Íránský rok nebezpečného života

Jak neúspěch strategie Teheránu zvyšuje jeho chuť riskovat

Íránská islámská republika v průběhu čtyř desetiletí ve snaze zachovat si vlastní vliv v regionu a odstrašit protivníky investovala do tří projektů: financování a vyzbrojování sítě nestátních spojenců, vývoj balistických raket, které mohou zasáhnout její soupeře, a spuštění jaderného programu, který lze buď omezit, aby přinesl ekonomické výhody, nebo zvýšit, aby přinesl jadernou zbraň. Neúspěchy prvního programu, smíšené výsledky druhého a nejistota ohledně třetího programu tuto strategii stále více zpochybňují.

Po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 se skupiny „osy odporu“ podporované Íránem rychle zmobilizovaly na mnoha frontách. V Jemenu ohrožovaly rakety a bezpilotní letouny Hútíů námořní dopravu v Rudém moři. V Iráku a Sýrii vypouštěly milice bezpilotní letouny a rakety na americké síly. A v Libanonu Hizballáh zesílil přeshraniční palbu na Izrael. Zatímco Izrael vedl vojenskou kampaň v Gaze, snažil se také utlumit íránský palebný kruh, mimo jiné i tím, že se zaměřoval na příslušníky Islámských revolučních gard (IRG). V dubnu izraelský útok na íránské konzulární zařízení v Damašku – který vedení v Teheránu považovalo za přímý zásah na výsostném území – zabil několik vysokých velitelů IRG. V reakci na rostoucí ztráty důstojníků IRG v Libanonu a Sýrii Teherán poprvé podnikl přímý vojenský útok proti Izraeli. Írán svůj úder předem nepřímo telegrafoval Spojeným státům, čímž se palba bezpilotních letounů a raket stala do značné míry neúčinnou. Íránští představitelé přesto prohlásili svůj útok za úspěšný.

Dubnový úder, nazvaný operace Pravdivý příslib, sice vytvořil precedens v dlouhodobém soupeření Izraele a Íránu, ale k posílení odstrašení přispěl Teheránu jen málo. Izrael rychle odpověděl chirurgickým úderem na zařízení protivzdušné obrany poblíž Isfahánu, čímž odhalil zranitelnost IRG nedaleko několika jaderných zařízení a alespoň dočasně odradil Teherán od dalšího přímého úderu na Izrael. Íránská vláda tento incident zlehčila. Koncem července však zranitelnost Íránu dále odhalila izraelská operace, kterou nemohl tak snadno popřít: zabití vůdce Hamásu Ismáíla Haníji, když byl v Teheránu na inauguraci íránského prezidenta Mas’úda Pezeškíána.

Tentokrát se režim navzdory ostré rétorice držel zpátky. Jedním z důvodů byla snaha Spojených států o uzavření příměří v Gaze, stejně jako varování nové íránské vlády, že její snaha o zlepšení vztahů se Západem bude narušena dříve, než bude moci být otestována. Misky vah proti dalším akcím v Teheránu pravděpodobně naklonil i příliv amerických válečných lodí a stíhaček do regionu a obavy, že Izrael by na íránskou reakci odpověděl drtivou silou.

Přesto to byla jen dočasná úleva. Jednání v Gaze nepřinesla žádný zjevný pokrok směrem k příměří, zatímco Izrael začal na své severní frontě zesilovat operace proti Hizballáhu – nejen nejbližšímu spojenci Íránu, ale také tomu, jehož vojenské kapacity Teherán nejvíce posílil v rámci pojistky proti útoku na vlastní území. Operace ze 17. září, při níž explodovaly tisíce pagerů používaných kádry Hizballáhu, byla začátkem bleskové akce, při níž během necelých dvou týdnů zahynulo přibližně 16 vrchních velitelů Hizballáhu a také jeho šéf Hasan Nasralláh. Izraelské údery proti Hizballáhu byly pozoruhodné jak z pohledu zpravodajských kapacit, tak vojenských schopností, které odhalily, včetně schopnosti proniknout do vnitřní komunikace a sledovat operativce skupiny. Teherán, který se již v minulosti stal obětí vícero izraelských tajných operací, včetně operací proti jaderným zařízením a personálu, se již nemůže domnívat, že je vůči těmto izraelským operacím imunní.

Íránští představitelé pravděpodobně viděli, že mají jenom špatné možnosti: buď zůstat stranou a ztratit zbytky odstrašujícího účinku jako protivník a důvěryhodnost jako spojenec, nebo znovu vstoupit do boje navzdory riziku ještě většího protiúderu ze strany Izraele. Bez většího varování zahájil 1. října svůj druhý přímý útok na Izrael, který byl podle odhadů amerického ministerstva obrany dvakrát větší než útok z dubna. (180 balistických raket způsobilo určité škody na dvou izraelských vojenských leteckých základnách, což může vyvolat obavy z možnosti budoucích íránských útoků, ačkoli jak izraelská armáda, tak vysocí američtí představitelé vyhodnotili jejich dopad jako operačně „neúčinný“).

