Nálada v americké volební kampani je toxičtější než kdykoli předtím. Rozdělení na demokraty a republikány prochází všemi částmi společnosti. Donald Trump je symptomem a zesilovačem tohoto vývoje, říká americký expert Stephan Bierling – ale původ je jinde.
Spojené státy jsou rozděleny a znepřáteleny do takové míry, jakou nezažily od občanské války. Hlavním důvodem je stranická polarizace, která nyní zasáhla všechny aktéry a instituce v zemi. Stephan Bierling, vedoucí katedry mezinárodní politiky a transatlantických vztahů, v rozhovoru vysvětluje, proč americký politický systém funguje stále méně – a varuje před dramatickými důsledky pro demokracii na celém světě.
Pane Bierlingu, vaše nová kniha se jmenuje Nespojené státy. Proč?
Titul vyjadřuje stranickou polarizaci, která se za posledních 40 let vryla do amerického politického systému a dnes prostupuje všemi oblastmi společnosti. Američané jsou stranicky méně jednotní než kdykoli jindy v historii.
Jak k tomu došlo?
Po období velké jednoty se v 60. letech 20. století začaly formovat dvě Ameriky: konzervativní, která si chtěla udržet tradiční hodnoty, jako je náboženství a rodina, a liberální, progresivnější Amerika. To se projevilo i v politice. Spolupráce obou stran v Kongresu byla dlouho považována za samozřejmost; ještě v 70. letech byl republikán z Massachusetts výrazně levicovější než demokrat z Texasu. Od té doby se strany reorganizovaly a staly se ideologicky homogennějšími. V roce 1994 republikáni ve Sněmovně reprezentantů poprvé přijali společný celostátní volební program a zaútočili na demokraty přímo – s úspěchem. Od té doby se obě strany v zájmu mobilizace voličů více zaměřují na rozdělující témata, jako jsou potraty a práva na držení zbraní.
S jakými důsledky?
Strany a jejich příznivci se rozdělili podle ideologických hledisek. Brzy byli všichni konzervativci u republikánů a všichni progresivci u demokratů. Tyto izolované stranické kruhy se dále radikalizovaly, protože se již nemusely zabývat jinými myšlenkami a argumenty. Mezistranická spolupráce je dnes už sotva možná, strany proti sobě stojí jako nepřátelské kmeny. To paralyzuje politický systém a přesouvá konflikty do jiných oblastí společnosti, jako je soudní systém nebo jednotlivé státy. Bez pochopení tohoto rozdělení země nelze vysvětlit fenomén Donalda Trumpa.
Trump je tedy symptomem tohoto vývoje, ne příčinou?
Trump je symptomem, těžařem výhod a zesilovačem tohoto vývoje. Svou podbízivou rétorikou, která vyvrcholila lží o ukradených volbách a útokem na Kapitol, ovšem vrazil klín ještě hlouběji. Ale bez již existující stranické polarizace by nebyl schopen shromáždit tak oddané stoupence ani ovládnout Republikánskou stranu. Trump se přes tento již tak zraněný systém přehnal jako tsunami. A se svým zvířecím instinktem pro nálady unesl nejprve Republikánskou stranu a poté celé USA.
Funguje ještě dělba moci, která má omezovat prezidenta USA v jeho úřadu?
Otcové ústavy se děsili jedné věci: akumulace moci. Proto byl prezident historicky slabou postavou, která měla být kontrolována Kongresem, soudní mocí a základními právy v Ústavě. Postupem času byla tato role postupně posilována – zejména za vlády Franklina D. Roosevelta v době hospodářské krize nebo George W. Bushe po 11. září. Základem těchto nových pravomocí byla důvěra, že je prezident bude využívat zodpovědně. Trump je však autoritářsky smýšlející člověk. Jednou prohlásil, že článek 2 ústavy – který stanoví pravomoci prezidenta – mu dává pravomoc dělat si, co chce. Otcové ústavy by se dnes obraceli v hrobě. Přesně tomu chtěli svou konstrukcí zabránit.
Závisí tedy demokracie v USA na výsledku příštích voleb?
Volby 5. listopadu jsou nejdůležitějšími volbami v mém životě. V sázce je totiž nejen demokracie v Americe, ale také západní mezinárodní řád, z něhož Německo za posledních 75 let těžilo nejvíce. Pokud Trump vyhraje, bude to pro demokracii těžká zkouška. K druhému funkčnímu období by přistupoval zcela jinak než v roce 2016.
