Velké nedorozumění

Trump ani jeho voliči nejsou iracionální. Co se v Německu stále nechápe, že pokud bude Donald Trump se svou politikou úspěšný, může to způsobit rozvrat i zde.

Když jsem se ráno 9. listopadu 2016 probudil a dozvěděl se, že Donald Trump vyhrál americké prezidentské volby proti Hillary Clintonové, byl jsem ohromen. Egomaniak, který vůbec neodpovídá našim představám o lidech čestných, dodržujících zákony, morálně stabilních, nenáročných, hodnotově založených, objektivních, odpovědných, historicky uvědomělých, usilujících o soudržnost, oddaných pravdě, sloužících globální společné dobro, spolupráce se zavedenými institucemi a respektování ostatních se svými odpůrci kultivoval německý politický ideál – anti-Merkelová.

Jak se to mohlo stát? Historická nehoda? Kdyby jednotní levicoví, nevzdělaní, neosvícení, rozzlobení občané, nacionalisté, popírači klimatu, odpůrci očkování, homofobové, sexisté a rasisté Ameriky, Deplorables, jak je nazvala Hillary Clintonová, dokázali převrat, jak mnoho výzkumníků se to pokusilo vysvětlit a jak to ráda šířila německá média ?

Mylná představa 1: Trump byla nehoda

Minimálně od 5. listopadu 2024 víme, že nešlo o nehodu. Přirozeně, že všichni marginalizovaní, nevzdělaní, neosvícení, naštvaní občané, nacionalisté, popírači klimatu, antivaxeři, homofobové, sexisté a rasisté v USA opět volili Trumpa, ale Trumpův elektorát je dnes široký a různorodý. Rozprostírá se napříč všemi příjmovými a vzdělávacími vrstvami, přes městské i venkovské oblasti, mladé i staré, všechny etnické skupiny a dokonce i technologické miliardáře, z nichž někteří nyní „líbají prsten“ z oportunismu nebo dokonce flirtují se systémem, při kterém jsou všichni rovni, ale někteří mohou být rovnější. Bylo by špatné vykreslovat všechny tyto lidi jako hloupé, naivní, ignorantské, nerozumné, neinformované nebo jako špatné lidi.

Mohlo by se uvést několik kulturních a ekonomických důvodů Trumpova zvolení. Dalo by se také poukázat na jeho protikandidátku, která jako Bidenova viceprezidentka stěží dokázala nastavit svůj vlastní přízvuk, během volební kampaně se z velké části zdržela vytváření vlastního politického profilu a s platformou „Nejsem Trump“ se vždy usmívala, vše sázela na vlastní kartu osobnosti – a ztratila . Ale je to právě šíře Trumpových voličů, která jasně ukazuje, že neexistuje jediná odpověď.

Kromě tvrdých trumpistů, kteří stejně jako on zjevně věří, že Bůh osobně povolal Donalda Trumpa, aby zachránil Ameriku, si mnoho Američanů uvědomuje jeho nepopiratelné osobnostní nedostatky. Ale je jim to jedno. Oddělují politiku od člověka a stejně ho zvolili.

Mylná představa 2: Trump neví, co dělá

Bez ohledu na to, kde stojíte politicky, musíte nejprve uznat, že Trumpovi se podařilo vytvořit široké sociální hnutí složené z velmi odlišných skupin z hluboké nespokojenosti se skutečnými nebo vnímanými problémy americké společnosti, která je pod vysokým kulturním napětím, a tím si podrobit téměř celou Republikánskou stranu. Kdo z nás by vsadil na jeho comeback poté, co prohrál volby v roce 2020 a jeho příznivci vtrhli do Kapitolu 6. ledna 2021? Kdo by před pár lety věřil, že USA ze všech zemí se svou demokratickou tradicí nyní zvolí za prezidenta údajně netolerantního, rádoby absolutistického vládce s nepotistickými sklony?

