Podmořský kabel ze severního Německa do jižního Švédska měl zachránit německou energetiku. Projekt však ztroskotal. Náš host, švédský odborný novinář, vysvětluje proč.
Švédská vláda se rozhodla neudělit povolení pro plánované stejnosměrné spojení Hansa Powerbridge mezi Švédskem a Německem. Vláda uvádí, že toto rozhodnutí nepředstavuje obecný zákaz nového spojení mezi Německem a Švédskem, „pokud by se v budoucnu změnily podmínky“. Je to jasný signál, že se švédská vláda snaží vyvinout tlak, aby Německo odradila od jeho velmi špatné energetické politiky, která ohrožuje konkurenceschopnost celé Evropy.
Domnívám se, že Švédsko má několik důvodů pro odmítnutí projektu Hansa Powerbridge. Jedním z nich, který vláda jasně uvádí i ve své tiskové zprávě, je, že Německo není rozděleno do cenových zón pro elektřinu. Studie ukazují, že pokud by země takové zóny zavedla, byla by elektřina v severním Německu levnější než v jižním. To by pro nás bylo pozitivní, protože pak by vysoké ceny elektřiny pronikaly do jižního Švédska méně často. Švédsko má dvě cenové zóny. Proto si myslím, že se švédská vláda snaží tlačit na Německo, aby je také zavedlo. Zdá se, že německá vláda to nechce – pravděpodobně proto, že chce chránit silný průmysl v jižním Německu před ještě vyššími cenami energií.
Švédská vláda chce probudit německé obyvatelstvo
I kdybychom však německý trh s elektřinou rozdělili do různých cenových zón, nevyhneme se skutečnosti, že počasí v Evropě je často v několika zemích podobné a že potřebujeme regulovatelnou výrobu elektřiny pro období, kdy méně fouká vítr a nesvítí slunce. Pokud bude tato regulovatelná energie drahá, ceny elektřiny pravděpodobně tak jako tak porostou. Rozhodnutí švédské vlády proti Hansa Powerbridge je proto také signálem pro německé obyvatelstvo: ukazuje, že Německo je z hlediska energetické politiky na velmi komplikované cestě.
Hospodářsky nejsilnější země kontinentu učinila velmi špatná rozhodnutí v oblasti energetické politiky, která mají dopad nejen na samotné Německo, ale na celou Evropu. Neslučují se s evropským cílem zamezit emisím skleníkových plynů. Jaderná energie je velmi efektivní způsob, jak nahradit fosilní paliva, jak dokázaly země jako Švédsko a Francie již v 70. a 80. letech 20. století.
Z jednoho z největších světových spotřebitelů ropy (v přepočtu na obyvatele) jsme se díky výstavbě dvanácti reaktorů během deseti let dostali na úroveň téměř bezfosilního elektrického systému. Dosud jsme z tohoto systému sklízeli ovoce, i když jsme se občas vydávali stejnou destruktivní cestou energetické politiky, jakou se v současnosti vydává Německo. Nová švédská vláda má ambice to změnit a již přijala několik politických rozhodnutí, která směřují k rozšíření jaderné energetiky. Doufám, že Německo udělá totéž.
Při porovnání Švédska, Francie a Německa v datové službě Electricity Maps, která zobrazuje emise skleníkových plynů v evropských elektroenergetických systémech v reálném čase, měla Francie v roce 2023 v průměru 53 gramů emisí skleníkových plynů na kilowatthodinu v elektroenergetickém systému a Švédsko 25 gramů. Německo mělo 400.
Závislost na plynu a uhlí
Německo se ve své snaze odstavit jaderné elektrárny zapletlo do závislosti na fosilním plynu a uhlí. Nevidím žádné možnosti, jak by se země mohla v příštích desetiletích zbavit fosilních paliv. A to ani v případě, že by se jednalo pouze o systém výroby elektřiny, a ne o celou poptávku po energii, včetně dopravy, vytápění a průmyslu. Ledaže by Německo zcela změnilo svou energetickou politiku.