Do jaké míry?
V té době neměl žádný vládní program a neznal nikoho, koho by mohl dosadit na důležité posty. Měl kolem sebe poradce, jako byli generál Kelly, generál Mattis a generál McMaster, kteří mu pomohli zorientovat se. Čím více si však věřil, tím více se stával autoritářským. Všechny tyto generály propustil a dosadil si kolem sebe pouze „yes-men“, přitakávače. Ve druhém funkčním období bychom museli počítat s někým, kdo je mnohem lépe připraven a převezme vládní aparát s mnoha absolutně loajálními lidmi. Pokusil by se ovládnout i ostatní instituce – to by byl první krok k diktatuře. Ústavní soud svým rozsudkem před několika týdny, v němž rozšířil prezidentovu imunitu, ukázal, že mu bude klást jen málo překážek.
Politický systém USA je v této souvislosti opakovaně kritizován, mimo jiné proto, že v roce 2016 učinil prezidentem Donalda Trumpa, přestože v zemi nezískal většinu hlasů. Právem?
Americký volební systém se stal problémem teprve s polarizací, protože si z něj strany udělaly nástroj svého soupeření. Politologové již dlouho tvrdí, že systémy dvou stran nutí k umírněnosti, protože strany musí oslovovat velmi rozdílné skupiny. Tak tomu bylo také nejdéle. Historicky byla většina států v USA tzv. swingovými státy – to znamená, že v nich v zásadě mohla zvítězit kterákoli strana. Protože se nyní voliči rozdělili podle stranických linií, je takových států nyní pouze sedm. Veškeré výdaje na volební kampaně, vystoupení kandidátů a televizní reklamy se soustřeďují do těchto států. Znamená to výrazné omezení všeobecných, pro národ závazných voleb.
Jak slibné jsou reformní návrhy, jako je poměrné rozdělení elektorátu?
V zásadě je to možné, protože ústava nestanoví, jak si jednotlivé státy rozdělují své volební hlasy. Ale stát, který by to zavedl jako první, by oslabil pozici své dominantní strany, pokud by to nezavedly všechny ostatní státy současně – což se nestane. Obecně se zdá, že americký volební systém není skutečně reformovatelný, protože takové ústavní a legislativní změny nejsou schopny získat většinu v Kongresu. V současné době z tohoto systému těží republikáni, ale stejně dobře by mohl zvýhodnit demokraty. Reformy jsou možné pouze prostřednictvím soudních rozhodnutí a referend na úrovni jednotlivých států.
Může se země vůbec vzpamatovat z takového stupně polarizace? Existuje šance na „sjednocení“ států?
Myslím, že je tu velká šance. Pokud Trump volby prohraje, bude to pro republikány dramatický vývoj. Už prohráli volby v polovině volebního období v roce 2018, pak prezidentské volby v roce 2020, pak volby v polovině volebního období v roce 2022. Pokud Trump znovu prohraje, pravděpodobně zmizí v propadlišti dějin a strana se bude muset reorganizovat. Jsme také svědky určitého sbližování stran v některých otázkách, které národ značně rozdělovaly, jako například potraty. Když Nejvyšší soud zrušil federálně garantované právo na potrat a přenechal ho státům, ozvalo se proti tomuto kroku i mnoho republikánek. A Trump náhle začal couvat. Existuje tedy trend směřující ke středu. Největší naděje však spočívá v demografických změnách v USA.
Jak to?
Stranické rozdělení bylo projektem bílých intelektuálních elit, protože pro ně představovalo nejlepší způsob, jak mobilizovat své převážně bílé voliče – na obou stranách. Menšiny, zejména Hispánci a Američané asijského původu, však budou hrát stále důležitější demografickou roli. Tyto skupiny mají obecně jiné starosti než elity. Chtějí mít dobrou práci, zajištěné životní podmínky a založit rodinu. Pro ně jsou tyto ideologické debaty, ať už zprava nebo zleva, na hony vzdálené. Aby strany tyto skupiny oslovily, musí nabídnout praktická řešení pro reálný život a opět uvažovat více nadstranicky.
Lara Jäkel je redaktorkou zahraničněpolitického oddělení. Pro Welt mimo jiné píše o letošních prezidentských volbách v USA.
Úvodní foto: Generace, fotografie z kláštera Matho, Ladakh, Christopher Michel, zdroj článku: Die Welt, autor: Lara Jäkel, překlad: Bohumil Řeřicha/Robert Nerpas
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.