Nový americký prezident chce svou hrubou mocenskou politikou určovat světové dění. Jeho imperialismus ohledně Grónska je překvapivý. Evropa tomu nyní musí čelit. Jinak hrozí další pokles
Bývalý německý ministr zahraničí a politik Strany zelených Joschka Fischer ve svém komentáři píše o zásadní systémové změně, kterou chce přinést americký prezident Donald Trump.
Od americké nezávislosti před 249 lety a zvolení prvního prezidenta Spojených států je změna v úřadu prezidenta USA pravidelně se opakující demokratickou normalitou této nejstarší demokracie moderní doby. Demokratický systém této obrovské kontinentální země se ukázal jako extrémně stabilní, navzdory krvavé občanské válce mezi Severem a Jihem, a jak roky plynuly a Spojené státy rostly v globální moci, stal se stále více a více vzorem pro politický systém jiných zemí.
S druhou inaugurací Donalda Trumpa jako 47. prezidenta USA to bude se vší pravděpodobností velmi odlišné, protože Trump chce nejen personální změnu v Bílém domě, změnu vlády a změnu většiny v obou sněmovny Kongresu, ale také zásadní změnu systému – od demokracie k vládě mocných a bohatých, k osobní, dynastické vládě politických a ekonomických oligarchů, k autoritářskému systému, jakkoli pracně skrývanému.
“Poklona mocných technologických bossů ze Silicon Valley k Trumpovi po jeho triumfálním volebním vítězství se dala očekávat.”
To bylo také jednoznačné poselství, které mělo světu předat veřejně oslavované těsné spojenectví mezi opět nejmocnějším mužem a nejbohatším mužem světa Elonem Muskem. Co je spojuje je sdílený světonázor, že tomuto světu by měli vládnout bohatí a mocní, a nikoli pravidla právního státu, ústavy a demokracie, namísto všeobecné rovnosti bude budoucnost o úplném odstranění omezení ekonomických a politických moci, o dynastii místo o demokracii.
Klanění mocných technologických bossů ze Silicon Valley k Trumpovi po jeho triumfálním volebním vítězství se dalo očekávat, protože budoucí Bílý dům nechtěli nechat jen Muskovi. Navíc oligarchický výhled do budoucna je pravděpodobně sdílen převážně pozitivně v horních patrech Údolí.
Pokud by se Trump ve svém pokusu o změnu politického systému se skutečně prosadil, věc demokracie na celém světě bude od nynějška ve špatném stavu, protože USA se svou politickou, vojenskou a ekonomickou silou a se svou demokracií byly také garantem ve věci mezinárodní demokracie, jejich ochránce a vzor, který vyzařuje po celém světě. To vše by pak bylo pryč. Evropa, i kdyby se nenechala rozdělit novými oligarchy – což nevěřím, že se to stane vzhledem k vnitřní slabosti EU tváří v tvář triumfu evropského neonacionalismu – by jen těžko mohla převzít roli USA .
Nic moc dobrého
Copak by skutečně mohli Evropané udělat pro to, aby malé Dánsko, koneckonců člen EU a NATO, nebylo vydíráno neoimperialistickým prezidentem Trumpem v případě Grónska? Velmi málo, zní reálné zjištění!
Evropa od Trumpa neočekávala mnoho dobrého. Že by však ještě před jeho převzetím úřadu v zahraniční politice udělal fundamentální posun směrem k imperialismu, a že také vážně uplatní neoimperiální územní nároky vůči starému, menšímu partnerovi NATO (Dánsko) v případě Grónska pod hrozbou vojenské síly jsem neočekával jen já, nýbrž nikdo v Evropě. To prostě překonalo můj vrozený pesimismus, že po nedávných volbách v USA se Evropa ocitne mezi dvěma imperialismy, ruským a americkým. Ale také ukazuje rozsah změn, které k nám mohou a pravděpodobně přijdou s Trumpem 2.0.
Jako Evropan musí si člověk ohledně této situace položit jednoduchou otázku, co se ještě musí stát, aby Evropa pochopila, že svět se v naší době změnil, že od nynějška bude globální dění určovat a diktovat hrubá mocenská politika globálních supervelmocí. Pokud se Evropa bude držet své hýčkané iluze národního státu, bude to znamenat nanejvýš úroveň středních mocností nebo méně, ale bude to znamenat další ekonomický a technologický úpadek, stále stárnoucí společnosti a obrovský evropský bezpečnostní problém. Evropa už nebude jednou z globálních supervelmocí a nebude si moci sama určovat svůj osud nebo do něj mít alespoň slovo.
Peníze a kapitál
Trump a Vladimir Putin nutí starou Evropu, aby se rozhodla tady a teď. Nechybí technologické dovednosti a znalosti, nechybí ani peníze a kapitál. Chybí jednota Evropy a především politická vůle zapojit se do globální hry velmocí jako jednotná evropská mocnost, jak to ve svém vlastním zájmu musí dělat.
Evropa je kontinentem klasiky, a proto není divu, že staří Řekové a Římané našli klasická slova, která vydržela pro takovou situaci rozhodování: “Hic Rhodus, hic salta!” – Evropa musí skočit hned, nejlépe na summitu EU na Rhodosu! (Joschka Fischer, Copyright: Project Syndicate, 22. ledna 2025)
Joschka Fischer byl německý ministr zahraničí a vicekancléř (Zelení) v letech 1998 až 2005.
Úvodní foto: Joschka Fischer , zdroj článku: Der Standard, autor: Joschka Fischer, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.