S nástupem do úřadu Donalda Trumpa se Evropané ocitli mezi „všemi židlemi.“ Pokud válka na Ukrajině skončí, bude starý kontinent pouhým divákem a konflikt mezi Washingtonem a Pekingem bude mít silný dopad na ekonomiku EU. A pak je tu postup populistů.
Jedním z nejpalčivějších geopolitických problémů, kterým Evropa čelí, je rozvoj jejích vztahů se Spojenými státy. Tento vztah bude zásadní, protože Evropa proplouvá složitou geopolitickou krajinou utvářenou dvěma vzájemně propojenými dynamikami, nad nimiž má Evropa sama jen malou kontrolu: postoj Washingtonu k Rusku, zejména s ohledem na válku na Ukrajině, a druh vztahů mezi USA a Čínou. Společně budou mít tyto faktory významný dopad na stabilitu, bezpečnost a autonomii Evropy.
Křehkost evropské jednoty
Evropa nepostrádá výzvy. Došlo k výraznému vzestupu radikálních a populistických politických stran – jak napravo i nalevo –, které učinily již tak roztříštěnou politickou scénu ještě neprůchodnější. Mnoho z těchto skupin přijalo vůči Rusku smířlivější postoj, čímž podkopalo kolektivní úsilí o zachování sankcí a plnou podporu Kyjevu. Vnitropolitická kritika izraelských akcí v pásmu Gazy pokračuje, stejně jako všeobecná nejistota ohledně nové rovnováhy sil na Blízkém východě. (Související nespokojenost s migrací na sever je také velkým problémem.) Nemluvě o nestabilitě na periferii Evropy – na Balkáně, na Kavkaze, v Moldavsku, ve Středomoří a jinde. V tomto politicky nabitém prostředí je Evropa pod rostoucím tlakem, aby sladila svou vnitřní nestabilitu se svými vnějšími závazky. Souhra rostoucího populismu, ekonomické nespokojenosti a výzev zahraniční politiky podtrhuje křehkost evropské jednoty.
V této souvislosti má válka na Ukrajině potenciál přímo ovlivnit evropskou politiku, evropskou bezpečnost a ekonomiku. Přesto se zdá, že klíčem k vyřešení konfliktu jsou Spojené státy, nikoli Evropa samotná. Rozsah amerického angažmá na Ukrajině bude proto rozhodujícím faktorem pro strategické směřování Evropy, zvláště když se nový americký prezident ujme úřadu se sebedeklarovaným mandátem ukončit tuto válku.
Strategický požadavek Ruska
Ať tak či onak, USA se budou muset vypořádat s Ruskem. Strategický požadavek Ruska v tomto konfliktu je však více než jen otázkou územních ambicí. Určitých taktických cílů lze jistě dosáhnout kontrolou ukrajinského území, ale ty jsou druhotné vzhledem k širšímu cíli omezit vliv Spojených států v Evropě a rozšířit vliv Ruska. Pro Moskvu by bylo velkým geopolitickým úspěchem vytlačit USA z Evropy, protože by to Rusku umožnilo lépe sladit bezpečnost a politické uspořádání kontinentu se svými zájmy. K tomuto cíli by teoreticky přispělo vítězství ve válce na Ukrajině. Rusko však válku nevyhrálo, ale bylo jí spíše oslabeno.
Navzdory těmto výzvám Rusko vyjádřilo přání projednat patovou situaci přímo s Washingtonem. Jde o záměrnou strategii, jak obejít Ukrajinu a evropské mocnosti. Jejich odstraněním může Rusko podkopat jejich schopnost jednat a postavit se jako hlavní partner pro vyjednávání o evropské bezpečnosti. Tento přístup odráží širší ambici Moskvy redefinovat mocenskou rovnováhu na kontinentu – i když její současná pozice zůstává ohrožena ochabujícím tažením na Ukrajině.
Válka na Ukrajině a dlouhodobé cíle Moskvy
Pro Evropu to znamená, že její strategický kalkul o další úroveň ještě složitější. Evropští lídři se musí potýkat nejen s bezprostředními výzvami podpory Ukrajiny a řešením následků války, ale také s širšími důsledky dlouhodobých cílů Ruska. Výsledek této dynamiky – ať už prostřednictvím jednání nebo trvalého konfliktu – významně ovlivní rovnováhu sil v Evropě a její vztahy se Spojenými státy a Ruskem.
Mezitím bude mít vztah mezi Amerikou a Čínou silný vliv na politickou scénu Evropy. Pokud dojde k eskalaci napětí mezi USA a Čínou – ať už prostřednictvím ekonomického oddělení, technologického soupeření nebo zesílené bezpečnostní soutěže v Indo-Pacifiku – Evropa riskuje, že se dostane do geopolitické křížové palby. Eskalace napětí mezi Washingtonem a Pekingem by zatížila nejen evropské ekonomiky, ale ovlivnila by i čínsko-ruské vztahy a tím i výsledek ukrajinské války.
