S Trumpem v Bílém domě je dohoda na Ukrajině stále blíže. To by vážně ohrozilo východní Evropu.
Když loni ve Varšavě lidé z Polska i Ukrajiny slyšeli, že jsem vyrostl v USA, téměř vždy se mě jako první ptali, kdo podle mě vyhraje volby v roce 2024. Další otázka vždy zněla, zda Trump v případě vítězství skutečně vydá Ukrajinu a východní Evropu Rusům. V prvních dnech po Trumpově volebním vítězství měli tuto obavu všichni mí polští přátelé a příbuzní. Ale po měsících varování, že návrat Donalda Trumpa k moci bude mít pro Ukrajinu a východní křídlo NATO apokalyptické důsledky, se nyní na hranicích Evropy s Ruskem objevuje nové heslo: nepanikařte, ale připravte se.
Pravděpodobné ukončení války na Ukrajině během Trumpova prvního roku v úřadu bude jen špičkou ledovce změn, které se ve východní Evropě odehrávají. Země v regionu, v čele s Polskem a pobaltskými státy, si již představují scénář, který přesahuje Ukrajinu, kde by Rusko mohlo brzy nasadit svou válečnou mašinérii přímo na východním křídle NATO, které by bylo bez pevných amerických bezpečnostních záruk zranitelnější než kdy dříve. A přesto napjatá situace ve východní Evropě nabízí nečekané příležitosti. Bez amerického vedení a často omezujícího vlivu má východní Evropa šanci přehodnotit svou vlastní budoucí obrannou strategii, využít pokroku poválečného hospodářského uspořádání na Ukrajině a konečně donutit západní Evropu, aby se plně vyrovnala s realitou multipolárního světa.
V současné době dochází k zásadní změně poměru sil ve východní Evropě.
Jinými slovy, v současné době dochází k zásadní změně poměru sil ve východní Evropě. Polsku a pobaltským zemím nezbude v blízké budoucnosti nic jiného než vstoupit do hry a zaujmout v Evropě silnější pozici než dosud. To proto, že se dívají do hlavně ruské zbraně, která bude o to více posílena faktickým triumfem na Ukrajině a oslabením amerických bezpečnostních záruk v Evropě. Mezitím Ukrajina čelí nejhoršímu scénáři, neboť USA pravděpodobně zavřou kohoutek podpory. Pak bude Evropa poprvé za několik generací nucena vzít obranu Ukrajiny a svou vlastní obranu do vlastních rukou.
Bohužel šance, že Trump změní názor na vojenskou pomoc Ukrajině a bude pokračovat v poskytování prostředků na obranu země, jsou velmi malé. Ukrajina bude pravděpodobně donucena zasednout k jednacímu stolu. Snaha Evropy v čele s Polskem pokračovat v podpoře ukrajinské armády přinejlepším oddálí nevyhnutelné a Bidenova administrativa si je toho vědoma. Nedávné změny kurzu, jako je uvolnění raket dlouhého doletu ATACMS, které může Ukrajina použít k úderu na ruské území, a dodávka protipěchotních min, mají především pomoci Ukrajině zajistit si co nejpříznivější pozici před jednáním a poskytnout alespoň minimální odstrašující prostředek proti budoucí ruské agresi.
Je téměř zbytečné dodávat, že jakákoli mírová dohoda bude pravděpodobně znamenat trvalou anexi území, která v současnosti okupuje Rusko, a donutí Ukrajinu vzdát se ambicí na vstup do NATO. Jinými slovy, bylo by to vítězství Ruska. Ale i v takovém případě zbývá odpovědět na mnohé ohledně toho, jak by takový „mír“ ve skutečnosti vypadal a jak by se Ukrajina mohla vyhnout trvalému pohlcení Ruskem. Podle zprávy Wall Street Journal je hlavním plánem Trumpova přechodného týmu přinutit Ukrajinu k závazku nevstupovat do NATO po dobu příštích 20 let. Pokračující dodávky amerických zbraní by pak Rusko odradily od budoucích útoků a jakési evropské mírové síly by dohlížely na demilitarizovanou zónu, kde by ustaly boje.
