Evropa potřebuje radikální změnu orientace

Společnosti potřebují svobodný prostor pro inovace namísto podrobných předpisů. Za posledních 20 let jsme však v Německu a v Evropě zažili pravý opak: přechod z tržního hospodářství na de facto plánované hospodářství. Je nejvyšší čas změnit kurz.

Evropská unie stojí na začátku roku 2025 před obrovskými výzvami. Digitalizace se zrychluje dechberoucím tempem, rychlým tempem vznikají inovativní technologie a start-upy. Zatímco USA a Čína odhodlaně bojují o technologickou nadvládu, Evropa se propadá do bažiny byrokracie, letargie a fňukání nad volebním vítězstvím Donalda Trumpa.

Místo toho, aby se Brusel hnal vpřed vizionářské projekty s globálními dopady, stává se stále více byrokratickým strojem – tak říkajíc nejvyšším regulačním úřadem –, který dusí veškeré technické a ekonomické inovace. „Green Deal“ není vizionářský program budoucnosti, jak Ursula von der Leyen léta chválí („Okamžik našeho ‚člověka na Měsíci‘“), ale deindustrializační iniciativa, kterou z velké části navrhli levicoví zelení ideologové.

Totéž platí pro zákon o digitálních službách, obecné nařízení o ochraně osobních údajů nebo šílený zákon o dodavatelském řetězci. Všechny tyto iniciativy nepodporují vznik inovativních obchodních modelů, ale spíše jim brání. Němečtí a evropští politici si přitom stěžují na dominanci amerických a čínských digitálních platforem. To, co zde máme co do činění, je prostě popírání reality – ke škodě našich dětí a vnoučat.

Jediný který to poznal, je Friedrich Merz, který zná bruselský systém z doby, kdy byl poslancem EU. Kandidát Unie na kancléře před několika dny prohlásil, že Evropa potřebuje „radikální snížení byrokracie“ a musí se nyní „pustit do práce“. Už není více připraven „odpovídat s malými šroubky na velké otázky.“

Naléhavé reformy pro konkurenci EU

Společnosti potřebují svobodný prostor namísto podrobných předpisů, které dusí každou společnost. To, co jsme v Německu a Evropě za posledních 20 let udělali, je přesný opak: zažili jsme postupný přechod z tržního hospodářství na de facto plánované hospodářství. V této souvislosti stojí za přečtení vizionářský projev, který Ludwig Erhard přednesl Evropskému parlamentu v roce 1962 (!).

„Čím více zavádíme prvky plánované ekonomiky do hospodářské politiky,“ řekl otec sociálně tržního hospodářství, „tím více nevyhnutelně dospějeme k bodu, kdy jmenované orgány Společenství a politicky odpovědné vlády nebo Rada ministrů již nebudou určovat skutečnou hospodářskou politiku, ale vždy to bude dělat administrativní aparát. V Bruselu se vytvořilo byrokratické monstrum, se kterým si už neví rady ani reformně smýšlející evropští politici. Jakmile nastoupí do úřadu, pohltí je byrokratický systém.”

Dnes je bruselská byrokracie gordický uzel, který by se neměl krok za krokem rozvazovat, ale rozbíjet – ať už mečem nebo motorovou pilou. Je beznadějné přidělit tento úkol komisařům, kteří jsou sami součástí systému. Nejvyšší orgán EU musí konečně znovu převzít kontrolu: Rada ministrů, která se skládá z hlav států a vlád. Zde se vyzývá zejména příští německý kancléř a francouzský prezident, aby jednali. Bez oživení osy Berlín-Paříž se v Evropě nic nezmění. Tato osa musí okamžitě skoncovat s nadměrnou záplavou předpisů v Evropě. To samo o sobě by uvolnilo obrovské síly v naší ekonomice.