Zatímco Švédsko a Francie mají trvale nízké emise, německé obyvatelstvo musí již léta platit za nákladný energetický přechod, a přesto je Německo na míle vzdáleno od přechodu na energetický systém bez fosilních paliv. Při pohledu ze Švédska si kladu otázku, jak dlouho bude německé obyvatelstvo tuto radikální a jednostrannou politiku přechodu na energetiku akceptovat. Protesty zemědělců a výsledky strany Zelených v evropských volbách v Německu ukazují, že to nebude trvat věčně. Politici by měli vědět, že s energií se nehraje, je základem veškeré prosperity, a pokud se ceny energie zvyšují, zdražuje se všechno. Výsledkem je inflace, následovaná zvýšením úrokových sazeb a recesí.
Švédská slévárna směla pracovat pouze v noci
Ve Švédsku máme dlouhou dobu příznivé ceny elektřiny díky hojnosti vodní a jaderné energie, což znamenalo, že naše průmyslové podniky již ve svých procesech využívají velké množství elektřiny bez fosilních zdrojů. Pokud chce Německo provést podobný přechod, bylo by možná dobré nejprve zajistit stabilní, bezfosilní a cenově dostupnou základní energii 24 hodin denně po celý rok.
Nedávno jsem navštívil společnost Åkers Sweden, jednu z nejstarších švédských společností. Bývalá slévárna děl z roku 1580 nyní vyrábí velké průmyslové válce, které se vyvážejí do celého světa. Kovový šrot se zde taví za použití velkého množství elektřiny bez fosilních paliv. Tento typ průmyslu potřebuje spolehlivou elektřinu 24 hodin denně po celý rok, nejen když svítí slunce a fouká vítr. Během energetické krize v zimě 2022-23 však byli nuceni vyrábět pouze v noci, aby Švédsko mohlo vyvážet elektřinu na kontinent a podpořit německou elektrickou soustavu a ochránit tak tamní plynové elektrárny.
Nutné rozčarování
Ve Švédsku vytápíme domy elektrickými tepelnými čerpadly nebo dálkovým vytápěním a stejně jako Francie vyvážíme přebytečnou elektřinu bez fosilních paliv do Německa a dalších zemí. Francie a Švédsko byly v roce 2023 největšími vývozci elektřiny v Evropě. Nyní se Německo snaží přimět ostatní země, aby nabízely ještě více kontrolovatelné energie. Příkladem je neúspěšný projekt Hansa Powerbridge. Robert Habeck chce, aby podmořský kabel o délce 300 kilometrů vybudovalo Švédsko, ale ze švédského pohledu by to pouze zvýšilo ceny elektřiny ve Švédsku a možná oddálilo rozčarování, které musí v Německu nevyhnutelně přijít. Čím dříve, tím lépe.
Problémem pro Německo není jen to, že zdroje energie závislé na počasí nedodávají žádnou elektřinu, ale také to, že jí vyrábějí příliš mnoho. Je to proto, že elektřina musí být spotřebována přesně v okamžiku, kdy je vyrobena. Když vyjde slunce, výroba ze sluneční energie postupně roste a vrcholí za několik hodin v poledne – kdy je poptávka relativně nízká. Ceny elektřiny se pak často dostávají do silně záporných hodnot, což znamená, že výrobci elektřiny musí platit za to, aby se své elektřiny zbavili. Elektrárny, které mohou vypnout, tak činí v souladu se zdravým tržním chováním, zatímco ty, které to udělat nemohou, musí nést finanční zátěž. Tato nadprodukce poškozuje motivaci investovat do nových elektráren, které jsou potřebné v době, kdy slunce nesvítí.