Takový plán se Polsku hodí, protože polský prezident Andrzej Duda loni navrhl, aby v rámci mírového úsilí byly na Ukrajině umístěny polské jednotky. Polsko má zatím dobré předpoklady k tomu, aby z poválečného úsilí o obnovu Ukrajiny mělo obrovský prospěch. U Polské agentury pro investice a obchod (PAIH) se zaregistrovalo 3.000 polských firem, které se chtějí podílet na obnově Ukrajiny. Zapojení Polska do zajišťování místní bezpečnosti na Ukrajině v sobě samozřejmě skrývá značné riziko, protože zemi o to více přibližuje ke konfliktu s Ruskem. Polské vedení však již léta připravuje armádu země právě na tuto roli.
Východoevropané však vědí, že v případě ruského útoku by bylo na nich, aby udrželi své pozice.
Hlavy států a vlád východní Evropy si uvědomují, že jsou na mušce Ruska – bez ohledu na to, jak se chovají. Aktivní obrana proto musí být nejvyšší prioritou. Ke stejnému závěru váhavě dospívají i hlavy států a vlád zemí ležících dále na západ od Evropy, které se nedávno zavázaly investovat nejen do výdajů na obranu svých států, ale také do rozšíření evropského obranného průmyslu. Není důvod se domnívat, že se Putin spokojí s vyjednaným řešením na Ukrajině. Naopak, s vítězstvím na Ukrajině a s vedením USA, které není ochotno se v Evropě vojensky angažovat nad rámec nezbytného minima, může dojít k závěru, že nastal čas pro rozsáhlejší obnovení sovětské sféry vlivu. Západní Evropa se postupně více připravuje a například Francie se snaží podle plánu zvýšit výdaje na obranu v letošním roce na cílovou úroveň NATO, která činí dvě procenta HDP. Východoevropané však vědí, že v případě ruského útoku by bylo na nich, aby udrželi své pozice. Polsko má v současné době třetí největší armádu v NATO, a jestliže ukrajinská armáda dokázala téměř tři roky držet ruské síly na uzdě, doufejme, že silnější a technologicky vyspělejší polská armáda dokáže totéž.
Nelze dostatečně zdůraznit, jak nejistou se náhle stala bezpečnost východní Evropy v důsledku Trumpova zvolení. Úplné stažení USA z NATO je méně pravděpodobné, než by se mohlo zdát z rozsáhlých diskusí, neboť nedávné přelomové otevření americké základny v Polsku a snahy o „trumpovské“ zajištění americké vojenské pomoci Ukrajině a NATO Trumpovi úplné vystoupení z aliance ztíží. Avšak poté, co Rusko aktualizovalo svou jadernou doktrínu, minulý týden vypálilo na Ukrajinu balistickou raketu schopnou nést jaderné zbraně a na seznam potenciálních cílů přidalo novou americkou základnu v Polsku, Putin zřejmě věří, že má navrch – a že Evropa není ochotna nebo schopna účinně bránit svou vlastní východní hranici.
Vzhledem k tomu, že Trump může během několika měsíců změnit celou regionální strukturu, snaží se východní část NATO zmírnit následky. To staví do úzkých zejména Polsko, které musí nejen prokázat svůj význam jako nově vznikající vojenská mocnost, ale také spolupracovat se zeměmi, jako je Rumunsko, Švédsko, pobaltské státy a sužovaná Ukrajina, aby udrželo Moskvu na uzdě. Především je to však pro Evropu zkouška ohněm. Západoevropané byli po desetiletí ukolébáváni pocitem bezpečí, který jim poskytovaly Spojené státy, a oddávali se pacifistickým vizím. Státy sousedící s Putinovým Ruskem se této iluze musely vzdát jako první, ale Evropa nyní stojí na stejné křižovatce: buď Evropa dá bezpečnosti nejvyšší prioritu a vydá se v obranné politice nezávislou cestou – nebo bude nadále dávat Putinovi volnou ruku.
Michał Kranz je nezávislý novinář, který se věnuje politice ve Spojených státech, na Blízkém východě a ve východní Evropě. Připravil původní tiskové, fotografické a video reportáže z Ukrajiny, Libanonu, Polska a New Yorku pro řadu mezinárodních anglicky psaných publikací.
Úvodní foto: Vlajková mapa NATO, Mint Eggy93, zdroj článku: Cicero, autor: Michał Kranz, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.