Strategická agenda pro Evropu s jasnými prioritami

 Ale potřebuje  to víc! Neboť nedělejme si  naděje: Ani po druhém funkčním období Donalda Trumpa se USA nevrátí ke starému poválečnému uspořádání úzkého partnerství mezi Amerikou a Evropou. Právě proto  kromě demontáže bruselské byrokracie musíme prosazovat strategické projekty, které jsou klíčové pro konkurenceschopnost a obranné schopnosti našeho kontinentu:

• Dohoda o volném obchodu s jihoamerickými státy Mercosur ještě není „suchý ručník“. Nyní bude vyžadovat přesvědčovací sílu všech hlav států a vlád, aby to rychle prošlo národními parlamenty. Kromě toho musí Evropa obnovit jednání o modernizovaném TTIP s USA.
• Potřebujeme návrat k inteligentní energetické politice – zejména v Německu. Bez levné energie nemůže existovat digitální společnost. Místo toho, abychom se spoléhali pouze na jednostranné nestálé obnovitelné zdroje, potřebujeme široký energetický mix, ve kterém jaderná energie musí hrát ústřední roli jako stabilní zdroj bez CO2. Nákladná a neefektivní Zelená dohoda by měla být nahrazena technologicky otevřenými přístupy.
• Stejně jako zásobování energií je efektivní bankovní a finanční trh součástí kritické infrastruktury ekonomické oblasti. Evropská bankovní unie tedy musí být konečně dokončena. Za prvé, aby byl kapitál pro inovace v Evropě efektivně dostupný. Potřebný růst průmyslu a start-upů nelze jinak financovat z vlastních zdrojů. Za druhé, vytvořit protiváhu americkému finančnímu trhu, který je stále celosvětově dominantní.
• V oblasti umělé inteligence je zapotřebí strategické přeskupení. Místo předčasné a restriktivní regulace, jak to dělá EU, musí Evropa vytvořit klima, které umožní inovace v této oblasti budoucnosti – na stejné úrovni jako USA a Čína.
• Podmínkou na poli umělé inteligence globálně spoluhrát, je technologická nezávislost. Evropa proto musí rozšířit svou výrobu čipů, aby se v digitálním věku nestala kriticky závislou na mimoevropských výrobcích. Totéž platí pro cloudové technologie a datovou suverenitu. Kombinace ochrany dat DSA a DMA plus regulace AI téměř vede k digitální sebevraždě.
• Soutěž budoucnosti nebude probíhat pouze na naší planetě, ale také ve vesmíru. Potřebujeme evropskou vesmírnou strategii, která nás v příštích deseti letech zavede do další dimenze – Američané tam jsou již dlouho na cestě se společnostmi jako SpaceX. Samotný Elon Musk má nyní na oběžné dráze světa 7 000 satelitů – více než dvakrát více než všechny evropské země dohromady. A jeho „Falcon 9“ překonává evropskou raketu Ariane ve všech technologických ohledech. Evropa potřebuje svůj vlastní Starlink jak pro vojenské tak také pro civilní účely. Musíme usilovat o poskytování širokopásmového internetu každému člověku na světě.

Předpoklad pro vnější bezpečnost

Všechny tyto projekty jsou tak důležité pro naši budoucnost, protože vytvářejí podmínky pro naši vnější bezpečnost: bez silné ekonomiky s odpovídajícími vysokými daňovými příjmy nebudeme schopni financovat naléhavě potřebné zbrojní projekty. A bez technologického vedení, zejména v oblastech umělé inteligence a vesmírných technologií, se nebudeme moci bránit vnějším agresorům.

Řešení a implementace těchto bodů je bezpochyby herkulovský úkol. Nyní je však již položen. Jedině tak bude EU hodna obdržet Cenu Karla Velikého v Cáchách. Pouze pokud bude EU myslet ve velkém a radikálně se změní, může se vrátit na cestu k úspěchu. Jinak bude hlas Evropy nadále slábnout. Friedrich Merz jako předpokládaný příští německý šéf vlády má šanci stát se hybatelem a koordinátorem této agendy. Pokud uspěje, může se zapsat do dějin jako skvělý kancléř a ještě větší Evropan.

V neposlední řadě může být udržitelná, obrana demokracie spočívá pouze na ekonomickém úspěchu. Evropa si může dovolit otevřené vnitřní hranice a stabilní sociální stát, pouze pokud inovativní společnosti a tvrdě pracující lidé vytvářejí prosperitu. Ekonomický růst je základem našeho společenského řádu. Pokud Evropa nyní rozpozná znamení doby, máme reálnou šanci stát se znovu formující silou 21. století. Na to už moc času nezbývá. Musíme ji rozhodně využít.

Kurt Joachim Lauk je německý politik (CDU) a bývalý poslanec Evropského parlamentu za Bádensko-Württembersko v Evropské lidové straně. V letech 2000 až 2015 byl předsedou Ekonomické rady CDU.

Úvodní foto: Joseph Grunig, Freedom, zdroj článku: Cicero, autor: Kurt Joachim Lauk, překlad: Bohumil Řeřicha