Bez odstrašujícího účinku není možná žádná dohoda

Aby byla zajištěna dlouhodobá nezávislost Ukrajiny, musí jakýkoli mír zahrnovat bezpečnostní záruky NATO.

V červenci skončil další summit NATO vágním prohlášením, že Ukrajina se nakonec k alianci připojí. Přestože však není možné stanovit přesné datum jejího vstupu, když je země ve válce, spouštěcí událost by měla být jasná: USA a jejich spojenci v NATO by měli být připraveni poskytnout Ukrajině plnou ochranu, jakmile bude dosaženo mírové dohody. To by umožnilo a povzbudilo ukrajinskou vládu k přijetí obtížných rozhodnutí nezbytných k ukončení bojů.

Prvním krokem na cestě k trvalému míru na Ukrajině je uvědomit si, že Rusko nezahájilo v roce 2022 rozsáhlou invazi jen proto, aby dobylo některá ukrajinská území. Nebylo to ani proto, aby zabránilo naplnění vágních slibů o budoucím členství Ukrajiny v NATO – i když Kreml tyto sliby využil k přesvědčení Rusů i ostatních, že invaze je klíčová pro odvrácení vážných hrozeb pro bezpečnost Ruska.

Cílem Ruska bylo vždy spíše zničit Ukrajinu jako nezávislou demokratickou zemi, kterou ruský prezident Vladimir Putin považuje za existenční hrozbu pro svůj autokratický režim. Nedostatek bezpečnostních záruk NATO pro Ukrajinu přiživoval Putinovu iluzi, že může tuto zemi snadno porazit na bojišti. Po více než dvou letech války se tato iluze rozpadla. Oficiální stanovisko ukrajinské vlády zní, že její ozbrojené síly budou pokračovat v boji, dokud neosvobodí všechna území, která v současné době okupuje Rusko. Tento postoj by neměl být považován za překážku míru: pokud je cílem nepřítele jeho vlastní úplné zničení, územní ústupky nepovedou k ukončení války, ale pouze oslabí jeho vlastní pozici.

Skutečnou překážkou rozumného mírového urovnání je Putin, který se stále snaží zajistit, aby Ukrajina nepřežila jako svobodná a demokratická země, a který je dlouhodobým porušováním slibů a smluv pověstný. Vzhledem k tomu, že v Rusku neexistují žádné politické instituce, které by Putina donutily dodržovat podmínky mírové dohody, lze předpokládat, že by tuto dohodu ochotně ignoroval a při první příležitosti znovu napadl Ukrajinu – pokud mu mezinárodní společenství nedá velmi dobrý důvod, aby tak nečinil.

Vyjednaný mír na Ukrajině může být důvěryhodný pouze tehdy, pokud bude zahrnovat hmatatelné mezinárodní závazky, které zaručí dlouhodobou nezávislost země. Zahrnutí ochrany Ukrajiny ze strany NATO do jakékoli mírové dohody je zřejmým řešením. Koneckonců právě hrozba války s NATO brání Rusku například v invazi do pobaltských států.

Věrohodná cesta vpřed by začala tím, že by ukrajinská armáda stabilizovala frontové linie s pomocí západních zbraní a podpory. Po splnění této podmínky by Ukrajina mohla usednout k jednacímu stolu s Ruskem s tím, že jakákoli dohoda by byla podpořena zárukami NATO. Členství v NATO by například mohlo zahrnovat podmínku, že ochrana aliance se vztahuje pouze na ty části Ukrajiny, které v době vstupu kontroluje ukrajinská vláda. Tento přístup by Ukrajincům poskytl jistotu, že případné územní ústupky jednoduše neumožní Rusku napadnout další části země.

Komplexní mnohostranný závazek k rozvoji ukrajinských ozbrojených sil by dále posílil odstrašení.

Nebylo by to poprvé, co by NATO přijalo zemi s nevyřešenými územními spory. Lze však uvažovat i o jiných přístupech. Například by Ukrajině mohla být nabídnuta určitá forma faktického členství v NATO nebo by se vyjednavači mohli dohodnout na omezení běžné vojenské přítomnosti NATO v některých částech Ukrajiny, jako tomu bylo v případě Norska během studené války. Komplexní mnohostranný závazek k rozvoji ukrajinských ozbrojených sil by dále posílil odstrašení.

NATO samozřejmě může udělit Ukrajině členství i bez účasti Ruska. Ale zahrnutím bezpečnostních záruk NATO do mírové dohody namísto jejich samostatné specifikace by bylo pro Putina obtížnější přesvědčit Rusy, že představují hrozbu pro ruskou národní bezpečnost. Aby bylo jasno, nepředstavují; obrovský jaderný arzenál Ruska velmi účinně zaručuje jeho bezpečnost. Až si Rusové uvědomí, že ochrana Ukrajiny ze strany NATO nepředstavuje pro jejich zemi žádnou hrozbu, budou méně nakloněni podpoře preventivních útočných válek.

Bezpečnostní záruky NATO pro Ukrajinu – ať už ve formě členství nebo jiné dohody – by pro USA a jejich spojence představovaly významný závazek, který by s sebou nesl značné náklady a rizika. Ty by však měly být porovnány s vyhlídkou na prodloužení evropské války, která již způsobila obrovské škody a stála statisíce životů a v níž pravidelně hrozí další eskalace.

Nakonec bude na Ukrajině, aby se rozhodla, jakým způsobem chce řešit obtížné a nákladné kompromisy, které jsou nutné při mírových jednáních. Jsou to Ukrajinci, kteří byli nuceni odrazit nevyprovokovanou ruskou invazi, takže jen oni mohou rozhodnout, co jsou ještě ochotni obětovat pro osvobození okupovaných území. Je však na mezinárodním společenství – zejména na NATO – aby zajistilo, že pokud se Ukrajina rozhodne jednat, bude jakákoli mírová dohoda důvěryhodná a zaručí zemi dlouhodobou nezávislost a bezpečnost.

Stejně jako mnoho dalších pozorovatelů války na Ukrajině bychom uvítali, kdyby Putin a jeho přisluhovači byli postaveni před soud za nevyprovokovanou útočnou válku, zabíjení civilistů a terorizování obyvatelstva. Uvítali bychom také, kdyby se všechna území okupovaná Ruskem vrátila pod ukrajinskou kontrolu. Nejnaléhavějšími úkoly jsou však ukončení války a zajištění budoucí bezpečnosti ukrajinského obyvatelstva. K tomu mohou přispět bezpečnostní záruky NATO.

 

Tymofiy Mylovanov je ekonom a prezident Kyjevské ekonomické školy. Od srpna 2019 do března 2020 byl ministrem hospodářského rozvoje, obchodu a zemědělství Ukrajiny.

Roger Myerson je ekonom a profesor na Harrisově škole veřejné politiky na Chicagské univerzitě.

Konstantin Sonin je ekonom a profesor na Harrisově škole veřejné politiky na Chicagské univerzitě.

 

 

Úvodní foto: Komise Ukrajina-Nato, Ukrajinská prezidentská administrativa, zdroj článku: IPG-Journal, autoři: Tymofiy Mylovanov, Roger Myerson, Konstantin Sonin, překlad: Bohumil Řeřicha