Donald Trump oznámil, že se brzy setká s Vladimirem Putinem v Saúdské Arábii, aby jednal o válce na Ukrajině. Z místa jejich setkání je zřejmé, že v sázce je více než jen stát napadený Ruskem.
Geopolitical Futures je v jádru prognostická společnost. Než však začneme předpovídat, analyzujeme. A než začneme analyzovat, někdy spekulujeme. Naše spekulace však zveřejňujeme jen zřídka, protože jsou to v konečném důsledku jen nápady, kterými chceme vnést do chaosu nějaký řád. A co hůř, často jsou chybné. Ale protože se americký prezident Donald Trump a ruský prezident Vladimir Putin připravují na setkání v Saúdské Arábii, napadlo mne, že by stálo za to spekulovat – zejména proto, že jsme nedávno předpověděli, že se svět mění. Jako vždy platí obvyklé výhrady.
Nechápu Trumpovu opakovaně vyjadřovanou touhu obsadit Gazu. Trump ví, že převzetí Gazy by bylo bez vojenské přítomnosti nemožné, a ví, že by se proud uprchlíků nahrnul do Spojených států, kde by mohl vyvolat nové kolo islamistického militarismu – což by zcela podkopalo jeho prezidentství. Proto jsem zpočátku odmítal prohlášení o Gaze jako laciné blufování.
Nové vztahy mezi USA a Ruskem?
Je logické, že Trump a Putin hovoří o bilaterálním řešení pro Ukrajinu a pravděpodobně o něj chtějí usilovat. Je neobvyklé, že se rozhodli z jednání vyloučit evropské představitele včetně ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského – zejména proto, že Trump válku na Ukrajině dlouhodobě označuje za válku evropskou. Možná se Trump domnívá, že účast Evropy by byla de facto pozváním Evropy k účasti na obnově Ukrajiny. Možná se domnívá, že evropská účast se všemi svými odlišnými názory a zájmy by rozhovory přivedla do mrtvého bodu. Možná chce dát najevo svůj záměr nově definovat vztahy s Ruskem nebo Evropou. (Putin to pravděpodobně cítí stejně.) A možná chtěli Zelenského vyloučit, protože tuší, že nebude souhlasit s ničím, o čem budou jednat. Navíc by se setkání Trumpa a Putina mohlo týkat i jiných otázek než jen Ukrajiny.
Francie svolala summit vybraných evropských států, na němž se bude o ukrajinské otázce jednat. To dává smysl: Evropa byla během studené války a po ní bezpečná a prosperující, ale tato bezpečnost a prosperita začaly slábnout. Jakákoli dohoda mezi USA a Ruskem by Evropu připravila o její kotvu. Patová situace na Ukrajině, neschopnost Ruska vyhrát válku a omezené reakce Spojených států a Evropy signalizují konec éry po skončení studené války. Rusku se nepodařilo během několika dnů či týdnů zdolat menší a slabší zemi – což by „staré“ Rusko udělalo. Rusko musí na základě této reality nově definovat svou národní strategii. V důsledku toho musí Spojené státy nově definovat svou vlastní strategii. Vztahy se na tomto pozadí budou muset nevyhnutelně změnit.
Plán již byl nastíněn
Mohu se mýlit, ale alespoň některé z mých myšlenek se zdají být věrohodné. Překvapivé je místo jednání. Putin a Trump se zjevně nechtěli setkat v Moskvě nebo Washingtonu, protože ani jeden z nich nemůže navštívit toho druhého, aniž by vypadal slabě. Mohli si však vybrat mnoho jiných míst, včetně Maďarska, jehož premiér Viktor Orbán má výborné vztahy jak s Trumpem, tak s Putinem. Pokud nechtěli cestovat do teplé země, je těžké pochopit, proč došlo na Saúdskou Arábii. Důležité je, že Trumpův ministr zahraničí, jeho poradce pro národní bezpečnost a jeho vyslanec pro Blízký východ budou souběžně jednat se svými ruskými protějšky. Výsledkem těchto předběžných rozhovorů bude pravděpodobně společný plán, který již má hrubé obrysy a má být schválen na oficiálním summitu Trump-Putin.
To nás přivádí zpět k záhadnému důrazu, který Trump klade na Gazu, a k nemožné myšlence, že by USA mohly převzít vlastnictví této smrtící pasti. Na stole jsou tři otázky. První je Ukrajina. Druhým je arabsko-izraelský konflikt. Třetí a nejdůležitější je hledání dohody s Ruskem – nejen v otázce Ukrajiny, ale celosvětově. Je tragické, že význam ukrajinské války nakonec nespočíval v Ukrajině. Tas byla barometrem ruské síly a neochoty Spojených států a Evropy udělat víc než jen poskytnout pomoc. Nikdo neměl o Ukrajinu zvlášť silný zájem. Soupeření mezi Moskvou a Washingtonem se nesčetněkrát odehrávalo na Blízkém východě a Saúdové, kteří nikdy nebyli víc než neochotní podporovatelé Palestinců, jejich konfrontace mírnili, přičemž často podporovali jednu stranu proti druhé.
Strategická dominance Saúdů v regionu
Pokud Saúdská Arábie vstoupí do koalice s USA a/nebo Ruskem, její ekonomická dominance v regionu se stane strategickou dominancí. Rijád by byl v pozici, kdy by mohl utlumovat arabsko-izraelskou válku a další regionální konflikty. Riziko konfrontace mezi USA a Ruskem v nejbouřlivějším regionu světa by se snížilo a obě strany by mohly volně budovat hospodářské vztahy, které by mimochodem mohly marginalizovat, a dokonce potenciálně ohrozit Evropskou unii.
To mi připadá jako jediné ucelené vysvětlení nedávných událostí. To ovšem předpokládá, že tyto události jsou koherentní nebo že koherence je znakem správnosti. Ale zatím věřím každému slovu, protože to zapadá do naší představy o přetváření světa. Myslím, že Trump vidí možnost spojenectví s Ruskem – což by Putin uvítal. S jejich společnou podporou se mír v regionu stává myslitelnou možností vzhledem k ekonomickým výhodám pro tři hlavní producenty ropy bez hluboce zakořeněného konfliktu.
George Friedman je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků ve Spojených státech. Vede think tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem řady knih. Jeho poslední knihou je „Bouře před klidem: Rozdělení Ameriky, vznikající krize a následný triumf“, kterou vydalo nakladatelství Plassen-Verlag.
Úvodní foto: Ministr zahraničí USA Marco Rubio a členové americké delegace s ministrem zahraničí Saúdské Arábie princem Faisalem bin Farhánem al Saúdem, Ministerstvo zahraničí USA, zdroj článku: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.