Na druhou stranu není náhoda, že Amerika – kde z historických důvodů, například ve srovnání s etatističtějšími Němci, lidé vždy měli velkou nedůvěru ke státní moci a přikládali velký význam individuálním svobodám – se stala předvojem o vzpouře proti státu, který je vnímán jako samolibý a neefektivní. Konspirační teorie Deep State, která v podstatě sleduje své vlastní zájmy skrytými mocenskými strukturami státu ve státě, je neskutečným vyjádřením tohoto skutečného emočního stavu, který Trump uměl využít.

Z obchodního hlediska Trump udělal všechno správně. Se svými mediálními zkušenostmi ovládá americký politický cirkus jako nikdo jiný. S každou nepravdou, s každou přehnaností, která neobstojí při ověřování faktů, ale odráží emoce jeho příznivců, posiluje svou image autentického člověka z lidu – navzdory své zlaté záchodové míse. S každým vyznáním náboženství, bez ohledu na to, jak bylo pokrytecké, upevnil podporu svých biblicky věřících následovníků – navzdory do očí bijícímu, neustálému porušování přikázání Starého a Nového zákona. Zajímavé je, že zapomněl položit ruku na Bibli, když složil přísahu – freudovský úlet?

Bez ohledu na to to bylo celkově politické mistrovské dílo a každý, kdo si myslí, že je hloupý, když ke složitým problémům přistupuje s neznalostí, je nyní tím hloupým. Naprosté vítězství, jak ho vidí, aniž by ho obtěžoval složitý výběr slov v němčině – pokud si toho byl vůbec vědom. Nikdo by neměl pochybovat o Trumpově schopnosti a ochotě dosáhnout, byť sporných cílů své agendy MAGA, vzhledem k jeho egocentrické osobnosti a jeho neortodoxnímu a někdy rozporuplnému politickému stylu.

Mylná představa 3: Američané nevědí, co dělají

Ale jaká pak to má být „strašná“ politika MAGA, kterou většina Američanů podporuje? Dobývání Grónska, zrušení ochrany životního prostředí a klimatu, ignorování multilaterálních organizací a dohod o globální spolupráci, snížení daní pro bohaté, pozastavení mezinárodních programů pomoci, podněcování inflace cla, ukončení přátelství s tradičními demokratickými a ústavními spojenci, včetně našich vlastních sousedů, násilné srovnání nezávislých agentur do řady, posílat příměstské domácí pracovníky a zahradníky, taxikáře a číšníky zpět do svých domovských zemí v poutech, znovu svázat nově otevřené duhové genderové spektrum do binárního systému, vnitřně sjednotit zemi zrušením dělby moci, učit na školách kreacionismus místo evoluce? Takže vpřed do minulosti? Imperialismus a kapitalismus 19. století? Je tohle to, co udělá Ameriku opět skvělou? Je to MAGA, nebo jen gaga?

U většiny jeho voličů vyvolávají polemiky o jednotlivých programových bodech jen pokrčení ramen. Občasné rozpory, falešné zprávy nebo porušení zákona ze strany jejich vůdce, jako je odebrání ústavního práva na občanství lidem narozeným v USA – které bylo okamžitě zrušeno federálním soudcem – zůstávají výjimkami, které potvrzují pravidlo a které přijímají. Většina Trumpových voličů funguje na metaúrovni, kde jsou věci trochu jednodušší:

Na jedné straně je model kolektivistického, anonymního státu, jehož hodnoty již plně nesdílejí, který odsouvá jejich individuální svobody, stále více zasahuje do jejich záležitostí, což také činí Ameriku stále byrokratičtější, a kterým se nikdy nedaří vyjít s penězi, státu o kterém mají pocit, že stále méně slouží jejich zájmům a pro které mimo jiné financují nákladnou roli globální regulační velmoci, jejíž využití skutečně nevidí.

