára Asada se stalo hlavní prioritou turecké zahraniční politiky.
To se jasně ukázalo, když Ankara začala pro dosažení svých zahraničněpolitických cílů podporovat džihádistické skupiny. Spolupracovala například s džihádisty, jejichž vztah k teroristické organizaci al-Káida Usámy bin Ládina byl znám. Zároveň nebránila džihádistickým bojovníkům cestovat do Sýrie přes turecké území a vstupovat do řad tamních teroristických milicí Islámského státu (IS). Přestože bylo známo, že tyto džihádistické skupiny budou v regionu nemilosrdně zotročovat nebo zabíjet lidi, kteří nesdílejí jejich náboženské názory, členská země stát NATO se rozhodla, že jeho vlastní politické cíle takový postup ospravedlňují. K tomuto předpokladu vedl vývoj „arabského jara“, kdy byli autoritářští vládci téměř přes noc smeteni.
Nesprávně vyhodnoceno
Ankara špatně odhadla ambice Moskvy a Íránu a bez váhání přijala velké množství syrských uprchlíků. To mělo dva důležité cíle. Prvním bylo dát najevo, že Turecko bere význam ummy vážně a chce své bratry a sestry ve víře chránit před hrůzami občanské války. V této souvislosti bylo syrským uprchlíkům také poskytnuto mnoho výhod tureckého sociálního státu. Na druhou stranu mohli uprchlíci po dosažení svých politických cílů obnovit svou zemi a vzpomenout si na roli Turecka v konfliktu, čímž by přispěli k nové politice spojenectví. Realpolitika však zahraniční politiku Erdoganovy strany AKP zmařila.
Dnes se v Turecku a také v turecké diaspoře diskutuje o tom, zda by velký počet Syřanů v Turecku mohl přeměnit kemalistickou republiku v arabský stát. Mnoho tureckých občanů také předpokládá, že Syřané, kteří v zemi stále zůstávají, se již nevrátí. Damašek může bez větších obav sedět a pozorovat situaci, protože Asad může svým občanům povolit návrat pouze v případě, že se turecká armáda zcela stáhne z jeho území.
Aby AKP zakryla své zahraničněpolitické fiasko, snaží se odvést pozornost veřejnosti od chyb minulosti svou antisemitskou a protiizraelskou politikou. Za tímto účelem byly v posledních týdnech provedeny vojenské zásahy v Iráku, aby se různé ofenzívy turecké armády od roku 2012 prohlásily za ukončené a aby si Erdogan mohl svou neúspěšnou zahraniční politiku připsat jako vítězství.
Politické fiasko
Současné zahraničněpolitické kroky Turecka ve vztahu k Sýrii jsou rovněž závislé na reakci Ankary na politický vývoj ve Washingtonu. Pokud bude zvolen americkým prezidentem Donald Trump, mohl by se ho Erdogan stejně jako v minulosti pokusit přesvědčit, aby snížil přítomnost amerických vojáků v regionu. V případě prezidentské kandidátky Kamaly Harris je to méně pravděpodobné.
Sbližováním s Asadem se Erdogan snaží zakrýt politické fiasko od roku 2011 a podpora Hamásu od 7. října ukazuje, že jeho personalizovaná zahraniční politika neskončí, dokud bude vládnout Turecku.
Hüseyin Çiçek je odborníkem na Turecko, habilitovaným politologem a religionistou na Institutu pro religionistiku na Vídeňské univerzitě a pracovníkem Centra pro pokročilá bezpečnostní, strategická a integrační studia na Bonnské univerzitě.
Úvodní foto: Turkish president visit to Somalia, zdroj článku: Der Standard, autor: Hüseyin Çiçek, překlad: Bohumil Řeřicha/Robert Nerpas
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.