Ekonomika jako zbraň

Adam Smith, ekonomika a geopolitika

Adam Smith vysvětluje nejen ekonomické snahy každého jednotlivce. Otce národní ekonomie lze aplikovat i na geopolitiku. Ekonomiku lze totiž vždy použít jako zbraň. Co se z toho můžeme naučit pro současnou obchodní válku?

Adam Smith formoval naše myšlení o volném trhu. Jak známo, jeho hlavním principem byla neviditelná ruka – mystická síla či ruka Boží, ale v každém případě myšlenka, že sledování individuálních zájmů v ekonomickém životě nevyhnutelně povede k optimalizované a předvídatelné ekonomice. Tato teorie vycházela z předpokladu, že jednotlivci chápou své potřeby, a tedy i své ekonomické chování racionálně. Státní zásahy by proto narušily fungování přirozené ekonomické aktivity. Pro Smithe nemohl žádný nadřazený, a dokonce ani dobře míněný zásah do volného trhu optimalizovat hospodářský výsledek; optimalizace lze dosáhnout pouze prostřednictvím svobody jednání. Kolektivní jednání jednotlivců racionalizovalo systém, pohánělo společnost kupředu a především zajišťovalo předvídatelnost, takže iracionální rozmary několika jedinců měly jen malý dopad na celek.

Problémem – kterého si byl Smith dobře vědom – bylo, že lidé jsou součástí národů a že ekonomika závisí na životaschopnosti národů. Touha občanů maximalizovat své bohatství je hnacím motorem národů, ale bohatství je pouze jedním z rozměrů národa. Vnitřní vášně uvnitř národů – rozdíly v geografických oblastech, kulturních hodnotách nebo úrovni vzdělání – vytvářejí uvnitř národů napětí, které oslabuje neviditelnou ruku, protože bohatství by se mohlo hromadit takovým způsobem, že by se vytvořily třídy, které by využily politické moci k narušení volného trhu. Smith si však byl vědom toho, že nerovnost ekonomických výsledků může destabilizovat národ, a tím oslabit ekonomiku. Nikdy se nezabýval problémem, jak stabilizovat systém, když je bohatství národů soustředěno v rukou několika málo osob. Národy mohou být bohaté, ale jejich občané mohou být chudí. Takto fungovala smíšená ekonomika, kdy jí manipuloval stát a akceptoval narušení neviditelné ruky ve prospěch udržení stability státu.

Bezpečnost jako zásah do trhu

Smith si byl vědom druhého problému: hospodářský život, jakkoli kritický, byl pouze jedním z rozměrů bohatství národů. Druhým rozměrem byla národní bezpečnost. Jednotliví občané touží po bohatství a bezpečnosti, a přestože se nechtějí obejít ani bez jednoho, v podstatě jde o jedno a totéž. Za Smithova života zuřily války a menší konflikty, ale i méně násilné konflikty. Schopnost národů chránit se před drancováním jinými národy byla stejně důležitou součástí lidské existence jako ekonomický blahobyt. Národní bezpečnost byla skutečně základem ekonomiky, a tedy vnitřní neviditelné ruky. Národní bezpečnost byla nevyhnutelným zásahem do volného trhu; ekonomické zdroje musely být odkloněny od ekonomiky, aby se vybudovaly armády, které by mohly chránit volný trh. Ekonomika byla zase základem národní bezpečnosti, protože poskytovala zdroje pro ozbrojenou armádu, i když samotné bohatství je skutečnou zbraní. To byl, jak si Smith uvědomoval, paradox volného trhu. Neviditelná ruka maximalizovala bohatství národů, ale národ závisel na vládních zásazích do volného trhu, aby zajistil národní bezpečnost a zvýšil bohatství národů prostřednictvím ovládnutí nebo dobytí jiných zemí. Jako u všech teorií je realita nepříjemná.

To můžeme aplikovat i na geopolitiku. V geopolitice jsou hlavními aktéry národy, nikoli jednotlivci, i když v každém národě jsou jednotlivci, kteří mají různé zájmy s různými výsledky. To vede k vnitropolitickému napětí, jehož příčinou jsou zčásti rozdílné ekonomické zájmy. Míra, do jaké národ tyto politické síly ovládá, přispívá k síle národů v mezinárodních vztazích.