Na druhé straně stojí politický outsider, za kterého je Trump stále považován, jehož finanční blahobyt nezávisí na státním podnikání, který svým voličům slibuje, že bude opět bojovat za jejich zájmy a blahobyt a nepopulární stát zatlačí.  Jeho osobní úspěch propůjčuje důvěryhodnost jeho proroctví o zlatém věku. Nevyvolává v nich pocit viny za to, že jedí maso nebo řídí SUV, ale spíše jim dodává sebevědomí a hrdost. Řídí se jasnými slovy, oproštěnými od obvyklého politického žargonu, s činy, o kterých Trumpovi voliči alespoň věří, že jsou v jejich zájmu.

Nezbývá než zjistit, čím zájmům politiky MAGA nakonec skutečně slouží a zda konzervativní voliči dříve či později vyjádří lítost či dokonce odpor k tomu či onomu z mnoha kontroverzních opatření. Nelze však vyloučit, že určité prvky, jako je rozpočtová konsolidace – pokud k ní dojde – a radikální debyrokratizace budou mít na zemi celkově pozitivní dopad a že politika MAGA bude v očích většiny vnímána jako úspěch.

K Trumpovi 2.0 nás nepřivedl ani tak racionální souhlas s údajně iracionální politikou, jejíž výsledky dnes jen stěží někdo předvídá. Nemohl to být ani stav americké ekonomiky, na který i bez Trumpa může například Německo pohlížet jen se závistí a obdivem. Co mají mnozí Trumpovi voliči společné, je jejich odcizení, únava a zklamání z tradičního politického establishmentu – jakkoli může být zčásti čestný a kompetentní –, který je nicméně zodpovědný za stále rostoucí, přesahující byrokratický státní systém, včetně přehnaného probuzeného rozkvětu, a to se příliš vzdálilo problémům svých občanů. Lidé nyní vědomě riskují narušení a v případě potřeby si zakryjí nos, uši a oči. Říká se: Účel světí prostředky.

Mylná představa 4: Víme, co musíme udělat

Vlna rozhořčení Trump 2.0 se nyní šíří Německem. Každé neortodoxní nebo politicky nekorektní slovní nebo řečové prohlášení Trumpa nebo jeho neméně výstředních asistentů, každá provokace, každé lživé prohlášení nachází v německých médiích vděčný ohlas. Evropa se musí naučit stát na vlastních nohou, ekonomicky i z hlediska bezpečnostní politiky – starý požadavek, který byl na vrcholu „politických tabulek EU“ po celá desetiletí, ale málo se stalo. Evropa by měla demonstrovat jednotu – to by bylo něco nového, ale nesázel bych na to. Existuje pocit bezmoci, jak se vypořádat s přátelským ohněm narcisty s přehnanými, nerealistickými požadavky a pozorností batolete, které transatlantický vztah považuje za propadák.

Měli bychom mu lichotit a prohrát s ním v golfu? Aby k tomu došlo, musel by německý kancléř nejprve umět hrát golf – to by hovořilo v Merzův prospěch. Nebo bychom ho měli konfrontovat se sebevědomím a možná mu vyhrožovat feministickou obchodní politikou Roberta Habecka? Nebo máme problém po Scholzově způsobu chladně a klidně ignorovat, apelovat na naši solidaritu a bagatelizovat jej? Nikdo neví, takže v německé předvolební kampani se lidé raději zabývají taktickými otázkami než velkými strategickými otázkami, na které dnes nikdo nemá odpověď a pravděpodobně ani zítra nebude.

Po deseti letech Trumpovy naší zvýšené pozornosti vlastně víme, co ho nutí. „Na Západě nic nového,“ dalo by se říci. Je to stejný starý muž, jen starší, pravděpodobně lépe připravený, tentokrát bez vzbouřených členů kabinetu, ještě odhodlanější zvěčnit se v historii – možná dokonce na Mount Rushmore? A kolik vlastně stojí Nobelova cena za mír?

Ale jeho nepředvídatelnost ho také do jisté míry činí předvídatelným. Přehnané počáteční nároky jsou známou psychologickou taktikou, známou také jako kotvení, která má ovlivnit vnímání druhé osoby. I když je kotva nerozumná, bude nakonec přijata jako výchozí bod a povede k ústupkům z druhé strany.