Strategický zájem Pekingu v Evropě
Tato vyhlídka již vrhá stín na velkou část kontinentu. Strategický zájem Pekingu v Evropě se točí kolem zachování jeho přístupu na společný trh EU, který je zásadním pilířem jeho ekonomických ambicí a globálního vlivu. Tato priorita podporuje snahy Číny pěstovat bilaterální vztahy s některými evropskými členskými státy s cílem podkopat jednotu EU a zabránit kolektivním akcím, které by mohly omezit její přístup na trh. Nabízením ekonomických pobídek, jako jsou investice a obchodní dohody, Čína úspěšně vybudovala užší vazby se zeměmi, jako je Maďarsko, Řecko a další státy, které mají strategický význam z ekonomického, politického nebo jiného hlediska. Zjednodušeně řečeno, oslabení soudržnosti Evropy znamená oslabení jejího vlivu při vyjednávání.
Čína zároveň rozšířila své investice do evropské přístavní infrastruktury, včetně přístavů v zemích sousedících s EU. Tyto investice jsou součástí širší strategie k zajištění fyzického přístupu na evropský trh a budování hospodářské vzájemné závislosti s periferními zeměmi. Kontrolou klíčových uzlů v evropském dodavatelském řetězci může Čína zajistit svůj nepřetržitý přístup k obchodu a zvýšit svůj politický vliv na země, které těží z čínských investic.
Evropa jako bojiště pro čínský vliv
Pozice Číny ve válce na Ukrajině odráží tento strategický výpočet. Tím, že se Peking prezentuje jako neutrální, se vyhýbá hněvu EU. Tím, že udržuje vztahy s Ruskem, hraje na jistotu a zároveň těží z mezinárodní izolace Ruska. Tento choulostivý přístup je řízen nutností vyhnout se sekundárním sankcím, které by mohly poškodit čínskou ekonomiku, zvláště když země čelí možnosti vyšších amerických cel na svůj vývoz. Nadřazujícím cílem Pekingu je zabránit jednotné západní frontě, která by mohla ohrozit jeho ekonomickou stabilitu. Jak napětí mezi USA a Čínou eskaluje, Evropa zůstává klíčovým bojištěm o čínský vliv.
Země, která se stala příliš bohatou
Čína i Rusko při prosazování svých strategických cílů spoléhají na nejednotu a roztříštěnost Evropy, protože vědí, že rozdělená Evropa je méně schopná jednat společně a je zranitelnější vůči vnějším vlivům. Rusko využívá vnitřních rozporů prostřednictvím energetických závislostí, informačních kampaní a přímých politických zásahů. Čína využívá ekonomické nástroje, jako jsou cílené investice, dvoustranné obchodní dohody a infrastrukturní projekty k vytváření závislostí. Přestože se jejich metody liší, sdílejí společný cíl: snížit vliv USA na kontinent, omezit efektivitu NATO a v ideálním případě přetvořit politické a ekonomické prostředí Evropy tak, aby sloužilo jejich vlastním potřebám.
Evropa potřebuje více nezávislosti
Proto je tak důležité sledovat budoucí americko-evropské vztahy. Zatímco transatlantické partnerství zůstává základním kamenem evropské stability, Evropa si stále více uvědomuje, že je třeba usilovat o větší soběstačnost v oblastech, jako je obrana, energetická bezpečnost a technologické inovace. Míra, do jaké toho Evropa může dosáhnout – při konsolidaci své pozice a odrazení vnějších pokusů o zneužití svých rozdělení – bude rozhodovat o tom, zda se na světové scéně ukáže jako jednotnější a nezávislejší aktér. A to, jak Spojené státy na toto úsilí zareagují – ať už zvýšením svého závazku k evropské bezpečnosti nebo přeorientováním svého přístupu – určí budoucnost transatlantických vztahů a jejich roli v boji proti vlivu vnějších mocností, jako jsou Čína a Rusko. Tímto způsobem se americko-evropské vztahy stanou zdrojem síly i bodem napětí.
Čína i Rusko při prosazování svých strategických cílů spoléhají na nejednotu a roztříštěnost Evropy, protože vědí, že rozdělená Evropa je méně schopná jednat společně a je zranitelnější vůči vnějším vlivům. Rusko využívá vnitřních rozporů prostřednictvím energetických závislostí, informačních kampaní a přímých politických zásahů. Čína využívá ekonomické nástroje, jako jsou cílené investice, dvoustranné obchodní dohody a infrastrukturní projekty k vytváření závislostí. Přestože se jejich metody liší, sdílejí společný cíl: snížit vliv USA na kontinent, omezit efektivitu NATO a v ideálním případě přetvořit politické a ekonomické prostředí Evropy tak, aby sloužilo jejich vlastním potřebám.
Antonia Colibasanu je analytička Geopolitical Futures a přednášející na Rumunské univerzitě národní obrany se sídlem v Bukurešti.
Úvodní foto: Josh Sorenson, Ray Hallway, zdroj článku: CICERO, autor: Antonia Colibasanu, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.