Na rozdíl od hnutí MAGA nyní je potřeba progresivní vize budoucnosti – odvážné, systémové, populární
Úpadek Demokratické strany v USA je způsoben jejím zaměřením na nadprůměrně vydělávající a akademicky vzdělané vrstvy obyvatelstva. V posledních letech strana používala jazyk a zastávala myšlenky, které většina občanů USA považovala za „příliš levicové“, čímž vyvolávala rozdělující politiku identity. Úpadek strany odhaluje hlubší, nenapravitelnou systémovou vadu: selhání amerického snu v 21. století. Mají-li se demokraté vrátit, musí být jejich strategie postavena na větším, novém snu: na systémové změně.
Demokratická strana se svým ideologickým zaměřením odcizila mnoha voličům – zejména těm, kteří s ní souhlasí jen částečně. U volebních uren se to projevilo masivní ztrátou hlasů dělnické třídy, mladých lidí a zejména mladých mužů. Republikáni se naopak na tyto skupiny dlouhodobě zaměřují. V dřívějším pokusu o pochopení úpadku strany zveřejnil kalifornský guvernér Gavin Newsom zmatený podcast, v němž vedl rozhovory s velkými jmény hnutí MAGA (Make America Great Again). Jeho první host, konzervativní aktivista Charlie Kirk, vysvětloval republikánský cíl posunout mládež doprava o deset procentních bodů během deseti let. Tento plán však vyšel rychleji, než se očekávalo: zatímco v roce 2020 volili lidé ve věku 18 až 24 let ještě Joea Bidena s náskokem 29 procentních bodů, v roce 2024 měla Kamala Harris náskok jen deset procentních bodů.
To není nijak překvapivé. Od pandemie prolomila Republikánská strana nové hranice a nyní dominuje poli politických podcastů. Ať už prostřednictvím Joea Rogana, Tuckera Carlsona nebo Bena Shapira – v politicky roztříštěném mediálním prostředí a v éře po koruně získali konzervativci přístup k mnohem širšímu publiku. Demokraté spoléhali na svou sílu v organizování a práci s občanskými hnutími. Nepodařilo se jim však vytvořit jasnou vizi změny. Barack Obama takovou perspektivu změny pro mnoho Američanů stále ztělesňoval: vůdce s vizí a sympatickým, přístupným projevem. V tomto rozmachu pokračoval i senátor Bernie Sanders, který se zasazuje o populistickou změnu proti establishmentu – v tomto ohledu srovnatelnou s hnutím MAGA. Sám Steve Bannon kdysi označil Sanderse a senátorku Elizabeth Warren za jedinou hrozbu pro pravicově populistický projekt MAGA.
Dnes se zdá, že Bannon má v tomto ohledu stále pravdu: jednou z mála demokratických kandidátek, které si ve volbách v roce 2024 vedly lépe než Harrisová, byla Alexandria Ocasio-Cortez (AOC). Zvítězila ve 14. newyorském obvodu s 69 procenty, zatímco Donald Trump tam ve stejné době získal jako prezident výrazně větší podporu: v roce 2020 tam ještě zvítězil Biden se 77 procenty. AOC a Trump jsou si sice politicky vzdáleni, ale sdílejí jednu společnou věc: volají po radikálnějším přístupu ke změně.
Toto zjištění vyvolává klíčové otázky: měli by demokraté přestat s pokusy o pouhou reformu stávajících politických a ekonomických struktur? Nebo by se měli odvážit navrhnout nové struktury a formulovat nový americký sen?
Země se stále prezentuje jako místo, kde je možné „zbohatnout z ničeho“.
Cíle, které si MAGA klade – oživení amerického průmyslu a povznesení pracujícího lidu –, jsou odrazem základního příslibu amerického snu: každý může tvrdou prací dosáhnout trvalého blahobytu v podobě vyššího ekonomického postavení a lepšího vzdělání. Pro mnoho lidí, kteří do USA uprchli ze zemí s podstatně horšími podmínkami, tento příslib stále platí. Země se stále prezentuje jako místo, kde je možné „zbohatnout z ničeho“. Tento narativ je přitažlivý zejména pro ty, kteří již mají určitá privilegia a předpoklady ke vzdělání – a mají velké sny: v USA mohou podle příslibu amerického snu způsobit revoluci ve výzkumu vesmíru, založit nejvlivnější technologické společnosti na světě a dosáhnout slávy a bohatství díky mimořádným úspěchům.