Geopolitika je také řízena neviditelnou rukou. Každý národ usiluje o bezpečnost a prosperitu a každý národ používá k dosažení bezpečnosti vojenské a ekonomické zbraně. Přitom má každý národ své vlastní zájmy a při jejich prosazování se národy střetávají a spolupracují, stejně jako firmy nebo jednotlivci. Tento proces je pro národ stejně efektivní jako pro jednotlivce. Intenzivní honba jednotlivců za bohatstvím zvyšuje jejich bezpečnost tím, že oslabuje ostatní, ale celkově zvyšuje bohatství národů. Konkurence mezi národy prochází fázemi spolupráce a války. V povaze honby za zájmem a jejích útrapách je zásadní rozdíl, ale princip je stejný. Národy mohou spolupracovat z chamtivosti a vyvolávat u jiných národů strach, stejně jako jednotlivci, ale rozsah a důsledky národních osudů určují bohatství národů a bohatství jednotlivců v těchto národech.

Dědictví studené války

Stejně jako lze ekonomiku nejlépe pochopit, když ji odlidštíme, lze totéž říci o geopolitice, s tím rozdílem, že v ekonomice je mnohem více lidí než v geopolitických systémech v jednotlivých zemích. Díky tomu jsou mezinárodní vztahy předvídatelnější, protože existuje méně aktérů a zájmů, které je třeba modelovat, a protože jejich potřeby a obavy jsou transparentnější než potřeby a obavy milionů občanů. Klíčové však je, že ekonomika a finance jsou složkami národní bezpečnosti, které jsou sice důležité, ale ne vždy v popředí. V každém případě je to předvídatelné.

Model mezinárodní ekonomiky, na který jsme si zvykli, vznikl během studené války. Z ekonomické složky měl prospěch Washington. Rusko bylo chudé a ve druhé světové válce ztratilo mnohem více než Spojené státy, zatímco USA byly bohaté a díky válce se dále obohatily. Vojenská moc byla důležitá, ale ekonomická moc byla v rukou USA, které formovaly svou ekonomickou národní bezpečnost, aby získaly globální moc. Využívaly obchodních vztahů k přestavbě Evropy ve svůj prospěch a v následné zástupné bitvě o tzv. třetí svět získaly velkou část imperiálních území, která dříve patřila Evropě. Byl to mocný nástroj, který byl nezbytný a zároveň předvídatelný neviditelnou rukou geopolitiky.

Ekonomika jako zbraň

Konec studené války, který byl potvrzen výsledkem války na Ukrajině, změnil status quo. Péče USA o Evropu i o třetí svět skončila. Ekonomická složka neviditelné ruky se vyznačovala logikou geopolitické éry, která je nyní zastaralá. A stejně jako se mění geopolitická realita, mění se i realita ekonomická. Pokles zájmu o ekonomiku jako zbraň předvídatelně mění ekonomickou realitu v USA a vede k politickému chaosu. Ekonomický systém je založen na pravidlech. Geopolitické posuny pravidla mění.

Adam Smith se nezajímal o jednotlivé osobnosti a mnozí velcí podnikatelé byli zvláštní a nepředvídatelní. Dařilo se jim v chaotických dobách. Stejně tak se zdá, že i politici porušují normy v geopolitických zlomových okamžicích, protože i staré normy jsou zastaralé.

Smithův pojem neviditelné ruky lze aplikovat nejen na ekonomiku, ale také na geopolitiku, protože doba hlubokých změn vede k neklidu a hněvu mezi národy i uvnitř nich. Smithův model funguje pro ekonomiku uvnitř národů a má jinou podobu než ekonomika mezi národy. Principy úroku a neviditelné ruky však zůstávají užitečnými vodítky.

George Friedman, narozený v roce 1949, je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků ve Spojených státech. Vede think tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem řady knih. Jeho posledním dílem je „Bouře před klidem: Rozdělení Ameriky, vznikající krize a následný triumf“, kterou vydalo nakladatelství Plassen-Verlag.

Úvodní foto: Prezident Trump na akci Make America Wealthy Again podepisuje nařízení o celních plánech administrativy, Daniel Torok, zdroj článku: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha