Ukrajina bojuje za svou svobodu. K zajištění trvalého míru však potřebuje mezinárodní podporu a bezpečnostní záruky.
Ruský prezident Vladimir Putin popírá právo Ukrajiny na svrchovanost a od roku 2014 zemi dvakrát napadl. Jeho snahy o její podmanění naštěstí zmařila odvaha ukrajinského lidu. Po dvou a půl letech urputné obrany své vlasti je naprosto jasné, že Ukrajinci se ruské tyranii nikdy nepodrobí. Navzdory jejich houževnatosti Putinova brutální agresivní válka pokračuje. Pokud spojenci Ukrajiny neprojeví potřebné odhodlání, může se konflikt protáhnout na dlouhá léta a ohrozit stabilitu v Evropě. Navíc stále militarističtější Rusko ohrožuje nejen Ukrajinu, ale celý svět – s potenciálně katastrofálními důsledky. Ruská válka již vyvolala otřesy po celém světě, zvýšila ceny energií a potravin a ohrozila jadernou bezpečnost.
Porušením základních zásad mezinárodního práva otřáslo Rusko globálním řádem. Aby byl zajištěn mír, musí spojenci Ukrajiny dát Putinovi jasně najevo, že si nemůže diktovat podmínky pro ukončení války. Toho lze dosáhnout získáním celosvětové podpory pro mírovou dohodu, která bude založena na základních zásadách mezinárodního práva, posílí postavení Ukrajiny na bojišti, poskytne jí dlouhodobé bezpečnostní záruky a vytyčí jasnou cestu ke vstupu do NATO.
Zatímco Putin usiluje o prodloužení války, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj aktivně usiluje o dosažení trvalého míru. Letos v létě shromáždil ve Švýcarsku zástupce více než 90 zemí, aby podpořil svůj desetibodový mírový rámec, který předpokládá úplné stažení Ruska a také posílení jaderné bezpečnosti a řešení dopadů konfliktu na životní prostředí. Pro dosažení dohody bude rozhodující celosvětový tlak. Trvalý mír však vyžaduje také silné bezpečnostní záruky.
Je načase, aby spojenci zrušili všechna zbývající omezení týkající se typů
dodávaných zbraní a způsobu jejich použití.
Rusko opakovaně prokázalo, že porušováním mezinárodních dohod a rozsáhlými válečnými zločiny nerespektuje mezinárodní právo a základní lidská práva. Proto mír nemůže být založen pouze na Putinových slibech. Výsledek války bude záviset na tom, do jaké míry bude Ukrajina schopna se bránit. Bezprostřední prioritou je posílení pozice Ukrajiny na bojišti. Vzhledem k tomu, že ruské rakety a bezpilotní letouny nadále zabíjejí civilisty po celé zemi, přičemž většina útoků pochází z ruského území, má Ukrajina plné právo použít zbraně dlouhého doletu k zasažení těchto cílů a napadnout Rusko, aby zabránila dalším útokům. Omezení této možnosti Ukrajinu staví do obrovské bojové nevýhody.
Ukrajinské ozbrojené síly opakovaně prokázaly, že zbraně dodané Západem dokážou používat efektivně a zodpovědně. Je načase, aby spojenci zrušili všechna zbývající omezení týkající se typů dodaných zbraní a způsobu jejich použití. Kromě okamžité podpory se však spojenci musí také zavázat, že budou Ukrajině poskytovat vojenské vybavení a finanční prostředky tak dlouho, jak bude třeba. Ukrajina již obdržela dlouhodobé bezpečnostní záruky od více než 30 zemí v rámci Kyjevského bezpečnostního paktu, jehož jsme spoluautory. Nyní nastal čas prokázat, že tyto záruky mají opodstatnění.
Země NATO musí jednat rozhodně a nabídnout Ukrajině cestu ke členství.
V nadcházejících měsících se zaměříme na to, aby záruky splnily to, co slibují. To znamená sledovat jejich provádění, vyhodnocovat vznikající hrozby a zajišťovat, aby bezpečnostní potřeby Ukrajiny byly v souladu s širší evropskou obrannou strategií.
Aby si Putin nemohl diktovat mír podle svých podmínek, je zapotřebí více než jen bezpečnostní záruky. Spojenci Ukrajiny by měli rozšířit svou podporu, například výcvikem ukrajinských sil v zemi a vysláním civilních dodavatelů nebo specializovaných vojenských týmů na opravu poškozeného vybavení na místě. Sousední státy by mohly vytvořit rozšířený štít protivzdušné obrany nad západní Ukrajinou, který by zachycoval přilétající ruské rakety a bezpilotní letouny, chránil životy civilistů a umožnil Ukrajině přesunout své systémy protivzdušné obrany na frontovou linii.
Každý z těchto kroků nepochybně posílí pozici Ukrajiny při budoucích jednáních. V konečném důsledku však může být mír a bezpečnost v Evropě dlouhodobě zaručena pouze tehdy, pokud Ukrajina vstoupí do NATO. Ponechání země v šedé zóně mezi Ruskem a Aliancí by vedlo pouze k další nestabilitě, agresi a násilí. Země NATO musí jednat rozhodně a nabídnout Ukrajině cestu ke členství. I když to neznamená, že Ukrajina vstoupí do Aliance ze dne na den, takový závazek by vyslal Putinovi jasný signál, že jeho válka nemůže zabránit případnému vstupu Ukrajiny.
Tváří v tvář Putinovu silně militarizovanému a stále revanšističtějšímu Rusku musí Ukrajina a její spojenci dbát starořímské zásady „si vis pacem, para bellum“, chceš-li mír, připravuj se na válku. V uplynulých dvou a půl letech prokázal ukrajinský lid své neochvějné odhodlání bránit svou svobodu. K dosažení trvalého míru však musí mezinárodní společenství sebrat odvahu a sílu k jeho podpoře a zachování.
Anders Fogh Rasmussen je poradcem společnosti Goldman Sachs. V letech 2001-2009 byl dánským premiérem a poté do roku 2014 generálním tajemníkem NATO.
Andrij Jermak je vedoucím kanceláře prezidenta Ukrajiny a členem štábu vrchního velitele, nejvyššího velitelského a kontrolního orgánu ozbrojených sil Ukrajiny.
Úvodní foto: Zasedání komise Ukrajina-NATO, Kancelář prezidenta Ukrajiny, zdroj článku: IPG-Journal, autoři: Anders Fogh Rasmussen, Andrij Jermak, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.