Většina Američanů však dnes již tyto sny nesní. Jsou konfrontováni s jinou realitou: se zemí, která už nedokáže naplnit svůj hlavní slib – že se střední třída bude mít jednou lépe než generace jejich rodičů. Navzdory prosperitě a moci, které jsou pro Spojené státy charakteristické, nejsou schopny zajistit svým vlastním lidem základní potřeby: dostupné bydlení, dostupné vzdělání nebo systém zdravotní péče, který by v případě neštěstí nevedl k finančnímu krachu. Právě tato frustrovaná, rozčarovaná a stále rostoucí část společnosti poukazuje na skutečný problém: americký sen již není realizovatelný v plném rozsahu. A zbývající fragmenty většině americké populace nestačí.
Globalizace vytvořila poražené, zejména mezi dělnickou třídou na americkém venkově. Mnoho lidí se tam cítí zklamáno politickými institucemi a ekonomickými strukturami. Mnozí tvrdě pracovali, aby svým dětem zajistili vysokoškolské vzdělání. Tyto lépe vzdělané děti však nyní vidí, jak je stále více nahrazuje umělá inteligence: koloběh sociálního zklamání pokračuje – bez vyhlídky na zlepšení. Hnutí MAGA se touto frustrací zabývá. Slibuje návrat průmyslu a „Ameriku pro Američany“, což svým způsobem odráží původní myšlenku amerického snu. Mnoho mladších příznivců hnutí MAGA z různých společenských vrstev spojuje společný cíl: věří, že si zvolili rebela, který svrhne systém a instituce, jež je držely při zemi.
Pokud se struktury nezmění, občané budou stále častěji brát věci do vlastních rukou, aby odstranili hluboce zakořeněné křivdy. K tomu může dojít dvěma způsoby: připojením se k jedinému skutečně aktivnímu protisystémovému hnutí v zemi – MAGA – nebo prostřednictvím individuálních činů „rebelantské spravedlnosti“. Příkladem toho druhého je vražda Briana Thompsona, generálního ředitele pojišťovny UnitedHealth 4. prosince 2024. Atentátníka Luigiho Mangioneho někteří oslavovali jako mučedníka nebo s ním alespoň „trochu soucítilo“ asi 27 % respondentů. Změna, po které tato země touží, zjevně přesahuje politickou sféru: týká se i základních institucí, jako je zdravotnický systém, firmy a banky.
Je zapotřebí odvážného příběhu o budoucnosti, který by našel odezvu u amerického lidu a měl vůli být realizován.
USA vždy usilují o superlativy – větší, lepší, rychlejší. A země je zaměřena na jejich dosažení. Inovace a změny se zde vždy prosazovaly s určitou radikálností. Joe Biden a Kamala Harris jako tým představovali poslední snahu o záchranu systému založeného na zastaralém americkém snu – snu, o němž 41 procent dospělých Američanů tvrdí, že už není dosažitelný. Namísto pouhého usilování o reformy, které mohou být zrušeny z jedné administrativy na druhou, musí Demokratická strana najít odvahu vytvořit nový sen. Zejména nyní, kdy se strana zdá být bez vůdce a bez vize, jsou to právě progresivní síly, které musí prosazovat systémové změny. Je zapotřebí odvážného příběhu o budoucnosti – takového, který bude rezonovat s americkým lidem a který bude mít také vůli být realizován.
Nyní je zapotřebí progresivní protiestablishmentová alternativa k MAGA. Alternativa, která by pravděpodobně musela být vedena s levicově populistickým nádechem a která musí oslovit širokou veřejnost prostřednictvím strategické a nezávislé mediální komunikace. Měla by prosazovat politiku přesahující hranice identit a umožnit skutečnou názorovou rozmanitost od radikální levice až po střed. A především by měla rozšířit svůj záběr i mimo akademicko-městské prostředí – na ty, kteří dosud nebyli téměř slyšet. Na ty, na které se zapomíná, kteří zůstávají pozadu, kteří jsou přehlíženi. Nyní je čas na skutečně velké sny.
Marlies Murray je programovou a komunikační pracovnicí nadace Friedrich-Ebert-Stiftung ve Washingtonu. Dříve pracovala v Aspen Institute Germany. Vystudovala politologii v Berlíně.
Úvodní foto: Americký sen, nejdelší limuzína na světě, Jorgebarrios, zdroj článku: IPG-Journal, autorka: Marlies Murray, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.