Naše závislost na USA – ekonomická i z hlediska bezpečnostní politiky – a naši političtí představitelé, z nichž někteří jsou amatérští a ve srovnání s Trumpem oslabení, kteří chtějí apelovat na Trumpovo svědomí morálními argumenty, vyvolává obavy z nejhorších. Jak Paulo Maluf, necitlivý bývalý starosta São Paula, jednou v neprobuzených časech řekl: „Pokud je jisté, že budete znásilněni, uvolněte se a zkuste si to užít. Ne moje slova, spíše Trumpův styl. Každopádně to nebude nic pro slabé povahy.

Mylná představa 5: Trump je „pouze“ hrozbou zvenčí

Mnoho talk show a úvodníků se nyní zabývá blížící se obrannou bitvou proti nepřátelskému příteli zvenčí. Ale možná podceňujeme nepřítele zevnitř. Nejpozději od znovusjednocení s údajně „neschopnými demokracie“ východními Němci, kteří měli v předchozích čtyřech desetiletích dost času na získání hluboké skepse vůči státu a vládě, a nedávno posílené pandemií Corona, migrační krizí a ekonomickou stagnací v Německu, důvěra celého německého obyvatelstva ve stát, vládu, tradiční strany a státní organizace, jako je veřejnoprávní vysílání, byla také vážně poškozena a vedla k posílení částečně extremistických stran jako AfD a BSW.

AfD, která je ve skutečnosti známá svými protiamerickými tóny, si nyní myslí, že je úžasné mít neoimperialistického prezidenta USA, a těší se ze souhlasu Elona Muska, proti jehož továrně Tesla v Grünheide se vehementně postavili. A pak, v „prázdné“ hodině historického revizionismu, nám Alice Weidelová vysvětluje, že soukromě vlastněná Třetí říše, která pronásledovala komunisty a socialisty, byla vlastně levicovým režimem. Šílené!

To pak vede k dobře organizovaným spontánním demonstracím proti krajní pravici po celém Německu, ale nemohu se ubránit dojmu, že právě někteří z organizátorů jsou tím pravým důvodem, proč se AfD těší tak velké podpoře.

Všechno je tak rozporuplné a zmatené, že by se chtělo říct jako Horst Buchholz ve filmu Raz, dva, tři: „Situace je bezvýchodná, ale ne vážná. Také v Německu už politika není jen o čistém rozumu. Podobně jako v USA se rozvinul sentiment částečného selhání státu, kdy se našemu konvenčnímu politickému establishmentu při rostoucím kulturním napětí již nevěří, že uspokojivě vyřeší problémy společnosti.

Pokud se Trumpovi podaří omezit nelegální migraci, zeštíhlit administrativu, omezit byrokracii, konsolidovat rozpočet a v neposlední řadě zvýšit blahobyt Američanů, uvidíme i pozitivní dopad na naši ekonomiku – přes všechna porušování zákonů, bezpráví a poškození demokracie a životního prostředí, které může způsobit během svého druhého funkčního období – volání po narušení bude hlasitější. Pokud se příští vládě nepodaří zavést odvážné reformy, může nás od německého Trumpa dělit jen jedna koalice. Čím více se vzdalujeme tržní ekonomice, meritokracii, vnitřní bezpečnosti a řádnému finančnímu řízení se zavádějící migrací, sociální a hospodářskou politikou a snažíme se bojovat proti našemu hospodářskému úpadku pouze přerozdělováním, novými dluhy a probuzenými společenskými hrami, tím více budeme hledat alternativy v naší společnosti.

Autor Nils Tarnow je samostatně výdělečně činný konzultant v oblasti řízení a žije v São Paulu v Brazílii. Předtím pracoval více než 20 let v mezinárodně uznávaných manažerských poradenských společnostech v Německu, Japonsku, USA a Brazílii.

Úvodní foto: Gage Skidmore / Donald Trump, zdroj článku: Cicero, autor: Nils Tarnow, překlad: Bohumil Řeřicha