Německo si nedokáže samo poradit s přebytkem solární energie. Zaplňuje exportní kabely a velká část evropské elektrické soustavy ji musí pomáhat regulovat. Ve skutečnosti se náš normální tok elektřiny ve Švédsku směrem na jih během slunečných hodin často mění na tok na sever, protože dovoz solární energie se stal tak rozsáhlým. Mluvil jsem s provozovateli vodních elektráren, kteří byli nuceni odvádět vodu přes přepady, místo aby ji nechali protékat turbínami, protože kapacita zásobníků byla vyčerpána. To lze přičíst především solární energii z Německa a Nizozemska, které měly lukrativní dotační programy na instalaci.
Žádné možnosti regulace
Letos na jaře došlo k situacím, kdy celá dánská elektrizační soustava nebyla schopna omezit výrobu elektřiny kvůli dovozu z Německa, posíleného vlastní výrobou, a byla nucena přeposílat elektřinu dál, a to i do Švédska. Tamní omezovací kapacity rovněž přestaly postačovat. Kromě toho, že jejich aktivace bude velmi nákladná, to také znamená, že provozovatel soustavy by mohl být nucen zatáhnout za záchrannou brzdu, tj. ručně vypnout elektrárny, což by mohlo vést i k odpojení spotřebitelů v těchto oblastech od sítě.
A to je jen jeden z problémů. Dalším je, že vzhledem k velkému množství výroby závislé na počasí se elektrizační soustava stává velmi citlivou na nesprávné předpovědi počasí. Nedávno, v pondělí 3. června, došlo k poměrně závažnému incidentu, kdy byla předem špatně odhadnuta výroba solární energie a den předtím byla o 8 gigawattů (což odpovídá 8 jaderným reaktorům) nižší, než trh očekával v aukcích den předem. Za příčinu se považuje tvorba mraků. To způsobilo, že vnitrodenní cena v Německu vzrostla na maximální úroveň 9,999 EUR za megawatthodinu a dostala evropskou elektrizační soustavu pod silný tlak.
Domnívám se, že Německo musí zcela změnit svou energetickou politiku. Musí přestat dotovat zdroje energie závislé na počasí tak, aby byly v mixu zdrojů elektřiny v rozumném poměru, a musí co nejrychleji uvést zpět do provozu odstavené jaderné elektrárny. „Německé jaderné elektrárny, a zejména poslední tři, byly nejbezpečnějšími reaktory na světě a nejlépe udržované,“ řekl mi loni Ingemar Engkvist, člen představenstva společnosti Vattenfall a bývalý generální ředitel Světové asociace provozovatelů jaderných elektráren. A měl by to vědět, protože tato organizace dohlíží na bezpečnost přibližně 450 reaktorů po celém světě.
Hrozba průmyslové migrace z Německa
Německo je již dlouho hybnou silou evropského průmyslu a jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů Švédska. Za současného stavu se však bohužel obávám, že německý průmysl se přesune do jiných zemí a na jiné kontinenty, které prosazují rozumnější energetickou, klimatickou a hospodářskou politiku. A pokud se německé podniky přesunou do Číny, nebude to přínosné ani pro klima, ani pro evropskou konkurenceschopnost. To je však nepopiratelně cesta, kterou se v současné době německá energetická politika ubírá.
Němečtí politici se zřejmě domnívají, že ostatní evropské země by si nepřály nic jiného než posílat svou elektřinu do Německa. To může platit pro některé jednotlivé výrobce elektřiny, ale švédské společnosti a soukromé osoby, které platí účty za elektřinu, už toho mají dost. A myslím, že vláda to pochopila, a proto se rozhodla nevystavovat Švédsko ještě většímu německému vlivu. Je načase, aby se Německo probudilo, vystřízlivělo ze své energetické politiky a pak uskutečnilo ekonomický návrat, kterého již jednou dosáhlo – a na který my, ostatní země, čekáme a doufáme v něj.
Pontus Nyman je reportérem švédského ekonomického časopisu Tidningen Näringslivet. Věnuje se energetice a obchodu.
Úvodní foto: Jaderná elektrárna v Rooppuru, Sanvi Ahmed Saim, zdroj článku: Cicero, autor: Pontus Nyman, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.