Pozice Islámské republiky je nepochybně oslabena.

Tento útok, který Teherán nazval operace „Pravdivý příslib 2“, byl mnohem větším hazardem než jeho dubnová předloha a jen vybízel k reakci v době, kdy Izraelci (a někteří vysocí představitelé ve Washingtonu) s nadšením hodnotí rychlost a vynalézavost, s jakou Izrael oslabil vedení a vojenské kapacity Hizballáhu. Americký prezident Joe Biden veřejně doporučil Izraeli, aby neútočil na íránská jaderná a ropná zařízení, zatímco probíhající vojenské kampaně v Gaze i Libanonu mohou trochu zmírnit izraelskou odvetu, kterou izraelský ministr obrany Yoav Gallant předpověděl jako „smrtící, přesnou a zejména překvapivou“. I když se však toto kolo výměn podaří zvládnout, může se opět ukázat pouze jako krátká chvíle oddechu.

Ředitel CIA Bill Burns nedávno odhadl, že doba, za kterou Írán obohatí dostatek štěpného materiálu na výrobu jedné bomby na stupeň pro výrobu zbraní, je „týden nebo o něco více“. Pak by trvalo jen několik dalších měsíců, než by se z něj vytvořila zbraň vhodná k vynesení. Vzhledem k pokročilé povaze íránských jaderných aktivit i k neúspěchům na ostatních úsecích strategické triády má režim motiv i příležitost učinit rozhodnutí, které dlouho odkládal. Ze tří důvodů by však tento krok mohl jeho problémy spíše zhoršit než vyřešit.

Prvním z nich je, že i kdyby byla íránská jaderná zařízení ušetřena počáteční izraelské odvety, Izrael a Spojené státy by mohly „relativně brzy“ odhalit snahu o zbrojení, což by mohlo být považováno za casus belli, a klíčová íránská jaderná zařízení by se tak ocitla přímo v hledáčku Izraele a případně i USA. Ačkoli Izrael může způsobit škody na vysoce opevněných a široce rozptýlených íránských jaderných zařízeních, pouze Spojené státy mohou íránský program výrazně zbrzdit.

Jaderný arzenál pravděpodobně nevyřeší íránská strategická dilemata.

Druhý problém je paradoxně zdůrazněn kroky samotné íránské vlády. Důvody pro snahu o získání jaderné zbraně jako konečného odstrašujícího prostředku byly podkopány ochotou samotného Teheránu provést v tomto roce konvenční útoky ne proti jedné, ale hned proti dvěma jaderným mocnostem: Izraeli a Pákistánu. Jinými slovy, pokud je cílem Íránu nejen zajistit přežití režimu, ale také odradit protivníky od protiúderů, zdá se zvláštní očekávat zvýšení odstrašení prostředky, které nedokázaly odradit samotný Teherán.

Třetím problémem, který by přinesl přechod k budování jaderného arzenálu, je pravděpodobný kolaps, přinejmenším v blízkém až střednědobém horizontu, jakékoli vyhlídky na využití jaderného programu jako páky k získání úlevy od mezinárodních sankcí. Ještě koncem září zkoušela Pezeškíánova vláda se západními mocnostmi potenciální parametry obnovené spolupráce. Pokud by Teherán vyvinul jadernou zbraň, evropští účastníci jaderné dohody z roku 2015 (Francie, Německo a Spojené království) by tyto předběžné kontakty téměř jistě přehodnotili. Místo toho by se postavily do čela obnovení sankcí OSN zrušených v rámci této dohody a překlasifikovaly by Islámskou republiku jako hrozbu pro mezinárodní bezpečnost podle Charty OSN.

Náhlé odhalení zranitelných míst Íránu může u jeho představitelů vyvolat zvýšenou chuť riskovat v naději, že jim vynahradí narůstající neúspěchy a zabrání těm budoucím. Změna jaderné doktríny však strategická dilemata islámské republiky pravděpodobně nevyřeší. Přechod k jaderným zbraním by pravděpodobně v krátkodobém horizontu přinesl konflikt. V dlouhodobějším horizontu by ani získání konečného odstrašujícího prostředku nemuselo režim nutně ochránit před domácími i zahraničními nepřáteli, kteří budou nadále využívat jeho horší zpravodajské schopnosti, slabost v oblasti konvenčních zbraní, upadající ekonomiku a slábnoucí legitimitu.

Ali Vaez je ředitelem íránského projektu v Mezinárodní krizové skupině.

Úvodní foto: Ministři zahraničních věcí a další představitelé zemí P5+1, Evropské unie a Íránu při oznámení rámce komplexní dohody o íránském jaderném programu, Státní department USA, zdroj článku: Foreign Affairs, autor: Ali Vaez, překlad: Robert Nerpas